Netík Miroslav (1920)

Miroslav Netík, významný český výtvarník, grafik, malíř, ilustrátor a obdivovatel celoživotního díla Antonína Slavíčka, se narodil 5. září 1920 ve Vamberku. Byl nejmladší ze tří synů Anny Netíkové, rozené Janatové a Jaromíra Netíka, výborného kaligrafa a geometra. V roce 1924 se celá rodina přestěhovala do Brna, kde Miroslav Netík žije a tvoří do dnes. Z Vamberku si však odnesl bohaté vzpomínky na panenskou přírodu a říčku Zdobnici. Roku 1936 nastoupil mladý Miroslav Netík na Školu uměleckých řemesel v Brně, obor dekorativní malby, grafiky a všeobecného kreslení. Zde studoval u profesorů Petra Dillingera, Emanuela Hrbka, Zdeňka Rossmanna a Františka Süssera. Toto studium úspěšně dokončil v roce 1940. V roce 1950, přesněji 28. dubna se oženil s Jarmilou Treflíkovou a 2. září 1960 se jim narodil syn Miroslav. Počátky tvorby Miroslava Netíka ovlivnila převážně Skupina 42 se svou ideologií „Svět, ve kterém žijeme“. Od roku 1942 se v tvorbě Miroslava Netíka začínají objevovat motivy války a destrukce. V tomto období vznikaly Netíkovy celoživotní cykly Válka a nervy, V noci po náletu a další. Jako umělec nezůstával sólistou. Byl členem několika uměleckých spolků a sdružení. V roce 1940 byl přijat mezi řádné členy Klubu výtvarných umělců Aleš. Od roku 1958 až do roku 1970 byl členem skupiny s názvem Profil, která měla pouhých devět členů (Miroslav Netík, František Bič, Vladimír Drápal, Jiří Hadlač, Oldřich Handl, Dalibor Chatrný, František Šenk, Jiří Šindler, Oleg Vašica, Igor Zhoř). Především díky Zhořově účasti se debaty nezabývaly jen tvůrčími problémy, ale také otázkami současného umění. V roce 1990 se stal členem skupiny TT klub. Svou samostatnou tvůrčí činnost započal Netík velmi záhy, ještě před ukončením svého studia, když roku 1939 se svými díly vystoupil na členské výstavě Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně. Svou první samostatnou výstavu uspořádal Netík v roce 1950. Výstava nesla název Umění doby a konala se ve výstavní síni Barvič v Brně. Další samostatnou výstavu uskutečnil ve stejném roce v Malé galerii Domu umění opět v Brně. Účastnil se v roce 1958 významné Výstavy umění mladých výtvarníků Československa. Roku 1966 uspořádal samostatnou výstavu v Galerii Jaroslava Krále v Brně a další v roce 1979 v Galerii Groll v Norimberku. Během let 1984 1989 několikrát samostatně vystavoval v mnoha městech po celé republice (v Domě umění města Brna v Brně, V malovaném domě v Třebíči). V roce 1991 uspořádal samostatnou výstavu v St. Gallen ve Švýcarsku a v několika městech Japonska (Jokohama, Nigata a Tokio). Roku 1992 uskutečnil samostatnou výstavu v Galerii Bernard Soquel v Paříži. Koncem devadesátých let prezentoval svou práci ve Výstavní síni Adamovských strojíren v Adamově a počátkem dvacátého století uskutečnil expozici s názvem Malá retrospektiva v Galerii Aspekt v Brně. V roce 2005 se konalo několik dalších samostatných výstav - v Galerii Otakara Kubína v Brně, v Divadle Bolka Polívky, v Galerii Mathiase Minaříka. Roku 2006 měl výstavu v Galerii Daria v Brně. Zatím poslední samostatnou výstavu uspořádal v roce 2007 v Galerii Platinium v Brně. Během svého uměleckého života podnikl Miroslav Netík několik studijních cest do zahraničí. V polovině čtyřicátých let navštívil například Paříž. Byl sem pozván společně s dalšími českými umělci u příležitosti výstavy Art Tchécoslovaque 1938 – 1946. Během této návštěvy Paříže vznikla Netíkova díla, která byla v pozdější době přepracována jako olejomalby (mezi tyto obrazy patří například cyklus Pařížanky, které ale nejsou zpracované jako módní krasavice, ale jako zacházející stařeny). V roce 1947 absolvoval cestu do Itálie, při níž nějakou dobu pobýval na ostrově Capri. Roku 1957 podnikl studijní pobyt do Bulharska, během kterého vytvořil jeden ze svých prvních ucelených obrazových souborů z cest, s názvem Bulharské motivy. V roce 1964 vycestoval do tehdejší sovětské StředníAsie. Hlavním důvodem byla touha poznat místa, kde se od pravěku do starověku mísily různé kultury a všelijaké etnické prvky (Taškent, Samarkand, Buchara, Chiva). Tato cesta znamenala pro Netíka významný tvůrčí impulz a jakýsi pomyslný mezník v jeho chápání hlubších významů umění. Vytvořil zde další obrazový cyklus, s názvem Středoasijská cesta. V roce 1967 navštívil Bulharsko (později, v letech 1971 a 1972 se sem vydal ještě několikrát). V letech 1968 a 1979 navštívil Itálii. V roce 1970 podnikl studijní cestu do Rumunska a o tři roky později navštívil Polsko. Zde jej absolutně očarovalo pobřeží Baltu a hanzovní město Gdaňsk. Během let 1975 – 1977 opakovaně navštívil Chorvatsko. Tyto návštěvy v něm vyvolaly jakousi touhu po objevování a zaznamenávání romantiky. Ony pocity a potřeby v něm vyvolávaly především postranní uličky a památky v různých chorvatských městech. V roce 1977 navštívil ostrov Kypr. O rok později podnikl studijní cestu do Řecka. V roce 1982, při zájezdu na Kubu byl obohacen o nové smyslové zážitky, byl okouzlen tropickou přírodou a to vše zobrazil ve svých dílech tvořených v tomto období. Roku 1983 podnikl studijná cestu do Španělska a během roku 1991 podnikl cestu do Japonska. Cesta po této zemi v něm zanechala hluboké stopy. Zahradami, vulkány, horami a kulturou této země byl zcela očarován. Roku 1996 absolvoval studijní pobyt na řeckém ostrově Théra, kde jej zaujala jeho malebná místa s vysokými skalami a bílými domy současných obyvatel nebo archeologické nálezy odkrytého minojského města. Tyto studijní cesty, které Miroslav Netík podnikal v průběhu svého života, se malíři staly velkým zdrojem inspirace. Ze všech svých cest si přivážel řadu barevných studií, akvarelů a kreseb (Pařížanka, lavírovaná kresba; Motiv z Neapole). Hlavními motivy se mu stala příroda, tak jak si jí pamatoval z dětství, motiv milenců, který se v jeho tvorbě objevoval již od jejího počátku (Milenci, 1940; Dvojice I, 1965; Ležící akt, 1976 a další). Častým námětem obrazů se pro Netíka stalo také prostředí sportovních událostí. Nejenom, že se snažil vnímat barvitost a dramatičnost jednotlivých sportů, ale také byl po léta vášnivým sportovcem (Bránění, 1969; Vodní slalom, 1974; Brejk, 1980). Roku 2001 Miroslavu Netíkovi udělilo zastupitelstvo města Brna Cenu města Brna pro rok 2000 v oboru výtvarného umění za celoživotní dílo a za významný přínos brněnské kultuře.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.