Šíma Josef (1891 - 1971)

Josef Šíma, jeden z významných představitelů evropského moderního umění, malíř, ilustrátor a překladatel, se narodil 19. března 1891 v Jaroměři, v rodině profesora kreslení a známého národopisného pracovníka Josefa Šímy a zemřel 24. července 1971 v Paříži. V roce 1902 nastoupil ke studiu na reálné gymnázium v Hradci Králové a později v Brně. Po maturitní zkoušce v roce 1909 se přihlásil jako student na Vysokou školu Uměleckoprůmyslovou, kde však vydržel pouze krátce. O rok později přestoupil na Akademii výtvarných umění do ateliéru profesora Vlaha Bukovace a profesora Jana Preislera. V roce 1913 se zapsal zároveň ke studiu pozemního stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze. Se začátkem první světové války musel Josef Šíma narukovat do armády, kde byl v roce 1916 raněn. Po válce se stal asistentem v oboru stavebního inženýrství na brněnské technice. Rok 1920 můžeme v životě Josefa Šímy považovat za jeden z nejvýznamnějších v jeho dosavadním životě. 29. prosince 1920 odjel do Francie, kde přijal místo ve francouzské firmě zabývající se výrobou kostelních oken na pozici kreslíře. Pracoval v letovisku Henday na francouzsko – španělské hranici. Spolu s Josefem Šímou odcestoval i český architekt Bedřich Feuerstein (1892 – 1936), který získal stipendium francouzské vlády. V roce 1920 stál rovněž u zrodu výtvarné skupiny Devětsil. V září roku 1921 rozvázal malíř pracovní poměr a odjel do Paříže, kde začal pracovat v ateliéru Louise Denise Germainové, kde se v té době vytvářely knižní vazby a výrobky z kůže. V témže roce se Josef Šíma zúčastnil výstavy skupiny Tvrdošíjných jako host. Kromě prací pro ateliér Louise Denise Germainové, se Josef Šíma živil také jako módní návrhář. V této době vnikaly i jeho první ilustrace, v nichž se soustředil převážně na poetická díla (Louis Delluc, Lidé z baru, 1925; J. Durych, Panenky, 1927). Na počátku tvorby Josefa Šímy můžeme pozorovat vliv poválečného sociálního civilismu v silně poetické podobě. V roce 1922 se rozhodl žít natrvalo v Paříži, avšak stále udržoval kontakt se svou rodnou zemí, kterou často navštěvoval. Stal se členem mladé Skupiny výtvarných umělců v Brně, kde se sdružovala jména jako Jaroslav Král, František Foltýn, Josef Kubíček, Emil Králík, Josef Kubíček a jiní, dále pak přispíval do brněnských Lidových novin a přispěl do první jarní výstavy Devětsilu. Pařížské prostředí mělo na mistrovu tvorbu významný vliv. Jeho výtvarné experimenty vyústily do podoby senzitivních maleb pařížských ulic a francouzské krajiny v letech 1922 – 1924, kdy vznikaly díla jako Lodě v přístavu, Le Havre. V roce 1923 se Josef Šíma oženil s dcerou majitelky ateliéru, lékařkou Nadine Germainovou. Během svého působení ve Francii se seznámil s řadou umělců jako A. Perretem, A. Ozenfantem, P. J. Jouvem, P. Mondrianem, B. Cendrarem, P. Eluardem, P. Soupaltem. Roku 1925 uspořádal Šíma svou první samostatnou výstavu v Topičově salónu v Praze a v brněnském Barvičově salónu. Navázal také spoluprácí s nakladatelstvím Aventinum a Odeon. V roce 1926 přijal francouzské občanství a zbytek života trávil v nové vlasti, v Yébles nedaleko Paříže. O rok později si prožil i svůj první debut na pařížské scéně v Galerii Josepha Billieta, kde uspořádal svou samostatnou výstavu. V tomto období pociťovala Šímova tvorba dotek konstruktivizmu a geometrické abstrakce, která však příliš nevyhovovala Šímovu senzitivnímu projevu. Svými překlady umožnil přístup k francouzskému literárnímu a výtvarnému umění. V roce 1927 se spolu s francouzskými básníky – simplisty (René Daumal, Roger Gilbart-Lecomt, Roger Vailland, Pierre Minet, André Rolland a další) stal rovněž zakládajícím členem iniciačního seskupení Le Grand Jeu (Vysoká hra). Skupina vydávala také stejnojmenný literární časopis, na kterém se všichni podíleli. Jelikož měla skupina velice blízko k surrealismu, přivedlo Josefa Šímu přátelství s francouzskými umělci právě k tomuto evropskému uměleckému směru. Nápadným rysem Šímovy tvorby se tak stala snaha o zachycení básnivé podoby obrazu, snovým představám tajuplných krajin a předmětů (lidská torza, kosmická vejce nebo krystaly). V této době se mu stala charakteristickým tzv. metoda iluminace. Jeho osobitě zvládnutou hru imaginativního vybavování představ, kosmické podstaty věci, energie, člověka a přírody, můžeme najít v dílech Mlno (1927), Bouře (1928) nebo Poledník (1928). Na sklonku dvacátých let uspořádal Josef Šíma další ze svých výstav. Svá díla představil v Aventinské mansardě v Praze a také v Galerii Povolozky v Paříži. V roce 1930 se stal členem jednoho ze známých uměleckých spolků, Umělecké besedy, a až do roku 1938 pravidelně obesílal jejich členské výstavy. Na počátku třicátých let se Šímova tvorba zaměřila na motivy krajinomalby, kterou však redukoval do několika málo stylizovaných obrazců, obdélníků, trojúhelníků, čtverců, které měly představovat základní skladbu zemských přírodních rysů (tráva, vodní plochy, vegetace). Tyto náměty můžeme nalézt v obrazech Krajina se stébly (1930) nebo Krajina s torzem (1931). V druhé polovině třicátých let se pod vlivem zostřující politické situace a příchodu druhé světové války vrátil Josef Šíma ve své práci až k antickým mýtům. S většinou tragickým podtextem se objevují obrazy předznamenávající válečný vývoj. Vznikla díla jako Theseův návrat (1933), Ikarův pád (1936), Zoufalství Orfeovo nebo Lidé Deukalionovi. Válečné události a trauma utlumily Šímovu tvorbu, ke které se s novou vitalitou a chutí vrátil až počátkem padesátých let, kdy svou výtvarnou koncepci nadále zjednodušoval, zesvětloval. V následujících deseti letech spojoval Josef Šíma veškeré motivy, se kterými jsme se již setkali. Obrazy pralátky, kosmických výjevů syntetizoval do imaginativních vizí, projektů sjednocujícího světlo a oheň (Prázdno a vítr, 1954; Les zapomnění, 1955; Šedá krajina s červeným tělem, 1967; Červená propast, 1968). Ve svých kompozicích se Šíma snažil odpovědět na otázky existence člověka jako jedince, podstaty přírody, vesmírů a života obecně (Výkřik neohraničeného času, 1968). Během svého života dosáhl Josef Šíma významných úspěchu v oblasti výtvarného umění. Svá díla vystavoval střídavě ve Francii (pařížská Galerie Jeanne Castel, Galerie Klébr aj.) a v Československu (Praha, Bratislava, Brno, Plzeň, Ústí nad Labem aj.). V roce 1967 byl francouzským ministrem kultury jmenován Rytířem Řádu Umění a Literatury (Chevalier de l’Ordre des Arts et des Lettres). V roce 1971 umírá Josef Šíma po záchvatu mrtvice v Paříži. Na podzim téhož roku mu Národní galerie uspořádala posmrtnou výstavu s názvem Pocta Josefu Šímovi.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.