Jiří Balcar, český grafik, malíř, ilustrátor, typograf a kreslíř, se narodil 26. srpna 1929 v Kolíně. Patřil k několika významným poválečným umělcům, jejichž tvorba se tragicky uzavřela dříve, než mohla naplno propuknout. Přesto si však za svůj krátký život získal uměleckou pověst jak u nás tak i v zahraničí. Pocházel z rodiny kolínského lékaře Emiliana Balcara a Zdenky Balcarové, rozené Humlové. Měl jednoho bratra. Na oba syny měl otec vysoké požadavky a kvůli tomuto otcovskému autoritářství byla doma napjatá atmosféra. V roce 1945 spáchal jeho otec sebevraždu, což mladého Balcara velice silně zasáhlo. Jiří Balcar studoval na gymnáziu v Kolíně. Studium zakončil v roce 1948 maturitou. Poté byl přijat ke studiu Vysoké školy uměleckoprůmyslové do ateliéru Františka Tichého, který jej přijal jako mladého nadaného umělce se smyslem pro grafiku. Současně se však zapisuje ke studiu dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Avšak touha po dalším vědění byla slabší než touha po malování. A tak po roce se studiem na FFUK skončil a naplno se začal věnovat své vlastní tvorbě. Po prvním roce byl také nucen opustit školu Františka Tichého, která byla zrušena, a přejít do ateliéru Františka Muziky. Studium ukončil roku 1953. V tomto roce se také oženil s Ing. Jaromírou Hájkovou. Již na střední škole projevil Balcar veliký zájem o umění. Společně se svými spolužáky z kolínského gymnázia, Jiřím Červínem a Janem Kubíčkem, vášnivě sledoval kulturní dění v Praze. Proto se můžeme v Balcarově tvorbě setkat s pracemi již z poloviny čtyřicátých let, kdy se poprvé pokoušel o suchou jehlu. Na počátku padesátých let, tedy ještě za dob studia, byl však Balcar takřka neznámým umělcem. Jeho tvorba byla sice intenzivní, ale stále bez veřejné prezentace. Tématem tohoto období se mu stala krajina nebo portréty lidí. Před koncem studia se začal také věnovat tvorbě knižní grafiky, která pramenila z velice vřelého Balcarova vztahu k literatuře. V dalších pokusech se jednalo o klasické motivy Balcarovy ikonografie. Celoživotním tématem prací se mu stal člověk a celá společnost lidí, která jej doslova fascinovala. Významnou roli v tvorbě Jiřího Balcara sehrála také typografie. V jeho dílech mohl divák spatřit šablonové písmo, které se stalo pro jeho tovrbu typickým. V polovině padesátých let působil Jiří Balcar jako výtvarný redaktor v časopisu Květen, kde mohl uplatnit nejen své kresby, ale také své úsilí o oživení již tak stagnující kultury. Byla to první možnost, jak veřejně zasáhnout do diskuze o českém umění a dosáhnout tak nějaké názorové výměny se staršími a zkušenějšími umělci. Touto činností se Jiří Balcar dostal konečně do povědomí veřejnosti. Postupně se začal nacházet ve své práci knižního grafika a zároveň se zapojoval do kolektivních výstav užitého umění. V roce 1956 se poprvé setkal s Jindřichem Chalupeckým a byl to také rok začátku Balcarova městského období. Soustředil se na česká města, která pozoroval okem cizince a tím si udržel patřičný odstup, protože vlastním obyvatelům již podstatné detaily unikají. Svůj počáteční vzor našel v malíři Františku Hudečkovi. Na rozdíl však od Hudečkových děl, kdy chodci v ulicích představovali imaginární bytosti, se Balcar zaměřil na skutečné obyvatele města zobrazené na konkrétních ulicích. Později se tyto ulice přeměnily jen na pouhé obrysy domů usměrňující celkovou hloubku obrazu. Koncem padesátých let se potýkal s bytovými problémy, které do jisté míry ovlivňovaly i umělcovu práci. V tomto období docházelo v umění k zásadním změnám v návaznosti na celkové politické klima. Změny pociťovala především mladá generace malířů, kteří se museli vypořádat se značnou izolací od světového kulturního dění a obraceli se tak k domácím tradičním proudům. V roce 1958 se Jiří Balcar zúčastnil světové výstavy Expo 58, která se konala v Bruselu. V rámci této výstavy se ještě Balcar zúčastnil výstavy s názvem Padesát let moderního umění, kde měl možnost setkat se rozsáhlou ukázkou evropského umění 20. století. V roce 1959 podnikl Balcar svou první cestu do Paříže. Na přelomu padesátých a šedesátých let se Balcar pokoušel využít svých nově nabytých poznatků a velice rychle se přizpůsobil přechodu z domácích tendencí na evropské. Míra zahraničních informací však stále zůstávala velice chatrná. Balcar si v tomto období našel spřízněnost s abstraktní, informelní malbou, která mu umožnila prezentovat svou práci na výstavách skupiny Konfrontace. V roce 1961 se stal členem skupiny Hollar a o rok později vstoupil do Svazu českých výtvarných umělců. V roce 1964 podnikl Balcar čtyřměsíční cestu na stipendijní seminář do USA. Návrat znamenal pro malíře ukončení jeho abstraktních prací, kterým se věnoval již od roku 1959. Americká společnost jej motivovala k pokusům o něco nového, aktuálního. Balcar se tak začal osobitě a s nadšením věnovat pop-artu. Model obrazů, zvláště těch grafických již netvořila konkrétní postava, nýbrž postava různě deformovaná. V roce 1964 obdržel Balcar také čestné uznání na brněnském Bienále užité grafiky za sérii šesti plakátů a o rok později získal zlatou medaili na bienále v San Marinu. Od roku 1966 pociťoval Balcar ve své tvorbě útlum. I přesto však vznikla série vynikajících litografických děl. V posledních letech svého života vytvořil Balcar řadu obrazových cyklů a také zvládl ještě několik cest do zahraničí. JiříBalcar zahynul tragicky při automobilové nehodě 28. srpna 1968 v Praze.