Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov) (1922 - 1976)

Česko-francouzský malíř, básník a spisovatel, matematik a biolog, milovník hor a horolezec Jaroslav Serpan, vlastním jménem Jaroslav Sossountzov, se narodil 4. června 1922 v Karlštejně u Prahy v rodině ruských emigrantů. Své rané dětství strávil pobytem v západoafrické francouzské kolonii Dahomé, nyní Benin, posléze se v roce 1926 rodina přemístila do Francie, kde se usadila poblíž Versailles. Po absolvování prestižní Lycée Hoche (1929-1939) se věnoval studiím zaměřeným na biologii a matematiku na pařížské Sorbonně. V roce 1953 zde obhájil dizertační práci v oblasti biologických výpočtů a statistiky a následně se věnoval pedagogické činnosti. Jaroslav Serpan neomezoval své nadání na jeden konkrétní obor lidského vědění. Nebyl příznivcem přílišné specializace v rámci jednoho oboru a po celý svůj život se záměrně zabýval vědou i uměním souběžně. Serpán byl člověkem obdařeným nezdolnou energií, jeho náročné studium ani pozdější profese učitele a doktora přírodních věd mu nezabránila, aby se začal už v roce 1940 věnovat literatuře a malování. Malířství se věnoval vášnivě a jako samouk v tomto oboru prošel řadou malířských technik. Jeho malba se vyvíjela od surrealismu od roku 1945, přes narativní obraznost, neformální umění a lyrickou abstrakci až po poslední koláže, sochařská díla a keramické obklady ze sedmdesátých let dvacátého století. Vždy akcentoval současný moderní život, celkové obrazové pojetí vycházelo i přes střídaní malířských technik po celou dobu jeho tvorby v jednotném pojetí, a to zejména díky opakujícím se dynamickým motivům a množinovým strukturováním malby, s využitím jasně koncipované pastózní techniky na strukturovaném, obvykle monochromním pozadí. Jaroslav Serpan jako spisovatel publikoval řadu básnických textů, kritik a estetických textů o malířství. Na sklonku druhé světové války založil s Claudem Tarnaudem a s básníkem a esejistou Yvesem Bonnefoyem, se kterým jej pojila záliba v matematice a schopnost přesné formulace textu, časopis „La Révolution la nuit.“ V letech 1946-48 byl Serpan členem surrealistické skupiny a aktivně se podílel na velké mezinárodní surrealistické výstavě v roce 1947 v Galerii Maeght v Paříži. Vystavoval zde např. svůj obraz Gynandrologie. V období druhé poloviny čtyřicátých let také kromě básní publikoval i svůj román Les Roses d’Ispahan. V následujícím období Serpánovu malířskou tvorbu charakterizovaly obrazy vytvořené tisíci tahy čínským inkoustem, znázorňujícími výjevy s halucinačníma očima v opakujícím se dynamickém gestu. Vizionářské figurace, inspirované automatickou kresbou André Massona, hemžící se organickými formami, vycházely z vynikající Serpánovy znalosti světa biologie a vědeckého poznání vesmíru mikroorganismů. Počátkem padesátých let Jaroslav Serpan postupně opouštěl zásady surrealistické skupiny Andrého Bretona a ovlivněn francouzským uměleckým kritikem a spisovatelem Michelem Tapié se přiklonil k informelu, který vycházel z dynamiky amerického abstraktního expresionismu a boural tradiční pojetí výtvarného umění a jeho kompozic. Jaroslav Serpan inspirován informelem dospěl v první polovině padesátých let k osobitému obrazovému stylu přiklánějícímu se ke spontánní malbě. Zájem o svobodné tvoření v duchu lyrické abstrakce u Serpána podnítila také tvorba ve Francii žijícího německého malíře a fotografa Alfreda O. W. Schulze, známého v kulturních kruzích pod pseudonymem Wols. Serpánova malířská plátna ovládly až do první poloviny šedesátých let roje černých znaků a prostory množinového charakteru. On sám v jedné ze svých básní charakterizuje toto své malířské období slovy: „Maluji, jako když dýchám: maluji, abych dýchal: maluji, abych maloval, maluji, aby se zabránilo vymazání všeho...“ V roce 1957 se Jaroslav Serpan přestěhoval do obce Le Pecq, 20 km západně od Paříže v departementu Yvelines, a koncem padesátých let hojně vystavoval jak ve Francii, tak i v zahraničí, např. v nově otevřených galeriích Galerie Schmela v Düsseldorfu a Galerii Otto van de Loo v Mnichově, v Galerie Stadler v Paříži, v Palais des Beaux-Arts („Bozar“) v Bruselu, v galerii The Kootz Gallery v New Yorku (vše 1958). V roce 1959 vystavoval společně s ostatními umělci, např. s malířem německého poválečného abstraktního expresionismu Emilem Schumacherem, německým umělcem Hannem Trierem nebo německo-francouzským malířem lyrické abstrakce Hansem Hartungem v Galerii Hella Nebelung v Düsseldorfu. V roce 1963 obdržel Jaroslav Serpan cenu Mezinárodního centra estetického výzkumu v Turíně. Tuto instituci pro umělecké studium, výstavy, propagaci kritických pojednání a teoretických prací založil v roce 1960 Michel Tapié spolu se svým blízkým spolupracovníkem, italským architektem, Luigim Morettim. Nacházelo se v něm také muzeum se stálou sbírkou moderního a současného umění. Nedlouho po Tapiého smrti v roce 1987 však centrum zaniklo. V druhé polovině šedesátých let v Serpanově malířské tvorbě vystřídalo období znaků černé barvy období znaků bílých, tak jako v negativu jsou černé znaky vystřídány znaky bílými. V Serpanově koncepci byly bílé znaky pojednány zejména v kontrastu s červenou barvou. Ve svém vlastním textu výstavního katalogu pro Karl Ernst Osthaus-Museum v německém Hagen v roce 1968 Serpan píše: „Pro dnešek červená, absolutně červená. Červená pro bytí. Červené oči, červeň obzoru, červeň vyprahlosti, červeň přesnosti, červeň (pod)vědomí. Existují i jiné barvy, ale jsou pouze koloniemi červené...“ V roce 1968, po násilném vyklizení studenty obsazené Sorbonny, Jaroslava Serpana osobně zasáhly květnové pařížské studentské nepokoje, které postupně ovlivnily život celé francouzské společnosti a vedly až ke generální stávce. Serpan opustil v tomto období malířskou tvorbu a věnoval se intenzivně pedagogické práci se studenty a výzkumné činnosti na pařížské Sorbonně. Přiklonil se k požadavkům nemajetných studentů na větší rovnoprávnost a podpořil z jejich požadavků pramenící kulturní i politické reformy francouzské společnosti. Serpan byl zároveň hlasitým kritikem konzumní společnosti, zajímal se o sběr odpadových materiálů, které produkovala, a jejich následné využití právě pro výtvarné umění – např. u obalových polystyrenů. Počátkem sedmdesátých let se Jaroslav Serpán vrátil k malířské tvorbě, upustil však od svého doposud rozpoznatelného obrazového stylu, vědom si toho, že může být jeho nový styl odmítnut a neuznán. Zabýval se nefigurativními náměty, na jeho obrazech se objevovaly kruhy, trojúhelníky, šipky a jim podobné tvary hromadící se podobně jako dříve černé nebo bílé znaky. V polovině sedmdesátých let shrnul Jaroslav Serpan své předchozí postupy do obrazových koláží roztříštěných či jinak rozebraných obrazů ženských obličejů, výjevů ze světského konzumního života vzniklých z novin a časopisů a složených do tragických a kritických vizí. Jednou z posledních Serpanových prací byl triptych pocházející z roku 1972 pro kostel bývalého cisterciáckého kláštera v jihozápadní Francii Beaulieu-en-Rouergue, ve kterém sídlí i muzeum současného umění, které hostilo v červnu až září roku 1977 retrospektivní výstavu Serpanových děl. Jaroslav Serpan byl milovníkem velkých prostor – nejen horských masívů, ale také ploch pro umělecké vyjádření. Již od poloviny šedesátých let provedl řadu úprav školních budov nástěnnými keramickými, polyuretanovými či smaltovanými dekoracemi. Mezi Serpánovy významné počiny v této oblasti patří například dekorace o rozloze šedesáti metrů čtverečních v budově státní university v Besançonu ve východní Francii z roku 1965. V roce 1978, dva roky po Serpanově zmizení, zrealizovali jeho přátelé pod vedením malíře Frédérica Benratha podle Serpanova dřívějšího návrhu rozsáhlou nástěnnou polyuretanovou dekoraci ve školní budově v Caussade. Jaroslav Serpan byl prohlášen od 17. května 1976 za pohřešovaného poté, co se nevrátil ze samostatného výstupu v oblasti ariègských Pyrenejí. Jeho tělo bylo nalezeno až o pět let později, v srpnu roku 1981. Dílo Jaroslava Serpana zůstalo nedokončeno, ve svém ateliéru zanechal rozpracované a nekompletní koláže a obrazy. Stejně tak zůstává otevřená a nedokončená i celková výpověď jeho osobitého výtvarného díla.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Lamr Aleš

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Kintera Krištof

Stanislav Zippe

Bartuszová Mária

1936 - 1996

Chatrný Ivan

1928 - 1983

Trinkewitz Karel

Bilecki Jiří

Kučerová Alena

Valenta Jiří

Přibyl Lubomír

Jetelová Magdalena

Zippe Stanislav

Wojnar Jan

Novosad Karel

Milkov Stefan

Bauer Michal

Vyleťal Jan

Antal Eduard

dfdf

Švankmajer Jan

Dobeš Milan

Kunc Milan

Válová Květa

Géza Szóbel

Pavel Rudolf

Boška Jindřich

Kádár Béla

Fiedler François

Bielecki Jiří

Přibyl Lubomír

1937

Kučerová Alena

1935

Paur Jaroslav

Bielecki Jiří

1929 - 2000

Zemánek Bohumil

Válová Květa

1922 - 1998

Bolf Josef

Pištěk Theodor

Antal Eduard

1929 - 2011

Vohrabal Josef

fdf

Drtikol František

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.