Ivan Chatrný (1928-1983) je významným představitelem českého konstruktivního umění 60. až 80. let. V letech 1943-1946 studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně a poté se vyučil litografem. Profesně je spjat se Střední uměleckoprůmyslovou školou v Brně, kde v letech 1969-1983 působil jako odborný učitel v oddělení propagační grafiky.

Ve své tvorbě se zabýval geometrickými strukturami, zkoumal jakým způsobem je možno jejich „obrazově-gramatické“ prvky uspořádávat a kombinovat. Promýšlel pravidla a formy provázání jednotlivých prvků obrazu a nově rozvrhoval možnosti jejich systematického uskupování. Díky svému důslednému a zároveň experimentálnímu přístupu k umělecké tvorbě mohl vytvářet skladebně komplexní a esteticky nevšední díla. Svá díla rozpracovával už na úrovni jednotlivých tvarů, především si ale všímal vzájemného prostupování daných primárních prvků a z toho plynoucích možností budování nových výtvarných motivů, vizuálního rytmu a barevných vztahů. Všechny tyto momenty sledoval s důrazem na inovativní kompoziční řešení, jak z hlediska konstrukce jednotlivých prvků, tak i jejich celkového obrazového působení nebo možností dalších variací. Výsledné kompozice následně uspořádával do souvislých řad, v nichž můžeme vidět, jak se jeho motivy formují a rozvíjejí v čase a též v nich můžeme sledovat různé formy jejich souvztažnosti, souslednosti či dalších analogických a systémových vazeb.

Určujícím principem a metodou jeho tvorby je seriální řazení výtvarných motivů. Východiskem této metody je práce se souborem základních kompozičních prvků, jejich tvarové i barevné formování (zjednodušování i „komplikování“) a jejich komplexní prostupování a vrstvení. Vzniká tak složitá a neočekávaná struktura geometrických útvarů. Vytrvalé kombinování jednoduchých geometrických elementů tak může vést až ke vzniku nových nečekaných „metaznaků“ – spletitých shluků tvarů, vyrostlých ze společného základu. Tato skladebná komplexnost má svůj původ ve specifické autorské technice Ivana Chatrného. Vycházel ze své zkušenosti s grafickými reprodukčními technikami, především s technikou sítotisku.  Výchozí výtvarný materiál – tj. geometrické prvky a struktury – promýšlel jednak v systémových vztazích, tj., různě je dělil a rozkládal, aby objevil jejich nové formální možnosti – a zároveň s nimi pracoval rukodělně a řemeslně. Konkrétně to znamená, že při přípravě tiskových předloh používal fotografických technik, motivy zpracovával v pozitivní i negativní formě, vrstvil je, překrýval, natáčel a různě kombinoval. Výslednou podobu filmu pak vyvolal, zvětšil a přenesl na síto, ze kterého své serigrafie tiskl.

Tato podvojná tvůrčí strategie mu umožňovala vytvářet morfologicky složité prvky a struktury, jejichž vzájemné vztahy se řídily jednak pravidly seriální kompozice, jednak se rodily přímo v momentu zacházení s výtvarným materiálem. Jeho díla nejsou tedy jen výsledkem logiky kombinatorických operací, ale díky svému „mechanickému“ a rukodělnému vzniku mají i momenty neopakovatelnosti a jedinečnosti, neodvoditelné z logiky generativních postupů při jejich uskupování.  Výsledkem jsou pak kompozice skladebně velmi bohaté a neočekávané. Matematický a geometrický řád je tedy jakýmsi výchozím momentem, jenž je následně transformován a modifikován v dalších krocích jeho výtvarných experimentálních technik. Intuitivně, emocionálně a materiálově podmíněné vstupy se u něj mísí s racionálními metodami a postupy do komplexní a vrstevnaté jednoty. V dialektickém vztahu se tak v jeho díle setkává racionální řád s přirozeným „chaosem“, jenž se však na další úrovni ukazuje jako nový svébytný řád s nečekanými výtvarnými kvalitami.  

Obrazová struktura může tímto způsobem dostat působivou, plně emoční a variačně rytmickou, takřka „hudebně“ komponovanou formu, jež je přitom prostoupena reflektovanou a kontrolovanou prací založenou na principech permutace a variace. Z  důvodu metody práce, založené na postupném „časovém“ rozvoji výtvarných forem je vždy důležité uvažovat o jeho dílech v rámci souborů a řad, abychom si tak mohli uvědomit jednotlivé kroky, v nichž probíhají transformace, modifikace a variace určitého vizuálního motivu.

I když Ivan Chatrný vytvářel především grafická díla, zajímavé jsou i jeho práce s převáděním geometrických prvků do prostorové formy – stěny krychle např. pokryl segmenty geometrických forem, díky čemuž se může – pozorujeme-li krychle nebo jejich potenciální sestavy z různých úhlů – rozvinout jejich nová, pozičně proměnlivá souhra. 

Ivan Chatrný pracoval primárně s jazykem geometrických forem, v závěru své tvorby v 80. letech se však též věnoval i gestickým kresebným záznamům. Zvolená technika kresby do emulze filmu vybízela k rychlé, ale pomyšlené a koncentrované práci. Vznikl tak cyklus abstraktních, někdy svého druhu „skripturálních“ záznamů, jež si v sobě uchovávají energii bezprostřední, přitom ale soustředěné a kontrolované psychofyzické akce, onen moment, v němž se spontánní a okamžitý výraz spojuje se strukturující a tvarově určitější intencí. Výsledkem jsou lapidární, expresivní kompozice, v nichž se uvolněné gesto prolíná se strukturujícím a formujícím řádem, aniž však při tom dochází ke zrušení jejich vzájemného napětí. 

Za zmínku též stojí i Chatrného autorské knihy. Vznikaly také technikou sítotisku, vždy v malém nákladu. Někdy jsou uvedeny  krátkými texty, básněmi či vizuální formami Jiřího Valocha. Tyto bibliofilie nás mohou přenésti do kontextu brněnské výtvarné a kulturní scény 60. až 80. let, kam Ivan Chatrný nesmazatelně patřil. (V tomto konceptuálně laděném kontextu 70. let lze připomenout, krom již zmíněného Jiřího Valocha, též Ivanova bratra Dalibora Chatrného či J. H. Kocmana.)

Ivan Chatrný (stejně tak jako jeho bratr Dalibor) byl od roku 1968 členem Klubu konkrétistů, se kterými pravidelně a intenzivně vystavoval. I když je v tomto tvůrčím okruhu poměrně znám, jeho tvorba není v kontextu českého výtvarného umění stále ještě plně a náležitě doceněna.

Zúčastnil se mnoha individuálních i skupinových výstav, z poslední doby lze zmínit například výstavu Ivan Chatrný, Struktury, konstrukce, gesta pořádanou v Domě umění města Brna v roce 2015, či výstavu Ivan Chatrný v Galerii Benedikta Rejta v Lounech v letech 2012-13. Jeho díla nalezneme v českých i zahraničních veřejných sbírkách, např. v Národní galerii v Praze, v Muzeu Sztuki v Lodži, v Kupferstich-Kabinett der Staatlichen Kunstsammlungen v Drážďanech, v Moravské galerii v Brně nebo v Galerie Benedikta Rejta v Lounech.