Významný český malíř a grafik Josef Istler se narodil 13. listopadu 1919 v Praze. Dnes je řazen mezi nejvýznamnější českého a evropského představitele surrealismu a informelu. Byl považován za autodidakta, kromě ročního studia v Jugoslávii během let 1938 – 1939 v ateliéru u německého malíře Waltera Hoffnera. Mnohem více byl ovlivněn přátelstvím a spoluprací s Karlem Teigem (napsal úvodní texty ke dvěma katalogům jeho výstav) a Toyen, s nimiž se seznámil během roku 1941. Po dvě desetiletí byl Josef Istler považován za vůdčí osobnost lyrické abstrakce. Měl dceru Claru, která jde ve stopách svého otce a je z ní také významná grafička. Byl spoluzakladatelem skupiny RA (sdružení mladých avantgardních umělců), která vznikla v roce 1942. V roce 1945 vstoupil do skupiny Mánes. Od roku 1946 se stal také členem hnutí Phases. Od roku 1947 se stále členem skupiny Cobra, společnosti Karla Teigeho a SČVG Hollar. Typickým znakem jeho děl bylo: konstruktivní metafora, výrazová struktura a fantomická postava. Roky 1944 a 1945 byla velmi plodná pro tvorbu Josefa Istlera, především pro jeho grafickou tvorbu. Během let 1946 – 1948 však zaznamenala útlum. Až v roce 1949 můžeme spatřit u Josefa Istlera větší tvůrčí rozmach. V tomto období se stýkal a velmi úzce spolupracoval se skupinou, která se seskupila kolem Karla Teigeho, ale veřejnému oku se velmi stranila. Během roku 1953 vytvořil dvě verze svého monstrózního díla s názvem Nařvan. Během roku 1956 lze pozorovat jakýsi vrchol Istlerova snažení o spojení imaginární a prostorové konstruktivnosti, kdy vytvořil dva velmi rozměrné obrazy – Objekt a Žlutá postava. Veškeré své tendence a způsoby tvorby shrnul ve svých dílech, která vytvořil během roku 1958. Josef Istler se zabýval fotografií, malbou, kresbou, grafikou. Během svého života vytvořil monumentální realizace, jako například triptych pro pražské letiště Ruzyň, vitáž pro mosteckou školu a také se svým dílem zasloužil o výzdobu kostela v Jedovnici, na které spolupracoval ještě s Mikulášem Medkem, Karlem Neprašem a Janem Koblasou. Během svého života byl při svém uměleckém tvoření velmi ovlivněn společenskou situací. Za doby okupace a heydrichiády se do jeho tvorby velmi promítal vliv surrealismu. Musíme ale upozornit na to, že v tomto období vznikala nejlepší surrealistická díla Josefa Istlera. V padesátých letech jeho tendence při tvoření směřovaly k abstrakci a jakémusi experimentování se strukturou a formou. Největší rozkvět a vrchol tvorby odborníci spatřují v šedesátých letech. To především proto, že v tomto období tvořil Istler své monumentální obrazy pomocí nejrozmanitějších technik za velkého vlivu jeho fantazie. Jeho tvorba z let osmdesátých a devadesátých jsou kritikou přijímány s rozpaky. V tomto období hodně tvořil, ale jeho díla zůstala ve velké míře rozmalována a nedokončena. Dílo Josefa Istlera je dnes zastoupeno v mnoha soukromých i státních sbírkách nejen v České republice, ale i v cizině (Londýn, Paříž, Berlín, Bochum, Amsterdam, Stockholm, Ženeva). Josef Istler zemřel 19. června 2000 v Praze, prakticky až do úplného konce svého života byl umělecky činný.