Laška Pavel

1907–1983
Významný český malíř Pavel Laška, se narodil 10. ledna 1907 ve Věži u Havlíčkova Brodu. Jeho otec Jan Laška (1851 – 1929) byl povoláním řídící učitel na obecné škole. Matka Pavla Lašky se za svobodna jmenovala Valentová (1866 – 1952). Na sklonku roku 1907 se celá rodina přestěhovala do Okrouhlic. V srpnu roku 1925 se rodina opět přestěhovala, tentokrát do Jindřichova Hradce. V témže roce odešel otec Pavla Lašky do penze. V roce 1917 začal Pavel Laška navštěvovat gymnázium v Jindřichově Hradci. Toto studium ukončil 13. června 1925 úspěšnou maturitní zkouškou. O následujících prázdninách si v Bratislavě koupil knihu, která pojednávala o životě a díle Jana Zrzavého. Právě toto dílo v něm vzbudilo obrovský zájem o malířství, o které se od této doby začal velmi zajímat. Poprvé navštívil Moderní galerii v Praze, kde jej velmi zaujalo české moderní umění a obrazy z francouzských sbírek. To také podnítilo podání přihlášky na pražskou Akademii. V září roku 1925 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Přípravku studoval v ateliéru u profesora J. ..

Významný český malíř Pavel Laška, se narodil 10. ledna 1907 ve Věži u Havlíčkova Brodu. Jeho otec Jan Laška (1851 – 1929) byl povoláním řídící učitel na obecné škole. Matka Pavla Lašky se za svobodna jmenovala Valentová (1866 – 1952). Na sklonku roku 1907 se celá rodina přestěhovala do Okrouhlic. V srpnu roku 1925 se rodina opět přestěhovala, tentokrát do Jindřichova Hradce. V témže roce odešel otec Pavla Lašky do penze. V roce 1917 začal Pavel Laška navštěvovat gymnázium v Jindřichově Hradci. Toto studium ukončil 13. června 1925 úspěšnou maturitní zkouškou. O následujících prázdninách si v Bratislavě koupil knihu, která pojednávala o životě a díle Jana Zrzavého. Právě toto dílo v něm vzbudilo obrovský zájem o malířství, o které se od této doby začal velmi zajímat. Poprvé navštívil Moderní galerii v Praze, kde jej velmi zaujalo české moderní umění a obrazy z francouzských sbírek. To také podnítilo podání přihlášky na pražskou Akademii. V září roku 1925 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Přípravku studoval v ateliéru u profesora J. Obrovského. Od října roku 1926 začal studium ve třídě Maxe Švabinského. Roku 1931 své studium na Akademii skončil. Po ukončení studií podnikl cestu do oblíbené Itálie, při níž se setkal se svým malířským vzorem Janem Zrzavým. Na podzim roku 1931 nastoupil Pavel Laška na vojenskou službu do Turnova. Za dva roky se z této vojenské služby vrátil a v témže roce, 1933, nastoupil do svého prvního zaměstnání. Pracoval jako středoškolský profesor na Jiráskově státním Československém gymnáziu na Praze 2. V témže roce 1. září byl jmenován profesorem na státním reálném gymnáziu v Jindřichově Hradci. Na tomto postu vydržel rok. Za rok, přesně 1. září 1934 přešel jako profesor na Reformní reálné gymnázium v Sušici. Zde vydržel přesně dva roky. 1. září 1936 se stal profesorem na Reálném gymnáziu v Táboře. V roce 1937 se Pavel Laška oženil se svou dlouholetou přítelkyní Marií Pelantovou. Společně se téhož roku přestěhovali do Tábora, kde zůstali až do roku 1948. Během let 1949 – 1956 působil jako profesor na několika středních školách po celé Praze, kam se společně se ženou téhož roku odstěhoval. Od 1. Září 1949 působil na Dívčím gymnáziu Krásnohorská a o rok pozdě nastoupil místo na Vančurově gymnáziu. Zde vydržel tři roky. Poté přijal nabídku práce na Jedenáctileté střední škole ve Štěpánské ulici. Po založení Střední osvětové školy v roce 1953 byl pověřen, aby připravil osnovy pro předmět výtvarná výchova a stal se zde také profesorem. Během svého života podnikl Laška mnoho studijních cest. Jednou z prvních byla cesty do Terstu, Benátek a Milána, které podnikl již v roce 1923. V září roku 1926 uskutečnil cestu do Vídně a následně po Dunaji do Bratislavy. O rok později, v dubnu 1927 podnikl cestu do Itálie. Zde navštívil Benátky, Milano, Florencii a Pisu. Na jaře roku 1931 podnikl již několikátou cestu do své oblíbené Itálie. Při tomto pobytu navštívil Dijon, Paříž a Bretagne. V červenci roku 1962 navštívil Moskvu a Leningradu. O dva roky později podnikl cestu do Belgie a Francie. V létě roku 1968 podnikl studijní cestu do Paříže. Tvorba Pavla Lašky byla po celou dobu jeho aktivní činnosti (od třicátých po osmdesátá léta) charakteristická svou jedineční, osobitostí a hlavně samostatností. Nikdy se nepřizpůsoboval svou tvorbou k nějakému názoru, proudu nebo směru. Přesto ale vznikala jeho díla po velmi úzkém kontaktu se světovým i českým uměním. K jednomu z jeho prvotních zdrojů patřil z českých umělců již zmíněný Jan Zrzavý nebo František Kupka, z těch světových to pak byl Pablo Picasso a Henri Matiss. Během let 1964 – 1965 se ztotožnil s mnoha prvky tvorby Jacksona Pollocka a Marka Rothka. Především kvůli svému zaměstnání (pedagog) se o jeho obrazech říkalo, že obsahují opravdovost tvorby z vnitřní potřeby. Své první obrazy namaloval již v roce 1931 a byla to vlastně jakási vzpomínka na předchozí pobyt na bretaňském pobřeží. Již tyto obrazy svědčily o tom, že mladý malíř si na své umělecké dráze stanovil nějaký osobní úkol, jenž měl několik cílů. Mezi ně patřila především snaha vyrovnat se s konvenčním vnímáním skutečnosti, snažil se o hlubší citové poznání a zachycení pravdivých emocí. Ve všech svých dílech se vždy snažil znovu od počátku hledat k obsahu nezávislé barvy, tvary a linie, které by přesvědčivě vyjádřily původní myšlenku. Tvorbu Pavla Lašky, která pocházela ze třicátých let, lze s trochou nadsázky zařadit do rámce doznívajícího lyrického kubismu. Velmi významnou kapitolou tvorby Pavla Lašky byla čtyřicátá léta. Po sérii prací, ve kterých reaguje na dobu okupace, vytvořil několik obrazů, na kterých zobrazuje většinou nějakou dramatickou událost v přírodě. Pro silnější emotivní zážitek používal ve svých dílech kontrastní prvky. To mohlo být prakticky cokoliv, co do celkové kompozice nezapadalo – osamocená barevná skvrna, na první pohled velmi nápadný malířský tvar, z něhož pak mohla vyzařovat silná agresivita. Svými obrazy z tohoto období velmi přispěl k české krajinomalbě, do níž celkem dobře zapadaly výrazem tísnivé atmosféry doby. Toto dokázal především díky svému silnému citu pro využití jednotlivých barev. Nezvyklá, silně působivá a zvláštně svěží barevná skladba je pro tvorbu Pavla Lašky typická. Po roce 1948 se Laška, podobně jako mnoho jiných umělců, stáhnul se svou tvorbou do ústraní. K opětovnému rozvoji docházelo až na konci padesátých let. V moderní nepřehledné situaci, která tehdy v umění vznikla, se mnoho umělců obracelo zejména k přírodě. Ve způsobu jejího vyjádření se prosazovala především deformace tvarů a barevného podání. Nastupující generace mladých umělců, kteří pro svou malou zkušenost nebyli prozatím zatížení žádným směrem a zavedeným uměleckým smýšlením, si velice rychle osvojila nově objevené tendence informelu (abstrakce pařížské školy 50. let). Pavel Laška však k tomuto směru i nadále přistupoval se silným prvkem subjektivity. Nikdy ve svých dílech nedával přednost prvkům formy před obsahem, který byl pro něj vždy prioritou. V Laškově tvorbě ze šedesátých let se postupně objevovala veselejší stránka světa. V obrazech tvořených v této době lze najít velmi dynamickou formu. V jeho obrazech, především z venkovského prostředí, je velmi dobře pomocí barev vyvolána emotivní a poetická představa. V některých z nich se (v českém umění velmi vzácně) ozývaly vlivy a příklady Paula Kleea. Mnoho obrazů Pavla Lašky, které namaloval v šedesátých letech, se svým konceptem zařadily k významným dílům českého malířství. Ke zcela unikátním patří obrazy barevných polí, které ukazují na osobní tvůrčí interpretaci filozofické abstrakce. Zde se nejvíce inspiroval obrazy Marka Rothko. V roce 1962 uspořádal Pavel Laška první poválečnou výstavu obrazů z let 1942 – 1962. V roce 1965 se konala retrospektivní výstava jeho tvorby z let 1930 – 1965. Jejím iniciátorem byl Laškův bývalý žák a přítel Jiří Padrta. Během let 1969 – 1970 bylo dílo Pavla Lašky po právu zařazeno do souboru československého moderního umění pro mezinárodní výstavu v Itálii, Německu a v Jugoslávii. V závěru své tvůrčí činnosti, během přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, uplatňoval Pavel Laška ve svých dílech básnickou imaginaci, pomocí níž se ve svých motivech navracel ke krajině svého dětství. V průběhu roku 1983 se rapidně zhoršil zdravotní stav Pavla Lašky. 10. prosince téhož roku, měsíc před svými sedmdesátými narozeninami, Pavel Laška umírá. Při smutečním obřadu hovořil o životě a díle Pavla Lašky historik umění a jeho dlouholetý přítel Jaromír Zemina.

celý text méně textu

Encyklopedie

a b c č d e f g h ch i j k l m n o p r s š t u v w z