Malý František (1900 - 1980)

Malíř, grafik, textilní výtvarník, pedagog, krajinář a scénograf František Malý se narodil v Litomyšli, v březnu roku 1900. Po získání základního vzdělání nastoupil v patnácti letech na nedalekou Průmyslovou textilní školu do Ústí nad Orlicí a po dvou letech přešel roku 1917 na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, nejprve do ateliéru malíře Jana Beneše, školu pak absolvoval roku 1921 u profesora Františka Kysely. Téhož roku 1921 odešel František Malý do Bratislavy, kde se stal vedoucím uměleckým návrhářem gobelínových dílen Společnosti uměleckého průmyslu a setrval na této pozici do roku 1925, aby v následujícím roce převzal jako umělecký vedoucí dílny československého lidového uměleckého průmyslu Detva, taktéž v Bratislavě, kde působil do roku 1933. Malbě se František Malý věnoval intenzivně již od poloviny dvacátých let 20. století, nejprve charakteristickými kubisticky orientovanými obrazy zejména zátiší a krajin (Krajina s lodí), velmi brzy však přešel k osobitému stylu surrealistických představ, fantazií, snů a básnických vizí. Jeho obrazotvorné surrealistické pojetí však vždy zachovávalo rámec rozpoznatelných forem a tvarů a vytříbený rukopis jeho malby umocňoval celkovou stavbu díla s důrazem na jeho formální prvky. Výchozím bodem Malého tvorby bylo zobrazení reality, kterou však přetvářel podle svých představ a dojmů, a to netradičním způsobem a s kultivovaným citem pro dekorativnost. Již od prvního roku svého aktivního působení na Slovensku, tj. od roku 1921, se František Malý pravidelně zúčastňoval výstav Umělecké besedy slovenské, od roku 1932 byl členem Skupiny výtvarných umělců v Brně a později koncem třicátých let i Spolku výtvarných umělců Aleš. Během svého bratislavského působení navázal František Malý pedagogickou spolupráci s tamějšími uměleckými školami, nejdříve od roku 1929 jako externí vyučující na Večerní škole uměleckých řemesel, posléze od roku 1934 až do počátku druhé světové války, která jeho slovenské působení násilně ukončila, jako řádně jmenovaný profesor Školy uměleckých řemesel v Bratislavě. Instituce bratislavské ŠUŘ se snažila v osobě Františka Malého a jeho pedagogického vedení prosazovat principy německé avantgardní umělecké školy Bauhaus a vybudovat tak v Bratislavě experimentální školské zařízení v duchu této legendární pedagogické školy architektury, užitého a volného umění. Pedagogické principy Bauhausu vznikly původně ve Výmaru v reakci na sociální a kulturní obnovu společnosti po právě skončené první světové válce. Uvedeny byly později do praktického života v německém Dessau. V rámci syntézy umění a průmyslu spolupracovali v jejím duchu umělci architekti, sochaři a řemeslníci všemožných profesí dohromady na společném díle s cílem sjednocení všech druhů umění a řemesel, a to pod vedením architektury. František Malý uplatňoval v Bratislavě tyto zásady ve výuce grafiky a litografie a snažil se orientovat tvorbu svých žáků v rámci sociální syntézy pro potřeby široké populace. Realizace těchto cílů s sebou nesla nutnost přepracovat systém vzdělání pro umělce a návrháře, a také sestavení nové pedagogické koncepce. Tento modernistický princip uplatňoval ve svém pedagogickém působení v Bratislavě právě František Malý a v tomto duchu také vedl tamější textilní oddělení a výrazně tak přispěl k formování mladé generace slovenské moderny. Princip školy Bauhaus přitom nebyl samoúčelný, ale vycházel přirozeně z širšího kontextu a nutnosti reforem uměleckých škol ve dvacátých a třicátých letech 20. století ve snaze propojit všechny praktické disciplíny a umožnit tak vznik jednotných uměleckých děl s jednotnou strukturou. V roce 1924 vyšel ve Francii André Bretonův první Surrealistický manifest, který velmi zásadně ovlivnil smýšlení a kulturní tvorbu, výtvarné umění nevyjímaje. Paříž se stala v období největšího rozmachu surrealismu konce dvacátých a počátku třicátých let kulturním centrem a podněty Bretonova manifestu odváděly umělce od expresionismu a kubismu, které do této doby ovládaly světovou, pařížskou a následně celou evropskou výtvarnou scénu. Právě na přelomu dvacátých a třicátých let v době svého bratislavského působení začala malířská tvorba Františka Malého nabývat v jeho uměleckém zaměření na významu. Po počátečních kubistických a konstruktivních experimentech si vytvořil osobitý nosný poetický jazyk založený na výtvarných asociacích, v němž se prolínaly fiktivní prvky se skutečností a s představami zasazenými do blíže neurčeného nereálného prostoru, v němž některá jeho torza působila téměř nadpozemsky (Milenci v zemi 1933, Touha večeře 1935). Obdobného výrazu dosahoval i ve své textilní tvorbě. V roce 1935 absolvoval František Malý zásadní studijní cestu do podnětného prostředí pařížských výtvarných salónů. Společně se svým přítelem a vrstevníkem, slovenským malířem a grafikem Imrichem (Imro) Weinerem-Kráľem, který ve dvacátých letech působil v Paříži na Akademii Colarossi, přivezli do domácího výtvarného prostředí zásadnímyšlenku nového avantgardního hnutí. Dohromady uspořádali roku 1936 v Bratislavě vůbec první surrealistickou výstavu, která uvedla myšlenky surrealismu do domácího výtvarného umění a ve slovenském výtvarném umění zakotvila v jeho pozdější modifikaci v podobě nadrealismu, v duchu myšlenek bratislavského hnutíAvantgarda 38. K nejvýznamnějším zástupcům slovenského nadrealismu jsou dodnes považováni právě František Malý a Weiner-Kráľ. Rozpad československé republiky a především druhá světová válka však tvorbu těchto umělců - tvorbu na základě principu založeného na svobodném uměleckém projevu a humanismu, násilně přerušila a vyhnala oba umělce mimo slovenské území. Imrich Weiner, který pocházel z židovské rodiny původem z Povážské Bystrice, odešel do Paříže, kde se připojil pod zvoleným pseudonymem Kráľ k protifašistickém odboji. František Malý přešel na své druhé významné životní působiště do Brna. I během tohoto násilně zkráceného slovenského pobytu se však František Malý zařadil k významným zakladatelům mladé avantgardní scény dvacátých a třicátých let na Slovensku a dodnes patří svou tvorbou mezi klíčové představitele českého a slovenského moderního umění. Právě ze slovenského období tvorby Františka Malého pochází jeho typické surrealistické kompozice, zejména v důsledku jeho přátelství a spolupráce ve třicátých letech s již zmiňovaným malířem a grafikem Imrem Weinerem-Kráľem. Kromě Bratislavy s ním František Malý spoluvystavoval ještě roku 1936 v Brně a Ostravě, následujícího roku v Žilině a Košicích a ke své spolupráci se vrátili ještě roku 1972 společnou výstavou opět v Bratislavě. V období protektorátu se podařilo Františku Malému vystavit své obrazy a kresby ve Vilímkově Galerii v září roku 1943 v Praze, která mu také poskytla dočasné pracovní a osobní útočiště. Ve svém uměleckém vývoji vyšel František Malý z dekorativismu secese, aby se přes krátkou epizodu sociálního umění podmíněného generačním zážitkem první světové války dopracoval přes čistý poetismus v polovině třicátých let k torzům a anorganickým útvarům surrealismu, často s prvky doznívajícího kubismu (Krajina s lodí 1932). Jeho akty jsou většinou laděny do melancholického tónu, zasazeny do podivného poetického smutku. Na rozdíl od Weinera- Kráľe však zůstal František Malý důsledným, pravověrným surrealistou a v jeho díle lze dohledat stopy všech soudobých modernistických podnětů. Mezi jeden z inspirativních zdrojů malby Františka Malého během jeho slovenského působení patřil i vysokohorský masiv Tater, ve kterém nalézal nejen motivy přírodní a krajinářské, skalnaté hory, vodopády a tatranská plesa (např. olej na plátně Štrbské pleso 1933), ale pojímal tyto podněty přírody jako prostor pro vyjádření určitého odkazu lidské společnosti. Surrealisticky procítěné krajiny Františka Malého, často umístěné v jakémsi neutrálním prostoru ohraničeném mlhavou náladou, vynikají poutavou a diváka si podmaňující atmosférou neobvyklého ticha a nekonečna. Malého básnický obrazový jazyk přetvářel naturalistické motivy svými asociacemi a spojováním tvarů a objektů do nových souvislostí, kombinoval náznakovité formy, vertikály i neurčité větší barevné stopy po přírodních strukturách. Svým surrealistickým pojetím vyzdvihoval Malý ve svých obrazech poetický aspekt zobrazované reality. Díla Františka Malého byla ve dvacátých a třicátých letech uvedena na mnoha významných našich i světových výstavách, například na I. a II. Zlínském salónu v letech 1936 a 1937, téhož roku byla jeho tvorba předvedena na výstavě československé avantgardy v Praze a roku následujícího bylo jeho dílo zastoupeno na výstavě Slovenského umění v New Yorku (1938). Druhý světový válečný konflikt přinutil Františka Malého roku 1939 k opuštění Slovenska a usazení se v Brně, kde působil až do svojí smrti jako přední pedagog brněnské Školy uměleckých řemesel. Svou tvorbou, osobním příkladem a pojetím výuky předal zdejším studentům nejen své praktické a řemeslné zkušenosti, ale také citlivě rozvíjel samostatný výtvarný názor svých žáků, jakými byli například koncem čtyřicátých let textilní výtvarnice Luba KrejčíČejková či v polovině padesátých let grafik a typograf Zdeněk Světlík. Kromě své pedagogické činnosti působil František Malý také jako textilní návrhář národního podniku Textilní tvorba Brno a jako scénograf a výtvarník Státního divadla Brno, kde v druhé polovině čtyřicátých a v padesátých letech 20. století vytvořil více než 40 inscenací ve spolupráci s činoherním (např. 1946-7 Drdovy Hrátky s čertem, 1949-50 Tylovi Kutnohorští havíři) i operním (1946-54 Verdiho La Traviata, 1947-50 Dvořákova Rusalka aj.) souborem. Po celý svůj život Malý aktivně autorsky vystavoval, ke svým obrazům a kresbám z dvacátých a třicátých let, které ještě doprovodil soudobou grafikou z let šedesátých, se například vrátil v roce 1967 výstavou ve Slovenské národní galerii v Bratislavě, v sedmdesátých letech vystavoval v Domě umění města Brna a s výtvarnou veřejností se rozloučil krátce před svou smrtí na přelomu května a června 1980 výstavou Užitá tvorba v brněnském Domě pánu z Kunštátu. Zúčastnil se desítek kolektivních výstav u nás i v zahraničí, např. na mezinárodní výstavě Expo 1958 v Bruselu, v roce 1968 na výstavě českých surrealistů v německém Kunstamt Wilmersdorf v Berlíně, dále v Kodani, bulharském Plovdivu aj. Vzhledem ke dvěma hlavním působištím, ve kterých František Malý tvořil a pedagogicky působil, nalezneme nejobsáhlejší sbírky jeho děl ve Slovenské národní galerii v Bratislavě a v Moravské galerii v Brně. Ocenění získal na mezinárodních textilních výstavách v polovině třicátých let v Paříži a Barceloně a v belgickém Lutychu byla jeho tvorba oceněna hlavní cenou. [gallery columns="4" ids="3085,3088,3090,3100,3101,3102,3128"]

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.