Václav Boštík se narodil 6. listopadu 1913 v Horním Újezdu u Litomyšle. Byl jedním z nejvýraznějších českých malířských představitelů druhé poloviny 20. století. Jeho hlavními obory bylo malířství a grafika. Své studium započal na pražském Českém vysokém učení technickém, profesura kreslení a deskriptivní geometrie (1933–1937), a poté se stal studentem českého malíře a grafika Willyho Nováka (1886–1977) na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1942 se stal členem spolku Umělecká beseda a později se svým kolegou Václavem Bartovským (1903–1961) založili skupinu UB 12 (1960), která výraznou měrou přispěla k rozvoji české scény výtvarného umění. Co se týče jeho uměleckého projevu, zaznamenal v průběhu století výrazný vývoj. Boštík neustále hledal, jak by se co nejpřesněji vyjádřil. Od realistického pojetí maleb a zátiší postupně, v rámci desetiletí, přecházel stále zřetelněji, přes Picassovi zjednodušené postavy (Panna Marie s Ježíškem, 1941), ke svému typickému abstraktnímu umění prostřednictvím jednoduchých geometrických tvaru a hry světla a barev. Jeho první samostatná výstava se konala v Alšově síni Umělecké besedy v roce 1957. S dalšími výstavami se setkáváme v roce 1967 – Galerie výtvarného umění v Roudnici nad Labem, 1977 – Galerie Altro v Římě a např. v roce 1980 v Galerii Geneviève et Serge Mathieu, Besançon ve Francii. Tato tvorba ho v dobách diktovaného sociálního realismu závislého na vládním režimu proslavila nejvíce. Musel si však své umění těžce obhajovat jak před představiteli režimu, tak před svými nejbližšími. V době komunistického útlaku se s výstavami autorových obrazu setkáváme jen stěží. Většinou se jednalo spíše o neoficiální expozice. Oko znalců a zájemců o abstraktní umění se tak mohlo znovu potěšit nad mistrovými obrazy až ke konci totalitního režimu v roce 1989, kdy se konala oficiální výstava v galerii pražské Staroměstské radnice. Boštík se ve svém životě zřekl jakékoli inspirace okolních uměleckých směrů. Zajímal se o egyptské a mezopotamské umění (Kresba k Apokalypse z roku 1945, Fantastická hlava z roku 1946). V průběhu 60. Let se jeho cit pro vnímání umění ubíral směrem představ kosmologických procesů a energetických polí (Pole modré, 1964; Růžová mlhovina, 1965). Jeho tvorba byla ovlivněna i náboženstvím, kde se stala jeho zdrojem křesťanská ikonografie (Nebeský Jeruzalém z roku 1989). Asi jeho nejznámější uměleckou činnost najdeme ve spojitosti s pražskou Pinkasovou synagogou, kde společně s malířem a členem Umělecké besedy Jiřím Johnem, pracoval na tvorbě památníku obětem holocaustu. Tato práce předznamenala další vývoj v jeho tvorbě. Mezi jeho další díla můžeme zařadit obrazy Lebka (1958), Rýhování (1973), Svislé členění (1967), Velké rýhování(1978) a Žlutý čtverec (1988). V roce 2004 získal cenu od ministra kultury a ve stejném roce i medaili za zásluhy od prezidenta republiky. Václav Boštík zemřel 7. května 2005 v Praze.