Kotík Pravoslav

1889–1970
Pravoslav Kotík, český malíř, grafik, pedagog a ilustrátor, se narodil 1. července 1889 ve Slabcích u Rakovníka jako syn učitele a zemřel 14. ledna 1970 v Praze. Středoškolské studium absolvoval na reálce v Rakovníku, kde v roce 1907 složil maturitní zkoušku. Odtud pak odešel do Prahy. Jeho prvotním snem a cílem bylo stát se po vzoru svého otce pedagogem, přesněji profesorem kreslení, modelování a deskriptivní geometrie. Přihlásil se proto na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru profesora Emanuela Dítěte, Karla Václava Maška a Jakuba Schikenedera. Zde studoval v letech 1908 – 1912. Svou první výstavu uspořádal v roce 1909 v pražském Topičově salonu pod pseudonymem P. Kraus se skupinou Divocí. K tomu aby se stal učitelem, složil ještě v roce 1912 zkoušku na Akademii výtvarných umění u českého malíře a vysokoškolského profesora Jana Preislera. Z finančních důvodů však z Prahy v roce 1913 odešel a byl nucen přijmout místo suplujícího učitele a asistenta v oboru kreslení a deskriptivní geometrie na císařskokrálovské střední škole v Turnově. Zde vyučoval po dobu tří let. Během toho se seznámil s Boženou Šrajerovou, se kterou se oženil a měl dvě děti, dceru Zuzanu (1914) a syna Jana (1916), později známého českého malíř, grafika a teoretika. V roce 1916 se s celou rodinou stěhuje do Nové Paky, kde pokračoval v pedagogické činnosti. Do Turnova se však vrací zpět už v roce 1918 a vyučuje střídavě v Mladé Boleslavi a Praze. Jako pedagog působil ..

Pravoslav Kotík, český malíř, grafik, pedagog a ilustrátor, se narodil 1. července 1889 ve Slabcích u Rakovníka jako syn učitele a zemřel 14. ledna 1970 v Praze. Středoškolské studium absolvoval na reálce v Rakovníku, kde v roce 1907 složil maturitní zkoušku. Odtud pak odešel do Prahy. Jeho prvotním snem a cílem bylo stát se po vzoru svého otce pedagogem, přesněji profesorem kreslení, modelování a deskriptivní geometrie. Přihlásil se proto na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru profesora Emanuela Dítěte, Karla Václava Maška a Jakuba Schikenedera. Zde studoval v letech 1908 – 1912. Svou první výstavu uspořádal v roce 1909 v pražském Topičově salonu pod pseudonymem P. Kraus se skupinou Divocí. K tomu aby se stal učitelem, složil ještě v roce 1912 zkoušku na Akademii výtvarných umění u českého malíře a vysokoškolského profesora Jana Preislera. Z finančních důvodů však z Prahy v roce 1913 odešel a byl nucen přijmout místo suplujícího učitele a asistenta v oboru kreslení a deskriptivní geometrie na císařskokrálovské střední škole v Turnově. Zde vyučoval po dobu tří let. Během toho se seznámil s Boženou Šrajerovou, se kterou se oženil a měl dvě děti, dceru Zuzanu (1914) a syna Jana (1916), později známého českého malíř, grafika a teoretika. V roce 1916 se s celou rodinou stěhuje do Nové Paky, kde pokračoval v pedagogické činnosti. Do Turnova se však vrací zpět už v roce 1918 a vyučuje střídavě v Mladé Boleslavi a Praze. Jako pedagog působil až do roku 1939. V letech 1916 – 1920 patřil mezi členy Spolku výtvarných umělců Mánes. Členství poté přerušil a stal se členem Umělecké besedy. Kotíkova první samostatná výstava se konala v Železném Brodě roku 1921. Dále se účastnil výstavy k 60. jubileu založení Umělecké besedy v Praze. V roce 1924 však z besedy odešel kvůli názorovým neshodám. Společně s ním odešli výtvarníci jako Miloslav Holý, Karel Holan, sochař Karel Kotrba, Emanuel Frinta a další. S některými z nich později založil tzv. Sociální skupinu (1925), dříve známou pod názvem HOHOKOKO (Holý, Holan, Kotík, Kotrba). Rok 1924 přinesl Kotíkovi i první studijní cestu do Paříže, kterou poté navštěvuje každoročně až do roku 1937. Na podzim roku 1928 se opět stává členem SVU Mánes a s ním vystavuje své práce v Mladé Boleslavi. V roce 1930 byl však ze spolku vyloučen pro poškozování zájmu spolku. V roce 1932 se natrvalo přestěhoval do Prahy. Počáteční díla Pravoslava Kotíka jsou ovlivněna převážně expresionismem a fauvismem (Modrý koník, 1919). Ve dvacátých letech se zase nechává inspirovat neoklasicismem v dílech Rodinné ticho (1922) a Uhlíři (1923) a kubismem, se kterým se velice dobře seznámil na svých studijních cestách po Francii, v dílech Pekaři (1926) a Žebrák (1927). Snažil se zachytit prostý ruch velkoměsta, kavárny nebo restaurace. I když vyrůstal a později i žil na venkově, přírodu si příliš neoblíbil. Celé Kotíkovo dílo je prostoupeno základním motivem existence člověka v jeho složitých mezilidských vztazích. Obzvláště jej přitahovali lidé, jejich práce a životní příběhy. Zaměřoval se na existenční problémy moderních lidí, které se snažil vyjádřit mnohými výtvarnými podobami. Jednou z nich byla figurativnost. Kotík se snažil ve svých obrazech zachovat řád a harmonii tak, aby jí diváci porozuměli. Jeho uměleckou dráhu mu zbrzdila pouze druhá světová válka. Kotík nemohl veřejně vystupovat a ztratil dočasně možnost prezentovat sebe a svá díla v zahraničí, kde byl do té doby velice úspěšný. V tomto období se vrací zpět k tématu venkova. Zaměřil se na pozorování obyčejných venkovských lidí a jejich života okem městského člověka. V padesátých letech se jeho tvorba začala vychylovat. Vzdal se své figurativní inspirace, přestal se zaměřovat na vnější prostředí a detaily a postupně dospíval k surrealistickému a nefigurativnímu stylu (Živly, 1955; Děs, 1967). Kromě malířství se Kotík zabýval ještě grafikou (linoryt, dřevoryt), ilustracemi a monumentálním realizacím. V grafikách vyobrazoval sociální a intimní tématiku. Ty pak byly předmětem několika bibliofilských výtisků. Během svého života obdržel Pravoslav Kotík řadů ocenění. V roce 1937 získal stříbrnou medaili na Světové výstavě v Paříži a v roce 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem.

celý text méně textu

Encyklopedie

a b c č d e f g h ch i j k l m n o p r s š t u v w z