Valter Karel (1909 - 2006)

"Nehledím na krajinu jako na neproměnlivý celek, sleduji vše, co ji utváří, co je nové, a hledám vše, co mne jako člověka s přírodou spojuje, co mne vzrušuje a přitahuje." Karel Valter se narodil 17. února 1909 v Českých Budějovicích jako syn místního hostinského. Své jméno proslavil zejména jako český malíř, kreslíř, grafik a výtvarný pedagog. Ve svých patnácti letech nastoupil v roce 1924 ke studiu kreslení a matematiky na místním učitelském ústavu v Českých Budějovicích, kam docházel až do roku 1928. Poté nastoupil místo učitele v Českých Velenicích, kde působil následujících deset let. V roce 1933 byl přijat na Vysokou školu pedagogickou v Praze, avšak studium po čtyřech semestrech v roce 1935 opustil a nadále se věnoval své učitelské praxi. Za svého působení v Českých Velenicích se seznámil s učitelským kolegou Josefem Bartouškem, který jej v roce 1931 přivedl do multimediální, avantgardní, tvůrčí skupiny s názvem Linie. Členové se svým programem snažili navázat na poetismus a surrealismus. K činnosti skupiny přispíval nejen svými obrazy, ale také fotografiemi a kolážemi. Svým moderním pohledem na umění a s chutí experimentovat se Karel Valter zapsal nesmazatelné do dějin skupiny Linie, ve které působil jako člen do roku 1939, kdy se skupina rozpadla. V témže roce se stal členem Sdružení jihočeských výtvarníků až do roku 1948. V souvislosti s neblahými událostmi v roce 1938 se musel Karel Valter z Němci obsazeného pohraničí odstěhovat. V roce 1939 nastoupil tedy jako učitel v městečku s názvem Mladá Vožice. Odtud pak v roce 1940 přesídlil do Tábora, kde působil následující tři roky. V roce 1943 byl za spolupráci s antifašistickým odbojem zatčen a vězněn v Táboře a Kladně a až do konce války v koncentračním táboře Terezín a poté internován v táboře Buchenwald. Po válce pokračoval ve své učitelské praxi na několika jihočeských školách až do roku 1959. V roce 1950 se stal členem Svazu českých výtvarných umělců. Po celý svůj život se zdržoval výhradně v jihočeském kraji. Z počátku své umělecké kariéry se věnoval hudbě. Hrál na housle, varhany a při snaze využít své hudební nadání působil v symfonickém orchestru a koncertoval. Postupem času však nacházel čím dál větší zálibu ve výtvarné sféře. Zde mohl uplatnit svůj nekonvenční smysl pro vnímání světa a reality. Motivem prvních obrazů se stala krajina. Jako krajinář však nevystupoval jako například Josef Šíma nebo Jiří John, i když by měl k těmto dvěma malířům nejblíže. Do svých obrazů vnášel něco svého, osobitého, originálního. Krajinu neviděl jako vymezený úsek, ale vždy se ji snažil chápat ve všech jejích souvislostech. S určitým nadhledem se snažil zachytit celkový obraz krajiny. V průběhu třicátých let vznikly soubory konstruktivních akvarelů, které vytvořil technikou barevného stříkání. Za významné jsou také považovány koláže a fotogramy spadajících do oblasti vizuální poezie a surrealistické imaginace. Neblahé události roku 1938 však přerušily Valterovu slibně se rozvíjející kariéru umělce. Po válce se opět vrátil k malování krajin a přírody. Po roce 1948 se kvůli svým názorům dostal do několika střetů s funkcionáři tehdejšího režimu, což mělo vliv na Valterovu výstavní činnost. V šedesátých letech vznikaly především expresivně laděné krajinomalby a také jeho první tempery. Při práci kombinoval hladkou, tenkou lazurní malbu s vrstvenou. Do hrubšího nánosu barvy škrtal a ryl a vše dotahoval mohutnými tahy štětce. V letech 1966 – 1968 působil ve funkci předsedy krajské organizace Svazu českých výtvarných umělců. Ani šikana ze strany nového režimu po roce 1968 jej nezastavila v práci. V sedmdesátých a osmdesátých letech vznikaly velice podařené olejomalby a grafiky. Maloval detaily, kamínky, balvany, trsy trávy (Kameny u Trkova, 1986) nebo osamělé stromy (Stromy při zdi, 1987; Starý strom, 1988). Své obrazy tvořil až do vysokého věku ještě v průběhu devadesátých let. V roce 1984 obdržel Karel Valter titul zasloužilého umělce. Během svého života uspořádal Karel Valter na šest desítek samostatných výstav, první již v roce 1931, a zúčastnil se také mnoha výstav kolektivních. Jeho příznivci a obdivovatelé si mohli jeho díla prohlédnout na celkem 65 samostatných výstavách a 140 výstavách společných u nás i v zahraničí. Karel Valter byl dokonce autorem 12 ilustrací knih. Velmi velkému úspěchu se těšila výstava v roce 1992 pořádaná v Linci a v Paříži a dvě velké výstavy v roce 1999 pořádané v Českém Krumlově a v Karlových Varech, kde si návštěvníci mohli prohlédnout více než 200 exemplářů. Poslední výstavy Karla Valtera se konaly v roce 2004 v Praze a v roce 2006 v Plzni. V roce 2008 proběhla u příležitosti 100. výročí narozeníKarla Valtera výstava obrazů a tisků pořádaná v Táboře v Galerii 140. V roce 2009 byla uspořádaná výstava Valterových grafik a kreseb v Táboře v galerii U radnice. Jeho dílo je zastoupeno v neznámějších českých i zahraničních galeriích. Umělec a pedagog Karel Valter byl jmenován Čestným občanem města Tábora. Karel Valter zemřel 17. listopadu 2006 v Táboře.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.