Mrkvička Otakar (1898 - 1957)

Otakar Mrkvička se narodil v prosinci 1898 v Příbrami, v rodině fotografa a divadelního nadšence Otakara Mrkvičky staršího (1873-1926). Mrkvičkův otec působil kromě rodné Příbrami také ve svých ateliérech v Dobříši, Hořovicích a Chrudimi. Jedním z jeho učedníků byl i světoznámý fotograf, taktéž příbramský rodák, František Drtikol, který v ateliéru Otakara Mrkvičky staršího sbíral své první fotografické zkušenosti. Malířovu otci vděčíme dnes také za vzácné a hodnotné dokumentární fotografie zákoutí hornického města Příbrami a jeho již neexistujícího okolí z počátků 20. století. Dnes je dílo Otakara Mrkvičky staršího veřejnosti téměř neznámé a pod tímto jménem si většina znalců výtvarného umění v současnosti vybaví právě jeho stejnojmenného syna – malíře, ilustrátora, karikaturistu, redaktora, výtvarného kritika a scénografa Otakara Mrkvičku, na něhož výchozí umělecké prostředí a otcova podpora měla velmi výrazný vliv. MladýOtakar Mrkvička odchází po absolvování příbramského gymnázia z rodného města, aby získal cenné zkušenosti a vědomosti na pražských vzdělávacích ústavech, a to pod vedením takových osobností, jakými byli František Tichý (na Akademii výtvarných umění 1918), Josef Jindřich Loukota (tamtéž v roce 1919), Vratislav Hugo Brunner a Emanuel Dítě na Uměleckoprůmyslové škole (1919- 1922). Právě v ročníku profesora Dítěte byli Mrkvičkovými spolužáky například Ladislav Sutnar, Toyen či Alén (Karel) Diviš. Během Mrkvičkových pražských studií (v říjnu 1920) byl v Praze v kavárně Union založen Umělecký svaz Devětsil, ústředí tehdejší české avantgardní kultury, ke kterému se mladý malíř připojil. Z tohoto myšlenkového období pochází i známý a v Mrkvičkově díle významný obraz Zátiší s kytarou, koncipovaný v puristicko – konstruktivistickém duchu. V tomto duchu je pojata i většina Mrkvičkovy knižní grafiky. Necelý rok po svém vstupu do Devětsilu se stal Mrkvička zapisovatelem tohoto sdružení a jedním z jeho hlavních členů. Pod záštitou tohoto spolku pořádali spolu s Karlem Teigem přednáškové programy cyklů o umění a lidové akademie. Spolu s Teigem Mrkvičku spojovala záliba v moderní typografii, za jejíhož spolutvůrce je Mrkvička také považován. Kromě Devětsilu byl Mrkvička členem Umělecké besedy a Spolku českých umělců grafiků Hollar. Spoluzakládal levicově orientovaný satirický časopis Trn (1924), ve kterém se v jeho kresbách s humoristickým a satirickým podtextem projevil vliv profesora Brunnera. V této době (1922) také vyšla Mrkvičkovi ilustrátorovi jeho první kniha, a to Jaroslava Hůlky Prokletí lidé, která byly záhy následována dalšími díly českých i světových literárních velikánů, např. Seifertova Samá láska (1923), Apollinairova Sedící žena (1925), Výbor ze spisů Vítězslava Hálka (1927) a dalšími. Na knižních ilustracích pracoval Mrkvička v podstatě po celý svůj život a jeho dílo v této oblasti dosahuje sedmi desítek ilustrací knih věhlasných českých i světových spisovatelů. Od druhé poloviny dvacátých let spolupracoval Mrkvička jako scénograf a kostýmní návrhář s Osvobozeným divadlem. Později, po jeho zániku, s divadlem Dada. Zkušenosti nabyl již jako výtvarník divadelní sekce Devětsilu. Jako scénograf a kostýmní výtvarník spolupracoval zejména s režiséry Jindřichem Honzlem a Jiřím Frejkou a dokonce i sám úspěšná představení zrežíroval, nejdříve na pražské scéně lidového divadla Uranie a na počátku třicátých let potom s velkým spěchem v Brně představení Alchymista Vladislava Vančury, kde se Mrkvička dočkal velkého ocenění nejen jako výtvarník, ale právě jako režisér. Svoje režijní účinkování si ještě o pět let později (1937) zopakoval i ve Stavovském divadle. Ve třicátých letech působil Mrkvička jako redaktor a kreslíř převážně humoristických a satirických kreseb v různých periodicích, zejména však v Lidových novinách. Kromě umělecké činnosti se také hojně věnoval výtvarné kritice. V jeho malířské tvorbě se začínají objevovat nové náměty. Dálné přístavy a cizí exotické kraje typické pro jeho počáteční tvorbu vystřídal v tomto období (a později u něj převažující) motiv milenců a zamilovaných, poprvé zobrazený dílem Polibek (1933). Současně vytváří Mrkvička obrazy s motivy pražských zákoutí, okolí jeho rodné Příbrami a krajiny naší vlasti. Ve svém díle tak plynule přešel z lyrické konstruktivní abstrakce dvacátých let až k sociálnímu civilismu, tolik příznačnému pro 30. léta dvacátého století. V období druhé světové války vnímá Otakar Mrkvička velmi citlivě lidské utrpení, bídu a dusivou atmosféru okupace rodné země. V jeho současném díle se objevují témata bezmocnosti, tíživé situace a lidských tragédií. S tehdejší všeobecnou atmosférou smutku válečných 40. let souzní přesvědčivě například jeho obraz Tvář v ulici, ve kterém se plně projevuje Mrkvičkům osobitý styl a schematismus, získaný novinářskou kreslířskou praxí. Melancholický obraz s výraznou obrysovou linií a hladkou plošnou technikou malby zachycuje tajemné setkání dvou žen na pozadí činžovních domů. Zároveň se v jeho obrazech objevují i válečné alegorie s kubizujícími prvky, např. obraz Milosrdný samaritán. Sám Mrkvička byl také v době okupace vězněn. Krátce po skončení válečného konfliktu, v roce 1945, byla Otakaru Mrkvičkovi v galerii Josefa R. Vilímka v Praze uspořádána souborná výstava jeho děl z válečného období, s názvem Listy z válečného deníku. Po roce 1945 se mohl Otakar Mrkvička opět navrátit ke své přerušené novinářské činnosti. Mohl opět pracovat jako redaktor a kreslíř, tentokrát ve Svobodných novinách, obnoveně působil i jako člen redakce Literárních novin a také časopisu Výtvarná práce. Byl členem Svazu českých výtvarných umělců III. středisko Mánes a Spolku výtvarných umělců Mánes (do roku 1949). Díla Otakara Mrkvičky byla vystavena v předních českých galeriích. Z jeho autorských výstav jmenujme alespoň: Obrazy, Topičův salon, Praha 1940 Obrazy a kresby, Galerie Jos. R. Vilímek, Praha 1943 Z válečného deníku, Galerie Jos. R. Vilímek, Praha 1945 Karikatury, Galerie Kniha, Praha 1953 a po jeho smrti pořádané výstavy: Otakar Mrkvička: Výstava z díla, Středočeská galerie, Nelahozeves 1970 a v roce 1971 Politické a satirické kresby ve Středočeské galerii Praha. Otakar Mrkvička je také autorem řady výtvarných pojednání (Umění a kýč, Praha 1946) uměleckých studií (UměníAléna Diviše... Alén Diviš: Oleje a kresby, Praha 1948), nespočetných novinových článků (Fotografie jako nové umění, Přítomnost, 29. dubna 1926, Fotografie nemá chtíti býti malířstvím, Přítomnost, 29. dubna 1926, O vlivu pragmatismu na Čapkovu tvorbu, Lidové noviny 10, ledna 1950) a řady dalších. Je autorem knihy Výtvarnictví v SSSR (Praha 1936). Hlavně mládeži určil Mrkvička své dílo Hledání a zápasy: Cesty moderního umění, které však vyšlo až po autorově smrti, a to v roce 1958 (2. vydání v roce 1963). Mrkvička zde podává výklad hlavních problémů z dějin moderního výtvarného umění 19. a 20. století a zachycuje osudy a charakteristiku velkých moderních českých i světových malířů. Dílo obsahuje cennou přílohu 64 černobílých reprodukcí obrazů a je opatřeno důkladným rejstříkem. Sám autor se však již vydání nedožil, zemřel v Praze, v listopadu roku 1957. Jeho jméno nese ulice nedaleko motolského krematoria v pražských Řepích.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.