Kopecký Bohdan (1928 - 2010)

Bohdan Kopecký, významný český rodák, akademický malíř, výtvarník, se narodil 23. srpna 1928 v Litomyšli jako syn sklenářského mistra Antonína Kopeckého. Své první malířské pokusy tvořil již za dob studia, kdy mezi lety 1942 – 1945 působil pod vedením učitele Emila Kargra a tiskaře Jana Dostála. Po druhé světové válce nastoupil bez maturity do druhého ročníku pražské Akademie výtvarných umění, do ateliéru profesora a malíře Otakara Nejedlého. 1. října 1950 byl Bohdan Kopecký povolán na vojnu, avšak kvůli svému nedělnickému původu musel nastoupit u Pomocných technických praporů a jako horník musel sloužit na dolech v Záluží u Mostku a na Ostravsku. Po dvou letech vojenské služby byl za příslib propuštěn do civilu a „dobrovolně“ nastoupil opět jako horník na dole Vítězný únor v Záluží u Mostku. V tomto zaměstnání setrval až do roku 1956. Jeho malířských pokusů nebylo v tomto období mnoho. Kopecký přišel do dolů s určitou představou normální krajiny, ale nalezl jen strašidelnou, mrtvou zemi bez rostlin a věčným smogem, který zastínil i slunce. Až s odstupem času (od roku 1953) se malíř začal o zachycení této problematiky „špinavé“ krajiny pokoušet. Nejdříve se zaměřil na jemnou realistickou štětcovou kresbu potemnělých průmyslových krajin s nádechem kouře a prachu v modrozeleném odstínu (Cesta do Záluží, 1955; Cesta do Hamru, 1955). Postupem času se však jeho náměty začali pročišťovat. Do popředí vystoupily kvetoucí rostliny a trávy, nyní však bez předmětného účelu. Z obrazu je celkem patrné, proč si na počátku své umělecké kariéry zvolil Kopecký za svůj malířský vzor Vincenta vanGogha. Svou mohutností a výrazovou barevnosti mu byl svým způsobem velice blízký. Jak už bylo zmíněno, odešel Bohdan Kopecký v roce 1956 z hornického řemesla a v tom samém roce byl přijat za člena severočeské pobočky Svazu československých výtvarných umělců. O rok později (1957) u příležitosti Dne horníků se zúčastnil společně s malíři Richardem Ťápalem a Josefem Menšem mostecké výstavy. Následovala poté samostatná výstava v Galerii mladých v Praze. V roce 1959 obdržel 1. cenu v celostátní soutěži Světového festivalu mládeže ve Vídni. Na přelomu padesátých let jeho tvorba dále gradovala. K malování vybíral si místa opuštěná a smutná. Vybíral si motivy mrtvého prostředí a v něm kvetoucí strom, anonymních lidi bez cíle. Postupně rušil vázanost obrazu na vnější skutečnost (Chudeřické zátiší, 1958; Šachta Humboldt, 1958). Linie, která dříve ohraničovala věci, se postupně oslabovala a stávala se znakem přírodního dění. Figurativní tvorba v krajině neměla osobitý význam, ale plnila funkci symbolickou (Krajina, 1958; Hrozí propadnutí, 1959; Samota Roberta Lukáše, 1960; Větrná, 1962). V roce 1960 obdržel Bohdan Kopecký zvláštní cenu za portréty mosteckých horníků v soutěži k 15. výročí vzniku demokratického Československa. O rok později se zúčastnil pařížské výstavy se skupinou československých výtvarníků. V roce 1962 se podílel na uspořádání výstavy dvou významných českých umělců, malíře Mikuláše Medka a sochaře Jana Koblasy, která znamenala průlom do realistického umění. V první polovině 60. let a v jejich průběhu se Kopeckého tvorba posunula do nefigurativního rámce. Vnější zklidnění malby přináší nový originální styl založený na tzv. posmutnělé baladičnosti. Zmizel tradiční horizont a plátna zaplnily obecné útvary (Na okraji, 1962; Nakloněna rovina, 1966; Paměť tvarů, 1967). V průběhu šedesátých let byl Bohdan Kopecký uznávaným umělcem. V roce 1965 byl jako představitel malířů havířské krajiny poslán Svazem československých výtvarných umělců do jugoslávského hornického města Tuzly. V roce 1967 obdržel Bohdan Kopecký uznání za Nejkrásnější knihu roku, kdy vytvořil ilustrace ke knize Slezské písně od Petra Bezruče. V sedmdesátých letech se k dosavadním motivům přidává motiv města a městských budov (mostecké divadla, kostely, nádraží, hospody). S příchodem totalitního režimu se však situace změnila. Kvůli svým postojům a názorům nesměl za normalizace své obrazy vystavovat ani prodávat. Od roku 1977 pobýval většinu času v Litomyšli, kde pracoval jako propagační pracovník v Jednotném zemědělském družstvu v Dolním Újezdě, a když mu byl v roce 1979 odebrán byt v litvínovském zámku, odstěhoval se definitivně zpět do svého rodiště na východu Čech. Závěrem svého působení na severu Čech se malíř nechal inspirovat předměty vyšších řádu. Vznikaly tak obrazy a kompozice plné energie a zářivosti na motivy vesmírných mlhovin a supernov (Portrét utajených ohňů, 1976; Daň světlu, 1976; Krajina nad vybranou slojí, 1977). V roce 1980 namaloval svůj poslední obraz na motivy Mostecka. Dále následovalo několik zahraničních cest. V roce 1982 se zúčastnil zájezdu do Jugoslávie, odkud si přivezl pár drobných obrazů. V roce 1988 navštívil Švýcarsko. Po pádu totalitního režimu se plný elánu navrátil k malbě a hledal nové náměty svých obrazů takové, které mu již litomyšlská krajina poskytnout nemohla. Za malířsky inspirující vždy považoval sopečnou krajinou a tak bylo i jeho snem takovou navštívit. Nejprve uvažoval o Islandu. V roce 1991 dostal Kopecký velice zajímavé pozvání od svého dávného přítele a emigranta Vladimíra Daniela, aby strávil několik chvil ne na Islandu, ale na Kanárských ostrovech, kde je sopečná činnost taky velice častá. Při návštěvě ostrova Lanzarote objevil Kopecký to, co hledal. Sopečné vyvřeliny, lávou tvořená jedinečná scenérie byla právě tou inspirací, kterou malíř potřeboval. V říjnu roku 1993 odjel se svým synem na krátko do USA na mistrovství světa ve vrhání šipek. Společně s tím navštívil Arizonu, Mexiko a zvláště jej učaroval Velký kaňon řeky Colorado. Někdy koncem roku 1993 zrodila se myšlenka cesty na Havaj, kde se chtěl seznámit se sochařem Laymondem Peltonem, který již na ostrovech odléval sochy ze žhavé lávy. A tak začátkem roku 1994 odjíždíKopecký i přes vysoké finanční nároky na Big Island, největší ze souostroví, kde je sopečná činnost nejčastější. Skvělou průvodkyní stala se mu etnografka Jessica, původním jménem, náhodně, Bohdana Kopecká. Je celkem ironické, že malíř našel zdroj své inspirace až na druhém konci světa. V roce 1997 zopakoval cestu na havajské ostrovy. Plný dojmů a inspirací vytvořil tak Bohdan Kopecký rozsáhle abstraktní obrazové cykly Lávové pole bohyně Pelé (1994, 1997). 28. října roku 1998 bylo Bohdanu Kopeckému uděleno čestné občanstvíměsta Litvínova za jeho celoživotní tvorbu. Bohdan Kopecký zemřel 22. října 2010 v Litomyšli.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.