Procházka Antonín (1882 - 1945)

„Umění je něco daleko vážnějšího, důležitějšího pro společnost lidskou, než aby ukojovalo malichernou touhu po zábavě.“ „Obraz je jako organismus, tvoří jednotu, tvoří svět sám pro sebe, ač vztahů v něm je nekonečné množství.“ Antonín Procházka se narodil 5. června 1882 ve Vážanech na Vyškovsku ve staré selské rodině jako prvorozený syn hospodářovy druhé ženy. Zemřel 9. června 1945 v Brně. Byl jedním z nejvýznamnějších a nejosobitějších avantgardních malířů, grafiků a ilustrátorů českého moderního umění první poloviny 20. století. Životní osudy Antonína Procházky byly velice prosté. Kromě jeho uměleckých úspěchů se v jeho životě nic neobyčejného nestalo. A přece jeho dílo úzce souviselo s malířovou osobností a životem, jeho upřímností, dobrotou a hloubkou jeho ducha, který směřoval k životní harmonii. Do obecné školy dojížděl z Vážan do nedalekých Moravských Prus. Odtamtud potom přešel na gymnázium do Kroměříže, kde v roce 1901 složil maturitní zkoušku. Zde se také poprvé seznámil s antickým uměním, které se později stalo jeho velkou inspirací. Už v prvních třídách gymnázia začal mladý Antonín kreslit. Jeho přáním bylo vstoupit na výtvarnou akademii, ale jeho rodiče v malířství neviděli budoucnost, a protože si jako student nevedl špatně, chtěli z něj udělat kněze. Další alternativou a přáním bylo studium medicíny. To však z finančních důvodů nebylo možné, a proto se Procházka přihlásil ke studiu právnické fakulty v Praze. Na škole však vydržel jen krátce a už v roce 1902 přestoupil na pražskou uměleckoprůmyslovou školu jako žák v ateliéru profesora Emanuela Dítěte. V roce 1904 se stal studentem Akademie výtvarných umění u profesorů Hanuše Schwaigra, na ornamentální a figurální malbu, a Vlaha Bukovace. Procházka však studiem příliš nadšený nebyl. Jeho představy o výuce malířství byly mnohem modernější, pokročilejší a světovější než jaké mu mohla Akademie poskytnout. Proto ze školy těsné před koncem studia odešel a začal vystupovat po boku tehdejších výtvarníků. V roce 1906 odjel společně s Emilem Fillou a dalšími přáteli na studijní cestu po evropských zemích, aby se blíže seznámil s prací mistrů evropské malby. Navštívil města jako Amsterdam, Berlín, Řím a Paříž. Byla to Procházkova první cesta do ciziny, avšak vůbec ne poslední. Ve stejném roce (1906) se po návratu domu, plný dojmů a zkušeností, rozhodl uspořádat společně s Emilem Fillou svou první výstavu. Další výstavy už pořádal jako host výtvarné skupiny Osma v letech 1906 a 1907, které se stal následně členem. Do této skupiny patřili umělci jako Emil Filla, Bedřich Feigl, Willi Nowak, Otakar Kubín, Bohumil Kubišta a další. Výstavy vzbudily veliký rozruch, ale s porozuměním se bohužel nesetkaly. V mezidobí těchto výstav pobýval Procházka chvíli v Berlíně, kde se také oženil s malířkou Linkou Scheithauerovou. Po návratu uspořádal další výstavu v Brně, kde představil svá díla, která v Německu namaloval. V roce 1907 se rovněž stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes a v roce 1911 členem Skupiny výtvarných umělců. Další etapa Procházkova života je spojena převážně s pedagogickou činností než s malířskou. Kvůli velice špatným životním podmínkám byl se svou ženou nucen prodat veškerý svůj majetek a přijmout místo suplujícího učitele na střední škole v Moravské Ostravě. Existenční podmínky se sice zlepšily, ale porozumění pro umění zde Procházkovi nenašli. V roce 1914 byl Procházka povolán do armády, kde však pobyl pouze krátce. Vrátil se zpět na své staré místo v Moravské Ostravě. Nekonečné žádosti o přeložení do Prahy nebyly dlouhou dobu vyslyšeny. Až v roce 1921 byl sice přeložen, ale pouze do Nového Města na Moravě. Po tříletém setrvání zde, dostal místo jako učitel dívčího gymnázia v Brně, kde už zůstal až do konce svého profesorského působení, a kde se po dlouhé době začal znovu zapojovat do uměleckého života. Budeme – li hovořit o tvorbě Antonína Procházky, tak jeho raná stádia byla pod silným vlivem expresionismu a tvorby Edvarda Muncha, jakožto představitele moderního umění, dále van Gogha, Cézanna nebo Daumiera. Vznikala díla jako Cirkus (1907), Vlastní podobizna (1907), Hráči (1908), Zátiší (1908), Koupající se dívka (1909) nebo Krajina (1909). V roce 1910 přešel jeho styl pozvolna ke kubistickým tendencím, které se ho držely až do dvacátých let. Postupnou redukci tvarů dokazují díla jako Prometheus (1910), Kompozice (1912), Kávová konvice (1913), Víno (1914), Dáma ve svetru (1921), Čtenářka (1922). Procházka rozvinul kubismus svým vlastním způsobem plném barevnosti, zakřivených a zkroucených tvarů. Tato tvorba bývá často označována jako Procházkův orfismus. V druhé polovině 20. let přechází jeho malba k tzv. neoklasicismu až k poetickému primitivismu. Kubistické prvky se vytrácejí a Procházka dospívá ke změně svého uměleckého stylu. Vnikají malby s náměty krajin, zátiší nebo lidských postav (Zedník, 1926; Dívka s košíčkem, 1928; Dívka s květy, 1931). Je to období, kdy se Procházka nechal inspirovat řeckým archaickým uměním a současně uměním lidovým. Projev je plný civilnějších témat a námětů z antické mytologie, ve kterých Procházka nacházel harmonii a porozumění. V tomto období se začal zabývat tzv. enkaustikou, což je zvláštní styl malby vozkovými barvami (Rybáři, 1929). 30. a 40. léta jsou spojena s mistrovou snahou o experimentování a vynalézání nových uměleckých technik a barev. Jeho tvorba je uvolněnější, klidnější. V Praze roku 1932 pořádá jednu ze svých výstav, která se konečně shledala s úspěchem a porozuměním. Největší ohlasy měl však Procházka v zahraničí, zejména v Anglii a Francii, kde se mu dostalo jednoho z nejvýznamnějších ocenění Grand Prix. Příchod války nevnímal bouřlivě jako řada jeho vrstevníků. Snažil se pouze poukazovat na smysl života a jeho krásu. V roce 1946 mu byl posmrtně udělen Národním výborem titul národního umělce.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.