Paderlík Arnošt (1919 - 1999)

Významný český malíř, sochař, ilustrátor, grafik, typograf a pedagog Arnošt Paderlík, se narodil 1. prosince 1919 v malé vesnici ve Středočeském kraji s názvem Nučice. Pocházel z učitelské rodiny. Počátkem třicátých let se rodina Paderlíkových přestěhovala do nedalekých Jinočan, a když bylo mladému Arnoštovi čtrnáct let, odešel se svou matkou do Prahy, kde navštěvoval pražskou reálku na Santošce. Po úspěšném složení maturitní zkoušky v roce 1934 nastoupil do gumáren Baťa ve Zlíně. Zde vydržel pouze jeden rok. Během let 1935 – 1937 navštěvoval obchodní akademii v Praze. V roce 1937 přestoupil na Uměleckoprůmyslovou akademii, kde studoval v ateliéru pod vedením Františka Kysely. O rok později, v roce 1938 začal pracovat v ateliéru U páté baterie sochaře Vincence Makovského, který se tehdy nacházel ve Střešovicích v Praze. Na výzvu samotného Makovského přerušil svá studia na Akademii a stal se jeho asistentem na Škole umění ve Zlíně. V roce 1941 se ovšem Paderlík na Uměleckoprůmyslovou akademii vrátil, dokonce i zpět k Františku Kyselovi a v roce 1943 ji úspěšně ukončil. Během svého života se Arnošt Paderlík angažoval i jako člen různých uměleckých spolků. V roce 1937 se stal členem divadelního sdružení s názvem Kolektiv mladých. O dva roky později spoluzaložil skupinu s názvem Sedm v říjnu. Počátkem čtyřicátých let začala spolupráce Paderlíka s Divadélkem ve Smetanově muzeu a se Studiem Intimního divadla v Umělecké Besedě. V témže roce začal spolupracovat také s Jiřím Frejkou v Národním divadle a s Františkem Salzerem v Divadle Na Poříčí. V roce 1951 začal spolupracovat s A. Dvořákem v pražském Národním divadle. V roce 1943 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes a byl také přijat mezi členy Svazu českých umělců grafiků Hollar. V roce 1945 se stal členem výboru Bloku českých výtvarných umělců a výboru Spolku výtvarných umělců Mánes a koncem 40. let působil jako výtvarný redaktor Dikobrazu. Arnošt Paderlík měl také velice bohatou výstavní činnost. V roce 1936 poprvé vystavoval, společně s výtvarníky sdružení Mladá kultura. Výstava se konala v pražském Smetanově muzeu. O rok později se zúčastnil 3. salónu na chodbě v D 38. Zde vystavoval pod pseudonymem Arnošt Padja. Zúčastnil se také první výstavy skupiny Sedm v říjnu, jejíž byl spoluzakladatelem, a která se konala v roce 1939 v pražském Topičově salónu. Na této výstavě prezentoval Paderlík několik svých děl, nostalgických obrazů lidských setkání (Svatba, Vzpomínka) a několik zátiší(Zátiší s jablky). O rok později se konala druhá výstava skupiny Sedm v říjnu, na níž i Arnošt Paderlík vystavoval. V roce 1940 představil svá díla i na později zakázané výstavě s názvem Očima zítřka a o rok později proběhla třetí a zároveň poslední výstava skupiny Sedm v říjnu. Tématem Paderlíkových obrazu se stali lidé a jejich osudy (Lidé jati hrůzou, Lidé bez domova, Lidé u ohrady). Toto téma nejspíš pramenilo z doby těsně návazné druhé světové válce, v průběhu které malíř žil a tvořil. Barvy byly volené v tmavších tónech vyjadřujících temnotu doby. Symboliku války zobrazoval nejen v lidských osudech, ale také jako součást přírody (Krajina se značkou, Rozbitý strom). Ke konci války dostávaly malířovy obrazy dramatičtější nádech. Ztrácely však svůj šerosvit, který byl nahrazován světlejšími tóny. Získaly také určitou pevnou, kresebnou osnovu. Byl zde patrný existencionální charakter. V obrazech se často objevoval motiv kohouta jako symbolu války a zoufalství(Dítě s kohoutem). Své válečné období uzavřel Paderlík obrazem s názvem Konec války. V roce 1943 uspořádal první samostatnou výstavu společně se Zdeňkem Seydlem, která se konala v Malé síni Mánesa. Na základě této výstavy byl Arnošt Paderlík přijat za člena SVU Mánes. O dva roky později, v roce 1945 vystavoval opět samostatně v Praze. V tomtéž roce se zúčastnil přehlídky s názvem Konfrontace 2. V období 2. Světové války se ovšem Arnošt Paderlík nezajímal pouze o malbu. Byl vynikajícím kreslířem. Uplatnil se tak i jako vážený ilustrátor a scénograf. Stal se autorem ilustrací například k dílům Kamila Bednáře, Františka Hrubína a dalších. Po válce se v jeho dílech objevuje častý motiv vzpomínek na dětství. Do středu jeho zájmu vstoupilo téma zátiší (Zátiší s třešněmi, Ananasový meloun, Kuchyňské zátiší), které se jej drželo po zbytek jeho tvorby. V roce 1945 podnikl Paderlík cestu do Francie, kde se zúčastnil přehlídky s názvem Art tchécoslovaque 1939 – 1945, která se konala v galerii Boëtie v Paříži. V polovině padesátých let podnikl Arnošt Paderlík cestu, při níž navštívil tehdejší Sovětský svaz. Roku 1956 byla díla Arnošta Paderlíka zařazena na 22. bienále pořádané v Benátkách a během roku 1958 vystavoval samostatně na mnoha výstavách pořádaných například v Praze, Římě, Bologni, Florencii a Miláně. V rámci účasti na 4. Bienále v Sao Paulu podnikl cestu do Brazílie. Koncem padesátých let následovala série zahraničních cest, při kterých Paderlík navštívil Itálii, Finsko a Dánsko. V roce 1960 navštívil Japonsko, kvůli výstavě československé grafiky pořádané v Kamakuře. V roce 1965 se zúčastnil mezinárodní výstavy figurálního umění a festivalu umění pořádaného v Los Angeles. Během roku 1968 samostatně vystavoval v Budapešti, Havaně a Mexico City. V témže roce se zúčastnil 7. sochařského bienále v Middelheimu a 1. trienále India, které se pořádalo v New Delhi. Počátkem sedmdesátých let uspořádal svou retrospektivu v pražském Mánesu a zúčastnil se 11. Bienále. V průběhu sedmdesátých let se Paderlík zúčastnil mezinárodní výstavy v Káhiře, navštívil opět Paříž, tentokrát, kvůli výstavě Dix siecles d ?Art tcheque et slovaque a v roce 1977 patřil mezi účastníky 14. sochařského bienále v Middelheimu v Belgii. Roku 1981 se konala retrospektivní výstava skupiny Sedm v říjnu v Liberci a v Národní galerii v Praze. Další retrospektiva Sedmi v říjnu se konala v Památníku Terezín roku 1984. Samostatně vystavoval během let 1987 – 1995 ještě několikrát – v Galerii hlavního města Prahy, v Ústí nad Labem, v Národní galerii v Praze na Zbraslavi, v Českých Budějovicích a v Litoměřicích. Během let 1998 – 1999 byl zastoupen na výstavě s názvem Civilizace, která se konala v Domě U Černé Matky Boží. Během svého života obdržel Paderlík několik významných ocenění, která tak reflektovala jeho celoživotní příspěvek do světa umění. Již v roce 1945 obdržel 3. cenu v soutěži na pomník padlým pro pražské Vinohrady. Další cenu, tentokrát první, získal Paderlík v soutěži na plaketu s názvem Na paměť Ležákům, na které spolupracoval s Janem Kavanem. Roku 1960 získal 1. cenu za tematické a architektonické řešení vstupní haly Bruselského pavilonu a v tomtéž roce byl oceněn opět 1. cenou v soutěži na symbol výstavy (plastika Patnáctiletá). Za ilustrace k Šalamounově Písni písní byl vyznamenán zlatou medailí v Lipsku a stříbrnou medailí v Sao Paulu. V témže roce získal čestné uznání v soutěži o nejkrásnější knihu ČSSR, a to za ilustraci k románu Ernesta Hemingwaye Sbohem, armádo. Během let 1973 – 1974 realizoval několik svých výtvarných návrhů – při výzdobě pražského hotelu Intercontinental, obchodního domu Kotva a pražského Metra. V roce 1977 realizoval fontánu pro hotel Thermal v Karlových Varech. V celostátní soutěži o nejkrásnější knihu roku, pořádanou v roce 1984 získal čestné uznání za ilustraci ke knize Jiřího Ortena Tisíc nahých trápení. Arnošt Paderlík působil několik let také jako pedagog. Konkrétně během let 1960 – 1963 vyučoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Roku 1963 byl jmenován profesorem Akademie výtvarných umění v Praze a na tomto postu zůstal až do roku 1986. V roce 1985 se stal profesorem – konzultantem a svůj ateliér figurální a monumentální tvorby na Akademii výtvarných umění předal docentu Jiřímu Ptáčkovi. V roce 1986 jeho pedagogické působení na Akademii definitivně skončilo. Arnošt Paderlík byl umělec, který patřil jednu dobu dle svého tvůrčího projevu na seznam politicky podezřelých a nejzvrhleji, úpadkově tvořících českých výtvarníků. V roce 1972 byl Arnošt Paderlík jmenován zasloužilým umělcem. Roku 1975 Arnoštu Paderlíkovi udělila jeho rodná vesnice Nučice čestné občanství. Zde byla roku 1982 otevřena na jeho počest Malá galerie. Arnošt Paderlík byl roku 1981 jmenován národním umělcem. Významný český umělec Arnošt Paderlík zemřel 1. června 1999 v Praze. V roce 2001 se konala na jeho počest retrospektivní výstava Mánesu v Praze a vOstravě v Domě umění.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.