Kotík Pravoslav (1889 - 1970)

Pravoslav Kotík, český malíř, grafik, pedagog a ilustrátor, se narodil 1. července 1889 ve Slabcích u Rakovníka jako syn učitele a zemřel 14. ledna 1970 v Praze. Středoškolské studium absolvoval na reálce v Rakovníku, kde v roce 1907 složil maturitní zkoušku. Odtud pak odešel do Prahy. Jeho prvotním snem a cílem bylo stát se po vzoru svého otce pedagogem, přesněji profesorem kreslení, modelování a deskriptivní geometrie. Přihlásil se proto na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru profesora Emanuela Dítěte, Karla Václava Maška a Jakuba Schikenedera. Zde studoval v letech 1908 – 1912. Svou první výstavu uspořádal v roce 1909 v pražském Topičově salonu pod pseudonymem P. Kraus se skupinou Divocí. K tomu aby se stal učitelem, složil ještě v roce 1912 zkoušku na Akademii výtvarných umění u českého malíře a vysokoškolského profesora Jana Preislera. Z finančních důvodů však z Prahy v roce 1913 odešel a byl nucen přijmout místo suplujícího učitele a asistenta v oboru kreslení a deskriptivní geometrie na císařskokrálovské střední škole v Turnově. Zde vyučoval po dobu tří let. Během toho se seznámil s Boženou Šrajerovou, se kterou se oženil a měl dvě děti, dceru Zuzanu (1914) a syna Jana (1916), později známého českého malíř, grafika a teoretika. V roce 1916 se s celou rodinou stěhuje do Nové Paky, kde pokračoval v pedagogické činnosti. Do Turnova se však vrací zpět už v roce 1918 a vyučuje střídavě v Mladé Boleslavi a Praze. Jako pedagog působil až do roku 1939. V letech 1916 – 1920 patřil mezi členy Spolku výtvarných umělců Mánes. Členství poté přerušil a stal se členem Umělecké besedy. Kotíkova první samostatná výstava se konala v Železném Brodě roku 1921. Dále se účastnil výstavy k 60. jubileu založení Umělecké besedy v Praze. V roce 1924 však z besedy odešel kvůli názorovým neshodám. Společně s ním odešli výtvarníci jako Miloslav Holý, Karel Holan, sochař Karel Kotrba, Emanuel Frinta a další. S některými z nich později založil tzv. Sociální skupinu (1925), dříve známou pod názvem HOHOKOKO (Holý, Holan, Kotík, Kotrba). Rok 1924 přinesl Kotíkovi i první studijní cestu do Paříže, kterou poté navštěvuje každoročně až do roku 1937. Na podzim roku 1928 se opět stává členem SVU Mánes a s ním vystavuje své práce v Mladé Boleslavi. V roce 1930 byl však ze spolku vyloučen pro poškozování zájmu spolku. V roce 1932 se natrvalo přestěhoval do Prahy. Počáteční díla Pravoslava Kotíka jsou ovlivněna převážně expresionismem a fauvismem (Modrý koník, 1919). Ve dvacátých letech se zase nechává inspirovat neoklasicismem v dílech Rodinné ticho (1922) a Uhlíři (1923) a kubismem, se kterým se velice dobře seznámil na svých studijních cestách po Francii, v dílech Pekaři (1926) a Žebrák (1927). Snažil se zachytit prostý ruch velkoměsta, kavárny nebo restaurace. I když vyrůstal a později i žil na venkově, přírodu si příliš neoblíbil. Celé Kotíkovo dílo je prostoupeno základním motivem existence člověka v jeho složitých mezilidských vztazích. Obzvláště jej přitahovali lidé, jejich práce a životní příběhy. Zaměřoval se na existenční problémy moderních lidí, které se snažil vyjádřit mnohými výtvarnými podobami. Jednou z nich byla figurativnost. Kotík se snažil ve svých obrazech zachovat řád a harmonii tak, aby jí diváci porozuměli. Jeho uměleckou dráhu mu zbrzdila pouze druhá světová válka. Kotík nemohl veřejně vystupovat a ztratil dočasně možnost prezentovat sebe a svá díla v zahraničí, kde byl do té doby velice úspěšný. V tomto období se vrací zpět k tématu venkova. Zaměřil se na pozorování obyčejných venkovských lidí a jejich života okem městského člověka. V padesátých letech se jeho tvorba začala vychylovat. Vzdal se své figurativní inspirace, přestal se zaměřovat na vnější prostředí a detaily a postupně dospíval k surrealistickému a nefigurativnímu stylu (Živly, 1955; Děs, 1967). Kromě malířství se Kotík zabýval ještě grafikou (linoryt, dřevoryt), ilustracemi a monumentálním realizacím. V grafikách vyobrazoval sociální a intimní tématiku. Ty pak byly předmětem několika bibliofilských výtisků. Během svého života obdržel Pravoslav Kotík řadů ocenění. V roce 1937 získal stříbrnou medaili na Světové výstavě v Paříži a v roce 1965 byl jmenován zasloužilým umělcem.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.