Malíř Jakub Bauernfreund se narodil 25. října roku 1904 ve Zborově na Slovensku, v oblasti Slovensko-polského pohraničí, nedaleko starobylého města Bardějov. Pocházel z velmi skromných až chudých poměrů početné židovské rodiny Bauernfreundových, která vychovávala sedm dětí. Největší místnost jejich malého domku, stojícího na okraji obce, sloužila i jako místní hostinec, kromě toho se rodina živila chovem dobytka a prací na polích. Jakub Bauernfreund se snažil již od mládí přilepšit sobě i své rodině hledáním jiného živobytí, nejprve mimo rodné Slovensko, a to v Ostravě, ovšem bezúspěšně. Poté se přestěhoval do Bratislavy a následně se opět vrátil na Moravu, kde chtěl začít studium na zemědělské škole. Zároveň však pomýšlel i na odjezd do Palestiny. Ale i tento smělý plán musel kvůli nedostatku finančních prostředků opustit. Vrátil se zpět do Bratislavy, kde svého uměleckého nadání a přirozeného výtvarného cítění využil k obživě při retušování fotografií. Zároveň zde získával od roku 1926 základní malířské vzdělání v soukromých hodinách ateliéru Gustava Mallého, kde se seznámil a spřátelil se slovenskými malíři Cypriánem Majerníkem a Jánem Želibským, kteří nakonec také přešli, stejně jako Jakub Bauernfreund, na Akademii výtvarných umění do Prahy. Po dvouleté malířské přípravě v Praze v letech 1927-29, začal Jakub Bauernfreund navštěvovat v zimním semestru roku 1929 třetí ročník ateliéru profesora Williho Nowaka na pražské Akademii a setrval zde až do roku 1933. Profesor Willi Nowak, malíř a bývalý člen legendární skupiny Osma z roku 1907, byl mezi studenty velmi oblíben. Jeho vedení nebylo pedantské, spíše než na výuku technických dovedností kladl ve svém ateliéru důraz na rozvíjení tvořivosti a hlubšího pochopení procesu vzniku uměleckého díla. Bauernfreund byl jedním z mnoha židovských studentů na pražské Akademii, záhy však upoutal pozornost svých spolužáků, a to získáním první ceny všech ročníků Akademie, a to už ve svém prvním studijním roce. Již během studií si vytvořil osobitý malířský rukopis, vyznačujícím se citem pro smyslové vnímání, např. při tvorbě přitažlivých ženských aktů, a jemným koloritem. Jedním z Bauernfreundových spolu-studentů na Akademii byl pozdější malíř, grafik a básník Endre Nemes (Andrej Nemeš), který se stal Jakubu Bauernfreundovi celoživotním blízkým přítelem. Vystavovali spolu například s ostatními umělci (Bedřich (Friedrich) Feigl, Richard Fleissner, Bedřich (Fritz) Kausek, Willi Nowak aj.) na společné výstavě „Prager Secession IV. výstava v Krasoumné jednotě pro Čechy“ koncem roku 1932 v Praze. Na začátku roku 1936 spolu uspořádali svoji první samostatnou výstavu v tehdy věhlasné pražské Galerii Dr. Huga Feigla, mladšího bratra malíře Bedřicha Feigla, na Jungmannově náměstí. Následně jim bylo ještě téhož roku nabídnuto hlavním představitelem a teoretikem Umělecké besedy Vlastimilem Radou řádné členství v tomto uměleckém spolku. Výstava ve Feiglově galerii se konala pod názvem „Jakub Bauernfreund, Andrej Nemeš – akvarely a olejomalby,“ a úvod ke katalogu vydaného k příležitosti výstavy napsal pražský židovský Němec, uznávaný historik umění Johannes Urzidil. Vyzdvihl v něm Bauernfreundova zátiší, ve kterých mladý umělec promyšleně používal prvky kubismu, zároveň však postřehl jemný vliv, kterým zapůsobil na Bauernfreunda malíř krajin a zátiší Bedřich Kausek. Za určující v Bauernfreundově tvorbě poloviny třicátých let však označil přirozené působení ateliéru Williho Nowaka. V rané tvorbě se Bauernfreund zaměřoval na realistický výtvarný projev, později experimentoval právě s expresivním kubismem, prezentovaným na této výstavě. Tvorba první poloviny třicátých let se kromě toho vyznačovala i Bauernfreundovou zálibou v temperové technice, originálními barevnými kompozicemi a výraznými světle zelenými, fialovými a růžovými tóny. Výtěžek z prodeje obrazů následně Bauernfreundovi a Nemesovi umožnil absolvovat podnětnou tříměsíční studijní cestu do Paříže, kde se seznámili s nejaktuálnějšími trendy ve výtvarném umění. Zapůsobila na ně zejména poetická a surrealistická malba Marca Chagalla, Amedea Modiglianiho nebo André Massona, ke které už dříve intuitivně tíhli. Bauernfreund se přiklonil k poeticko-
surrealistickému proudu v malířství a dopracoval se k osobité podobě surrealismu a poetismu – se specifickým pojetím předmětů i postav. Na rozdíl od definice Bretonova Surrealistického manifestu však netvořil čirým psychickým automatismem. I přes spojování předmětů na základě asociačního řetězce, se jeho díla vyznačovala důslednou kompozicí s jasným strukturálním základem. Díky zvěcněné neživé přírodě a figurám povahy marionet se dopracoval k originálnímu typu poetismu, ve kterém uplatnil i sobě blízké zásady kubismu. Koncem dvacátých a počátkem třicátých let zajížděl Jakub Bauernfreund často do svého slovenského rodiště, obvykle v doprovodu přítele Endre Nemese, který své dětství měl rovněž spojeno se slovenským okolím Levoče a Spišské Nové Vsi. Tento malebný kout Slovenska byl ve dvacátých letech oblíbeným a vyhledávaným místem námětů tvorby i ostatních malířských osobností, zajížděl sem v této době například i Imrich Weiner-Kráľ nebo František Reichentál. Umělecké ovzduší Prahy konce dvacátých a počátku třicátých let svědčilo kosmopolitní společnosti středoevropské metropole. Jednotliví umělci se snažili vzájemně podporovat, zároveň i využívali přízně uměleckých mecenášů. V přátelském svazku mezi Jakubem Bauernfreundem a Endre Nemesem existovala jistota vzájemné opory umělecké i finanční. Ve finanční oblasti měl ovšem určitou výhodu Nemes, podporovaný svým zámožným otcem žijícím v Maďarsku. V první polovině třicátých let byla Jakubu Bauernfreundovi nabídnuta portrétní zakázka z pražské židovské obce, v rámci které vytvořil soubory portrétů zakladatelů Židovského muzea v Praze (Portrét Augustina Steina nebo Ludwiga Singera) a také zakázka na portrétování předsedů rady židovských starších v Praze, kteří se na svém postu často měnili. Portrétní tvorba, někdy podle živého modelu, jindy jen podle fotografie, přinesla mladému umělci nejen finanční zabezpečení, ale zejména dobré jméno v kulturních kruzích. Mezinárodní politická situace v průběhu třicátých let, zejména průběh španělské občanské války a nástup nacismu v Německu, se však začala postupně odrážet i v Bauernfreundově osobním životě a umělecké tvorbě. Roku 1938 uspořádal opět se svým celoživotním uměleckým druhem Endre Nemesem samostatnou výstavu, na níž již byly patrné motivy válečných hrozeb a občanských nepokojů ve Španělsku. Ve svých obrazech Bauernfreund svou fantazií propojoval svět reálný, vědomý se světem snovým, nevědomým. Jeho tvorbu charakterizovaly autorské pocity, jinotaje pomíjivosti a často neidentifikovatelné předměty a postavy. Jeho malba se zvláštní obrazotvorností postav a předmětů vyústila ve formu osobitého neskutečného zátiší. Po absolvování Akademie udržoval Jakub Bauernfreund stálý přátelský kontakt se svým učitelem a uměleckým poradcem Willi Nowakem, a to až do své nucené emigrace v roce 1938, kdy musel Československo pro svůj židovský původ opustit. Pobýval v Berlíně, ze kterého se mu podařilo roku 1939 uprchnout a uchýlit se do bezpečí Spojeného království. Usadil se v Londýně a ve snaze splynout s novým prostředím přijal jméno Jacob Bornfriend. Podobně jako pro ostatní umělce z tamější emigrantské komunity, např. Oskara Kokoschku nebo Bedřicha Feigla, nebyla ani pro Bauernfreunda válečná léta strávená v Anglii snadná. Příležitostí k malování bylo pomálu, živil se manuální prací v továrně jako brusič diamantů. Do své rodné vlasti se už nikdy nevrátil, udržoval však stálý písemný kontakt s krajany. Ve své volné tvorbě vyzkoušel Bauernfreund v emigraci různé způsoby malby, do jisté míry však vždy ponechal kubizující formy své původní domácí tvorby. Počátkem čtyřicátých let se v jeho tvorbě objevoval volnější malířský projev vycházející ze zobrazování každodenního života mileneckých dvojic, skupinek lidí ve volné přírodě obklopených kvetoucími stromy a pestrobarevnými květinami, ve snivém až romantickém duchu, jakoby v protikladu k válečné skutečnosti. Přírodní výjevy zde Bauernfreund vždy doplňoval lidskými výtvory, např. architektonickými prvky. Průběhem čtyřicátých let se postupně Bauernfreundova tvorba opět uzavírala do hrubých linií a obrysů vymezujících tvary expresionistických barev a surrealistických námětů. Kromě malby se dále zabýval i kresbou, grafikou, koláži a nástěnné malbě. V polovině padesátých let přijal zakázku na nástěnnou malbu školní knihovny Jews College v Londýně (též Jeshiva, dnes London School of Jewish Studies). Vznikla tak obrovská kompozice, která jazykem symbolů a židovských textů obrazově vyložila a převyprávěla deset nejdůležitějších židovských slavností. V padesátých letech Bauernfreund v malbě postupně opouštěl pevné formy ve prospěch nepříliš identifikovatelných skvrn. Jeho tvorba začala směřovat k abstrakci, černé hrubé obrysy se postupně vytrácely, tvary se měnily na znaky a vytvářely složité obrazové celky barevných ploch. Od konce šedesátých let se věnoval také kolážím, ve kterých zůstal věrný hlavnímu motivu svého díla, a to zátiší, která různým způsobem obměňoval. Po celou dobu své tvorby se Jakub Bauernfreund pohyboval na hranici mezi surrealismem a poetismem, jeho unikátní a neobvyklé zvěcnění postav charakteru figurín, marionet a loutek se stalo hlavním motivem celého jeho uměleckého života. Lidské postavy, které si už nepočínaly jako lidé ale spíše jako groteskní loutky, se staly osobitým znakem jeho celoživotní tvorby. V průběhu dvou desetiletí, od padesátých do sedmdesátých let, uspořádal Jakub Bauernfreund v Londýně několik samostatných výstav, se kterými mu organizačně pomáhal jeho celoživotní přítel žijící ve Švédsku, povahově a umělecky průraznější Endre Nemes. V roce 1963 uspořádala Jakubu Bauernfreundovi velkou výstavu Národní galerie v Praze. Kromě Velké Británie (Galerie Roland, Browse and Delbanco v Londýně) vystavoval také ve Švédsku. Z posmrtných výstav byla jednou z nejúspěšnějších výstava „Jacob Bornfriend/ Jakub Bauernfreund (1904-1976): Bilder, Gouachen, Zeichnungen, Pastelle, Collagen und Graphiken“ v Bochumi v roce 1986 v Německu. Tato výstava vycházela z děl malířovy pozůstalosti a katalog vydaný k příležitosti výstavy s pojednáním předního českého historika umění a emeritního ředitele bochumského muzea Petra Spielmanna přinesl první detailnější a ucelené zpracování Bauernfreundova díla. V roce 2008 Bauernfreundovi významnou výstavu uspořádala Galerie města Bratislavy pod názvem „Jakub Bauernfreund: Natura morta.“ Na samostatnou podrobnou retrospektivní výstavu však tento ne zcela doceněný umělec stále čeká. Jeho obrazy jsou například součástí sbírek Tate Gallery, Southampton City Art Gallery, Leeds Art Gallery, Museum Bochum, Národní galerie v Praze, Slovenské národní galerie, pražského Židovského muzea a ostatních institucí i soukromých subjektů.