Mirvald Vladislav (1921 - 2003)

Vladislav Mirvald, významný český výtvarník, pedagog a fotograf, patřil dlouhou dobu neprávem do skupiny nedoceněných výtvarných umělců druhé poloviny 20. století. Jako malíř bývá často řazen do skupiny rozvíjející tzv. neo-konstruktivní tendence. Jeho uměleckou práci lze charakterizovat několika slovy, jako různorodou, pestrou, vnitřně logickou, paralelně rozvíjející se a v neposlední řadě také inovátorskou. Vladislav Mirvald se narodil dne 3. srpna roku 1921 v malé vesničce Záluží v severních Čechách. Tato vesnička již dnes neexistuje, avšak nacházela se mezi Mostem a Litvínovem. Pocházel z rodiny havířů. Jeho dědeček i otec pracovali v nedalekých dolech. Vladislav byl jediným synem a na jeho vztah k umění měl již od počátku vliv jeho dědeček, který si při práci důlního pumpaře našel čas na studium divadelních her. Jako režisér a organizátor se stal členem ochotnického spolku s názvem Thalie a svou lásku k divadlu a umění na svého vnuka nenásilnou formou přenášel. Roku 1932 nastoupil Vladislav Mirvald na České státní reformní gymnázium reálné, které se nacházelo v Mostě. Už v době svého studia na tomto ústavu se věnoval kreslení a malování se zájmem především o deskriptivní geometrii, která se později ukázala jako předzvěst jeho kubistických tendencí. Jeho studium však bylo přerušeno válkou. Po roce 1938, začátkem Druhé světové války, opustil mladý Mirvald rodné Záluží, které se připojilo spolu s ostatními pohraničními městy k Velkoněmecké říši pod názvem Sudetenland, a vydal se jen na kole s kusem chleba do nedalekých Loun, kde během školního roku 1938 – 1939 pokračoval ve studiu na místním reálném gymnáziu. V roce 1941 na této škole úspěšně odmaturoval. Jeho lounské začátky však nebyly jednoduché. Ačkoli se rychle aklimatizoval na místní prostředí, byl stále odkázán na pomoc cizích lidí, kteří se o něj starali. Jeden z nich byl doktor Vlastimil Juren, ke kterému Mirvald chodíval na nedělní obědy. Juren mu kromě jídla poskytoval i odborné přednášky o kubismu a dovolil Mirvaldovi nahlédnout do své sbírky obrazů, mezi kterými byly mistrovská díla Jindřicha Štýrského, Toyen, Emila Filly nebo Antonína Procházky. Další významnou osobností v životě Vladislava Mirvalda se stal knihovník a pro lounskou mládež umělecký guru Jaroslav Janík. Ten je seznamoval s nejnovějšími poznatky v oblasti avantgardního umění a zároveň je podporoval v jejich prvních uměleckých pokusech. Studenti kolem Janíka získali mnoho informací o surrealismu a navzdory protektorátnímu režimu také o existencionalismu a dalších uměleckých směrech. V duchu surrealismu tvořili především Mirvaldovi spolužáci jako např. Kamil Linhart. Konkrétně v Mirvaldově pozůstalosti najdeme jen skromné důkazy surrealistické tvorby v podobě několika koláží z let 1941 – 1943. Mirvald se systematicky zajímal spíše o směr již prověřený a to především o kubismus, na jehož základě vznikly ve válečném období desítky uměleckých prací, převážně zátiší (Zátiší s hmoždířem, Zátiší se sklenicí) a v pozdějších letech také krajiny a obrazy s figurálními motivy. Kubismu se Mirvald věnoval téměř celá čtyřicátá léta. Zhruba v polovině čtyřicátých let doplnil svá kubistická díla o tvorbu realistické krajinomalby a drobnými kresbami. Kromě jiného se také vášnivě věnoval četbě a účastnil se divadelního života z pozice amatérského režiséra a herce. Po konci války se mladým otevřely nové možnosti. Vladislav Mirvald, již jako 24letý umělec, se přihlásil, společně se svými přáteli Zdeňkem Sýkorou a Kamilem Linhartem, ke studiu výtvarné výchovy, modelování a deskriptivní geometrie na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze. V následujícím roce pak všichni tři přešli na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Mirvald se během studia dostal pod patronát profesorů Cyrila Boudy, Karla Lidického a Martina Salcmana. Posledně jmenovaný měl na lounské rodáky asi největší vliv a dalo by se říct, že to byl právě on, kdo otevřel Mirvaldovi dveře ke krajinomalbě. Ta se v průběhu padesátých let stala dominantou Mirvaldovy tvorby a vracel se k ní po celý život. S Prahou se rovněž naskytly i možnosti mimoškolního studia prostřednictvím různých mezinárodních výstav moderního umění, které se tam konaly, nebo návštěv soukromých sbírek již slavnějších kolegů. Po absolvování Pedagogické fakulty v roce 1949 stál Vladislav Mirvald před volbou věnovat se v té době nepříliš perspektivní svobodné tvorbě nebo volit jistotu obživy jako pedagog výtvarné výchovy. Nakonec zvolil momentálně přijatelnější možnost a nastoupil jako učitel na základní škole v Panenském Týnci a později v Peruci, kde setrval až do roku 1953. Mirvaldovi přátelé, Zdeněk Sýkora a Kamil Linhart, se po ukončení školy stali asistenty na pedagogické fakultě pod vedením zkušeného Martina Salcmana. Se svými spolužáky byl však Mirvald stále v kontaktu. V průběhu padesátých let podnikali Mirvald se Sýkorou pravidelné výlety do krajiny v okolí Loun, kde se aktivně věnovali realistické krajinomalbě. V uměleckém projevu se však tito dva umělci odlišovali. Na rozdíl od Sýkory byl Mirvald expresivnějším malířem. Jeho rovnoměrné tahy štětcem, jiskřivé, intenzivní barvy toho byly důkazem. V přírodě pak častokrát zachycoval stejnou krajinu ze stejného místa. Kontinuálně tak řešil otázku neustále měnící se podoby krajiny. Vývojem prošla i kompozice jednotlivých objektů obrazu. Od realisticky pojatých krajin se Mirvald uchýlil k autonomním barevným skvrnám, které se postupem času čím dál více osamostatňovaly až na hranici přírodní abstrakce. V roce 1954 se stal Mirvald učitelem deskriptivní geometrie a kreslení na gymnáziu v Lounech a nedobrovolně tak omezil na delší dobu aktivní uměleckou činnost, na kterou mu nezbývalo příliš času. V roce 1957 byl dokonce vyloučen ze Svazu výtvarných umělců s odůvodněním, že jeho práce nedosahovala úrovně hodné profesionálního umělce. O znovupřijetí se pokusil až v sedmdesátých letech. Na přelomu padesátých a šedesátých let opustil Mirvald částečně barevnou kompozici a vydal se na cestu černobíle štětcové malby za pomocí černého akvarelu. Motivem těchto obrazů se stala krajina z okolí Obory nedaleko Loun. Od roku 1962 se v jeho dílech objevuje také série portrétů a figur. Mirvaldova učitelská kariéra pokračovala dále v letech 1961 – 1963, kdy se stal odborným asistentem v oboru kreslení a dekorativní kompozice na pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. V tomto období se Mirvald pustil do experimentů. Stal se autorem metody zvané „kaňkáž“, při které vytvářel obrazy pomocí tuže rozpíjející se v tenké vrstvě vody. Vznikaly tak originální a nenapodobitelné vizuální struktury uspořádané do pravidelné mřížky, která vytvářela strukturu celého díla. Další způsob vyjádření našel Mirvald v kombinaci kaňkáže a lettrismu. Jednotlivé znakové kompozice nejdříve obsahovaly samostatná písmena a číslice, poté v jejich kombinaci vznikaly různé nápisy a vzkazy. V průběhu padesátých a šedesátých let podnikl Vladislav Mirvald několik přínosných a inspirativních cest do zahraničí. V roce 1958 navštívil Řecko a o rok později zase Itálii a Albánii. V roce 1961 se podíval do Francie, kde přímo v Paříži mohl pozorovat mistrovská díla zakladatelů moderního umění. V roce 1963 se Mirvald vrátil zpět do Loun, kde nastoupil místo učitele na gymnáziu. Zde setrval až do roku 1981. V Lounech se kromě dosavadní výtvarné činnosti zajímal i o divadlo. Jako scénograf byl autorem mnoha tiskovin, plakátů, výprav a řešení scénografického prostoru. Od roku 1963 byl také členem skupiny s názvem Křižovatka. Pro toto sdružení byly charakteristické především pozdně modernistické tendence a jejich umělecké projevy byly velice odlišné od těch klasických. Členy skupiny byli Hugo Demartini, Karel Malich, Zdeněk Sýkora, Vladislav Mirvald a další. Od roku 1964 se v Mirvaldově práci začaly definitivně prosazovat konstruktivní tendence, při kterých obezřetně využíval svých znalosti z deskriptivní geometrie. Nejdříve se zabýval formou tzv. „hard – edge“ abstrakce, kde je struktura obrazu tvořena jednotlivými, diagonálně řazenými liniemi s minimálním důrazem na barevnost. V polovině šedesátých let nahradil Mirvald rýsované linie kružnicemi a jejich částmi (Cicerové kružnice, Garmondové kružnice). Důležitou složkou jeho obrazu tvořil tzv. cylindrický válec vznikající překrýváním jednotlivých kružnic. Cylindrické aperspektivy, jak kruhové struktury sám malíř nazval, tvořily základní motiv mnoha jeho obrazů. V těchto konstrukcích vznikaly pak různé optické vjemy, kterými se Mirvald dále hlouběji zabýval. V sedmdesátých letech byla Mirvaldova výtvarná kontinuita opět narušena nepříznivými vlivy, které sebou přinesla normalizace. Z umělecké scény se stáhl do pozadí, kde tvořil výhradně pro svou soukromou potřebu. Od roku 1974 úzce spolupracoval s Galerií Benedikta Rejta v Lounech, kde působil jako restaurátor a fotograf. Koncem sedmdesátých let vznikla série obrazů tzv. undulačních (vlnitých) válců. V roce 1981 odešel Vladislav Mirvald do důchodu, avšak ani to neznamenalo konec jeho experimentů. V roce 1986 vytvořil cyklus Rombergových křivek využívající základních přírodních zákonitosti, v tomto případě nepatrných odchylek lidského těla ve snaze udržet rovnováhu. Posledním malířovým rozsáhlejším projektem byl cyklus bohatě barevných, geometrických zátiší (Zátiší s krychlemi, Geometrické zátiší). Vladislav Mirvald zemřel po dlouhé nemoci 19. dubna 2003 v Lounech.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.