Kremlička Rudolf (1886 - 1932)

"Vymýtit akt z obrazů by znamenalo vyškrtnout lásku v románě." Rudolf Kremlička, významný představitel českého moderního malířství a krajinomalby první poloviny 20. století, se narodil 19. června 1886 v Kolíně, jako jeden ze čtyř synů rodiny kolínského soudního úředníka Ludvíka Kremličky. Svou uměleckou dráhu malíře začal po maturitě na pražské reálce v roce 1907, kdy byl přijat ke studiu na Akademii výtvarných umění do ateliéru profesora Vlaha Bukovace a poté k profesoru Bohumíru Roubalíkovi. Tito dva malíři však na mladého Kremličku velký dojem neudělali. Více si Kremlička cenil práce tehdejšího ředitele Akademie a představitele pozdní romantiky Maxmiliana Pirnera, který svým realismem dokázal zaujmout mladého malíře uctívajícího spíše práci starších tradičních mistrů než průkopníků a hledačů nových směrů. Ještě v tom samém roce 1907 přešel Kremlička do speciálky profesora Hanuše Schwaigera, který se svou tvorbou řadil k tradicionalismu, který tak odhaloval dávno zapomenuté nebo vývojem popírané hodnoty. Pokud se však jedná o umělecké směry, byl v tomto ohledu Kremlička velice zdrženlivý. Zatímco se jeho spolužáci snažili využít barevného opojení impresionismu k tvorbě již expresivních děl, stavěl se Rudolf Kremlička jako oponent k těmto uměleckým tendencím. Nijak významně jej neovlivnily ani Munchovy výstavy na počátku dvacátého století. Přes všechny bouřlivé událostí první dekády dvacátého století si Kremlička dokázal udržet patřičný nadhled a pokračoval v prácí velice osobitým způsobem. Střeživší malířské tradice, inspiroval se Kremlička u starých mistrů a stal se tak plnoprávným pokračovatelem práce Josefa Mánesa. Ve své práci se snažil zachytit prostotu života lidí a jejich práce. V letech 1907 – 1915 tak vznikla řada figur žánrového realismu (Flétnista, 1909; Výměnkářka, 1910; Žebrák, 1910). Základem Kremličkovy tvorby se stala hra se světlem. Jeho správné využití vytvářelo zvláštní nádech a dávalo obrazu tajemnost a jedinečnost. Kremlička maloval dlouhou dobu po vzoru svého učitele Hanuše Schwaigra, od něhož si odnesl kromě technických dovedností také neutuchající zájem o holandskou malbu J. H. Marise, Vincenta van Gogha nebo Antona Mauveho, se kterou se díky stipendiu seznámil v roce 1911 přímo v Amsterdamu. V letech 1910 – 1911 podnikl několik studentských cest nejen do Holandska, ale také do Belgie a Francie, kde se setkal s prací dalších významných umělců. Kromě rané figurativní tvorby se Rudolf Kremlička věnoval také portrétnímu umění (Podobizna otce, 1910), které znamenalo oživení tradiční Kremličkovy formy, a krajinářství (Hybernská ulice, 1911; Krajina v Kameničkách, 1914). V letech 1913 – 1914, kdy stále docházelo k revolučním událostem v malířství v podobě kubismu, pobýval Kremlička v ruském Petrohradě, kde studoval práci starých mistrů a i přesto, že se stále držel v ústraní české moderny, mohl se svými názory rovnat nejnovějším trendům světového umění a přitom stále kráčet svou vlastní osobitou cestou. Pobyt v Rusku však nepřinesl jen řadu vynikajících děl. Podílel se také na postupném Kremličkově odklonu od realistických znaků k následnému hledání sebe samotného. V roce 1915 se malíř přidal k ostatním mladým umělcům, kteří později vytvořili uměleckou skupinu Tvrdošíjní. Kremlička s nimi však nesdílel umělecké postupy, ale spíše mu byli tito malíři blíže názorově než kdokoli jiný. Ve stejném roce však vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes, kde se setkal s Emilem Fillou. A i přes různé neshody se členy spolku, vydržel Kremlička v Mánesu do roku 1929. Koncem roku 1915 namaloval jeden ze svých nejpovedenějších a v dnešní době možná jeden z nejznámějších obrazů Děvče v bílém živůtku. Byl to také asi nejzásadnější obraz v životě Rudolfa Kremličky. Od té doby se totiž základním kamen jeho děl stala oslava ženské smyslnosti a ženského, slovanského půvabu. Svou prací se tak dostal do proudu názvaném vitalismus. Navzdory tomu nalezneme v Kremličkově práci ještě pozůstatky doby minulé, schwaigrovské (Švec, 1917). Částečný inspirační podnět našel Kremlička i u francouzských velikánů Edgara Degase a Édouarda Maneta. Obrazy jako Sedící tanečnice (1916), Odpočívající tanečnice (1916), Vesničanky (1917) nebo Oblékající se tanečnice (1917) jsou toho zřejmým důkazem. V letech 1916 – 1918 tak vznikl Kremličkův Cyklus tanečnic, který bezpochyby patří k malířově vrcholné tvorbě. Ve svých dílech se nejvíce přiblížil impresionismu. Vytvořil tak neuvěřitelnou škálu obrazu od dívek, žen, ztělesňujících ženskou krásu a intimitu, až po ženy zachycené při práci. Změně malířova názoru neunikly ani krajiny (Lesní potok; Řeka v lese, 1917), ani portréty (Podobizna spisovatele Jana Bartoše, 1917). V roce 1918 však započala nová etapa uměleckého života Rudolfa Kremličky. S nástupem nové generace vždy přichází i vlna nových ideologií. Kremlička se zúčastnil výstavy Tvrdošíjných v Praze s názvem „A přece! Výstava několika Tvrdošíjných“, kde představil svá díla. Kritika přijala jeho práci s nadšením a Kremlička tak došel konečně zaslouženého uznání. Zařadil se mezi ostatní malíře české moderny, aniž by se však inspiroval avantgardními proudy počátku dvacátého století. Musel se také vypořádat s novým uměleckým směrem, který tato nová generace malířů přinesla. Byl jim neoklasicismus, který svou povahou určil další vývoj Kremličkovy tvorby. Při své prácí se spoléhal především na svou paměť a představivost. Odpoutal se tak od přímého kontaktu s modelem. Počátek dvacátých let byl charakteristický svou objemovou modelací a zvýšeným zájmem o barvu. Velice silný byl i zájem o sociální umění, které se snažilo reagovat na události bezprostředně poválečné. Obrazy jako Myčka (1919) nebo Pradlena (1923) jsou důkazem sociální inspirace a patří k dílům nepochybně vynikajícím. Spojují v sobě atmosféru neoklasické abstrakce a sílu sociálního realismu. Svou tvorbou se Rudolf Kremlička zařadil do programu skupiny Tvrdošíjných, se kterou již v roce 1918 vystavoval. Další, v pořadí druhé výstavy konané v roce 1921, se však Kremlička nezúčastnil. Tentokrát využil svého kreslířského a grafického talentu a poslal svou prací do uměleckého časopisu Veraikon. Kremličkův cit pro zachycení světelných dojmů v podobě čisté kreslířské linky zaujal i další časopisy (Červen, Orfeus atd.), které mu tak poskytly prostor k intenzivnější grafické tvorbě. Tuto svou životní etapu shrnul následně v roce 1923 v cyklu sedmnácti grafických litografií s názvem Kresby. Na třetí skupinové výstavě pořádané o dva roky později již však malíř představil své nejvybranější obrazy. V důsledku názorové odlišnosti jednotlivých členu se však skupina v roce 1924 rozpadla. V průběhu následujícího desetiletí se Kremlička znovu zaměřil na práci s ženským tělem. Intimitu ženské postavy zobrazoval motivem ženy s nohou opřenou o židli, která se osouší po koupeli. Tuto svou představu rozvíjel již od roku 1918 (Po koupeli, 1919; Myjící se žena, 1923; Osoušející se ženy, 1925). Koncem roku 1925 uspořádal Kremlička svou první samostatnou výstavu, na které představil několik obrazů ze svého repertoáru (Osoušející se žena, Ranní toaleta, Tři ženy v lázni a další). Ve svých dílech se Rudolf Kremlička zaměřil na tři důležité aspekty. Prvním byla oblast lidskosti. Obraz měl zachytit životní osudy žen, které maloval. Další dvě hlediska viděl v samotné dokonalosti ženského těla, jehož variantnost jej přímo okouzlila (Ležící děvče, 1927; Horké odpoledne). Jako další motivy tohoto období můžeme považovat zátiší (Zátiší se džbánem, Zátiší s vejci a ovocem) a krajiny. V letech 1926 a 1928 pobýval Kremlička krátkou dobu v Itálii, kde dozrál jeho cit pro krajinářství. Prosluněné italské pláně a půvabné architektonické památky působily jako životadárná voda na Kremličkovu práci. Důkazem toho jsou velice ceněné obrazy jako Cesta do Fiestole a NábřežíArna z roku 1927 nebo jedna z jeho nejslavnějších krajin Přistav Duino u Terstu z roku 1927. Obrazy vzniklé po návratu z Itálie čerpaly inspiraci z jeho dalších cest po Rakousku a Francii (Malá alpská krajina, 1930; Skály u moře, 1930), ale také z domácího prostředí (Česká krajina, 1931). Z roku 1931 zůstaly dvě nedokončené práce s názvem Koupající se ženy a Weekend, které svým charakterem naznačovaly další rozvíjející se etapu Kremličkovy tvorby. Tyto práce však již neměl možnost dokončit. 3. června 1932 podlehl po druhé neuspěné operaci rakovině. Rudolf Kremlička patřil bezpochyby k jednomu z největších českých umělců 20. století. Kombinace nezaměnitelného stylu, osobitosti, estetického cítění a talentu dala vzniknout významné osobnosti moderního malířství a krajinomalby. Jeho celoživotní práce je velice uznávána jak na domácí, tak i světové scéně.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Lamr Aleš

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Kintera Krištof

Stanislav Zippe

Bartuszová Mária

1936 - 1996

Chatrný Ivan

1928 - 1983

Trinkewitz Karel

Bilecki Jiří

Kučerová Alena

Valenta Jiří

Přibyl Lubomír

Jetelová Magdalena

Zippe Stanislav

Wojnar Jan

Novosad Karel

Milkov Stefan

Bauer Michal

Vyleťal Jan

Antal Eduard

dfdf

Švankmajer Jan

Dobeš Milan

Kunc Milan

Válová Květa

Géza Szóbel

Pavel Rudolf

Boška Jindřich

Kádár Béla

Fiedler François

Bielecki Jiří

Přibyl Lubomír

1937

Kučerová Alena

1935

Paur Jaroslav

Bielecki Jiří

1929 - 2000

Zemánek Bohumil

Válová Květa

1922 - 1998

Bolf Josef

Pištěk Theodor

Antal Eduard

1929 - 2011

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.