Sklenář Zdeněk (1910 - 1986)

Zdeněk Sklenář byl významný český malíř, grafik a typograf. Narodil se 13. dubna 1910 v Leštině u Zábřehu, jako nejstarší ze tří synů učitele Jana Skláře a Boženy Sklářové rozené Hájkové. Roku 1916 nastoupil na obecnou školu v Leštině. Když mu bylo asi 10 let, probouzí se v něm zájem o výtvarné umění, především díky tomu, že se setkává s knihou Mikoláše Aleše. V roce 1921 nastupuje na gymnázium v Zábřehu. To však po prvním roce opouští kvůli neshodám s profesorem kreslení a přestupuje na reálku do Šumperka. Zde se setkává s profesorem Josefem Fukou, který v něm objevuje výtvarný talent. Na této škole Sklenář roku 1929 úspěšně maturuje. Zdeněk Sklenář se seznamuje s aventinskou revue Musaion. Jeho pozornost si získávají kresby Josefa Lady nebo Zdeňka Kratochvíla. Velký vliv má na něj tvorba Jana Zrzavého, podle jehož vzoru se chce stát také malířem. Po otcově nesouhlasu si alespoň vydobude profesuru kreslení. Skládá přijímací zkoušky na Akademii k profesoru Nechlebovi, které jsou bohužel neúspěšné. Dostává se až na Státní uměleckoprůmyslovou školu k profesoru Hofbauerovi. Na studijích se seznamuje s Jiřím Trnkou a Vojmírem Vokolkem, se kterými pak několik let spolubytí střídavě v létě v podnájmu ve Valentinské ulici a v zimě v penziónu Carlton v Praze Bubenči. Vokolek pochází z tiskařské rodiny a tak mladého Sklenáře zasvěcuje do tajů ty agrafie. Od roku 1932 se připravuje na profesuru kreslení. Z toho důvodu se zapisuje na Karlově univerzitě na pedagogiku a na technice deskriptivní geometrii. Na filozofické fakultě navštěvuje přednáška F. X. Šaldy. Pravidelně s velkým zájmem navštěvuje Osvobozené divadlo. Stal se členem vysokoškolského tanečního klubu. Od roku 1934 se jeho zájem o divadlo ještě prohlubuje a pravidelně chodí na představení do Burianova D 34. V tomtéž roce vzniká Skupina surrealistů v Československu, k jehož založení je vydán manifest, jehož autorem je český spisovatel Vítězslav Nezval. V letech 1935 – 1937 nastupuje Sklenář na prezenční vojenskou službu v Záložní důstojnické škole v Olomouci. V roce 1937 je přijat do speciálního ateliéru pro kreslení a malbu u profesora Kratochvíla na Státní uměleckoprůmyslovou školu a provádí návrh výzdoby taneční síně. 11. března 1938 rozpouští Vítězslav Nezval Skupinu surrealistů v Československu. 6. února 1939 končí s vyznamenáním studium ve speciálním ateliéru u profesora Kratochvíla. V roce 1944 se oženil Miloslavou Chmelovou, která pocházela ze známé uměnímilovné rodiny. Obětavě se snažila vytvářet prostředí, v němž se Sklenář mohl plně věnovat svému poslání. Po ukončení studií si Sklenář najímá svůj první ateliér, který se nacháze v Ostrovní ulici č. 1. Přesto, že se Sklenář snaží osamostatnit, žije z peněz, které mu posílá otec a maluje barvami, kterými jej obdarovává přítel Karel Černý. V 1939 spolupracuje Sklenář s nakladatelem Antonínem Dědourkem z Třebechovic pod Orebem, pro něhož vytváří ilustrace k románu Bubu z Montparnassu od Ch. L. Philippa. Tato kniha, ale bohužel nevyšla. Roku 1942 ovšem nakladatel A. Dědourek vydává Erbenovu Kytici s jeho 12 ilustracemi. O rok později vznikají ilustrace k Máchovu Máji. 26. února 1940 byla v Burianově divadle D 40 otevřena společná výstava Z. Sklenáře, Fr. Hudečka, J. Kotíka aj. Vytváří divadelní výpravy pro večer poezie Fráni Šrámka v Umělecké besedě, Mrštikovu Maryšu a Kleitův Rozbitý džbán v Národním divadle. Roku 1941 se účastní výstavy Konfrontace I. v Melantrichu na Václavském náměstí. Po výstavě Hosté Mánesa se st8vá členem Spolku výtvarných umělců. Za svůj obraz s názvem Zátiší s lahvemi byl zcela nasazen až do 5. května 1945 v architektonickém ateliéru Kropáček a Koželka. V roce 1945 se účastnil výstavy Konfrontace II., kde vystavuje svůj obraz Tři tanečnice, který později přemaloval na Zátiší s lahvemi. V témže roce nastupuje na místo asistenta ve speciálním ateliéru knižní grafiky a písma u profesora Muziky na Státní uměleckoprůmyslové škole, kde zůstává až do roku 1950. V době 22. 3. – 14. 4. 1946 pořádá první samostatnou výstavu v Topičově salónu. Josef Šíma a Paul Eluard vybírají obrazy, které budou vystavovány na chystané výstavě mladého československého umění v Paříži. Sklenář během svého života podnikl mnoho pracovních cest, během kterých navštívil nespočet zemí. Byl několikrát v Paříži, podíval se do Švýcarska, na Slovensku, navštívil i Čínu, podíval se do Holandska, podnikl studijní cestu do Itálie, navštívil Vídeň, Anglii, Německo, Maďarsko, Belgii, Indii a dokonce i ostrov Rujana. Od roku 1949 se Sklenář stává členem Svazu českých výtvarných umělců. O rok později opouští své místo na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V letech 1950 – 1954 úzce spolupracuje se Státním židovským muzeem. V roce 1959 mu byla udělena zlatá medaile na knižním veletrhu v Lipsku za grafickou úpravu knihy Karla Hetteše Czechoslovak Glass a stříbrná medaile za grafickou úpravu Goethova Fausta s Delacroixovými ilustracemi a Ovidiových proměn s ilustracemi P. Picassa. V roce 1960 se stal členem tvůrčí skupiny Bilance při Umělecké besedě. V mladé frontě vychází v roce 1961 Milostné povídky staré Číny s šesti celostrannými barevnými a šesti černobílými ilustracemi. Roku 1963 se Zdeněk Sklenář stává členem Hollara. O rok později se prezentuje na výstavě Imaginativní malířství 1930 – 1950 v Hluboké nad Vltavou a je poprvé zařazen do vývojového kontextu českého moderního umění. Roku 1965 dostává malíř cenu Marie Majerové a zlatou medaile IBA v Lipsku za ilustrace k Petiškovým Starým řeckým bájím a pověstem. V roce 1968 nastupuje nejdříve ve funkci odborného asistenta a později jako profesor na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Ve stejném roce je mu uděleno Čestné uznání Ministerstva kultury ČSSR za spolupráci na Expo 67 v Montrealu. V roce 1970, po smrti Jiřího Trnky a odchodu Karla Svolinského do důchodu, je jmenován vedoucím sloučených ateliérů ilustrace a užité grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V témže roce nastupuje do funkce vedoucího katedry malby, grafiky, kresleného a loutkového filmu na VŠUP. V roce 1971 obdržel zlatou medaili na Biennale Internazionale d'Arte ve Florencii za obrazy s čínskou tématikou. V roce 1976 odchází ze své funkce z Vysoké školy uměleckoprůmyslové. 30. listopadu 1973 je za celoživotní tvorbu v oboru ilustrace, grafiky a malby oceněn titulem zasloužilý umělec. Zdeněk Sklenář umírá dne 19. 4. 1986.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.