Ronovský František (1929 - 2006)

František Ronovský, jeden z nejvýznamnějších figuralistů 20. století, se narodil 11. ledna 1929 v rodině obchodníka s kávou Františka Ronovského. Jeho matka Anna Ronovská (rozená Slepičková) se starala o domácnost a rodinné zázemí. Jako mladé děvče měla sklony ke kreslení a hraní na hudební nástroj. Stala se tak první iniciátorkou kulturního dění v rodině Františka Ronovského. Klidné prostředí domova ale i návštěvy příbuzných z venkova vytvořili Františkovi nejen silné citové zázemí, které se mu stalo mnohdy útěchou, stali se také velice oblíbeným motivem a tematickým zdrojem v pozdějšíRonovského tvorbě. Své studium Ronovský započal v pražských Vršovicích, kde v letech 1935 - 1940 navštěvoval obecnou školu. Už zde se František Ronovský projevil jako velice talentovaný mladík s nadprůměrným zájmem o kreslení. Setkal se zde s učitelem hudby Ottou Rödlem, který jej v jeho uměleckých zájmech plně podporoval. Dále pokračoval v letech 1940 - 1948 na gymnáziu v Kodaňské ulici. Během studia navštěvoval soukromé malířské školení v kresbě a malbě u Hynaisova žáka Antonína Růžičky. Asi o dva roky později pokračoval u dalšího Hynaisova žáka Rudolfa Pařízka. Po ukončení gymnázia pokračoval ve studiu Akademie výtvarných umění v Praze, kde působil v letech 1948 - 1953 v ateliéru profesora Miloslava Holého. Během toho se již prosadil i na veřejné výtvarné scéně doma i v zahraničí, kdy se účastnil výstav pořádaných střediskem skupin Mánes a Umělecká beseda. Jako člen SČVU se zúčastnil i dalších výstav. V roce 1953 se zapsal se svými spolužáky do soutěže o výzdobu foyer Národního divadla. V období 1953 – 1954 trávil svůj čestný rok na Akademii výtvarných umění. Poté nastoupil povinnou vojenskou službu. Prvnírok služby strávil v posádce ve Stříbře. Druhý rok již působil v Praze v Armádním výtvarném studiu. V roce 1957 uspořádal František Ronovský svou první samostatnou výstavu kreseb v Alšově síni Umělecké besedy v Praze. V té době pracoval výhradně v ateliéru Rudolfa Pařízka v pražské Jaselské ulici. Podnikl také několik studijních cest do Německa a Sovětského svazu. V Drážďanech a Leningradu, kde se setkal s většími soubory Rembrandtových obrazů, které měl tu možnost důkladně studovat. V listopadu roku 1957 zahájil na Akademii výtvarných umění aspiranturu v ateliéru Miloslava Holého a Karla Součka. Tvorba Františka Ronovského se rozvíjela v několika motivických okruzích. Konec padesátých let můžeme považovat za jeho první významné období tvorby. Na jedné straně vznikaly obrazy s nejčastějším motivem kaváren a ženských aktů, na nichž zkoušel techniku zvanou enkaustika (vosková malba), a na straně druhé tvořil expresivně laděné obrazy scénicky osudového lidského dramatu s motivy ukřižovaných, kalvárie a piet. V roce 1959 uspořádal s O.Synáčkem společnou výstavu, na které představil svá první enkaustická díla. V témž roce podnikl další studijní cesty do Francie (Paříž, Bretaň) a Sovětského svazu (Moskva, Leningrad). V květnu roku 1959 byla založena tvůrčí skupina s názvem Etapa, které se František Ronovský stal spoluzakladatelem. Dalšími iniciátory byli bývalí spolužáci Milan Obrátil, Otakar Synáček a Zbyněk Slavíček, dále pak malíři Václav Kiml, Miroslava Kocmanová a sochaři Josef Klimeš, František Pacík a další. Byli to zastánci především senzualistického programu zobrazujícího a obohacujícího lidský život, bytí a lidské vědomí. Ronovský byl členem skupiny až do roku 1970, kdy se skupina rozpadla. V roce 1960 uspořádal opět společnou výstavu s Otakarem Synáčkem, tentokrát však v bratislavské galerii C. Majerníka. O rok později vystavoval se skupinou Etapa v Galerii Václava Špály v Praze. Zúčastnil se také Bienále mladých v Musée d‘Art Moderne de la Ville de Paris. V roce 1961 ukončil svou aspiranturu na Akademii výtvarných umění a odcestoval studijně do Vídně, kam se později několikrát vrátil. V období let 1962 a 1963 prožíval František Ronovský ojedinělé období abstraktní malby, které však můžeme považovat za krátkou epizodu v jeho celoživotní práci. V roce 1963 vystavil Ronovský svá abstraktní díla na dvou výstavách pořádané skupinou Etapa v Nové síni. V první polovině šedesátých let se navrátil zpět k figurální kompozici svých obrazů. V roce 1964 podnikl velice inspirující cestu do Francie, po níž vznikají první obrazy komponované jako série vzpomínek na Paříž a loučení s ní. Jednalo se ještě o syntézu figurálního a abstraktního stylu. Od šedesátých let se stal František Ronovský také autorem mnoha uměleckých děl v podobě perokreseb s obdobným tematickým základem. V roce 1966 podnikl další cestu do Paříže a do Benátek. Účastnil se také třetí výstavy skupiny Etapa. O rok později odjel na studijní cestu do střední Asie a Itálie. V roce 1968 uspořádal výstavu v Západním Berlíně v galerii Bel Etage a se svými obrazy se zúčastnil Bienále v Benátkách. Za soubor figurálních obrazů obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda. Koncem šedesátých let a poté v sedmdesátých letech inklinovala Ronovského tvorba k dramatizaci děje, která mnohdy odhalovala existenciální emoce a charaktery lidí. Vznikají série velikých obrazů a triptychů. V roce 1970 se uskutečnila poslední výstava skupiny Etapa. O rok později uspořádala retrospektivní výstavy obrazů z let 1964 – 1970 v Moravské galerii v Brně, v galerii výtvarného umění v Ostravě, Olomouci a ve Východočeské galerii v Pardubicích. Podnikl další cestu do Paříže, která se stala velice podnětnou pro Ronovského další tvorbu. V následujících letech vznikly rozměrné cykly obrazů s motivy pařížských rybích trhů, poutí, výletů a vzpomínek na Paříž. V roce 1972 získal František Ronovský venkovskou usedlost v Hajské u Strakonic, kde trávil volný čas a taky tvořil. O rok později podnikl studijní cestu do Drážďan, kde se blíže seznamuje s Rembrandtovými obrazy. V roce 1974 se stal ilustrátorem básnické sbírky S. K. Neumanna „Bohyně, světice, ženy“. V polovině sedmdesátých let dostal Ronovský nabídku na vytvoření malby stropu v renesančním domě v Praze. Dále následovala cesta do Německa a Belgie. V roce 1977 uspořádal dvé výstavy svých děl z let 1970 – 1977. První se konala vGalerii výtvarného umění v Karlových Varech a druhá vGalerii výtvarného umění v Chebu. Počátkem osmdesátých let opustil František Ronovský načas malbu enkaustikou a přiklonil se k malbě akrylovými barvami. Následně začal ve svých cyklech používat obou technik. V roce 1983 umřela Ronovského matka. Po této události začal malíř pracovat na rozsáhlém cyklu s názvem Maminka. V následujících letech podnikl Ronovský další studijní cesty do Anglie (Národní galerie British Museum; 1984), Švýcarska (1985), Italie (1986) a Španělska (1987). V roce 1988 byl František Ronovský jmenován zasloužilým umělcem. V devadesátých letech se ve své tvorbě vracel ke starým tématům z okruhu vzpomínek na své cesty, rodinu a dále motivy starých lidí. V roce 1990 se stal členem obnoveného Spolku výtvarných umělců Mánes. Následovaly další zahraniční cesty do SRN a Francie. V roce 2005 podnikl svou poslední cestu do Zwingeru v Drážďanech. Dílo Františka Ronovského je zastoupeno v mnoha domácích i zahraničních galeriích v Praze, Olomouci, Ostravě, Bratislavě a dalších. František Ronovský zemřel 17. března ve svém pražském ateliéru.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Lamr Aleš

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Kintera Krištof

Stanislav Zippe

Bartuszová Mária

1936 - 1996

Chatrný Ivan

1928 - 1983

Trinkewitz Karel

Bilecki Jiří

Kučerová Alena

Valenta Jiří

Přibyl Lubomír

Jetelová Magdalena

Zippe Stanislav

Wojnar Jan

Novosad Karel

Milkov Stefan

Bauer Michal

Vyleťal Jan

Antal Eduard

dfdf

Švankmajer Jan

Dobeš Milan

Kunc Milan

Válová Květa

Géza Szóbel

Pavel Rudolf

Boška Jindřich

Kádár Béla

Fiedler François

Bielecki Jiří

Přibyl Lubomír

1937

Kučerová Alena

1935

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.