František Janoušek, významný český malíř, se narodil 6. května 1890 v Jesenném na Semilsku, kde jeho otec působil jako učitel. O dva roky později se jeho rodina přestěhovala do velmi blízkých sousedních Roztok. Během let 1902 – 1905 navštěvoval měšťanskou školu v Dolním Hamru, ve Vysokém nad Jizerou a v Semilech. V roce 1904 se celá rodina přestěhovala do Záhoří pod Kozákovem, kde zůstala až do roku 1923. František v roce 1905 odešel do Prahy, kde začal studovat na učitelském ústavu. V roce 1909 přestoupil z prospěchových důvodů na učitelský ústav v Jičíně, kde o rok později úspěšně složil maturitní zkoušku. Během let 1910 – 1914 působil jako učitel na venkově (Kuchelná na Semilsku a Čelákovice) a zároveň otisknul první humoristické kresby v Dobré kopě. Od ledna roku 1911 působil jako učitel v Kostelci nad Labem. Od září 1912 učil v Brandýse nad Labem, kde se seznámil s Anežkou Žákovou, s níž se v roce 1921 v Brandýse nad Labem oženil. V roce 1913 složil zkoušku z učitelské způsobilosti a učil v Kozlicích u Neratovic. V roce 1914 byl mobilizován jako pěšák 74. pluku. 25. Srpna 1914 odjel na srbskou frontu do Rumy. 29. září byl raněn (do nohy) a léčil se ve vojenské nemocnici v Lublani. V roce 1915 byl transportován do Kadaně a 11. dubna znovu odjel na frontu, tentokrát ale na karpatskou. 11. května se úmyslně postřelil do nohy. Po zdlouhavém transportu se dostal 22. května do vojenské nemocnice v Bánské Bystrici. Během let 1916 – 1917 pracoval v Pardubické nemocnici v kanceláři. O rok později byl zproštěn vojenské povinnosti a vrátil se na školu v Kozlicích. V roce 1919 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, do speciální školy pod vedením profesora V. Hynaise. Zde po třech letech, v roce 1922, úspěšně absolvoval, přesto se ale opět stal učitelem. O rok později se nechal na vlastní žádost penzionovat, pro údajnou poruchu sluchu, z vojenské služby. Rok 1924 byl pro Janouška velmi významný. 24. února se mu a jeho ženě narodila dcera. Manželka se i s dítětem přestěhovala ke svým rodičům do Krnska. Janoušek pak střídavě býval v Praze a v Krnsku. V témže roce se Janoušek stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes. V únoru 1926 se Janoušek i s celou rodinou již definitivně přestěhoval do Prahy, kde si najal ateliér ve Vršovicích. Během roku 1927 začal psát do Volných směrů a Národního obrození. Jeho psaní pokračovalo, během let 1928 – 1931 psal kratší články do Evy a do Českého světa. V roce 1930 začal psát a zároveň publikovat verše pro děti v Českém slově a v Lidových novinách. V tomtéž roce psal referáty do Světozoru. V roce 1935 se až tak příliš nevěnuje malbě, ale pracoval na ilustracích k dílu M. Maeterlincka Život včel. Na podzim roku 1939 byl společně se svými přáteli Vladimírem Sychrou a Vojtěchem Titellbachem postaven do čela Školy Mánesa. Zde od roku 1942 začal učit malbu. V tom samém roce byly vydány jeho kresby a básně pro děti V Ozvěnách světa a domova a v Lidových novinách. V roce 1942 se u něj objevily první příznaky nemoci. V tom samém roce byl operován a od konce tohoto roku byl v domácím ošetření. František Janoušek byl jeden z prvních českých malířů, kteří svými díly diagnostikovali změny v evropské společnosti, zejména pod vlivem fašismu. Například jeho pozdní díla, které na mnohé působí velmi depresivně, jsou vlastně jakýmsi odrazem v zrcadle, upozorňující na svět ovládaný zlem a násilím. Kolem 20. let Kupku zaujala poválečná tématika a začal malovat neoklasicistní kompozice s prvky kubismu. Od roku 1928 začal svou malířskou formu uvolňovat a kladl důraz na barevnou výstavbu obrazu. Maloval pod vlivem lyrického a imaginativního kubismu. Na přelomu dvacátých a třícátých let vstupuje do jeho tvorby vliv surrealismu. Po roce 1933 začala jeho díla připomínat jakési amébovité bytosti, k jejichž sestavení používal měchýře a vlásečnice, a také embryonální krajiny, které maloval v jemných světlých tónech. Po nástupu Hitlera k moci si Janoušek již plně uvědomoval hrozící nebezpečí, jež rozvrátilo jeho vnitřní klid a to se samozřejmě odrazilo i v jeho malířské tvorbě. Později se v jeho dílech objevovaly motivy fantastických tvarů a bytostí, jež byly postihnuty nevyléčitelnou nemocí, rozkladem, hnilobou, snětí. Mnohým se může zdát, že Janoušek tímto jakoby cítil příchod vlastního konce. Komplexně můžeme říct, že v dílech Františka Janouška převládala síla subjektivních pocitů z hrůzy doby, ve které mu bylo dáno žít. Od roku 1924 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Se svými obrazy obesílal členskou podzimní výstavu Mánesa. O rok později už společně s Mánesem vystavoval soubor svých nových devíti obrazů (např. Idyla, Žnec a Žnečka, Svlékající se děvče, Matka) na podzimní výstavě a na vánoční výstavě, kde opět vystavoval dílo Žnec a Žnečka. V roce 1926 (duben, květen) se účastnil první výstavy Spolku výtvarných umělců Mánes v sále Obchodní akademie v Plzni, kde vystavoval své obrazy s názvy Koupel a Zátiší. Během měsíců září – listopad v témže roce se ještě účastnil další výstavy Mánesa se svými zátišími. V roce 1927 poprvé vystavil své obrazy s názvy Šachovnice a Zátiší s košíkem v Domě umění v Moravské Ostravě. V roce 1930 přestal vystavovat. O rok později přestěhoval byt i ateliér. V roce 1932 vystavoval své obrazy s názvem Večer v Sieně, Noc, Milenci a Sedící Figura na výstavě Poezie 1932. Během roku 1933 vystavoval na členské výstavě Mánesa své obrazy z počátků 30. let, mezi kterými byly Krajina s pobřežím, Malířka, Stesk Odysseův, V roce 1935 se konala první samostatná výstava Františka Janouška v malé síni Mánesa, kde byla vystavována jeho díla, která tvořil během let 1933 – 1935. V tom samém roce byl ještě zastoupen i na výstavě Mánesa ve Zlíně a na výstavě s názvem Krajina v současném českém malířství, kterou pořádal Klub přátel umění v Mladé Boleslavi. O rok později vystavoval na 1. Zlínském salónu obrazy s názvem Zimní krajina a Zimní krajina s figurou. V roce 1937 se jeho obraz s názvem Žnec a Žnečka opět vystavovaly a to na retrospektivní výstavě 50. let Mánesa. Roku 1937 se účastnil 2. zlínského salónu a o rok později 3. zlínského salónu. V roce 1938 vystavoval dva obrazy na výstavě Mánesa s názvem Černo-bílá. V roce 1940 vystavoval své dvě kresby, které vytvořil v roce 1936 na Výstavě soudobého českého umění, kterou uspořádal obchodní dům Bílá labuť v Praze. Během roku 1922 absolvoval cesty do Vídně a do Německa. Skoro celý říjen roku 1927 trávil s přítelem Ing. Ferdinandem Jermářem v Paříži. V říjnu roku 1929 navštívil Itálii. V roce 1929 získal cenu fondu Jana Štursy. František Janoušek zemřel 23. ledna 1943 na zhoubný nádor. V pražském krematoriu byl zpopelněn a jeho urna byla uložena v Krnsku.