Sutnar Ladislav (1897 - 1976)

Ladislav Sutnar, jeden z nejzásadnějších výtvarných umělců v oblasti komerční grafiky a vizuální komunikace, typograf, avantgardní umělec, se narodil 9. listopadu 1897 v Plzni jako nejmladší syn z pěti dětí Václava Sutnara a Rosalie Sutnarové (rozené Cyklerové). Otec pracoval jako jeden z asistentů telegrafního úřad a Ladislav Sutnar na něj vždy vzpomínal jako na jednoho ze „zakladatelů“ telefonní sítě v Čechách. Malováním a kreslením se Ladislav Sutnar začal zabývat již za dob studií na I. České státní reálce v Plzni, kde 8. července 1915 složil maturitní zkoušku. Prázdniny strávil malováním krajin plzeňského okolí. Od září nastoupil ke studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Avšak již 15. října narukoval do rakousko-uherské armády. Svou vojenskou povinnost si odsloužil na ruské a balkánské frontě jako seržant pěchoty. Z fronty byl uvolněn na vojenskou dovolenou zhruba měsíc před koncem války 3. srpna 1918. Od září do prosince roku 1918 se tak mohl zúčastnit studia zimního semestru prvního ročníku architektury. Poté působil až do května roku 1919 jako úředník československých státních drah. Válka na krátký čas přerušila umělecký život v evropských zemích včetně Československa. Nemůžeme se tedy divit, že rok 1918 znamenal ve vývoji umění i v životě Ladislava Sutnara důležitý mezník. Nově nabytá svoboda přinesla výrazný rozvoj v oblasti knižní grafiky a vydávání časopisů, čímž se společnost snažila zaplnit téměř pětiletou mezeru společenského života a ukojit potřebu nových kulturních hodnot. Ladislav Sutnar se po válce snažil opět navázat na přetrženou uměleckou nit. Od září roku 1919 nastoupil opět k přerušenému studiu užité grafiky, malby a ornamentálního kreslení na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze do ateliéru profesora Františka Kysely a profesora Jaroslava Bendy. Studia ukončil 30. června 1923. Ze strachu o budoucnost se Ladislav Sutnar věnoval i jiným oborům nežli malbě. Zároveň se studiem na uměleckoprůmyslové škole navštěvoval také hodiny deskriptivní geometrie a matematiky na Českém vysokém učení technickém v Praze a přednášky filozofie na Filozofické fakultě. Počátkem dvacátého století se Sutnar zabýval mimo jiné i loutkovým divadlem. Stal se dekoratérem loutek a dřevěných hraček, které představil na výstavě Svazu československého díla v roce 1921. O rok později se zúčastnil výstavy v Obecním domě pořádané Uměleckou besedou, na které prezentoval svou dosavadní práci. V záři roku 1923 působil jako profesor kreslení na pardubickém státním gymnáziu. Stal se také členem Umělecké besedy. V roce 1923 se Ladislav Sutnar oženil s plzeňskou rodačkou Františkou Kubšovou, která se mu stala silnou oporou a zároveň celoživotní partnerkou. Svou učitelskou kariéru nadále rozvíjel po úspěšně složených zkouškách u státní zkušební komise pro učitelství v roce 1924, která Sutnara uznala způsobilým k výuce matematiky, deskriptivní geometrie, kreslení a modelování. Poté nastoupil jako profesor kreslení na státní reálku do Prahy. Ve stejném roce se stal členem Svazu československého díla. V dalších letech byl dosazen na pozici významného funkcionáře a jako takový se angažoval ve většině svazových výstav. Od roku 1924 se také zapojil, v socialistickém duchu, do spolupráce s Dělnickou akademií, která měla přispět k rozvoji úrovně vzdělanosti nižších vrstev. Ve školním roce 1926 – 1927 dostal Ladislav Sutnar prestižní místo profesora kreslení ve Státním ústavu školském pro domácký průmysl při ministerstvu školství. Od poloviny dvacátých let soustředil Ladislav Sutnar svou energii do typografie. Upravoval texty pro Uměleckou besedu, Masarykův lidovýchovný ústav, dále pro Melantrich, Státní nakladatelství a další. V roce 1927 se zúčastnil Mezinárodní výstavy knih v Lipsku. Ve své práci se rovněž zaměřil na design užitkových denních předmětů. V dubnu roku 1929 byl Sutnar jmenován prvním uměleckým ředitelem Krásné jizby, prvního ateliéru moderního designu v oblasti bytových prostor a zároveň prodejny bytových doplňků. Díky svým výjimečným organizátorským dovednostem dokázal propojit design s průmyslovou výrobou předmětů každodenního použití. Nové možnosti propagace našel Sutnar ve spolupráci s fotografem Josefem Sudkem, který působil jako reklamní fotograf Krásné jizby od roku 1928. Fotografie zaujaly zejména netradiční instalací jednotlivých předmětů (sklenic, šálků, servisů, příborů atd.) do diagonálních řad zachycených v ostrém detailu. Sutnar rovněž působil jako výtvarný redaktor organizace Družstevní práce, která se zaměřovala na propagaci a uplatnění moderního designu u předmětů masového využití u nejširší vrstvy československého obyvatelstva. Ve třicátých letech se stále zabýval z velké části úpravou textů a zařadil se tak mezi hlavní představitele evropské typografie, která reagovala na rozvoj životního stylu ve velkoměstech. Během následujících let tak upravil na tisíc různých publikací. Stal se také spoluorganizátorem mnoha výstav československého uměleckého průmyslu a československého užitého umění, pro které Ladislav Sutnar navrhoval instalaci a propagačnímateriály. V září roku 1932 byl Ladislav Sutnar jako schopný manažer a organizátor pověřen správou Státní grafické školy. O rok později byl jmenován ředitelem. Ve snaze zmodernizovat výukový program dosadil do učitelského sboru nové vyučující, vyznačující se kreativním myšlením a moderními pedagogickými metodami a zřídil kurzy reklamní fotografie a další technologické vymoženosti doby (americká retuš, hlubotisk). V roce 1934 uspořádal Sutnar svou první samostatnou výstavu nové typografie v prostorách Krásné jizby. Úvodní slovo pronesl vynikající řečník Karel Teige. O rok později se uskutečnila další výstava užitkových předmětů podle návrhu Ladislava Sutnara. V roce 1938 byl Sutnar pověřen vypracováním a vedením projektu československého pavilonu na Světové výstavě v New Yorku. Pro tuto příležitost byla ve Státní grafické škole zřízená kancelář pro přípravné akce. Po březnové okupaci Československa německou armádou byl Ladislav Sutnar služebně poslán do USA, aby pavilon zrušil. Příkazu však neuposlechl, ale naopak se snažil, aby byl pavilon přes všechno otevřen. V roce 1941 byl disciplinární komisí zbaven funkce ředitele školy a následně obviněn za neuposlechnutí příkazu. Návrat za svou rodinou zpět do Československa byl bez vědomí postihu nemožný. Manželka, Františka Sutnarová, a oba synové odjeli do USA až po válce v roce 1946. Po příjezdu do USA se Ladislav Sutnar ihned zapojil do antifašistického boje české exilové komunity. Spolupracoval také s československými úřady v USA. V letech 1941 - 1960 působil Sutnar jako vedoucí designer ve firmě Sweet’s Catalog Service. Do konce války intenzivně reagoval na domácí události. V roce 1942 vytvořil, k příležitosti protestního manifestu proti vypálení Lidic, alegorický vůz a koncem roku se zapojil do přípravy putovní výstavy Lidice Travelling Exhibition, která se však z finančních důvodů neuskutečnila. Po konci války navázal opět spojení s představiteli Družstevní práce a Krásné jizby. To však trvalo jen do roku 1948, kdy Krásna jizba i Dělnická práce zanikla. Téhož roku získal Ladislav Sutnar americké občanství. V následujících padesátých a šedesátých letech byla v životě Ladislava Sutnara významná spolupráce s firmou Radio Corporation of America, pro kterou vytvořil řadu propagačních publikací. V roce 1960 opustil firmu Sweet’s Catalog Service a v následujících letech se věnoval psaní a volné tvorbě. Stal se autorem zakladatelských publikací o grafickém designu a dalo by se říct, že tím položil základy grafického řešení tvorby budoucích internetových stránek. V roce 1964 navrhl úspěšnou reformu zápisu telefonních čísel a celého telefonního seznamu společnosti American Telephone and Telegraph – Bell System. Koncem šedesátých let pracoval Sutnar intenzivně na několika propagačních akcích amerických firem a navrhoval firemní identity. V roce 1970 byl jmenován čestným členem Československé společnosti pro vědy a umění v Americe. Ladislav Sutnar zemřel 18. listopadu 1976 v Lenox Hill Hospital v New Yorku. V roce 2001 bylo Ladislavu Sutnarovi uděleno in memoriam České státní vyznamenání za zásluhy v oblasti kultury.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.