Muzika František (1900 - 1974)

František Muzika, významný český malíř, ilustrátor, typograf a jeden z průkopníků české moderní scénografie, se narodil 26. června 1900 v Praze. V šesti letech začal mladý Muzika chodit na obecnou školu, o pět let později započal studium na novoměstské a později malostranské reálce, kde v roce 1918 úspěšně odmaturoval. V témže roce byl přijat na Akademii výtvarných umění. Zde studoval v přípravce pod vedením profesora Josefa Loukoty. Od roku 1919 pak již plně vstoupil do všeobecné školy Akademie výtvarných umění pod profesorem Vratislavem Nechlebou a profesorem Jakubem Obrovským. V roce 1921 nastoupil do speciální školy na Akademii výtvarných umění pod profesora Krattnera. O rok později, roku 1922, byl nucen, kvůli svému výtvarnému cítění, které se rozcházelo s názory profesora Kattnera jeho školu opustit. V témže roce byl přijat do sochařského ateliéru profesora Štursy, kde mu bylo dovoleno i nadále malovat. V roce 1924 ukončil svá studia na Akademii. Roku 1931 se oženil se Annou Kulhánkovou. V roce 1938 vyhrál konkurs na místo profesora Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Ovšem jeho přijetí bylo Ministerstvem školství druhé republiky zamítnuto. Až v roce 1945 po osvobození byl povolán na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde měl zahájit svou pedagogickou činnost. Zde jako pedagog působil až do roku 1970, kdy byl především kvůli zdravotním problémům nucen svou pedagogickou činnost na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ukončit. V roce 1922 se poprvé pustil do práce knižní grafiky. Roku 1925 se stal externím redaktorem Literárního světa. V roce 1927 se stává redaktorem nakladatelství Aventinum. Pro toto nakladatelství pak upravoval několik dalších let většinu publikací, kreslil karikatury a psal výtvarné kritiky do Rozprav Aventina. Během let 1927 – 1947 vytvořil 107 scénických výprav pro divadlo. Během roku 1928 uplatňoval ve svých knižních a scénických tvorbách principy sovětského konstruktivismu. Během let 1929 – 1930 navrhoval scénické výpravy pro valnou část Honzlových inscenací v Zemském divadle v Brně. Od roku 1933 tvořil jevištní návrhy pro Špalíček Bohuslava Martinů. Roku 1947 ukončil svou práci v divadle posledními scénickými výpravami pro J. Honzla a J. Voskovce. V roce 1921 se František Muzika stal členem avantgardní skupiny s názvem Devětsil. V této skupině potkal mnoho přátel, se kterými navázal přátelství na celý život (J. Seifert, K. Teige, A. Wachsman). V roce 1923 se stal členem Nové skupiny, které se s původním Devětsilem rozešla, ovšem v jeho původním programu pokračovala. V témže roce se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1930 se stal členem výboru Dramatického klubu. František Muzika namaloval své první obrazy již na Akademii výtvarných umění a to pod vlivem fauvismu. Od roku 1920 byl velmi ovlivněn dílem Bohumila Kubišty a přikláněl se velmi k magickému realismu. Během roku 1923 se začíná přiklánět k neoklasicismu. Roku 1925 prochází obdobím, během kterého se přiklání k Picassovi, a které vykrystalizuje až do lyrického kubismu. V roce 1930 přešel od lyrického k imaginativnímu kubismu. V roce 1937 reagoval několika svými obrazy na španělskou občanskou válku. Během let 1939 – 1945 maloval tragédii národního osudu a sigmatické obrazy inspirované snem. Od roku 1947 se ve své tvorbě začal inspirovat elementárními formami organického mikrokosmu. Během let 1960 – 1967 vznikaly první Mohyly, Totemy, Citadely a mnoho dalších evokací kultovních monumentů dávných civilizací. Svou první výstavu absolvoval František Muzika v roce 1922, kde na Jarní výstavě Devětsilu představil soubor svých 12 obrazů. Od roku 1923 až do roku 1938 se zúčastnil se svými obrazy všech členských výstav Spolku výtvarných umělců Mánes jak v Československu, tak i v zahraničí. V roce 1924 vystavoval několik obrazů na Podzimním salónu. Roku 1932 se účastnil mezinárodní výstavy s názvem Poezie 1932 v Mánesu, kde došlo k opětovnému spojení devětsilské generace, která se nyní začala ubírat směrem k imaginativnímalbě a surrealismu. Roku 1934 se účastnil mezinárodní výstavy karikatur a humoru v Mánesu, která byla brána za první českou výtvarnou manifestaci proti fašismu. Během roku 1937 se František Muzika účastnil výstavy Československé avantgardy, kterou pořádal Burianův D 37. Během let 1939 – 1945 byla jeho výstavní činnost zakázána směrnicemi o tzv. zvrhlém umění. Roku 1946 pořádal soubornou výstavu v Praze v Hořejšově galerii, kde vystavoval svou válečnou tvorbu. František Muzika během svého života podnikl několik cest. Tu první již v roce 1920, při níž navštívil Německo. V roce 1924 odjel na roční studijní pobyt do Paříže. Roku 1935 podnikl cestu do Itálie. O dva roky později navštívil SSSR, kde se účastnil divadelního festivalu. Během roku 1937 navštívil díky výstavám českého moderního umění opět Paříž, Moskvu a Leningrad. Roku 1946 opět navštívil Paříž, kde se účastnil výstavy československého umění. Roku 1947 navštívil Anglii, kde se účastnil výstavy československého výtvarného umění. O rok později, v roce 1948, zahajoval výstavu československého moderního umění v Bruselu. Roku 1936 dostal František Muzika bronzovou medaili za scénické návrhy na mezinárodní výstavě dekorativních umění v Miláně. Roku 1949 byl vyznamenán státní cenou, udělenou za vykonané dílo v oboru knižní grafiky. Roku 1959 byl vyznamenán zlatou medailí za Krásné písmo na mezinárodní výstavě knižního umění v Lipsku a v témže roce mu byla udělena Matějčkova cena SČVU. V roce 1966 byl vyznamenán Řádem práce, který mu byl udělen za celoživotní dílo. Byl autorem jednoho z nejrozsáhlejších typologických děl, které ani po 50 letech od svého vzniku nemá konkurenci. Kniha se jmenuje Krásné písmo. Vyšla v dvoudílném vydání, které je členěno do pěti částí. První dvě části, které jsou obsaženy v prvním díle, se zaměřují na latinku starověku, raného středověku a na latinku gotiky. Druhý díl obsahuje latinku renesanční, latinku období baroka a klasicismu a závěrečnou částí je latinka od počátku XIX. století. Je zde zachycen původ, vývoj a historické souvislosti latinkových písem. Za toto dílo byl František Muzika jmenován zasloužilým umělcem. František Muzika zemřel 1. listopadu 1974 na náhlé selhání srdeční činnosti.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.