Načeradský Jiří

1939–2014
Jiří Načeradský, významný český kreslíř, malíř, grafik a pedagog, se narodil 9. září 1939 v Sedlci na Benešovsku. Jeho otec, bývalý terezínský vězeň a odbojář dostal učitelské místo v Praze, proto své dětství prožil v Praze na Vinohradech, avšak prázdniny často trávil u prarodičů ve Vlašimi. Jako jedináček byl zvyklý postarat se sám o sebe, co se týče naplňování volného času, zájmů či při práci. Sám sebe považuje spíše za sólistu, nežli týmového hráče. Světa malířství si začal všímat již v předškolním věku. Jeho inspirace a zájem o umění pramenilo ze čtení uměleckého časopisu nakladatelství Melantrich „Zdroj zábavy a poučení“, kde našel první představu o reprodukcích světových malířů. Po základní škole pokračoval ve studiu na střední uměleckoprůmyslové škole bytové tvorby v oboru plakát, kde působil v letech 1953 – 1957. Po maturitě v roce 1957 nastoupil ke studiu pražské Akademie výtvarných umění v ateliéru profesora Vlastimila Rady, kde setrval do roku 1963. Po škole nastoupil vojenskou službu v Liptovském ..

Jiří Načeradský, významný český kreslíř, malíř, grafik a pedagog, se narodil 9. září 1939 v Sedlci na Benešovsku. Jeho otec, bývalý terezínský vězeň a odbojář dostal učitelské místo v Praze, proto své dětství prožil v Praze na Vinohradech, avšak prázdniny často trávil u prarodičů ve Vlašimi. Jako jedináček byl zvyklý postarat se sám o sebe, co se týče naplňování volného času, zájmů či při práci. Sám sebe považuje spíše za sólistu, nežli týmového hráče. Světa malířství si začal všímat již v předškolním věku. Jeho inspirace a zájem o umění pramenilo ze čtení uměleckého časopisu nakladatelství Melantrich „Zdroj zábavy a poučení“, kde našel první představu o reprodukcích světových malířů. Po základní škole pokračoval ve studiu na střední uměleckoprůmyslové škole bytové tvorby v oboru plakát, kde působil v letech 1953 – 1957. Po maturitě v roce 1957 nastoupil ke studiu pražské Akademie výtvarných umění v ateliéru profesora Vlastimila Rady, kde setrval do roku 1963. Po škole nastoupil vojenskou službu v Liptovském Mikuláši. Po návratu do Prahy pokračoval ve své umělecké činnosti, již však ne na studijní úrovni. V roce 1967 se, v rámci výtvarného spolku Mánes, uskutečnila Načeradského první výstava v pražské Galerii mladých. O rok později se naskytla příležitost vystavovat svá díla vGalerii Václava Špály. Jak již bylo tedy naznačeno, v polovině šedesátých let se Jiří Načeradský, po období studia na AVU, dostal do povědomí široké umělecké veřejnosti. Již od počátku malířovy tvorby bylo patrné silné zaujetí lidskou postavou, a proto se také lidská postava stala ústředním tématem a základním rysem většiny jeho obrazů (Dvě nudistky, Erotické totemy, Běžec K., 1967). Jako umělec se tak zařadil mezi nejzásadnější představitele Nové figurace 60. let, která svým pojetím navazovala na klasické pojetí figurálnímalby a jistým způsobem transformovala toto pojetí do podoby často nazývané jako magický realismus. Načeradského figurální kompozice však prošly během let šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých výrazně osobitým vývojem. Načeradský velice otevřeně reagoval na okolní vlivy, a proto je jeho práce významně poznamenaná nejen Novou figurací, ale také pop-
artem nebo díly Pabla Picassa. Jeho figurální postavy také prošly řadou metamorfóz. Figury v Načeradského obrazech mnohdy až ztrácely charakteristické rysy lidské postavy a proměňovaly se ve hmyz nebo pouhé geometrické tvary. Koncem léta 1968 odjel do Francie, kde pobýval do roku 1969. V sedmdesátých letech se Načeradský zaměřil na témata technicistních konstrukcí a strojů (cyklus Stroje). Kromě jiného však vytvářel obrazy silně erotického nádechu. Tématem se mu staly lineárně pojaté ženské postavy vystavené různým deformacím a úpravám, při nichž docházelo k potlačení některých anatomických částí, a se zdůrazněnými ženskými tělesnými znaky jako představitelek neskrývaného erotického významu. Od poloviny let osmdesátých se malířův zájem obracel spíše k mužským aktům, které svým vzezřením blízce připomínaly obdobu řeckého antického figurálního sochařství. V devadesátých letech vytvořil Načeradský uzavřený cyklus s názvem Antropogeometrie, ve které dále rozvedl své představy lidských postav v širších geometrických souvislostech. V roce 1987 se Jiří Načeradský stal členem volného seskupení 12/15 Pozdě, ale přece a v roce 1989 začal zastávat funkci docenta a po roce 1991 funkci profesora na Akademii výtvarných umění v Praze i na Fakultě výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně. Dílo Jiřího Načeradského dosáhlo velkého ohlasu u nás i za hranicemi. Jeho díla jsou vystavena v mnoha známých českých galeriích (Národní galerie v Praze, Galerie hl. města Prahy, Galerie Středočeského kraje) a díky jeho pobytu ve Francii, můžeme jeho obrazy nalézt i v galerii Centre Georges Pampidou v Paříži. JiříNačeradský žil a pracoval v Praze.

celý text méně textu

Encyklopedie

a b c č d e f g h ch i j k l m n o p r s š t u v w z