Ronovský František (1929 - 2006)

František Ronovský, jeden z nejvýznamnějších figuralistů 20. století, se narodil 11. ledna 1929 v rodině obchodníka s kávou Františka Ronovského. Jeho matka Anna Ronovská (rozená Slepičková) se starala o domácnost a rodinné zázemí. Jako mladé děvče měla sklony ke kreslení a hraní na hudební nástroj. Stala se tak první iniciátorkou kulturního dění v rodině Františka Ronovského. Klidné prostředí domova ale i návštěvy příbuzných z venkova vytvořili Františkovi nejen silné citové zázemí, které se mu stalo mnohdy útěchou, stali se také velice oblíbeným motivem a tematickým zdrojem v pozdějšíRonovského tvorbě. Své studium Ronovský započal v pražských Vršovicích, kde v letech 1935 - 1940 navštěvoval obecnou školu. Už zde se František Ronovský projevil jako velice talentovaný mladík s nadprůměrným zájmem o kreslení. Setkal se zde s učitelem hudby Ottou Rödlem, který jej v jeho uměleckých zájmech plně podporoval. Dále pokračoval v letech 1940 - 1948 na gymnáziu v Kodaňské ulici. Během studia navštěvoval soukromé malířské školení v kresbě a malbě u Hynaisova žáka Antonína Růžičky. Asi o dva roky později pokračoval u dalšího Hynaisova žáka Rudolfa Pařízka. Po ukončení gymnázia pokračoval ve studiu Akademie výtvarných umění v Praze, kde působil v letech 1948 - 1953 v ateliéru profesora Miloslava Holého. Během toho se již prosadil i na veřejné výtvarné scéně doma i v zahraničí, kdy se účastnil výstav pořádaných střediskem skupin Mánes a Umělecká beseda. Jako člen SČVU se zúčastnil i dalších výstav. V roce 1953 se zapsal se svými spolužáky do soutěže o výzdobu foyer Národního divadla. V období 1953 – 1954 trávil svůj čestný rok na Akademii výtvarných umění. Poté nastoupil povinnou vojenskou službu. Prvnírok služby strávil v posádce ve Stříbře. Druhý rok již působil v Praze v Armádním výtvarném studiu. V roce 1957 uspořádal František Ronovský svou první samostatnou výstavu kreseb v Alšově síni Umělecké besedy v Praze. V té době pracoval výhradně v ateliéru Rudolfa Pařízka v pražské Jaselské ulici. Podnikl také několik studijních cest do Německa a Sovětského svazu. V Drážďanech a Leningradu, kde se setkal s většími soubory Rembrandtových obrazů, které měl tu možnost důkladně studovat. V listopadu roku 1957 zahájil na Akademii výtvarných umění aspiranturu v ateliéru Miloslava Holého a Karla Součka. Tvorba Františka Ronovského se rozvíjela v několika motivických okruzích. Konec padesátých let můžeme považovat za jeho první významné období tvorby. Na jedné straně vznikaly obrazy s nejčastějším motivem kaváren a ženských aktů, na nichž zkoušel techniku zvanou enkaustika (vosková malba), a na straně druhé tvořil expresivně laděné obrazy scénicky osudového lidského dramatu s motivy ukřižovaných, kalvárie a piet. V roce 1959 uspořádal s O.Synáčkem společnou výstavu, na které představil svá první enkaustická díla. V témž roce podnikl další studijní cesty do Francie (Paříž, Bretaň) a Sovětského svazu (Moskva, Leningrad). V květnu roku 1959 byla založena tvůrčí skupina s názvem Etapa, které se František Ronovský stal spoluzakladatelem. Dalšími iniciátory byli bývalí spolužáci Milan Obrátil, Otakar Synáček a Zbyněk Slavíček, dále pak malíři Václav Kiml, Miroslava Kocmanová a sochaři Josef Klimeš, František Pacík a další. Byli to zastánci především senzualistického programu zobrazujícího a obohacujícího lidský život, bytí a lidské vědomí. Ronovský byl členem skupiny až do roku 1970, kdy se skupina rozpadla. V roce 1960 uspořádal opět společnou výstavu s Otakarem Synáčkem, tentokrát však v bratislavské galerii C. Majerníka. O rok později vystavoval se skupinou Etapa v Galerii Václava Špály v Praze. Zúčastnil se také Bienále mladých v Musée d‘Art Moderne de la Ville de Paris. V roce 1961 ukončil svou aspiranturu na Akademii výtvarných umění a odcestoval studijně do Vídně, kam se později několikrát vrátil. V období let 1962 a 1963 prožíval František Ronovský ojedinělé období abstraktní malby, které však můžeme považovat za krátkou epizodu v jeho celoživotní práci. V roce 1963 vystavil Ronovský svá abstraktní díla na dvou výstavách pořádané skupinou Etapa v Nové síni. V první polovině šedesátých let se navrátil zpět k figurální kompozici svých obrazů. V roce 1964 podnikl velice inspirující cestu do Francie, po níž vznikají první obrazy komponované jako série vzpomínek na Paříž a loučení s ní. Jednalo se ještě o syntézu figurálního a abstraktního stylu. Od šedesátých let se stal František Ronovský také autorem mnoha uměleckých děl v podobě perokreseb s obdobným tematickým základem. V roce 1966 podnikl další cestu do Paříže a do Benátek. Účastnil se také třetí výstavy skupiny Etapa. O rok později odjel na studijní cestu do střední Asie a Itálie. V roce 1968 uspořádal výstavu v Západním Berlíně v galerii Bel Etage a se svými obrazy se zúčastnil Bienále v Benátkách. Za soubor figurálních obrazů obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda. Koncem šedesátých let a poté v sedmdesátých letech inklinovala Ronovského tvorba k dramatizaci děje, která mnohdy odhalovala existenciální emoce a charaktery lidí. Vznikají série velikých obrazů a triptychů. V roce 1970 se uskutečnila poslední výstava skupiny Etapa. O rok později uspořádala retrospektivní výstavy obrazů z let 1964 – 1970 v Moravské galerii v Brně, v galerii výtvarného umění v Ostravě, Olomouci a ve Východočeské galerii v Pardubicích. Podnikl další cestu do Paříže, která se stala velice podnětnou pro Ronovského další tvorbu. V následujících letech vznikly rozměrné cykly obrazů s motivy pařížských rybích trhů, poutí, výletů a vzpomínek na Paříž. V roce 1972 získal František Ronovský venkovskou usedlost v Hajské u Strakonic, kde trávil volný čas a taky tvořil. O rok později podnikl studijní cestu do Drážďan, kde se blíže seznamuje s Rembrandtovými obrazy. V roce 1974 se stal ilustrátorem básnické sbírky S. K. Neumanna „Bohyně, světice, ženy“. V polovině sedmdesátých let dostal Ronovský nabídku na vytvoření malby stropu v renesančním domě v Praze. Dále následovala cesta do Německa a Belgie. V roce 1977 uspořádal dvé výstavy svých děl z let 1970 – 1977. První se konala vGalerii výtvarného umění v Karlových Varech a druhá vGalerii výtvarného umění v Chebu. Počátkem osmdesátých let opustil František Ronovský načas malbu enkaustikou a přiklonil se k malbě akrylovými barvami. Následně začal ve svých cyklech používat obou technik. V roce 1983 umřela Ronovského matka. Po této události začal malíř pracovat na rozsáhlém cyklu s názvem Maminka. V následujících letech podnikl Ronovský další studijní cesty do Anglie (Národní galerie British Museum; 1984), Švýcarska (1985), Italie (1986) a Španělska (1987). V roce 1988 byl František Ronovský jmenován zasloužilým umělcem. V devadesátých letech se ve své tvorbě vracel ke starým tématům z okruhu vzpomínek na své cesty, rodinu a dále motivy starých lidí. V roce 1990 se stal členem obnoveného Spolku výtvarných umělců Mánes. Následovaly další zahraniční cesty do SRN a Francie. V roce 2005 podnikl svou poslední cestu do Zwingeru v Drážďanech. Dílo Františka Ronovského je zastoupeno v mnoha domácích i zahraničních galeriích v Praze, Olomouci, Ostravě, Bratislavě a dalších. František Ronovský zemřel 17. března ve svém pražském ateliéru.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.