Válová Květa (1922 - 1998)

Květa Válová (1922-1998) se narodila v Kladně, kde také strávila většinu svého života. Profesně i soukromě je spojena se svojí sestrou/dvojčetem Jitkou Válovou (1922-2011). Tvorba obou sester má figurativní zaměření. I když je každá ve svém výrazu a osobním stylu odlišná – Květa se vyznačuje lapidárním podáním forem až monumentálních, zatímco malba Jitky Válové je subtilnější a kresebnější – jejich společné tvůrčí soužití obě sestry silně ovlivnilo. Dualita jejich projevů je kontrastní a doplňující se zároveň. Ve svém důsledku tvoří společný, dvojjediný tvůrčí akord.

Květa Válová (společně se svojí sestrou) studovala v letech 1945-51 malbu v ateliéru Emila Filly na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ateliér byl zaměřen na monumentální malířství, už zde se tedy studenti soustředili na pevně budované formy, na pochopení kresebného řádu a konstrukci obrazového prostoru. V tomto ateliéru se také kromě sester Válových sešlo výrazné generační uskupení. Zde se zformoval základ – poté, co se k nim připojili studenti z ateliéru Josefa Wagnera – pozdější výtvarné skupiny Trasa: Čestmír Kafka, Jitka a Květa Válovy, Vladimír Jarcovják, Olga Čechová, Olbram Zoubek, Eva Kmentová, Vladimír Preclík a další.

Pro tvorbu Květy Válové bylo vždy určující zaměření na předmětnou skutečnost, především na lidskou figuru. Ta tvořila jádro i úběžník jejích uměleckých snah. Průmyslové a dělnické prostředí Kladna dodává jejím dílům konkrétnost a sociální zakotvenost. Květa Válová propojuje vlastní osobní zkušenost nuceného pracovního nasazení v kladenské Poldovce za druhé světové války s podněty získanými ve Fillově ateliéru s jeho dobovým důrazem na civilní a pracovní tématiku. Květě Válové však nikdy nešlo o ideologicky motivovanou tvorbu. Její přístup je mnohem existenciálnější a v uměleckém ohledu ryzejší. Figury dělníků, slévačů a valcířů dostávají podobu robustních útvarů a hmot nadaných vnitřní silou a skutečnou tíží. Nepředstíraná drsnost a syrovost jejích maleb vystihuje dané „pracovně-proletářské“ prostředí bez příkras i patosu, zároveň z něj čerpá další symbolické hodnoty: napětí hmot a sil, těžká práce nabývající charakter až osudového zápasu, to vše dává jejím dílů hloubku výrazu, v němž lidská figura ve své statické mohutnosti přejímá až charakteristiky zemských útvarů s jejich hlubinnou tektonikou a geologickou neúprosností. 

Květa Válová v 60. letech pracovala nejen figurálně, ale i experimentálně. Svůj cit pro vyjádření hmot se rozhodla rozvinout i přímo, zkoušela práci s malířskými strukturami, vrstvy latexu propalovala a odlupovala, aby tak zdůraznila samotnou materialitu malby. Nakonec se však vrátila ke svým východiskům z 50. let, materiální abstrakce zřejmě nevyhovovala její mnohem tělesněji zaměřené imaginaci. Hmota nadaná existenciální tíží se stala jejím silným tématem.  Člověk ve své „inkarnaci“ se ji jeví jako „kus zvrásněné lávy, v jejímž tvaru je napětí“.[1]Právě soustředění na figuru podané v obecné archetypální sumárnosti  a existenciální zakotvenosti řadí Květu Válovou, spolu s její sestrou a dále např. s Adrienou Šimotovou a Alenou Kučerovou k nejvýznamnějším představitelkám Nové figurace.

Obrazy Květy Válové jsou barevně zdrženlivé, spíše temné a jednoduše členěné.  Výrazné cítění hmoty a prostoru, spolu s důrazem na lidskou figuru a existenciální prožitek životní tíže se u ní spojí s obrazy mohutných statických forem, balvanů, skal a valů. Figury mezi skalisky, kde se až ztrácejí, nebo vize velkým masivních bloků, to vše dostává symbolický charakter. Balvany nesené neosobními silami na sebe narážejí s mlčenlivou fatální setrvačností. Ať už Květa Válová zobrazuje drobné figurky anonymních davů, jak je tomu v malbách v 60. letech, či kamenné figurální monolity s velikýma očima, jako v letech 70., vždy lze za těmito náměty vycítit sociální a politickou situaci doby s její tíživostí a neosobností. Není zachycena ve své místně a časově proměnlivé aktuálnosti, ale jako reprezentace velkých sil, jakýchsi „sociálně-tektonických“ posunů, zlomů, či hlubinných proudů. Zároveň cítíme, že její tvorba může postihnout – možná právě kvůli silné, vskutku životně osudové osobní koncentraci na tvorbu – ještě i hlubší, zřídka kdy zastižené, takřka mýtopoetické vrstvy lidské imaginace. To dodává sílu i jejím obrazů se zvířecími motivy, nebo respektive s motivy vztahu člověka a zvířete z 90. let. Stávají se zobrazeními málem až totemickými.

Krom maleb vytvářela Květa Válová i uhlové a pastelové kresby. V nich používala též i šablony, plochy potom tupovala štětcem. Jak v malbách, tak i kresbách se ukazuje, že Květa Válová přemýšlí v monumentálních formách a je schopna zvládnout obrazovou plochu velkorysým způsobem.

I když bychom mohli předpokládat, že sestry Válovy budou díky svým námětům z dělnického prostředí přijaty tehdejším režimem kladně, opak byl skutečností. Zpracování jejich téma působilo příliš syrově, neharmonicky až drásavě. K oficiálním zakázkám se proto prakticky nedostaly, prodeje byly minimální a možnosti vystavovat velice omezené.  Přesto tvořily neustále a soustředěně rozvíjely své expresivně existenciální pojetí uměleckého výrazu. K širší veřejnosti jejich dílo proniklo až v 80. letech – mezníkem byl rok 1983, kdy jim Jana a Jiří Ševčíkovi uspořádali velkou výstavu v Chebu. Teprve po roce 1989 se jejich dílo mohlo stát plnohodnotnou součástí galerijního provozu. V roce 1994 obdržely ve Vídni Herderovu cenu, jednu z nejprestižnějších cen v oblasti kultury a humanitních věd. V roce 2002 obě sestry obdržely cenu Ministerstva kultury ČR za přínos v oblasti výtvarného umění a architektury. Jejich přístup k „uměleckému provozu“ se tím však nijak změnil, i po tomto pozdním uznání si uchovaly svoji nezávislost a svébytnou uměleckou i osobní nezařaditelnost.

Ze skupinových výstav, na nichž se Květa Válova podílela (často společně Jitkou Válovou) můžeme připomenout např.: 1957, Trasa 54, Galerie mladých, U Řečických, Praha; 1958, Jitka a Květa Válové, Dělnický dům v Kladně, Kladno; 1965, International Art Festival, Los Angeles (Jitka Válova), Tokio (Květa Válová); 1966, Jitka a Květa Válovy, Galerie Václava Špály, Praha; 1968, Tschechoslowakische zeitgenössische Kunst, Frankfurt am Main; 1983, Jitka Válová, Květa Válová: Obrazy a kresby 1957-1982, Galerie výtvarného umění v Chebu, Cheb; 1989, Tschechische Malerei heute, Villa Markel, Galerie der Stadt Esslingen; 1990, Inoffiziel Kunst der ČSSR, Muzeum der Stadt Regensburg; 1990, Czech Art in the Velvet Revolution, Nassau County Museum New York; 2000, Aspekte / Positionen, Museum Moderner Kunst, Stiftung Ludwig, Vídeň. Ze samostatných výstav především: 2000, Jitka / Květa Válovy, Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze.

Díla Květy Válové lze najít v mnoha soukromých i veřejných sbírkách, např. v Národní galerii v Praze, Galerii hlavního města Prahy, Moravské galerii v Brně, v Muzeu umění v Olomouci, Západočeské galerii v Plzni, Galerii výtvarného umění v Ostravě, v Galerii Benedikta Rejta v Lounech a dalších.

 

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Lamr Aleš

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Kintera Krištof

Stanislav Zippe

Bartuszová Mária

1936 - 1996

Chatrný Ivan

1928 - 1983

Trinkewitz Karel

Bilecki Jiří

Kučerová Alena

Valenta Jiří

Přibyl Lubomír

Jetelová Magdalena

Zippe Stanislav

Wojnar Jan

Novosad Karel

Milkov Stefan

Bauer Michal

Vyleťal Jan

Antal Eduard

dfdf

Švankmajer Jan

Dobeš Milan

Kunc Milan

Válová Květa

Géza Szóbel

Pavel Rudolf

Boška Jindřich

Kádár Béla

Fiedler François

Bielecki Jiří

Přibyl Lubomír

1937

Kučerová Alena

1935

Paur Jaroslav

Bielecki Jiří

1929 - 2000

Zemánek Bohumil

Válová Květa

1922 - 1998

Bolf Josef

Pištěk Theodor

Antal Eduard

1929 - 2011

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.