Lacina Bohdan (1912 - 1971)

Akademický malíř, grafik, ilustrátor, sochař a pedagog Bohdan Lacina se narodil 15. února v malé vesničce rozkládající se v Českomoravské vrchovině v okrese Žďár nad Sázavou s názvem Německé (dnešní Sněžné). Skutečnosti, že mohl studovat na reálce v Novém městě na Moravě a později na Brněnské technice (zde studoval jen jeden rok a to v roce 1931) vděčil svému staršímu bratru Františkovi. Už po prvním roce studií v Brně zanechal a přestoupil na Vysokou školu architektury do Prahy. Zde studoval až do roku 1937 učitelský obor se zaměřením na kreslení a deskriptivní geometrii. Jeho kantory byli například Cyril Bouda nebo Oldřich Blažíček. Nejvýznamnější a nejrozšířenější část jeho tvorby tvořily knižní ilustrace, monumentální realizace a volná grafika. Mezi výtvarné umělce vstoupil Bohdan Lacina jako člen tzv. Levé fronty (což byla českých levicově orientovaných umělců a intelektuálů, která nahradila činnost Svazu moderní kultury Devětsil). K jeho velkým vzorům patřili například Josef Šíma nebo Salvador Dalí. Velký význam pro jeho budoucí uměleckou tvorbu mělo například také seznámení s Karlem Teigem v roce 1934. Obdiv k surrealismu stál v počátcích přátelství mezi Bohdanem Lacinou a Václavem Zikmundem. Jejich přátelství mělo za následek zrození rakovnické knižní edice s názvem Ra, z níž se o deset let později stala skupina se stejným pojmenováním. Společným dílem těchto dvou umělců byla také výtvarná podoba bibliografického vydání Máchova Máje v roce 1936. Pro toto dílo vytvořil Lacina sedm děl pomocí suché jehly. Tato kniha pro Lacinu znamenala mnoho již při studiích na brněnské reálce. Měl velmi blízký vztah jak k samotné knize, tak především k její grafické podobě. V roce 1937 se Bohdan Lacina účastnil několika výstav v Burianově Déčku. Jeho učitelská práce v Jevíčku a v Boskovicích sice mladého umělce vzdálila od stále rušného uměleckého dění. Ovšem tato vzdálenost měla také jisté výhody. Dovolila Lacinovi soustředit se na vlastní tvorbu a na hledání vlastních námětů a výrazových prostředků. Velmi důležitým faktorem byla také skutečnost, že se Lacina navrátil do rodné krajiny, která na tvorbě Laciny zanechala velmi patrné stopy. Na konci 30. let se uzavírá u Laciny období ortodoxního surrealismu. Další velkou inspirací pro Lacinovu tvorbu byl Imaginární portrét básníka George Trakla. Na obraze je expresivně zobrazena tvář básníka, v níž je vidět odraz doby i vnitřní pocity autora. Do tohoto období patřila i výprava Laciny do sochařiny. Ve čtyřicátých letech dozrává výrazová forma a vyjadřovací styl Bohdana Laciny. Zde se začal již objevovat pro něj později tak typický výtvarný rukopis a meditativní poloha jeho imaginace. Svou formou vyjádření nepopisuje pouze jevy a věci takové jak je vidíme, ale směřuje k jejich vnitřní podstatě. V jeho obrazech, na nichž zobrazuje krajiny, zátiší hudební či figurální motivy, nelze zpozorovat přesné hranice. Mísily se zde prvky organické s těmi anorganickými, či svět rostlinný s tím živočišným. Jeho obrazy se neobracely pouze k očím pozorovatele čí vnímatele, ale snažily se zapůsobit především na jeho mysl a podvědomí. V tomto období se Lacina intenzivně věnoval také knižní grafice. Velmi tomu napomohlo jeho blízké přátelství s Františkem Halasem. Bohdan Lacina měl ke knihám a především k poezii velmi vřelý vztah a k výtvarnému ztvárnění textů přistupoval s pokorou a se ctí. V jeho podání nešlo pouze a jen o ilustraci. Lacina se snažil vyjádřit smysl vnitřního ducha díla. Nejvíce používanou technikou se pro Lacinu stal dřevoryt, v němž Lacina dosáhl světové úrovně uznání. Jeho obrazy se neobracely pouze k očím pozorovatele čí vnímatele, ale snažily se zapůsobit především na jeho mysl a podvědomí. V tomto období se Lacina intenzivně věnoval také knižní grafice. Velmi tomu napomohlo jeho blízké přátelství s Františkem Halasem. Bohdan Lacina měl ke knihám a především k poezii velmi vřelý vztah a k výtvarnému ztvárnění textů přistupoval s pokorou a se ctí. V jeho podání nešlo pouze a jen o ilustraci. Lacina se snažil vyjádřit smysl vnitřního ducha díla. Nejvíce používanou technikou se pro Lacinu stal dřevoryt, v němž Lacina dosáhl světové úrovně uznání. V roce 1946 vystoupil Bohdan Lacina společně s dalšími názorově blízkými umělci a budoucími členy skupina Ra v programovém sborníku s názvem A zatím co válka. Důsledkem společenských a politických změn byla skupina označena za nežádoucí. Činnost této skupiny pomalu doznívala a s tímto také postupně ustávala malířská činnost a tvorba Bohdana Laciny. Té později zcela zanechává a věnuje se pedagogice a knižní grafice. Jako pedagog působil především v Brně a to například na Výzkumném ústavu pedagogickém, na Vysoké škole architektury, Vyšší škole uměleckého průmyslu na katedře výtvarné výchovy, na Vyšší škole pedagogické a na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně na katedře dějin umění a výtvarné výchovy. Odtud předčasně odešel, když si sám uvědomil, že natrvalo odložit štětec s jeho nadáním nelze. Od konce 50. let se opět vrací ke své životní lásce, a to k malířské paletě. Ocitl se tak ovšem opět v nelehké situaci začínajícího umělce. Toto období bylo pro Bohdana Lacinu nesmírně obtížné a jakýmsi jeho symbolickým koncem byla výstava v Moravské galerii roku 1963. Zde se návštěvníkům dostalo srovnání první a druhé (staré a nové) etapy tvorby. Vedle potemnělých děl 40. let se zde objevila díla projasněné mnohem bohatší barevnou paletou. I v tomto náročném období se Lacinovou inspirací stala opět jeho domovská krajina. Během následujícího období vytvořil Lacina neuvěřitelné množství obrazů. Intenzivně maloval a rozpracovával další a další nová plátna, jakoby sám cítil, že jeho čas se krátil. V tomto období vznikaly rozměrné pastely. Tuto v moderní době již zastaralou techniku používal Lacina především z toho důvodu, že umožňovala autorovi i ve stísněných podmínkách a za umělého osvětlení svého bytu dokončovat práci, kterou započal v ateliéru. Hořká zkušenost ze srpna 1968 přivedla Lacinu k novým nadčasovým tématům. K těm například patřily symboly piet a ikarských pádů (jež měly symbolizovat zmařené naděje), ale také vytrvalá víra v budoucnost a trvalé nezměnitelné humanistické hodnoty, jež vtělil do postav madon. V těchto chvílích pocítil potřebu dalších nových forem výtvarného vyjádření, což Lacinu přivedlo k trojrozměrnému ztvárnění myšlenek. Ve své rodné vysočanské chalupě vytvářel z kmenů a pařezů dřevěné skulptury, jež už však bohužel nedokončil. Bohdan Lacina byl za svého života oceněn několika diplomy a čestnými uznáními. Roku 1965 mu bylo uděleno diplom čestného uznání KV KSČ v Brně. O tři roky později, v roce 1968 byl jmenován zasloužilým umělcem a v témže roce mu bylo uděleno čestné uznáníPamátníku písemnictví v Praze, Cena nakladatelstvíBlok a Cena osvobozeníměsta Brna. Bohdan Lacina zemřel ve své rodné vesnici Sněžné 6. července 1971.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.