Marešová Milada (1901 - 1987)

Milada Marešová, česká malířka, kreslířka a ilustrátorka, se narodila 16. listopadu 1901 v Praze. Přesto, že se jedná o jednu z našich nejvýznamnějších výtvarnic meziválečného období, její život a dílo byly téměř zapomenuty a trvalo dlouhá léta, než byla "znovuobjevena" a plně doceněna. Ve svém díle se zaměřovala především na zachycení života a osudu žen z různých sociálních vrstev, čímž se výrazně vymykala dobovým konvencím. Začátky Milada Marešová se narodila v roce 1901 v Praze do rodiny profesora Františka Mareše. Už jako malá projevila výtvarný talent a tak nebylo divu, že záhy nastoupila na uměleckoprůmyslovou školu, kde také následujících několik let studovala. Jejím velkým štěstím byly školské reformy, které se uskutečnily v roce 1918, díky nim bylo umožněno akademické vzdělání také ženám. Milada tedy nastoupila do malířského ateliéru Vojtěcha Hynaise v rámci Akademie výtvarných umění. Zajímavě může působit okolnost, že její otec František, filozof a fyziolog, odmítal vysokoškolské vzdělávání žen, a jediný důvod, proč své dceři toto studium dovolil, byl fakt, že výtvarné umění nepovažoval za plnohodnotnou vědu. Možná i tato skutečnost později definovala jednu z nejvíce důležitých částí jejího díla – zachycení životních příběhů a osudů žen z různých sociálních vrstev. Stejně tak se dá předpokládat, že svůj budoucí úspěch, který jí dokázal zajistit obživu, brala jako satisfakci a vymezení se proti názorům svého otce. Studiuma počáteční tvorba Jedním z nejvýraznějších děl, která vznikla ještě za studia Marešové, byl projekt takzvaného domácího biografu. Ten vznikal během let 1920-1921, přičemž se jednalo o soubor maleb a koláží na skleněných destičkách a plastových fóliích. Takto vytvořila celkem čtyři cykly - Maestro Chimerini: život a dílo, Ritardando (Pohádka o strašném rytíři), Dům smůly (Drama o pěti epochách) a Logr (Kriminelní báseň v obrazech). Ty byly následně promítány a tvořily obrazový doprovod k příběhům, které Marešová vyprávěla v rodinném kruhu. Pozoruhodné bylo především detailní zpracování jednotlivých obrázků, jakožto i použité materiály a barvy, pomocí kterých při následných projekcích dosahovala zajímavých efektů. Některé z obrázků by se daly dokonce považovat za jakési předchůdce moderní komiksové tvorby. Při své studijní cestě po Německu v roce 1922 se setkává s moderním uměním. Zde se začíná projevovat její zájem o nové umělecké směry a následně také tíhnutí k německému expresionismu a "nové věcnosti", uměleckému směru vycházejícímu z expresionismu, dadaismu a surealismu. Jelikož je Marešové velmi blízká tvorba v umělecké zkratce a karikatury, je uchvácena i dílem George Grozse. Dále se pak silně projevuje její zájem o zachycení nevlídné sociální situace a o kritiku doby, takže ji zaujala díla expresionistů Otto Dixe a Käthe Kollwitzové, kterým bylo toto téma také blízké. V rámci studií se náslědně roku 1923 dostává do Paříže, kde navštěvuje přednášky Františka Kupky. Paříž ji velmi okouzlila a probudila v ní touhu o zachycení každodenního městského života. Tak jako se ve své rané tvorbě snažila postihnout Paříž, její obyvatele a atmosféru místa i doby, po návratu domů usilovala o totéž v domácím prostředí, přičemž vzniká velmi zajímavá sonda do života v tehdejšíPraze. Zajímavé kresby jsou také obsaženy v jejím deníku, ve kterém zachycuje život Pařížanů. Propojení témat velkoměstského života a sociální kritiky ji koneckonců provází celým životem. Meziválečná tvorba V roce 1924 se Milada Marešová začíná naplno věnovat kariéře profesionální výtvarnice. Nadále se se zabývá zachycením atmosféry velkoměsta, přičemž se zaměřuje převážně na zalidněná místa, jako jsou parky, stanice metra, bulváry, kavárny atd. Přitom se v jejím díle projevuje jakési zvláštní, melancholické vidění světa. Často lze spatřit rozpor mezi touhou a chutí užít si nové svobody a strachem a nevědomostí, jak s ní naložit. Velkým tématem je také odcizení člověka v prostředí velkoměsta, kdy na jedné straně musí přežívat v každodennírealitě, nicméně nepřestává snít. Její první výstava se konala roku 1925 v Topičově salónu v Praze. Prvního velkého uznání se jí dostalo roku 1930, kdy vystavovala v prestižníAventinské mansaradě v Praze, kde představila svou pozdější tvorbu, ve které upustila od atmosferických výjevů a zaměřila se právě na sociální aspekt. V této době se projevuje její smysl pro karikaturu, zaměřuje se na kritiku manýrů "vyšší" společnosti - Dobročinný bazar (1927), nebo naopak ve zkratce zachycuje život vrstev nižších - Děti na oslech (1928), Ze sirotčince (1929). Jejím velkým tématem bylo také zachycení života žen v meziválečné Evropě. Jelikož tato doba přála novým myšlenkám a emancipaci žen, čehož je sama Marešová důkazem, není divu, že se právě v této oblasti velmi angažuje. Oproti klasické tvorbě mužské části výtvarné obce, která brala ženu jako umělecký objekt nebo ji naopak idealizovala, Marešová se snažila o zachycení reálných žen v běžných situacích - kreslila žebračky, stařeny, těhotné ženy, matky s dcerami. Snažila se vyprávět jejich příběhy spíše než vysloveně kritizovat dobové poměry. Další oblastí, ve které svým způsobem předběhla dobu, je kritika nerovnosti mezi rasami. Po svých dalších návštěvách Paříže tvoří kresby, které ukazují tehdejší pohled na černochy jako na obchodní a zábavní artikl (vystupují v různých estrádách a cirkusech apod.). Také kreslí portréty afrických přistěhovalkyň z francouzských kolonií. Afrika ji osloví natolik, že vytvoří cyklus portrétů/masek, velmi ovlivněný právě rituální stránkou této kultury a jejím magickým aspektem. V období okolo roku 1931 je už Marešová uznávanou ilustrátorkou, která tvoří obrazový doprovod k mnoha dětským knihám. Kreslí také pro Lidové noviny, Pestrý týden, Prager Presse, Ženské listy a České slovo. Nadále tvoří karikatury, ilustruje pohádky, povídky a knihy jak pro děti, tak pro dospělé. Její ilustrace jsou velmi ceněné a často se nachází v bibliofiliích - speciálních, nízkonákladových edicích knih, které jsou doplněny právě unikátními ilustracemi a zpracováním. O její ilustrace mají v této době zájem i největší vydavatelé nízkonákladových tisků - Arne Laurin, František Topič, Josef Portman, Václav Žikeš a O. F. Babler. Současně se začíná čím dál více projevovat její kritické smýšlení, a proto se ve svém díle zaměřuje na periferie měst, chudinské čtvrtě a ghetta, přičemž zachycuje život nejchudších vrstev - dělníků, prostitutek, nezaměstnaných a lidí žijících na sociálním dně společnosti. Lze si tedy všímat posunu v její tvorbě, kdy se od melancholických, atmosferických výjevů z každodenního života běžných obyvatel velkoměsta dostala k zachycení života těch nejnižších vrstev. Je nutno také zmínit její přínos pro divadlo, kdy stvořila scény pro Vinohradské divadlo. Jednalo se o díla Obrácenímistra Rowlingsona aneb Ztracený ráj z roku 1935 či hru Liliom (1940). Dále se podílela na realizaci hry Všudybyl Pam (1937) prvního profesionálního divadla pro děti, při kterém zúročila své zkušenosti z tvorby a ilustrace dětských knih. Válka a osud Milady Marešové Není divu, že Miladu Marešovou jakožto velmi angažovanou umělkyni také zasáhla Mnichovská dohoda. Netrvalo dlouho a jako ilustrátorka se zapojila do činnosti ilegálního časopisu V boj Vojtěcha Preissiga. V roce 1940 byla však zatknuta gestapem a jako člen odboje odsouzena ke dvanácti rokům vězení v káznici ve Waldheimu. I tam však nadále tvořila a ve svých kresbách zachytila život ve vězení - práci, každodenní rutinu, procházky po dvoře, své spoluvězněné a také bachařky, prostřednictvím své typické umělecké zkratky. Ve vězení nakonec strávila tři roky a své vzpomínky vydala v pamětech "Waldheimská Idyla" z roku 1947. Po válce se věnovala především dětské ilustraci. Vstoupila do komunistické strany, ze které však po intervenci vojsk Varšavské smlouvy vystoupila. K malbě se vrátila na počátku 60. let, kdy se vrátila z Číny, a kreslila až do roku 1983, kdy ji však v další práci začala bránit pokročilá fáze Alzheimerovy choroby. V roce 1987 umírá ve své rodné Praze. Odkaz Milady Marešové Milada Marešová je velmi zajímavá postava českých kulturních dějin. Jako autorka byla téměř zapomenuta, ačkoliv se paradoxně jedná o výtvarnici, která se v mnoha oblastech dá považovat za průkopnici. Jednalo se o jednu z prvních žen s akademickým vzděláním u nás. Její počáteční díla, která se vymykala dobové tvorbě českých autorů, i její pozdější příklon k německé nové věcnosti a expresionismu také nebyly zrovna obvyklými rysy meziválečné tvorby v Čechách. Unikatní projekt domácího biografu se dá v jistém smyslu považovat za předchůdce komiksové tvorby, protože se jednotlivé obrázky propojovaly s vyprávěním příběhu a nesloužily pouze jako ilustrace jedné konkrétní scény. V pozdější tvorbě je důležitý sociálně-kritický aspekt její práce, kdy se věnovala tématu nerovnosti pohlaví, ras a jednotlivých vrstev společnosti. Její vliv na divadlo, ilustrace knih a časopisů a tvorba pro děti jsou také významnou složkou jejího díla. Svým životem a činy navíc prokázala morální kredit, díky kterému nelze její odkaz brát jako zanedbatelný.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.