Miloš Cvach (1945) je český umělec žijící ve Francii, který ve svém díle od 70. let po současnost originálním způsobem vstřebává myšlenky minimalismu a geometrické abstrakce. Jeho reliéfy, kresby a grafiky volně inspirované přírodní i městskou krajinou můžeme vnímat jako hru s dřevěnou stavebnicí: Srostlice barevných geometrických tvarů nám cosi připomínají, hrají s námi hru – na moře, na poušť, na slunce, na parník odplouvající z přístavu… Fungují jako univerzální symboly, které aktivují emoce, představy či vzpomínky. Jejich vyznění se proměňuje zároveň s prostorem a kontextem, v němž jsou instalovány. „Vlastní dílo, ač hmotné, je duchovním poselstvím, které má vzbudit v divákovi možnost snění, obrazotvornosti, myšlení…“, vysvětluje autor svůj záměr.

Miloš Cvach, vnuk impresionisty Miloše Jiránka, začal roku 1963 studovat na pražské AVU malbu u Arnošta Paderlíka, aby později přestoupil do sochařského ateliéru figuralisty Karla Lidického. Sám zpočátku také pracoval s figurou, zajímala jej ale především jako hmotný prvek v prostoru. Záhy po absolutoriu (1970) se definitivně přiklonil k minimalistickému výtvarnému názoru. Jeho hlavním celoživotním tématem se stala analýza vnitřních vztahů v prostoru a prostupování hranic mezi malbou a sochou.
Roku 1973 Miloš Cvach emigroval za svojí manželkou, umělkyní Sophií Curtil do Francie. Nový život ve svobodné společnosti, vstřebávání aktuálních tendencí ve výtvarném umění, ale také jiné, jasnější světlo, jiný charakter krajiny, a především pak moře a oceán, vnesly do jeho tvorby nové kvality.
Ovlivněn hnutím Arte Povera či skupinou Suppores/Surfaces klade důraz na materiálovou složku a zapojení přírodních prvků. V polovině 70. let tak vzniká série Klecí a Rámů, kde se proměnlivou součástí díla stává okolní prostředí, a interaktivních „deskových her“, jejichž spolutvůrcem je sám divák.
Roku 1977 nastává Cvachovo „zelené“ období, kde zatím ještě pravidelné, převážně rektangulární reliéfy člení výhradně zelenými a bílými plochami. Tato výrazná perioda znamenala odrazový můstek k novému, bohatšímu tvarosloví i barevnosti: Na počátku 80. let začíná na principu intuitivní skladby vytvářet konfigurace trojrozměrných objektů lepených z ohýbané překližky opatřené lesklým barevným lakem.
V nástěnných či k položení na zem určených reliéfech, kterým zůstal věrný do dnešních dní, zkoumá vztahy mezi barvami a konstelacemi forem, mezi hmotou a prázdnotou, realitou a iluzí. Stále pokouší možnosti vyjádřit co nejúspornější formou mnohovrstevné intenzivní vjemy a pocity. „Síla umění je učinit to, co nám vyjevuje, zjevnější, než je sama skutečnost“.

Každý reliéf má svůj předobraz v autorských fotografiích, ale především ve skicách rychle zaznamenaných do zápisníku. Paralelně s plastikami vytváří Miloš Cvach také zcela autonomní kresebná a grafická díla, v nichž na ploše papíru řeší podobné otázky jako u trojrozměrných objektů. „Kresby vznikají spontánně, jsou seismografickým záznamem nezaměnitelného a „nekonečného“ momentu. Tvoří živnou formu ke všemu ostatnímu“, vysvětluje. Rozsáhlý ucelený soubor velkoformátových kreseb vznikl roku 1987 během residenčního pobytu v Yaddo Colony ve Spojených státech roku 1987, spřízněnost Cvachovy kresby s kaligrafií se pak prohloubila během jeho tvůrčích pobytů v Číně v letech 2011 a 2019.

Vedle volné tvorby se Miloš Cvach věnuje také pedagogické činnosti.
Zatím poslední z dlouhé řady jeho samostatných výstav mu uspořádala Sophistica Gallery v Praze na podzim roku 2020.