Mrázková Daisy (1923 - 2016)

Malířka, kreslířka, ilustrátorka a spisovatelka knížek pro děti Daisy Mrázková se narodila 5. května 1923 v Praze. Maminka Elsie Rice byla Angličanka a s jejím otcem se seznámila v Anglii, kam odjel jako mladý český krejčovský učedník na zkušenou. Otec nejprve pobýval v Paříži, kde se učil kreslit modely. Po přesídlení do Londýna pracoval jako střihač. O poledních přestávkách se seznámil v parku s jednou z anglických švadlenek, které nedaleko pracovaly. Maminka sice vyučená v oboru nebyla, neboť to tehdy nebylo povinné, ale ovládala mistrně ozdobné šití. Pozdější kresby Daisy Mrázkové z počátku osmdesátých let sestavené z tisíců jemných čárek perem byly inspirovány pravidelnými, trpělivými a jemnými krejčovskými stehy jejímaminky. Rodiče Daisy Mrázkové se v Anglii v roce 1908 vzali a žili zde spolu ještě čtyři následujícíroky. Na přání tatínka Daisy Mrázkové se tehdy ještě bezdětní manželé v roce 1911 přestěhovali zpět do Čech. Mamince se však po rodné vlasti velmi stýskalo, měla těžkosti naučit se český jazyk, cítila se osamělá. V manželství se narodily tři děti, kterým ze stesku po domově dala maminka alespoň anglická jména Elsie, Clifford a Daisy. Křestní jméno Daisy Mrázkové vybrala prý její maminka podle sedmikrásek, které milovala a pěstovala za oknem. Když bylo Daisy pět let, rodiče se rozešli a Daisy zůstala s maminkou sama. Bylo to pro obě velmi těžké. Už od nejranějšího dětství prohlašovala Daisy Mrázková, že bude malířkou. Všechny běžné denní činnosti (nakupování, hraní, vycházky) si zapisovala malováním a kresbou do papírových bloků ve formě kreslených referátů. Od malička měla synestézii, barevné vnímání písmen. Po celý život pro ni písmena představují určitou a tu stejnou barvu. Jako dítě ji udivilo, když se později ukázalo, že je v tomto svém vnímání osamocena a ostatní písmena takto nevnímají. Sama pro sebe si vytvořila i svou barevnou abecedu. Maminka si nevěděla s dalším směřováním Daisy rady, a tak se nechala ovlivnit doporučením jednoho z příbuzných z otcovy strany, který byl školním inspektorem. Na jeho doporučení přihlásila Daisy na studium učitelství s tím, že malování se může věnovat ve svém volném čase. Daisy Mrázková sama sebe charakterizuje jako osobu neprůbojnou a nevyhledávající spory, proto se i tentokrát podřídila. Na matčino přání nastoupila na učitelský ústav, přestože si nedovedla představit, že by měla malovat jen o nedělích. Učitelský ústav měl tehdy společný dvůr s Uměleckoprůmyslovou školou. Když se blížila maturita, vyžádala si Daisy ve vrátnici protější budovy přihlášku na přijímací zkoušky na obor dětské ilustrace k profesoru Antonínu Strnadelovi, který byl pro ni tenkrát zcela neznámou osobností. Během talentových zkoušek, které doma zatajila, se Daisy seznámila se svými celoživotním partnerem, budoucím manželem Jiřím Mrázkem, který se zkoušek také účastnil jako uchazeč o studium. Pražskou Uměleckoprůmyslovou školu však musela Daisy Mrázková roku 1944, kdy došlo k uzavření škol v době protektorátu, opustit. Její budoucí manžel tehdy ještě studoval grafickou školu a oba měli být dle tehdejších nařízení odvedeni na válečné práce. Rozhodli se ale vyřešit nelehkou životní situaci uzavřením manželství a odjezdem do ústraníČeskomoravské vysočiny. Po skončení války dostala Uměleckoprůmyslová škola statut vysoké školy a manžel Daisy Mrázkové mohl na školu řádně nastoupit a začal studovat pod vedením profesora Václava Kaplického. Daisy Mrázková se však kvůli rodičovským povinnostem u třech dětí, které se postupně v manželství narodily, již na školu nikdy nevrátila. Rodina a děti byly pro její tvorbu určující a nechtěla se věnovat studiu na úkor péče o děti. Zároveň otevřeně přiznává, že bez jejich dětí by její tvorba, výtvarná ani spisovatelská, nikdy nevznikla. Na malířství a kresbu nikdy nezanevřela, neboť malování je pro ni jedním ze smyslů existence. Manžel Daisy Mrázkové, malíř a grafik Jiří Mrázek, ji duševně i materiálně podporoval, pomáhal v péči o děti, nosil jí výtvarný materiál, diskutoval s ní o její tvorbě. Ve svém manželovi měla Daisy Mrázková nejen celoživotního spolehlivého partnera, ale i uměleckou podporu. Jeho prostřednictvím se seznámila s uměleckou generací tvůrčí skupiny UB 12. Právě na Umělecké besedě se seznámila například se sochařkou Vlastou Prachatickou, manželkou sochaře Stanislava Kolíbala, se kterou uspořádala Daisy Mrázková v roce 1961 v Praze svoji první výstavu portrétů pocházejících z druhé poloviny padesátých let. Se sochami Vlasty Prachatické pojilo Daisy Mrázkovou téma lidské tváře. S tvůrčí skupinou UB 12 prezentovala svoji tvorbu Daisy Mrázková na společných výstavách současných členů tohoto uměleckého sdružení, a to zejména v první polovině šedesátých let, např. v roce 1962 v pražské Galerii Československý spisovatel, o rok později na zámku v Rychnově nad Kněžnou nebo v roce 1964 pod souhrnným názvem „Tvůrčí skupina UB 12“ v tehdejším Gottwaldově, v Galerii Nová síň v Praze nebo následujícího roku v Domě uměníměsta Brna. Na počátku své tvorby Daisy Mrázková doma kreslila a malovala portréty, většinou oleje, později začala pracovat s temperami. Následně cítila potřebu být s plátnem sama, bez modelu, nepotřebovala k umělecké tvorbě prostředníka. Začala malovat pomyslné fantaskní krajiny, na kterých zpočátku ještě přetrvávaly motivy lidských hlav, ale ty se postupem času vytrácely. Nakonec zůstaly jen imaginární krajiny, téma lidské tváře z nich zcela vypustila. Krajiny Daisy Mrázkové jsou její niternou skutečností. Díky prací s temperou vznikaly mlhavé, nepříliš kontrastní obrazy, náhodně se podobající krajině. Spíše by se daly charakterizovat jako krajiny duše. Vypovídaly o její vlastní realitě, která je pro ni důležitější než realita viděná. Ve své tvorbě vychází Daisy Mrázková z přírody a ze svých emocí, které v ní příroda vyvolává. Právě emoce jsou to podstatné v jejím díle, neboť malování je pro ni hlavním vyjadřovacím ventilem a kontaktem s vnějším světem a zároveň i velkou touhou a dobrodružstvím tvorby, u které hraje velkou roli okamžitý nápad, náhlá invence a jejíž konečná podoba není nikdy jistá. Prostředky i postupy tvorby se u Daisy Mrázkové postupně vyvíjely: tužky, pastelky, japonské štětce. Začínala oleji, což jí začalo činit fyzické obtíže. Rozpouštědla jí ničila pokožku, olejové barvy jí působily dýchací problémy. Postupně tedy přešla na tvorbu temperou, začala pracovat s vodou. V sedmdesátých letech začala Mrázková více osamostatňovat prvek čáry, až se čára jako taková stala samostatným tématem jejich obrazů. Od té doby se čára vine jejím dílem jako spojovací element. Právě v rámci tvůrčí skupiny UB 12 začala Daisy Mrázková více kreslit. Ostatní členové, včetně jejího manžela, se spíše zabývali grafikou, ona doma však neměla možnost tisku. Proto začala kreslit perem, aby se mohla taky v rámci uměleckého sdružení účastnit práce. Začala používat neobvyklé kresebné postupy, např. řazení jednotlivých čar stejnými pohyby ruky, které jednolitě pokryly papír zvoleným pohybem - obloukem, vlnovkou aj. Následně po otočení papíru a zopakování stejného pohybu ruky kresbu dotvořila. Problematika čáry v tvorbě Mrázkové není jen v tom, jak její kresby vznikají, ale jak ve svých obrazech pracuje s čárou ve funkci rozhraní mezi barevnými plochami. Jakým způsobem vymezuje vztah mezi nimi. Na jejich kresbách perem i tuší hraje rozhraní velkou roli. Z kreseb Mrázkové je patrné, že malířka pracuje nejen gestem ruky ale i celým tělem. Její kresba je aktivní, s pravidelností a trpělivostí klade čáru vedle čáry až nakonec jejich jednoduchý a stálý průběh narušuje vstupem kresby z jiného prostoru. Právě toto vstupování do již vytvořené kresby ještě kresbou další je jedním ze specifik kreseb Daisy Mrázkové. Daisy Mrázková je známa u nás, v Evropě ale i ve světě také jako autorka knížek pro děti. Její spisovatelská kariéra byla inspirována opět jejími vlastními dětmi. Poněvadž pro Daisy byla mateřskou řečí angličtina, chtěla, aby také její děti vychovávané již v českém prostředí, uměly číst, psát a hovořit anglicky. Začala jim tedy psát knížečky, jednoduché anglické učebnice ve formě památníčků, do kterých jim vymýšlela jednoduché anglické pohádky. Z těchto zápisků vznikla potom její první knížka pro děti „Neplač muchomůrko“ (první vydání 1965). Své knihy Mrázková také ilustruje. Svými texty a obrazovým doprovodem připomínají křehkou poetiku anglických pohádek. Pomáhají dětem objevovat, co je skryté v životě zvířat, v detailech přírody, v barvách. Své literární dílo však Daisy Mrázková neurčuje primárně „k předčítání,“ ale k interakci, ke hře, ke spolupráci rodičů a dospělých s dětským čtenářem. Malý čtenář by měl při procházení jejich knížek skládat, tvořit, objevovat, dozvídat se a poznávat, nikoli jen pasivně poslouchat. Literární práci na svých knížkách, malbu a ilustrace od sebe Daisy Mrázková neodlišuje. Obojí se v její tvorbě doplňuje, obojí tvoří stejně závažně a stejně zodpovědně. Nevidí mezi nimi rozdíl v obtížnosti. Obrazy korespondují s jejím literárním dílem, v obojím se zabývá problematikou barev, jejich splýváním, prolínáním, prací s plochou, čarami, jemnými detaily a světlem, a to vše v duchu jemné poetiky. Celkem napsala Daisy Mrázková více než třináct titulů knížek pro děti a mládež, např. „Haló, Jácíčku,“ „Chlapeček a dálka,“ „Auto z pralesa,“ „Slon a mravenec,“ „Co by se stalo, kdyby...“, „Písně mravenčí chůvy“ a další. Knížky pro děti, které Daisy Mrázková napsala a nakreslila, byly přeloženy do řady evropských jazyků, ale třeba i do japonštiny. Sama autorka však odmítá tvrzení, že by se k dětem skláněla. Ona se ve svém nitru cítí být mezi nimi, být jednou z nich. Ilustrovala také česká vydání knížek zahraničních autorů píšících pro děti. Ve svých obrazech usiluje Daisy Mrázková o „sebevyjádření.“ Touží po tom se otisknout, (z)obrazit se do nějakého díla. Její tvorba vychází z oka, přes ruku, na špičku štětce a na obraz, nikoliv přes předem danou promyšlenou koncepci. To, co na obraze vzniká je pro autorku velkým tajemstvím. Jejím jediným kritériem je, aby výsledné dílo bylo dobré, aby uhasilo divákovu žízeň po uměleckém prožitku. Svým obrazům věnuje poctivé úsilí, ale zdroj své umělecké invence nedokáže vysvětlit, ani to vysvětlení nehledá, není pro ni směrodatné. Pracuje naprosto intuitivně. Svoji tvorbu charakterizuje jako lovení šťastných náhod. Právě ona náhoda je pro způsob její tvorby příznačná. Proces vzniku svých děl přirovnává k vlnícímu se moří, u kterého ona sama neví, kam ji zanese. Daisy Mrázkovou baví rozčlenění plochy obrazu nebo kresby hranicí, kterou ještě nikdy nikdo čáru nevedl. Obejme třeba deset pastelek a těmi vede pohyb po papíře, ať už suchém nebo mokrém. Voda je nezávislým činitelem. Tvorba Mrázkové je tak vlastně procesem, který spolupracuje s náhodou. Voda u rozmývacích pastelek mění vzezření kresby, což už přesahuje autorský vliv malířky. Vodu většinou vymačkává Mrázková z houbičky a do ní kreslí barvou nebo rozmývacími pastelkami. Dotáhne obrysy vzniklých obrazců, zpestří je a zpevní tužkou. Ve svých kresbách využívá přirozeného zvlnění, které způsobí použití vody. Vzniklé kresby pak musí dodatečně vypnout a vysušit, aby dosáhla rovného povrchu. Daisy Mrázková ráda experimentuje. Kreslila např. i horkým vzduchem barevné tečky ve vodě. Ty jsou za těchto podmínek schopny vytvořit pravidelnou hvězdici, které by malíř jinak nebyl schopen docílit. Pokusně začala jako jedna z prvních kreslířek u nás používat japonské štětce, které Daisy Mrázkové věnovala jako dárek japonská překladatelka jejich dětských knížek do japonštiny. Štětečky, které byly původně určeny jen na jemnou kaligrafii, využívá Mrázková velmi osobitě a neváhá s nimi kreslit ani robustním stylem. Používá originální pigmentové barvy z různých druhů cizokrajných rostlin, které svůj pigment neztrácí ani při namočení do vody. Právě uplatnění vodní složky do kreseb a maleb charakterizuje poslední desetiletí tvorby Daisy Mrázkové. Během svého života uspořádala Daisy Mrázková více než dvě desítky autorských výstav. Stejně tak, jak se vyvíjely postupy její tvorby, reflektovaly i její výstavy současné zaměření autorčina díla: od první autorské výstavy z roku 1969 „Obrazy a kresby z let 1965- 1968“ v Galerii Václava Špály v Praze, výběrem přes „Obrazy a kresby“ z roku 1978 v Divadle v Nerudovce, „Příběh čar“ v pražské Galerii Opatov z roku 1986, v roce 1988 společně se svým manželem Jiřím Mrázkem retrospektivní výstavu v Galerii umění v Karlových Varech, „Perokresby“ z roku 2000 v šumperské galerii Jiřího Jílka a výstavu „Dětem“ vGalerii moderního umění v Roudnici nad Labem z roku 2001, až po nedávné výstavy „Mokré kreslení“ v Muzeu Kampa z roku 2007 či výstavu „Voda a čára“ z roku 2011 v pražském Topičově salonu. Za své dílo byla Daisy Mrázková oceněna v roce 1966 cenou Státního nakladatelství dětské knihy, v roce 1970 Cenou kritiky nakladatelství Albatros. O deset let později jí pak bylo v tomtéž nakladatelství uděleno čestné uznání pro tvůrce literatury pro děti a mládež. Kresby a obrazy Daisy Mrázkové jsou součástí sbírek Českého muzea výtvarných umění v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Galerie výtvarného umění v Karlových Varech, Muzea umění v Olomouci, Národní galerie v Praze, Staatliche Kunstsammlungen v Drážďanech a dalších.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.