Sklenář Zdeněk

1910–1986
Zdeněk Sklenář byl významný český malíř, grafik a typograf. Narodil se 13. dubna 1910 v Leštině u Zábřehu, jako nejstarší ze tří synů učitele Jana Skláře a Boženy Sklářové rozené Hájkové. Roku 1916 nastoupil na obecnou školu v Leštině. Když mu bylo asi 10 let, probouzí se v něm zájem o výtvarné umění, především díky tomu, že se setkává s knihou Mikoláše Aleše. V roce 1921 nastupuje na gymnázium v Zábřehu. To však po prvním roce opouští kvůli neshodám s profesorem kreslení a přestupuje na reálku do Šumperka. Zde se setkává s profesorem Josefem Fukou, který v něm objevuje výtvarný talent. Na této škole Sklenář roku 1929 úspěšně maturuje. Zdeněk Sklenář se seznamuje s aventinskou revue Musaion. Jeho pozornost si získávají kresby Josefa Lady nebo Zdeňka Kratochvíla. Velký vliv má na něj tvorba Jana Zrzavého, podle jehož vzoru se chce stát také malířem. Po otcově nesouhlasu si alespoň vydobude profesuru kreslení. Skládá přijímací zkoušky na Akademii k profesoru Nechlebovi, které jsou bohužel neúspěšné. Dostává se až na ..

Zdeněk Sklenář byl významný český malíř, grafik a typograf. Narodil se 13. dubna 1910 v Leštině u Zábřehu, jako nejstarší ze tří synů učitele Jana Skláře a Boženy Sklářové rozené Hájkové. Roku 1916 nastoupil na obecnou školu v Leštině. Když mu bylo asi 10 let, probouzí se v něm zájem o výtvarné umění, především díky tomu, že se setkává s knihou Mikoláše Aleše. V roce 1921 nastupuje na gymnázium v Zábřehu. To však po prvním roce opouští kvůli neshodám s profesorem kreslení a přestupuje na reálku do Šumperka. Zde se setkává s profesorem Josefem Fukou, který v něm objevuje výtvarný talent. Na této škole Sklenář roku 1929 úspěšně maturuje. Zdeněk Sklenář se seznamuje s aventinskou revue Musaion. Jeho pozornost si získávají kresby Josefa Lady nebo Zdeňka Kratochvíla. Velký vliv má na něj tvorba Jana Zrzavého, podle jehož vzoru se chce stát také malířem. Po otcově nesouhlasu si alespoň vydobude profesuru kreslení. Skládá přijímací zkoušky na Akademii k profesoru Nechlebovi, které jsou bohužel neúspěšné. Dostává se až na Státní uměleckoprůmyslovou školu k profesoru Hofbauerovi. Na studijích se seznamuje s Jiřím Trnkou a Vojmírem Vokolkem, se kterými pak několik let spolubytí střídavě v létě v podnájmu ve Valentinské ulici a v zimě v penziónu Carlton v Praze Bubenči. Vokolek pochází z tiskařské rodiny a tak mladého Sklenáře zasvěcuje do tajů ty agrafie. Od roku 1932 se připravuje na profesuru kreslení. Z toho důvodu se zapisuje na Karlově univerzitě na pedagogiku a na technice deskriptivní geometrii. Na filozofické fakultě navštěvuje přednáška F. X. Šaldy. Pravidelně s velkým zájmem navštěvuje Osvobozené divadlo. Stal se členem vysokoškolského tanečního klubu. Od roku 1934 se jeho zájem o divadlo ještě prohlubuje a pravidelně chodí na představení do Burianova D 34. V tomtéž roce vzniká Skupina surrealistů v Československu, k jehož založení je vydán manifest, jehož autorem je český spisovatel Vítězslav Nezval. V letech 1935 – 1937 nastupuje Sklenář na prezenční vojenskou službu v Záložní důstojnické škole v Olomouci. V roce 1937 je přijat do speciálního ateliéru pro kreslení a malbu u profesora Kratochvíla na Státní uměleckoprůmyslovou školu a provádí návrh výzdoby taneční síně. 11. března 1938 rozpouští Vítězslav Nezval Skupinu surrealistů v Československu. 6. února 1939 končí s vyznamenáním studium ve speciálním ateliéru u profesora Kratochvíla. V roce 1944 se oženil Miloslavou Chmelovou, která pocházela ze známé uměnímilovné rodiny. Obětavě se snažila vytvářet prostředí, v němž se Sklenář mohl plně věnovat svému poslání. Po ukončení studií si Sklenář najímá svůj první ateliér, který se nacháze v Ostrovní ulici č. 1. Přesto, že se Sklenář snaží osamostatnit, žije z peněz, které mu posílá otec a maluje barvami, kterými jej obdarovává přítel Karel Černý. V 1939 spolupracuje Sklenář s nakladatelem Antonínem Dědourkem z Třebechovic pod Orebem, pro něhož vytváří ilustrace k románu Bubu z Montparnassu od Ch. L. Philippa. Tato kniha, ale bohužel nevyšla. Roku 1942 ovšem nakladatel A. Dědourek vydává Erbenovu Kytici s jeho 12 ilustracemi. O rok později vznikají ilustrace k Máchovu Máji. 26. února 1940 byla v Burianově divadle D 40 otevřena společná výstava Z. Sklenáře, Fr. Hudečka, J. Kotíka aj. Vytváří divadelní výpravy pro večer poezie Fráni Šrámka v Umělecké besedě, Mrštikovu Maryšu a Kleitův Rozbitý džbán v Národním divadle. Roku 1941 se účastní výstavy Konfrontace I. v Melantrichu na Václavském náměstí. Po výstavě Hosté Mánesa se st8vá členem Spolku výtvarných umělců. Za svůj obraz s názvem Zátiší s lahvemi byl zcela nasazen až do 5. května 1945 v architektonickém ateliéru Kropáček a Koželka. V roce 1945 se účastnil výstavy Konfrontace II., kde vystavuje svůj obraz Tři tanečnice, který později přemaloval na Zátiší s lahvemi. V témže roce nastupuje na místo asistenta ve speciálním ateliéru knižní grafiky a písma u profesora Muziky na Státní uměleckoprůmyslové škole, kde zůstává až do roku 1950. V době 22. 3. – 14. 4. 1946 pořádá první samostatnou výstavu v Topičově salónu. Josef Šíma a Paul Eluard vybírají obrazy, které budou vystavovány na chystané výstavě mladého československého umění v Paříži. Sklenář během svého života podnikl mnoho pracovních cest, během kterých navštívil nespočet zemí. Byl několikrát v Paříži, podíval se do Švýcarska, na Slovensku, navštívil i Čínu, podíval se do Holandska, podnikl studijní cestu do Itálie, navštívil Vídeň, Anglii, Německo, Maďarsko, Belgii, Indii a dokonce i ostrov Rujana. Od roku 1949 se Sklenář stává členem Svazu českých výtvarných umělců. O rok později opouští své místo na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V letech 1950 – 1954 úzce spolupracuje se Státním židovským muzeem. V roce 1959 mu byla udělena zlatá medaile na knižním veletrhu v Lipsku za grafickou úpravu knihy Karla Hetteše Czechoslovak Glass a stříbrná medaile za grafickou úpravu Goethova Fausta s Delacroixovými ilustracemi a Ovidiových proměn s ilustracemi P. Picassa. V roce 1960 se stal členem tvůrčí skupiny Bilance při Umělecké besedě. V mladé frontě vychází v roce 1961 Milostné povídky staré Číny s šesti celostrannými barevnými a šesti černobílými ilustracemi. Roku 1963 se Zdeněk Sklenář stává členem Hollara. O rok později se prezentuje na výstavě Imaginativní malířství 1930 – 1950 v Hluboké nad Vltavou a je poprvé zařazen do vývojového kontextu českého moderního umění. Roku 1965 dostává malíř cenu Marie Majerové a zlatou medaile IBA v Lipsku za ilustrace k Petiškovým Starým řeckým bájím a pověstem. V roce 1968 nastupuje nejdříve ve funkci odborného asistenta a později jako profesor na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Ve stejném roce je mu uděleno Čestné uznání Ministerstva kultury ČSSR za spolupráci na Expo 67 v Montrealu. V roce 1970, po smrti Jiřího Trnky a odchodu Karla Svolinského do důchodu, je jmenován vedoucím sloučených ateliérů ilustrace a užité grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V témže roce nastupuje do funkce vedoucího katedry malby, grafiky, kresleného a loutkového filmu na VŠUP. V roce 1971 obdržel zlatou medaili na Biennale Internazionale d’Arte ve Florencii za obrazy s čínskou tématikou. V roce 1976 odchází ze své funkce z Vysoké školy uměleckoprůmyslové. 30. listopadu 1973 je za celoživotní tvorbu v oboru ilustrace, grafiky a malby oceněn titulem zasloužilý umělec. Zdeněk Sklenář umírá dne 19. 4. 1986.

celý text méně textu

Encyklopedie

a b c č d e f g h ch i j k l m n o p r s š t u v w z