Laška Pavel (1907 - 1983)

Významný český malíř Pavel Laška, se narodil 10. ledna 1907 ve Věži u Havlíčkova Brodu. Jeho otec Jan Laška (1851 – 1929) byl povoláním řídící učitel na obecné škole. Matka Pavla Lašky se za svobodna jmenovala Valentová (1866 – 1952). Na sklonku roku 1907 se celá rodina přestěhovala do Okrouhlic. V srpnu roku 1925 se rodina opět přestěhovala, tentokrát do Jindřichova Hradce. V témže roce odešel otec Pavla Lašky do penze. V roce 1917 začal Pavel Laška navštěvovat gymnázium v Jindřichově Hradci. Toto studium ukončil 13. června 1925 úspěšnou maturitní zkouškou. O následujících prázdninách si v Bratislavě koupil knihu, která pojednávala o životě a díle Jana Zrzavého. Právě toto dílo v něm vzbudilo obrovský zájem o malířství, o které se od této doby začal velmi zajímat. Poprvé navštívil Moderní galerii v Praze, kde jej velmi zaujalo české moderní umění a obrazy z francouzských sbírek. To také podnítilo podání přihlášky na pražskou Akademii. V září roku 1925 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Přípravku studoval v ateliéru u profesora J. Obrovského. Od října roku 1926 začal studium ve třídě Maxe Švabinského. Roku 1931 své studium na Akademii skončil. Po ukončení studií podnikl cestu do oblíbené Itálie, při níž se setkal se svým malířským vzorem Janem Zrzavým. Na podzim roku 1931 nastoupil Pavel Laška na vojenskou službu do Turnova. Za dva roky se z této vojenské služby vrátil a v témže roce, 1933, nastoupil do svého prvního zaměstnání. Pracoval jako středoškolský profesor na Jiráskově státním Československém gymnáziu na Praze 2. V témže roce 1. září byl jmenován profesorem na státním reálném gymnáziu v Jindřichově Hradci. Na tomto postu vydržel rok. Za rok, přesně 1. září 1934 přešel jako profesor na Reformní reálné gymnázium v Sušici. Zde vydržel přesně dva roky. 1. září 1936 se stal profesorem na Reálném gymnáziu v Táboře. V roce 1937 se Pavel Laška oženil se svou dlouholetou přítelkyní Marií Pelantovou. Společně se téhož roku přestěhovali do Tábora, kde zůstali až do roku 1948. Během let 1949 – 1956 působil jako profesor na několika středních školách po celé Praze, kam se společně se ženou téhož roku odstěhoval. Od 1. Září 1949 působil na Dívčím gymnáziu Krásnohorská a o rok pozdě nastoupil místo na Vančurově gymnáziu. Zde vydržel tři roky. Poté přijal nabídku práce na Jedenáctileté střední škole ve Štěpánské ulici. Po založení Střední osvětové školy v roce 1953 byl pověřen, aby připravil osnovy pro předmět výtvarná výchova a stal se zde také profesorem. Během svého života podnikl Laška mnoho studijních cest. Jednou z prvních byla cesty do Terstu, Benátek a Milána, které podnikl již v roce 1923. V září roku 1926 uskutečnil cestu do Vídně a následně po Dunaji do Bratislavy. O rok později, v dubnu 1927 podnikl cestu do Itálie. Zde navštívil Benátky, Milano, Florencii a Pisu. Na jaře roku 1931 podnikl již několikátou cestu do své oblíbené Itálie. Při tomto pobytu navštívil Dijon, Paříž a Bretagne. V červenci roku 1962 navštívil Moskvu a Leningradu. O dva roky později podnikl cestu do Belgie a Francie. V létě roku 1968 podnikl studijní cestu do Paříže. Tvorba Pavla Lašky byla po celou dobu jeho aktivní činnosti (od třicátých po osmdesátá léta) charakteristická svou jedineční, osobitostí a hlavně samostatností. Nikdy se nepřizpůsoboval svou tvorbou k nějakému názoru, proudu nebo směru. Přesto ale vznikala jeho díla po velmi úzkém kontaktu se světovým i českým uměním. K jednomu z jeho prvotních zdrojů patřil z českých umělců již zmíněný Jan Zrzavý nebo František Kupka, z těch světových to pak byl Pablo Picasso a Henri Matiss. Během let 1964 - 1965 se ztotožnil s mnoha prvky tvorby Jacksona Pollocka a Marka Rothka. Především kvůli svému zaměstnání (pedagog) se o jeho obrazech říkalo, že obsahují opravdovost tvorby z vnitřní potřeby. Své první obrazy namaloval již v roce 1931 a byla to vlastně jakási vzpomínka na předchozí pobyt na bretaňském pobřeží. Již tyto obrazy svědčily o tom, že mladý malíř si na své umělecké dráze stanovil nějaký osobní úkol, jenž měl několik cílů. Mezi ně patřila především snaha vyrovnat se s konvenčním vnímáním skutečnosti, snažil se o hlubší citové poznání a zachycení pravdivých emocí. Ve všech svých dílech se vždy snažil znovu od počátku hledat k obsahu nezávislé barvy, tvary a linie, které by přesvědčivě vyjádřily původní myšlenku. Tvorbu Pavla Lašky, která pocházela ze třicátých let, lze s trochou nadsázky zařadit do rámce doznívajícího lyrického kubismu. Velmi významnou kapitolou tvorby Pavla Lašky byla čtyřicátá léta. Po sérii prací, ve kterých reaguje na dobu okupace, vytvořil několik obrazů, na kterých zobrazuje většinou nějakou dramatickou událost v přírodě. Pro silnější emotivní zážitek používal ve svých dílech kontrastní prvky. To mohlo být prakticky cokoliv, co do celkové kompozice nezapadalo – osamocená barevná skvrna, na první pohled velmi nápadný malířský tvar, z něhož pak mohla vyzařovat silná agresivita. Svými obrazy z tohoto období velmi přispěl k české krajinomalbě, do níž celkem dobře zapadaly výrazem tísnivé atmosféry doby. Toto dokázal především díky svému silnému citu pro využití jednotlivých barev. Nezvyklá, silně působivá a zvláštně svěží barevná skladba je pro tvorbu Pavla Lašky typická. Po roce 1948 se Laška, podobně jako mnoho jiných umělců, stáhnul se svou tvorbou do ústraní. K opětovnému rozvoji docházelo až na konci padesátých let. V moderní nepřehledné situaci, která tehdy v umění vznikla, se mnoho umělců obracelo zejména k přírodě. Ve způsobu jejího vyjádření se prosazovala především deformace tvarů a barevného podání. Nastupující generace mladých umělců, kteří pro svou malou zkušenost nebyli prozatím zatížení žádným směrem a zavedeným uměleckým smýšlením, si velice rychle osvojila nově objevené tendence informelu (abstrakce pařížské školy 50. let). Pavel Laška však k tomuto směru i nadále přistupoval se silným prvkem subjektivity. Nikdy ve svých dílech nedával přednost prvkům formy před obsahem, který byl pro něj vždy prioritou. V Laškově tvorbě ze šedesátých let se postupně objevovala veselejší stránka světa. V obrazech tvořených v této době lze najít velmi dynamickou formu. V jeho obrazech, především z venkovského prostředí, je velmi dobře pomocí barev vyvolána emotivní a poetická představa. V některých z nich se (v českém umění velmi vzácně) ozývaly vlivy a příklady Paula Kleea. Mnoho obrazů Pavla Lašky, které namaloval v šedesátých letech, se svým konceptem zařadily k významným dílům českého malířství. Ke zcela unikátním patří obrazy barevných polí, které ukazují na osobní tvůrčí interpretaci filozofické abstrakce. Zde se nejvíce inspiroval obrazy Marka Rothko. V roce 1962 uspořádal Pavel Laška první poválečnou výstavu obrazů z let 1942 – 1962. V roce 1965 se konala retrospektivní výstava jeho tvorby z let 1930 – 1965. Jejím iniciátorem byl Laškův bývalý žák a přítel Jiří Padrta. Během let 1969 – 1970 bylo dílo Pavla Lašky po právu zařazeno do souboru československého moderního umění pro mezinárodní výstavu v Itálii, Německu a v Jugoslávii. V závěru své tvůrčí činnosti, během přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, uplatňoval Pavel Laška ve svých dílech básnickou imaginaci, pomocí níž se ve svých motivech navracel ke krajině svého dětství. V průběhu roku 1983 se rapidně zhoršil zdravotní stav Pavla Lašky. 10. prosince téhož roku, měsíc před svými sedmdesátými narozeninami, Pavel Laška umírá. Při smutečním obřadu hovořil o životě a díle Pavla Lašky historik umění a jeho dlouholetý přítel Jaromír Zemina.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.