František Kupka byl jeden z českých grafiků a malířů minulého století, který dosáhl světového uznání. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderního abstraktního malířství. Narodil se 23. září 1871 v menším městečku ve východních Čechách s názvem Opočno, jako syn notářského úředníka Václava Kupky a Josefy Špačkové a byl nejstarší z pěti dětí. O rok později se celá Kupkova rodina stěhovala do Dobrušky, kde se jeho otec stal okresním tajemníkem. V tomto období byly, díky otcovu učení, položeny základy Kupkova malířství. V roce 1973 prodělal Kupka nebezpečné neštovice, po kterých mu na celý život zůstaly jizvy na obličeji. V roce 1881 zemřela Kupkova matka, což jej velmi zasáhlo. Jeho otec se velmi brzy znovu oženil, ale malý František nevycházel s macechou příliš dobře (prý ničila jeho kresby), což se odráželo i na jeho prospěchu ve škole. V roce 1884 nastoupil Kupka do učení k mistru sedláři panu Josefu Šiškovi, který později odhalil jeho nadání. Z jeho učení se Kupka pokoušel několikrát zběhnout (při návštěvách blízkých měst, která při svých útěcích navštěvoval, se seznámil s barokní náboženskou malbou a sochařstvím). Od roku 1887 bydlel Kupka v Domažlicích, kde pracoval v malířském ateliéru. O rok později se vrátil do Dobrušky, kde od starosty Josefa Archleby dostal svou první zakázku a to na obraz svatého Josefa. Díky panu starostovi Archlebovi se Kupka dostal do soukromých studií k profesoru Aloisi Studničkovi, který jej připravil ke zkouškám na pražskou Akademii. Studium mu bylo velmi nápomocno a Kupka v roce 1889 úspěšně složil zkoušky na Akademii, do ateliéru historické a náboženské malby. Živil se především tím, že dával kondice z kreslení. V roce 1891 byl přijat do mistrovské třídy nazarénského malíře Františka Sequense. V tomto obdobímaloval historické a vlastenecké motivy. V srpnu roku 1982 mu byl udělen diplom na pražské Akademii a v říjnu byl přijat do mistrovské třídy dalšího nazarénského malíře Augusta Eisenmengena ve Vídni. Během svého pobytu ve Vídni žil ve velké chudobě. Jen stěží byl schopen uhradit školné na Akademii. Velmi málo maloval, ale za to hodně četl (především německé a francouzské filosofy). V tomto období se seznámil s německým malířem a filosofem Karlem Diefenbachem. Přestěhoval se do jeho umělecké kolonie v Hüttelsdorfu u Vídně. Pod jeho filosofickým vlivem Kupka denně cvičil a stal se přísným vegetariánem. V roce 1894 navázal velmi intenzivní citový vztah s dánskou módní návrhářkou Marií Brühmovou, která později bohužel podlehla rakovině. V roce 1899 se zamiloval do bohémského děvčete z Montmartru Gabrielle. Jejich vztah trval až do roku 1903, kdy se seznámil se svou budoucí ženou EugeniíCécile Straubovou, s níž se v roce 1910 oženil. Během roku 1894 maloval na zakázku obraz s názvem Poslední sen umírajícího Heinricha Heina, který měl obrovský úspěch a Kupka se díky němu stal přes noc slavným. Během roku 1896 přijel Kupka jako stipendista do Paříže. Ve Francii se seznámil s velkými českými umělci, například s Alfonsem Muchou. V roce 1897 krátce studoval na Akademii Julian. Poté odešel učit k J. – P. Laurensovi na L ?école des Beaux-Arts. Kupka v tomto období přestal na čas malovat a živil se ilustracemi do módních časopisů. V Paříži si pronajal velký ateliér a byt na Montmartru. Živil se dále ilustracemi a litografiemi pro různé časopisy, např. Cocorico nebo La Plume. Od roku 1900 se živil jako karikaturista pro pařížské časopisy Cocorico, Le Rire, Les Temps a pro berlínský Der Tag. V roce 1902 začal pracovat na cyklu satirických kreseb s názvem Peníze (L ?Argent) pro anarchický časopis L ?Assiette au beurre. Na to dostal ještě další tři zakázky od tohoto časopisu, z nichž dokončil jen první dvě, nazvané Náboženství a Mír. V roce 1904 se Kupka přesunul na pařížské předměstí Puteaux, kde strávil velkou část svého života. Ve stejném roce si u něj anarchista a geograf Elisée Reclus objednal ilustrace svého díla s názvem L ?Homme et la Terre. V roce 1908 přestal dělat kresby a grafiku pro noviny a začal se soustředit na ilustrace k bibliofilským tiskům (Lysistrata, Prométheus). V roce 1914, když vypukla světová válka, se na rozdíl od mnoha Čechů, kteří se přihlásili do rakouské armády, cítil zavázán vůči Francii a tak nastoupil jako dobrovolník k 3. pěšímu pluku francouzské cizinecké legie. Odjel na frontu, která se nacházela na řece Sommě a bojoval pod velením Blaise Cendrarse. O rok později byl ale kvůli špatnému zdravotnímu stavu poslán zpět a tak alespoň pomáhal v Paříži organizovat české dobrovolníky. Stal se předsedou české kolonie v Paříži, dal si pseudonym Dalny a tvořil propagačnímateriály, navrhoval uniformy, medaile, známky a také přednášel. Organizoval českou vojenskou jednotku ve Francii, která byla nakonec uznána jako řádná součást francouzské armády. V roce 1915 byl jmenován profesorem na pražské Akademii. Toto místo si musel udržet i přes svůj velký odpor k cestování, a to z čistě finančních důvodů. Cestování jej ale velmi vysilovalo, a tak se v roce 1920 dohodl s Akademií, že bude bydlet nastálo v Paříži, ale stále pobíral plný plat za dohled nad českými stipendisty, kteří se v Paříži zdržovali. Tento systém fungoval až do roku 1939. V roce 1919 byl Kupka jmenován členem Spolku výtvarných umělců Mánes v Praze. Účastnil se jejich výstavy v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Byl však velmi zklamán ohlasem, jakému se jeho výstavě dostalo. Nejspíše v reakci na tuto odezvu sepisoval závěť, ve které vše odkázal své manželce Nini. Ani českému velvyslanectví v Paříži, ani českému státu nezanechal právo na tantiémy ze svých děl. V polovině dvacátých let Kupka přestal malovat a věnoval se plně dřevořezům a od roku 1926 začal pracovat na obrazech s náměty mechanismů (Mašinismus, 1924; Stroje). Toto téma opustil počátkem třicátých let, kdy se začal zajímat o geometrickou abstrakci, kterou díky svému silnému vztahu k jinému umění, hudbě, rozvinul až do výtvarného směrů zvaného Orfismus nebo také Orfický kubismus. Roku 1931 byl Kupka jmenován členem skupin Abstraction-Création. To byla mezinárodní skupina umělců, založena 15. února 1931 a její vznik inicioval Theo van Doesburg. Během let 1931 – 1932 procházel Kupka dlouhým obdobím depresí a koncem roku 1932 se uchýlil do úplné izolace, neboť jeho duševní stav začal být velmi vážný (předělával a dokonce ničil některá svá díla). Tento stav se zlepšil na konci roku 1934, kdy Kupka začal opět pracovat. V roce 1951 podepsal svou první smlouvu s galeristou Louisem Carré, který koupil velké množství jeho obrazů a pořádal významnou samostatnou výstavu ve své galerii v New Yorku. Roku 1956 byl Kupka jmenován čestným členem a předsedou Salon des Réalités Nouvelles. František Kupka během svého života pořádal mnoho výstav. V roce 1899 vystavoval v rámci uměleckého spolku s názvem Spolek výtvarných umělců Mánes v Praze, ve Vídni a dokonce i v Paříži v Société Nationale des Beaux-Arts. V roce 1900 vystavoval své obrazy s názvem Blázni a Bibliomana na Světové výstavě v Paříži v sekci vytvořené pro zahraniční umělce žijící v Paříži. V roce 1904 vystavoval obraz s názvem Balada, Radosti života a kresby s názvem Blázni a Cesty ticha v sekci s názvem Umělci z Čech na Světové výstavě v St. Louise ve Spojených státech amerických. V roce 1905 pořádal první putovní výstavu v Čechách, na které vystavoval 50 olejů a 100 kreseb, pastelů a litografií. Dva roky s tímto cestoval po různých městech a sklízel velký úspěch. V roce 1912 na Podzimním salónu vystavil Kupka své abstraktní obrazy, za což byl pod velkým tlakem kritiky. Francouzská společnost Gaumont tento Podzimní salón nafilmovala a Kupka byl požádán, aby svá nafilmovaná díla před kamerou uvedl a vysvětlil. To však Kupka odmítl. V roce 1924 si Nini Kupková najala galerii s názvem Galerie de la Boétie a připravila retrospektivní výstavu děl svého manžela za posledních 15 let. František Kupka sám napsal úvod katalogu k této výstavě. V roce 1946 pořádal Spolek výtvarných umělců Mánes velkou retrospektivu na oslavu Kupkových 75. narozenin. Česká vláda zde nakoupila asi čtyřicet jeho výtvarných děl. V roce 1904 získal František Kupka zlatou medaili za jeden ze svých kreseb vystavovaných na Světové výstavě v St. Louise v USA. V roce 1909 získal cenu pražské Akademii. V roce 1926 byl Kupkovi, na doporučeníAntoine-Pierra Galliena, udělen Řád české legie. František Kupka zemřel 24. června 1957 v Puteaux. Byl pohřben v Paříži na hřbitově Pére Lachaise. V roce 1957 prodala Kupkova manželka Nini velké množství jeho děl Musée national d ?art moderne v Paříži, výměnou za skromnou penzi. Toto museum uspořádalo hned o rok později první posmrtnou výstavu Kupkových děl. V květnu 1963 zemřela i vdova po Kupkovi, Nini. Ve své poslední vůli velkoryse odkázala na 150 děl svého manžela Musée national d ?art moderne v Paříži.