Josef Čapek se narodil 23. března 1887 v Hronově v rodině lékaře Antonína Čapka a jeho manželky Boženy. Měl dva sourozence, starší sestru Helenu a mladšího bratra Karla (známého českého spisovatele). S počátku bydlela rodina v Malých Svatoňovicích a v roce 1907 se přestěhovali do Prahy. Josef Čapek působil jako ilustrátor, prozaik, scénograf, novinář, výtvarník a dramaturg. Byl významnou ikonou kulturního života první poloviny 20. století. Jako malé dítě vynikal svým výtvarným uměním. Studium však započal na tkalcovské odborné škole ve Vrchlabí. Po jejím absolvování v roce 1903 pracoval jako dělník v úpické továrně. V roce 1904 odešel natrvalo studovat malbu a kresbu do Prahy na Umělecko-průmyslovou školu. Po ukončení studií odjel na krátký čas do Paříže, kde pobýval mezi lety 1910-11. Po návratu zpět do Prahy se aktivně zapojil do kulturního života. V roce 1911 se stal, společné s E. Fillou, A. Procházkou, O. Kubínem, Z. Kratochvílem a dalšími, zakladatelem Skupiny výtvarných umělců. O rok později se stal na kratší dobu redaktorem Uměleckého měsíčníku, poté členem Spolku výtvarných umělců Mánes a redaktorem časopisu Volné směry. Své jméno proslavil nejdříve jako literát a novinář. Své recenze a referáty uveřejňoval v nejrůznějších novinách a časopisech např. v Lidových novinách, kde působil až do svého uvěznění v roce 1939 jako redaktor. Literární činnost byla dominantou spíše jeho bratra Karla Čapka. Společně s ním psal nejdříve kratší prózu (Zářivé hlubiny a Krakonošova zahrada). Dále se účastnil na divadelních hrách Lásky hra osudná (1911), Ze života hmyzu (1922) a na utopické divadelní hře Adam Stvořitel (1927), která však nebyla příliš úspěšná. Se svým bratrem a S. K. Neumannem se podílel na sepsání Almanachu na rok 1914. Ve své individuálním projevu tvořil zejména povídky (Lelio, Pro delfína), pohádky pro děti (Povídaní o pejskovi a kočičce) a fejetony. Po roce 1913 se začíná rozvíjet i jeho malířská tvorba. Vycházel především z francouzských krajinných maleb, byl zastáncem modernismu a kritikem konzervativních forem života. Výrazný vliv na jeho tvorbu měl francouzská kubismus, který si přetvořil k obrazu svému. Přidal kapku naivismu, který byl pro jeho práci typickým. Věnoval se také tématům sociálním. Nebál se ani tématiky městských periférií. V roce 1918 se stal jedním z iniciátorů založení výtvarné umělecké skupiny Tvrdošíjní. Věnoval se také dětským motivům. V roce 1919 se začal angažovat v oblasti knižní grafiky, kde vynikl svým smyslem pro moderní umění. Jeho základním kamenem byl linoryt. První vytvořil ve spolupráci s S. K. Neumannem v díle Horký van. Pro svého bratra Karla navrhoval motivy obálek k hrám R.U.R. nebo Loupežník. Později začal od linorytu přecházet k ilustrovaným kresbám. Smysl kreseb našel v jejich jednoduchém a rozmanitém provedení. Jeho ilustrace dětských knížek (Žabákova dobrodružství, Edudant a Francimor) jsou charakteristické pro svůj kreslený humor, vtip a fantazii. Na konci 30. let začal velice citlivě vnímat politickou situaci, na kterou ostře reagoval. Díla jako Oheň a Touha symbolizují situaci blížící se války. Jeho tvorba pokračovala publikováním kreseb v Lidových novinách z cyklu Ve stínu fašismu. Jeho účast v protifašistickém odboji znamenala, že byl v den začátku 2. světové války zatčen gestapem a vězněn až do své smrti v koncentračních táborech. Josef Čapek zemřel v dubnu 1945 v koncentračním táboře v Bergen-Belsenu. Posmrtně byla vydána ještě díla Básně z koncentračního tábora (1946), aforismy Psáno do mraků (1947) a Povídejme si děti (1954).