Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov) (1922 - 1976)

Česko-francouzský malíř, básník a spisovatel, matematik a biolog, milovník hor a horolezec Jaroslav Serpan, vlastním jménem Jaroslav Sossountzov, se narodil 4. června 1922 v Karlštejně u Prahy v rodině ruských emigrantů. Své rané dětství strávil pobytem v západoafrické francouzské kolonii Dahomé, nyní Benin, posléze se v roce 1926 rodina přemístila do Francie, kde se usadila poblíž Versailles. Po absolvování prestižní Lycée Hoche (1929-1939) se věnoval studiím zaměřeným na biologii a matematiku na pařížské Sorbonně. V roce 1953 zde obhájil dizertační práci v oblasti biologických výpočtů a statistiky a následně se věnoval pedagogické činnosti. Jaroslav Serpan neomezoval své nadání na jeden konkrétní obor lidského vědění. Nebyl příznivcem přílišné specializace v rámci jednoho oboru a po celý svůj život se záměrně zabýval vědou i uměním souběžně. Serpán byl člověkem obdařeným nezdolnou energií, jeho náročné studium ani pozdější profese učitele a doktora přírodních věd mu nezabránila, aby se začal už v roce 1940 věnovat literatuře a malování. Malířství se věnoval vášnivě a jako samouk v tomto oboru prošel řadou malířských technik. Jeho malba se vyvíjela od surrealismu od roku 1945, přes narativní obraznost, neformální umění a lyrickou abstrakci až po poslední koláže, sochařská díla a keramické obklady ze sedmdesátých let dvacátého století. Vždy akcentoval současný moderní život, celkové obrazové pojetí vycházelo i přes střídaní malířských technik po celou dobu jeho tvorby v jednotném pojetí, a to zejména díky opakujícím se dynamickým motivům a množinovým strukturováním malby, s využitím jasně koncipované pastózní techniky na strukturovaném, obvykle monochromním pozadí. Jaroslav Serpan jako spisovatel publikoval řadu básnických textů, kritik a estetických textů o malířství. Na sklonku druhé světové války založil s Claudem Tarnaudem a s básníkem a esejistou Yvesem Bonnefoyem, se kterým jej pojila záliba v matematice a schopnost přesné formulace textu, časopis „La Révolution la nuit.“ V letech 1946-48 byl Serpan členem surrealistické skupiny a aktivně se podílel na velké mezinárodní surrealistické výstavě v roce 1947 v Galerii Maeght v Paříži. Vystavoval zde např. svůj obraz Gynandrologie. V období druhé poloviny čtyřicátých let také kromě básní publikoval i svůj román Les Roses d’Ispahan. V následujícím období Serpánovu malířskou tvorbu charakterizovaly obrazy vytvořené tisíci tahy čínským inkoustem, znázorňujícími výjevy s halucinačníma očima v opakujícím se dynamickém gestu. Vizionářské figurace, inspirované automatickou kresbou André Massona, hemžící se organickými formami, vycházely z vynikající Serpánovy znalosti světa biologie a vědeckého poznání vesmíru mikroorganismů. Počátkem padesátých let Jaroslav Serpan postupně opouštěl zásady surrealistické skupiny Andrého Bretona a ovlivněn francouzským uměleckým kritikem a spisovatelem Michelem Tapié se přiklonil k informelu, který vycházel z dynamiky amerického abstraktního expresionismu a boural tradiční pojetí výtvarného umění a jeho kompozic. Jaroslav Serpan inspirován informelem dospěl v první polovině padesátých let k osobitému obrazovému stylu přiklánějícímu se ke spontánní malbě. Zájem o svobodné tvoření v duchu lyrické abstrakce u Serpána podnítila také tvorba ve Francii žijícího německého malíře a fotografa Alfreda O. W. Schulze, známého v kulturních kruzích pod pseudonymem Wols. Serpánova malířská plátna ovládly až do první poloviny šedesátých let roje černých znaků a prostory množinového charakteru. On sám v jedné ze svých básní charakterizuje toto své malířské období slovy: „Maluji, jako když dýchám: maluji, abych dýchal: maluji, abych maloval, maluji, aby se zabránilo vymazání všeho...“ V roce 1957 se Jaroslav Serpan přestěhoval do obce Le Pecq, 20 km západně od Paříže v departementu Yvelines, a koncem padesátých let hojně vystavoval jak ve Francii, tak i v zahraničí, např. v nově otevřených galeriích Galerie Schmela v Düsseldorfu a Galerii Otto van de Loo v Mnichově, v Galerie Stadler v Paříži, v Palais des Beaux-Arts („Bozar“) v Bruselu, v galerii The Kootz Gallery v New Yorku (vše 1958). V roce 1959 vystavoval společně s ostatními umělci, např. s malířem německého poválečného abstraktního expresionismu Emilem Schumacherem, německým umělcem Hannem Trierem nebo německo-francouzským malířem lyrické abstrakce Hansem Hartungem v Galerii Hella Nebelung v Düsseldorfu. V roce 1963 obdržel Jaroslav Serpan cenu Mezinárodního centra estetického výzkumu v Turíně. Tuto instituci pro umělecké studium, výstavy, propagaci kritických pojednání a teoretických prací založil v roce 1960 Michel Tapié spolu se svým blízkým spolupracovníkem, italským architektem, Luigim Morettim. Nacházelo se v něm také muzeum se stálou sbírkou moderního a současného umění. Nedlouho po Tapiého smrti v roce 1987 však centrum zaniklo. V druhé polovině šedesátých let v Serpanově malířské tvorbě vystřídalo období znaků černé barvy období znaků bílých, tak jako v negativu jsou černé znaky vystřídány znaky bílými. V Serpanově koncepci byly bílé znaky pojednány zejména v kontrastu s červenou barvou. Ve svém vlastním textu výstavního katalogu pro Karl Ernst Osthaus-Museum v německém Hagen v roce 1968 Serpan píše: „Pro dnešek červená, absolutně červená. Červená pro bytí. Červené oči, červeň obzoru, červeň vyprahlosti, červeň přesnosti, červeň (pod)vědomí. Existují i jiné barvy, ale jsou pouze koloniemi červené...“ V roce 1968, po násilném vyklizení studenty obsazené Sorbonny, Jaroslava Serpana osobně zasáhly květnové pařížské studentské nepokoje, které postupně ovlivnily život celé francouzské společnosti a vedly až ke generální stávce. Serpan opustil v tomto období malířskou tvorbu a věnoval se intenzivně pedagogické práci se studenty a výzkumné činnosti na pařížské Sorbonně. Přiklonil se k požadavkům nemajetných studentů na větší rovnoprávnost a podpořil z jejich požadavků pramenící kulturní i politické reformy francouzské společnosti. Serpan byl zároveň hlasitým kritikem konzumní společnosti, zajímal se o sběr odpadových materiálů, které produkovala, a jejich následné využití právě pro výtvarné umění – např. u obalových polystyrenů. Počátkem sedmdesátých let se Jaroslav Serpán vrátil k malířské tvorbě, upustil však od svého doposud rozpoznatelného obrazového stylu, vědom si toho, že může být jeho nový styl odmítnut a neuznán. Zabýval se nefigurativními náměty, na jeho obrazech se objevovaly kruhy, trojúhelníky, šipky a jim podobné tvary hromadící se podobně jako dříve černé nebo bílé znaky. V polovině sedmdesátých let shrnul Jaroslav Serpan své předchozí postupy do obrazových koláží roztříštěných či jinak rozebraných obrazů ženských obličejů, výjevů ze světského konzumního života vzniklých z novin a časopisů a složených do tragických a kritických vizí. Jednou z posledních Serpanových prací byl triptych pocházející z roku 1972 pro kostel bývalého cisterciáckého kláštera v jihozápadní Francii Beaulieu-en-Rouergue, ve kterém sídlí i muzeum současného umění, které hostilo v červnu až září roku 1977 retrospektivní výstavu Serpanových děl. Jaroslav Serpan byl milovníkem velkých prostor – nejen horských masívů, ale také ploch pro umělecké vyjádření. Již od poloviny šedesátých let provedl řadu úprav školních budov nástěnnými keramickými, polyuretanovými či smaltovanými dekoracemi. Mezi Serpánovy významné počiny v této oblasti patří například dekorace o rozloze šedesáti metrů čtverečních v budově státní university v Besançonu ve východní Francii z roku 1965. V roce 1978, dva roky po Serpanově zmizení, zrealizovali jeho přátelé pod vedením malíře Frédérica Benratha podle Serpanova dřívějšího návrhu rozsáhlou nástěnnou polyuretanovou dekoraci ve školní budově v Caussade. Jaroslav Serpan byl prohlášen od 17. května 1976 za pohřešovaného poté, co se nevrátil ze samostatného výstupu v oblasti ariègských Pyrenejí. Jeho tělo bylo nalezeno až o pět let později, v srpnu roku 1981. Dílo Jaroslava Serpana zůstalo nedokončeno, ve svém ateliéru zanechal rozpracované a nekompletní koláže a obrazy. Stejně tak zůstává otevřená a nedokončená i celková výpověď jeho osobitého výtvarného díla.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.