Stratil Václav (1950)

Současný český konceptuální výtvarník, portrétní fotograf, performér a hudebník, Václav Stratil, se narodil 7. října 1950 v hanácké metropoli Olomouci. Jako nejstarší syn ze čtyř dětí Václava Stratila, středoškolského profesora jazyků, a Vladimíry Stratilové, profesorky výtvarné výchovy na Lidové škole umění v Olomouci, nastoupil roku 1966 studium na gymnáziu Jana Opletala v Litovli, kde o čtyři roky později úspěšně složil maturitní zkoušku. Poté se přihlásil ke studiu na katedře výtvarné teorie a výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zde se věnoval oboru vzdělávání a výchově dospělých se zaměřením na výtvarné umění. Studium ukončil v roce 1975. V roce 1976 nastoupil Stratil místo metodika pro výtvarníky – amatéry v Okresním kulturním středisku v Hodoníně a koncem sedmdesátých let (1978 – 1979) pracoval jako učitel na Lidové škole umění ve Vyškově. V oblasti umění se Václav Stratil v sedmdesátých letech řadil zejména k neoficiálnímu uměleckému společenství působícímu v Olomouci a jeho tvorba procházela delší estetickou krystalizací. Umělcova raná díla byla převážně expresivně laděná. Po vystřídání několika zaměstnání se v roce 1980 oženil a narodil se mu první syn Alois (v roce 1987 druhý syn Štefan). V roce 1983 opustil Stratil Olomouc a přestěhoval se do Prahy. Odpoutal se tak od neoficiálního umění a intenzivně se zapojil do kulturního dění. Začal se také stýkat s někdejšími osobnostmi české umělecké scény např. Adrianou Šimotovou a dalšími. Navzdory faktu, že Stratilova tvorba prošla během let několika charakterovými změnami, převažovala v ní zejména kresba. Jednalo se často o velkoformátová díla, která vyžadovala i několikaměsíční úsilí. Jejím typickým rysem se stala vrstvená, paralelně vedená linie. Tyto linie, kladeny vedle sebe, spolu vzájemně svíraly úhel 45 nebo 90 stupňů. Výsledná struktura tak vytvářela geometrické útvary, nejčastěji čtverce. Koncem osmdesátých let se v těchto dílech začala objevovat i jednoduchá slova (Ticho, Nuda atd.). Poté začala kresba ustupovat do pozadí jeho tvorby. Než se tak stalo, vytvořil malíř několik drobných zvířecích kreseb. Tématem se mu staly zvířata jako lišky nebo myši. Viditelný vztah k přírodě pramenil z dětské touhy stát se myslivcem. Počátkem devadesátých let přecházela jeho tvorba již naplno ke konceptualismu. Věnoval se zejména intermediální tvorbě a konceptuální prácí s fotoperformancemi. Hlavním motivem se malířovi stala vlastní osoba a lidská identita obecně. Z první poloviny devadesátých let pochází asi jeho nejznámější série performancí nazvaná Řeholní pacient. Fotografie byly pořízeny v komunálních fotoateliérech. Vystupuje na nich v předem připravených a naaranžovaných pózách s různými účesy a výrazy, které v sobě nesou známky náboženských motivu, symbolismu i ironických provokací. Tímto Václav Stratil definoval metodu fotografických autoportrétů od externích fotografů, kterou s různými obměnami používá dodnes. Od roku 1993 sehrálo důležitou roli v umělcově tvorbě téma dvojice. Důkazem toho se stala možná až provokativní série autoportrétů s názvem 4+1, ve které vyobrazil sebe ve společnosti své družky. V roce 1995 uspořádal Václav Stratil výstavu s názvem Hu – Haba v Nové síni v Praze. Zde prezentoval především svá raná díla ze sedmdesátých let. Překvapením však nebyly jen jedinečné obrazy, ale i samotná jejich instalace. Obrazy visely od stropu až ke spodnímu okraji zdi a byly rozmístěn po celém obvodu pražské síně. Další výstavu v Nové síni uspořádal o dva roky později. Projekt s názvem Společná výstava zahrnoval kromě jiného i černobíle kopie jednoho z nejznámějších českých poválečných umělců Václava Boštíka. Druhá polovina devadesátých let se až dodnes nese ve znamení několika témat. A to stále pokračujících performancí, dále koláží, kreseb a fotografií. Právě ve zmíněných kolážích často pracuje s barevnými papíry, samolepícími páskami nebo lepícími fóliemi. V letech 2000 – 2003 přišel autor s novými cykly fotografií. Známé jsou především série s názvem Nedělám nic a Docent. V první ze zmiňovaných nahradil komunální ateliér fotografickými kabinkami, ve kterých si pohrával s vlastní vizáží. Jeho další poslední známý cyklus fotografií je ve znamení již prověřeného tématu dvojic a znázorňuje autora a druhou osobu v pozici nějakého spolu vzájemného vztahu (malíř-spolupracovník, malíř-syn). V posledních letech se Stratil vrací zpět ke kresbě a již zapomenutým zvířecím motivům. V současné době se Václav Stratil kromě vlastní tvorby stále věnuje také pedagogice. Od roku 1998, kdy odešel z Prahy do Brna, působí na Fakultě výtvarných uměníVysokého učení technického v Brně, kde byl v roce 2004 habilitován docentem.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.