Wiesner Richard (1900 - 1972)

Richard Wiesner, významný český malíř, pedagog a odborný publicista, patřil do skupiny malířů první poloviny dvacátých let, kteří své umění nacházeli spíše v životních zkušenostech, nežli ve školních lavicích. To vše bylo zapříčiněno dobou krátce poválečnou, kdy atmosféra politicko-kulturních aktivit byla značně nestálá. Není však žádného sporu, že generace prvních desetiletí 20. století sehrála jednu z nejvýznamnějších výtvarně-společenských úloh. Richard Wiesner se narodil 6. července 1900 v Rudě na Moravě. Pocházel z rodiny tkalce, který byl zaměstnán v továrně na hedvábí v Šumperku. Vyrůstal se dvěma sourozenci. Své studium započal jako dekorační malíř, kde se poprvé setkal se skutečným uměním. Po konci války však své řemeslo opustil a odjel do Prahy, kde zkusil štěstí u přijímacích zkoušek na Uměleckoprůmyslovou školu. První pokus však nevyšel podle malířových představ. Avšak v roce 1920, po druhém pokusu, již nastoupil jako student dekorativní malby Uměleckoprůmyslové školy v ateliéru profesora Arnošta Hofbauera. O dva roky později však přestoupil na Akademii výtvarných umění do ateliéru profesora Jakuba Obrovského a v roce 1924 se stal studentem oboru figurální malby pod vedením profesora Vratislava Nechleby. Studium na akademii ukončil v roce 1928. Již během studia se bohatě rozrůstala Wiesnerova malířská tvorba. V roce 1924 při nástupu do ateliéru V. Nechleby, se uvedl obrazem s názvem Rodinná podobizna. Inspiraci svých dalších obrazů hledal nejen ze svých zážitků, ale svou pozornost upřel i k sociální tématice. Dokladem slouží obrazy jako Revoluce nebo Stávka textiláků (1928). Po studiu, na podzim roku 1928, odjel Wiesner na dvouletý studijní pobyt do Francie. V Paříži se Wiesner zabydlel velice rychle. S pomocí přítele V. Makovského si v předměstí Puteaux zřídil svůj ateliér. Docházel také na hodiny malíře Františka Kupky, který na pařížském předměstí strávil většinu svého života. Wiesner přivykl pařížskému prostředí i proto, že zde již dvakrát s exkurzí z Akademie byl. Svůj čas trávil v Louvru, kde obdivoval díla starých mistrů, i v jiných menších galeriích a muzeích. Jeho zájem nejvíce upoutala práce francouzského malíře Édouarda Maneta, kterého viděl jako hlavního představitele krás francouzského umění. Pařížská etapa nakonec vnesla do Wiesnerova díla lyrický motiv, v němž malíř našel svou uměleckou rovnováhu. Po návratu zpět do vlasti v roce 1930 se stal Richard Wiesner členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Jeho práce jako Rodina (1932), Žena u stolu (1933) se objevovaly na pořádaných členských výstavách spolku. Svou charakteristikou, s větší části utvořenou vlivem pobytu ve Francii, splňovaly totiž požadavky spolkové tvorby, avšak s sebou nesly i výrazné rozdíly oproti dřívější tvorbě akademické. Do Wiesnerových obrazu začal vícestranně pronikat cit a fantazie. Malíř začal dávat průchod svým zážitkům, barevné představivosti a nespokojoval se pouze se strohým popisem vnějších, okolních vjemů. Obrazy však netratily na svém realistickém prvku. Wiesner se ani jako realista a ctitel starých výtvarných tradic nemohl plně oddat nekontrolované abstrakci, ke které by se jeho tvorba pomalým tempem schylovala. Musel tedy hledat jiný způsob vyjádření svých niterných představ a zážitků. Východisko našel již u zmiňovaného francouzského impresionisty Maneta, který výraznou měrou ovlivnil Wiesnerovu práci. V Manetově senzualistickém realismu mohl Wiesner uplatnit svůj zkoušený umělecký přístup ke skutečnosti. Základem Wiesnerovy tvorby se stala figurální kompozice a portrétní malba. Lidská postava a její výrazové možnosti, kterým se Wiesner věnoval, spadaly svou figurálností do všeobecného uměleckého proudu současné doby. Velice známým obrazem se stal autobiografický portrét Vlastní podobizna z roku 1934, který svým spontánním a bezprostředním působením vytvořil základ pro Wiesnerovu figurální tvorbu. V následujících letech se Wiesner ponořil do tvorby převážně portrétů. Jako námět mu posloužily především ženy, představitelky a symbol přírodních, symetrických tvarů a objevilo se i několik obrazů s podobiznami malířových nejbližších příbuzných, zejména manželky a dcery. V případě Richarda Wiesnera je prolínání profesního a osobního života téměř osudovou záležitostí. Kromě jiného vyzařovaly jednotlivé obrazy nepřebernou barevností, která jen dokonala celistvý půvab díla (Podobizna pani Pelcové, 1936; Školačka, 1938; Podobizna paní Vorlové, 1940; Podobizna umělcovy ženy, 1940). Z Wiesnerovy tvorby je třeba také vyzdvihnout práci na zátiších a krajinách. V roce 1942 představil Wiesner své obrazy na členské výstavě SVU Mánes. Mezi vystavenými exponáty byly především podobizny z let minulých, rozsáhlé kompoziční malby a mnoho zatím jen malířských náčrtů, které byly spíše základem pro figurální malby (Odpočinek, Ticho, Shledání atd.). Po válce pokračoval Wiesner v barevných kombinacích a hrou s barvami. Dokladem poslouží dvě figurativní malby Nokturno a Rekonvalescence, které vznikly bezprostředně po konci druhé světové války. Věnoval se také soustavně zátiším (Dívka s jablkem, Dívka s růží, Žena v křesle) a náročnější monumentální malbě, kterou v rámci spolku Mánes představil na souhrnné výstavě v roce 1947. V roce 1948 se Wiesnerovi naskytla výjimečná příležitost, když dostal nabídku na výzdobu vstupní haly Karolina. Wiesner pro tuto příležitost vytvořil na šestnácti dubových tabulích alegorie jednotlivých studijních oborů s jejími symboly. Po dokončení této zakázky opustil vody uměleckého poetismu a zaměřil se na již akademicky prověřený popisný realismus. V rámci této skutečnosti maloval krajiny, zátiší či podobizny. Významnou prací se stala zakázka pro architektonickou výzdobu nádraží na Praze – Smíchov, pro které vytvořil rozměrný vlys čelní stěny haly. Závěr padesátých let trávil malíř v klidném zátiší Orlických hor, ve vesnici s názvem Říčky. Inspirován místní krajinou dostala Wiesnerova fantazie nový impuls. Z tohoto období jsou známy obrazy jako Krajina z Říček, Z pole nebo série podobizen např. Otakara Mrkvičky a Františka Langra. V roce 1958 se Richard Wiesner zapojil svými obrazy do výstavy Skupiny 58, které se stal členem. V následujících letech vytvořil Wiesner několik krajinných kompozic a zátiší (Dívka čtoucí dopis, Dívka u okna, Bílý mrak). V obrazech uplatňoval malíř svůj vytříbený smysl pro barvu, která se mu stala základním výrazovým prostředkem. V roce 1971 byl Richardu Wiesnerovi udělen čestný titul národního umělce. Richard Wiesner zemřel 6. listopadu 1972 v Praze.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.