Lada Josef (1887 - 1957)

Josef Lada, významný český malíř, kreslíř, ilustrátor, karikaturista a autor moderních pohádek pro děti, se narodil 17. prosince 1887 v posázavské vesnici Hrusicích v chudé ševcovské rodině jako nejmladší ze čtyř sourozenců (bratr František, sestry Antonie a Marie). Zemřel 14. prosince 1957 v Praze a je pohřben na Olšanech. Josef začal s kreslením již jako malý chlapec. Byl jím přímo posedlý ještě nastoupil na základní školu. Není přímo známo, kde se poprvé setkal s uměleckým dílem, ale můžeme se domnívat, že to bylo v hrusickém kostele, kde viděl poprvé tzv. "svaté" obrázky. Později ve své Kronice uvádí, že ho ze začátku přímo fascinovali pohlednice, zejména s motivy obyčejných zvířat, ze kterých čerpal svou první inspiraci. Od roku tedy 1893 navštěvoval základní školu v Hrusicích, kterou ukončil roku 1901. Už v těchto školních letech s velkou oblibou kreslil veselé obrázky pro své spolužáky, pro jejich obveselení, či jen tak pro radost. Vytvořil si nicméně postupem času lehký odpor ke školním lavicím, kterého se jen tak nezbavil a pociťoval jej i později na studiích v Praze. Nebylo to však nic divného či nenormálního, v té době mívaly školy pověst velmi špatnou a děti se těšili na každý volný den mimo lavice. Po ukončení základní školy odešel do Prahy, kde se krátký čas učil řemeslu malíře pokojů. Práce se mu však zdála příliš těžká, a proto o rok později vstupuje do učení na knihaře-zlatiče. Během toho se seznamuje s pracemi Mikoláše Alše, Josefa Mánese i Maxe Švabinského. V roce 1904 uveřejnil týdeník Máj první Ladovy kresby, za které dostal svůj první honorář. Téhož roku navštěvoval kreslířské kurzy na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Jakesche. V roce 1905 Ladu, po několika neúspěšných pokusech, konečně přijali k řádnému studiu. Ze školy však po půl roce odešel a začal ilustrovat dětské knihy. První knížka s jeho ilustracemi, Pohádka o Honzíčkovi a Zlatovlasé Isole od Jaroslava Havlíčka, vyšla v roce 1906. Postupně se pokoušel prorazit se svou prací do několik magazínů a novin a i když nechtěl být ze začátku kreslířem humorných situací, nakonec podlehl tlaku vydavatelů a začal se věnovat do hloubky veselým kresbám, což znamenalo pro jeho kariéru velice zásadní obrat. Sám Lada toto rozhodnutí ve své kronice komentoval takto: "Nevím, proč jsem opustil dosavadnímotivy spíše náladové a obrátil zřetel výhradně ke kresbám humoristickým. Snad mi někdo napověděl, že bych si kreslením veselých obrázků spíše usnadnil existenční zápas a cestu k vytčenému cíli než malováním obrazů, na něž jsem předně ještě zdaleka nestačil a k jejichž malování jsem neměl času, ani prostředků." Lada nebyl typem umělce, který by si vzal svůj model a potřeby do přírody jako bylo zvykem, ale tvořil v klidném prostředí domova u stolu, kde mohl nerušeně využívat svou unikátní výtvarnou paměť. Ve svých myšlenkách měl nespočet motivů a námětů, ať už se jednalo o neživé věci či živé tvory. Šlo o opravdu rozmanité spektrum témat - zlé tchýně, divoké děti, toulající se opilci, spící psi či samotářští ponocní. To vše pro něj mělo nezpochybnitelnou hodnotu figury. Josef Lada byl bytostným figuralistou. Jeho kresby pro různé časopisy (Humoristické listy, Besídka mladých, Rarach) se stávají pravidelností a zajišťují Ladovi pravidelný příjem a živobytí. Postupem času se seznamuje s osobnostmi tehdejšího uměleckého světa jako např. Jiřím Mahenem nebo Jaroslavem Haškem, se kterými navázal i pracovní styky. V roce 1910 se stal spoluzakladatelem a současně redaktorem čtrnáctideníku Karikatury. V této době si konečně mohl dovolit svůj vlastní byt, kde byl častým podnájemníkem jeho přítel Jaroslav Hašek. Byl to hlavně Jaroslav Hašek, který měl v tomto období na Ladu rozhodující a mimořádný vliv. Učil jej postupně svobodnému způsobu viděníreality ve kterém bylo možné určitým stylem pohrdat zaběhnutými konvencemi a prožívat umění jako bláznivou hru. Historie Karikatur se začala psát na začátku ledna 1909. V té době Jaroslav Šalda, ředitel národně-německé tiskárny, pověřil Josefu Ladu přímým vedením celé výtvarné redakce. Časopis byl charakterizován jako satirický týdeník a prodával se za cenu 4 haléřů. Lada v té době musel pravidelně každý týden zásobovat Karikatury svými pracemi. Pracoval často na humoristických a politicky aktuálních kresbách. Zatímco Ladovi přátelé odcházeli na vojnu, on byl díky své oční vadě zproštěn vojenské služby. Během války se živil jako kreslíř v různých časopisech a v roce 1920 působil v kabaretu Červená sedma. Stal se rovněž členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Následujících dvacet let pracoval jako redaktor nakladatelství Melantrich a redigoval přílohu Českého slova Kvítko z čertovy zahrádky. Roku 1921 se znovu setkává s Jaroslavem Haškem a o dva roky později, kdy vycházely Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka, předkládá Lada své originální ilustrace. Lada ilustroval díla i jiných významných českých autorů např. Tyrolské elegie, Král Lávra (Karel Havlíček Borovský) nebo České pohádky od Jana Drdy. Společně se Spolkem výtvarných umělců Mánes uspořádal v roce 1926 svou první samostatnou výstavu. Lada prožíval vrcholné období své tvorby. S nástupem protektorátu byla jeho činnost značně omezena. Nemohl publikovat ani kreslit do novin, a tak se věnoval pouze své volné tvorbě. Ke sklonku svého života se začal angažovat i v oblasti filmů (kreslený film Říkadla, Čert a Káča, Hrátky s čertem, různé plakáty k filmům). Josef Lada je považován za předního představitele české výtvarnické scény. Inspirace čerpal z přírody, svého dětství i osobních zážitků. Ve svých obrazech se snažil zachytit krásy českého venkova, se kterým se může každý člověk ztotožnit. Snažil se zobrazit harmonii člověka s přírodou. Postupem času se vypracoval na malíře s originálním projevem a nezaměnitelným moderním rukopisem. Během svého života vytvořil asi 400 volných obrazů a více jak 15 tisíc ilustrací. Velkou část své práce věnoval především dětem. Mezi jeho nejznámější obrazy můžeme zařadit Zimní krajina, Bubnování, Rvačka v hospodě, Krajina před bouří, Zabíjačka, Jaro s dětmi, Vodník, Český betlém a další. Ve 30. letech se zapojil jako malíř i do divadelní scény. Vytvářel divadelní dekorace pro Národní divadlo zejména pro hry Josefa Kajetána Tyla (Strakonický dudák), Bedřicha Smetanu (Prodaná nevěsta) nebo pro divadlo E. F. Buriana (Ukradený dědeček). Druhá etapa Ladovy tvorby (první se mapuje v letech 1904-1921) nebyla pouhým ustálením umělcova stylu, ale symbolizovala také fakt, že si Josef Lada našel práci, která mu plně vyhovovala a tak se mohl v roce 1923 oženit s Hanou Budějickou, se kterou získal malíř pevné zázemí a klid v rodinném životě. Tyto skutečnosti pomohly k tomu, že se mohl plně soustředit na vytvoření díla, které existovalo doposud pouze v jeho představách. Byl to opravdu rozdílný přístup k životu, než ten který poznal během své první etapy se svým dlouholetým kamarádem Jaroslavem Haškem. Na počátku třicátých let již Josef Lada patřil k velmi významným výtvarníkům a byl oceňován hlavně jako ilustrátor a karikaturista. Jeho jméno bylo známé v širokém podvědomí lidí a byl v jistém slova smyslu celebritou. Blízce ho znal však jen velmi úzký okruh nejbližších přátel. V roce 1935 přichází určitý zlom po kterém se začíná Josef Lada věnovat více volné tvorbě a začíná také soustavněji malovat. Vznikaly tak první verze uměleckých děl, které ho později jako malíře proslavily. Co se týče Ladovi spisovatelské kariéry, kterou rovněž doplnil svými obrázky, tak první pohádky začal psát pro své dvě dcery. Mezi dětmi jsou nejznámější příběhy O kocouru Mikešovi (1934), Zlatý domov (1937), O chytré kmotře lišce (1937), Bubáci a hastrmani (1939), Pohádky naruby (1939), Nezbedné pohádky (1946). Pro dospělé vznikla díla jako Válka v kostce (1918), Ilustrovaná frazeologie a přísloví(1924), dále autobiografie Vzpomínky z dětství(1937), Kronika mého života (1942). Josef Lada je se svou tvorbou znám i v zahraničí, kde byla jeho díla mnohokrát vystavována (Paříž, Vídeň, Benátky, Edinburgh, Stockholm, Čína, Japonsko, Vietnam). Stal se tak asi nejpopulárnějším malířem a ilustrátorem v českých dějinách. V roce 1947 byl jmenován národním umělcem.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.