Kupka František (1871 - 1957)

František Kupka byl jeden z českých grafiků a malířů minulého století, který dosáhl světového uznání. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderního abstraktního malířství. Narodil se 23. září 1871 v menším městečku ve východních Čechách s názvem Opočno, jako syn notářského úředníka Václava Kupky a Josefy Špačkové a byl nejstarší z pěti dětí. O rok později se celá Kupkova rodina stěhovala do Dobrušky, kde se jeho otec stal okresním tajemníkem. V tomto období byly, díky otcovu učení, položeny základy Kupkova malířství. V roce 1973 prodělal Kupka nebezpečné neštovice, po kterých mu na celý život zůstaly jizvy na obličeji. V roce 1881 zemřela Kupkova matka, což jej velmi zasáhlo. Jeho otec se velmi brzy znovu oženil, ale malý František nevycházel s macechou příliš dobře (prý ničila jeho kresby), což se odráželo i na jeho prospěchu ve škole. V roce 1884 nastoupil Kupka do učení k mistru sedláři panu Josefu Šiškovi, který později odhalil jeho nadání. Z jeho učení se Kupka pokoušel několikrát zběhnout (při návštěvách blízkých měst, která při svých útěcích navštěvoval, se seznámil s barokní náboženskou malbou a sochařstvím). Od roku 1887 bydlel Kupka v Domažlicích, kde pracoval v malířském ateliéru. O rok později se vrátil do Dobrušky, kde od starosty Josefa Archleby dostal svou první zakázku a to na obraz svatého Josefa. Díky panu starostovi Archlebovi se Kupka dostal do soukromých studií k profesoru Aloisi Studničkovi, který jej připravil ke zkouškám na pražskou Akademii. Studium mu bylo velmi nápomocno a Kupka v roce 1889 úspěšně složil zkoušky na Akademii, do ateliéru historické a náboženské malby. Živil se především tím, že dával kondice z kreslení. V roce 1891 byl přijat do mistrovské třídy nazarénského malíře Františka Sequense. V tomto obdobímaloval historické a vlastenecké motivy. V srpnu roku 1982 mu byl udělen diplom na pražské Akademii a v říjnu byl přijat do mistrovské třídy dalšího nazarénského malíře Augusta Eisenmengena ve Vídni. Během svého pobytu ve Vídni žil ve velké chudobě. Jen stěží byl schopen uhradit školné na Akademii. Velmi málo maloval, ale za to hodně četl (především německé a francouzské filosofy). V tomto období se seznámil s německým malířem a filosofem Karlem Diefenbachem. Přestěhoval se do jeho umělecké kolonie v Hüttelsdorfu u Vídně. Pod jeho filosofickým vlivem Kupka denně cvičil a stal se přísným vegetariánem. V roce 1894 navázal velmi intenzivní citový vztah s dánskou módní návrhářkou Marií Brühmovou, která později bohužel podlehla rakovině. V roce 1899 se zamiloval do bohémského děvčete z Montmartru Gabrielle. Jejich vztah trval až do roku 1903, kdy se seznámil se svou budoucí ženou EugeniíCécile Straubovou, s níž se v roce 1910 oženil. Během roku 1894 maloval na zakázku obraz s názvem Poslední sen umírajícího Heinricha Heina, který měl obrovský úspěch a Kupka se díky němu stal přes noc slavným. Během roku 1896 přijel Kupka jako stipendista do Paříže. Ve Francii se seznámil s velkými českými umělci, například s Alfonsem Muchou. V roce 1897 krátce studoval na Akademii Julian. Poté odešel učit k J. – P. Laurensovi na L ?école des Beaux-Arts. Kupka v tomto období přestal na čas malovat a živil se ilustracemi do módních časopisů. V Paříži si pronajal velký ateliér a byt na Montmartru. Živil se dále ilustracemi a litografiemi pro různé časopisy, např. Cocorico nebo La Plume. Od roku 1900 se živil jako karikaturista pro pařížské časopisy Cocorico, Le Rire, Les Temps a pro berlínský Der Tag. V roce 1902 začal pracovat na cyklu satirických kreseb s názvem Peníze (L ?Argent) pro anarchický časopis L ?Assiette au beurre. Na to dostal ještě další tři zakázky od tohoto časopisu, z nichž dokončil jen první dvě, nazvané Náboženství a Mír. V roce 1904 se Kupka přesunul na pařížské předměstí Puteaux, kde strávil velkou část svého života. Ve stejném roce si u něj anarchista a geograf Elisée Reclus objednal ilustrace svého díla s názvem L ?Homme et la Terre. V roce 1908 přestal dělat kresby a grafiku pro noviny a začal se soustředit na ilustrace k bibliofilským tiskům (Lysistrata, Prométheus). V roce 1914, když vypukla světová válka, se na rozdíl od mnoha Čechů, kteří se přihlásili do rakouské armády, cítil zavázán vůči Francii a tak nastoupil jako dobrovolník k 3. pěšímu pluku francouzské cizinecké legie. Odjel na frontu, která se nacházela na řece Sommě a bojoval pod velením Blaise Cendrarse. O rok později byl ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu poslán zpět a tak alespoň pomáhal v Paříži organizovat české dobrovolníky. Stal se předsedou české kolonie v Paříži, dal si pseudonym Dalny a tvořil propagačnímateriály, navrhoval uniformy, medaile, známky a také přednášel. Organizoval českou vojenskou jednotku ve Francii, která byla nakonec uznána jako řádná součást francouzské armády. V roce 1915 byl jmenován profesorem na pražské Akademii. Toto místo si musel udržet i přes svůj velký odpor k cestování, a to z čistě finančních důvodů. Cestování jej ale velmi vysilovalo, a tak se v roce 1920 dohodl s Akademií, že bude bydlet nastálo v Paříži, ale stále pobíral plný plat za dohled nad českými stipendisty, kteří se v Paříži zdržovali. Tento systém fungoval až do roku 1939. V roce 1919 byl Kupka jmenován členem Spolku výtvarných umělců Mánes v Praze. Účastnil se jejich výstavy v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Byl však velmi zklamán ohlasem, jakému se jeho výstavě dostalo. Nejspíše v reakci na tuto odezvu sepisoval závěť, ve které vše odkázal své manželce Nini. Ani českému velvyslanectví v Paříži, ani českému státu nezanechal právo na tantiémy ze svých děl. V polovině dvacátých let Kupka přestal malovat a věnoval se plně dřevořezům a od roku 1926 začal pracovat na obrazech s náměty mechanismů (Mašinismus, 1924; Stroje). Toto téma opustil počátkem třicátých let, kdy se začal zajímat o geometrickou abstrakci, kterou díky svému silnému vztahu k jinému umění, hudbě, rozvinul až do výtvarného směrů zvaného Orfismus nebo také Orfický kubismus. Roku 1931 byl Kupka jmenován členem skupin Abstraction-Création. To byla mezinárodní skupina umělců, založena 15. února 1931 a její vznik inicioval Theo van Doesburg. Během let 1931 – 1932 procházel Kupka dlouhým obdobím depresí a koncem roku 1932 se uchýlil do úplné izolace, neboť jeho duševní stav začal být velmi vážný (předělával a dokonce ničil některá svá díla). Tento stav se zlepšil na konci roku 1934, kdy Kupka začal opět pracovat. V roce 1951 podepsal svou první smlouvu s galeristou Louisem Carré, který koupil velké množství jeho obrazů a pořádal významnou samostatnou výstavu ve své galerii v New Yorku. Roku 1956 byl Kupka jmenován čestným členem a předsedou Salon des Réalités Nouvelles. František Kupka během svého života pořádal mnoho výstav. V roce 1899 vystavoval v rámci uměleckého spolku s názvem Spolek výtvarných umělců Mánes v Praze, ve Vídni a dokonce i v Paříži v Société Nationale des Beaux-Arts. V roce 1900 vystavoval své obrazy s názvem Blázni a Bibliomana na Světové výstavě v Paříži v sekci vytvořené pro zahraniční umělce žijící v Paříži. V roce 1904 vystavoval obraz s názvem Balada, Radosti života a kresby s názvem Blázni a Cesty ticha v sekci s názvem Umělci z Čech na Světové výstavě v St. Louise ve Spojených státech amerických. V roce 1905 pořádal první putovní výstavu v Čechách, na které vystavoval 50 olejů a 100 kreseb, pastelů a litografií. Dva roky s tímto cestoval po různých městech a sklízel velký úspěch. V roce 1912 na Podzimním salónu vystavil Kupka své abstraktní obrazy, za což byl pod velkým tlakem kritiky. Francouzská společnost Gaumont tento Podzimní salón nafilmovala a Kupka byl požádán, aby svá nafilmovaná díla před kamerou uvedl a vysvětlil. To však Kupka odmítl. V roce 1924 si Nini Kupková najala galerii s názvem Galerie de la Boétie a připravila retrospektivní výstavu děl svého manžela za posledních 15 let. František Kupka sám napsal úvod katalogu k této výstavě. V roce 1946 pořádal Spolek výtvarných umělců Mánes velkou retrospektivu na oslavu Kupkových 75. narozenin. Česká vláda zde nakoupila asi čtyřicet jeho výtvarných děl. V roce 1904 získal František Kupka zlatou medaili za jeden ze svých kreseb vystavovaných na Světové výstavě v St. Louise v USA. V roce 1909 získal cenu pražské Akademii. V roce 1926 byl Kupkovi, na doporučeníAntoine-Pierra Galliena, udělen Řád české legie. František Kupka zemřel 24. června 1957 v Puteaux. Byl pohřben v Paříži na hřbitově Pére Lachaise. V roce 1957 prodala Kupkova manželka Nini velké množství jeho děl Musée national d ?art moderne v Paříži, výměnou za skromnou penzi. Toto museum uspořádalo hned o rok později první posmrtnou výstavu Kupkových děl. V květnu 1963 zemřela i vdova po Kupkovi, Nini. Ve své poslední vůli velkoryse odkázala na 150 děl svého manžela Musée national d ?art moderne v Paříži.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.