Věra Janoušková, významná česká výtvarnice, se narodila 25. června 1922 v Úbislavicích u Nové Paky. Během svého života žila střídavě v Praze a ve Vidonicích u Pecky. Jejím manželem byl akademický sochař Vladimír Janoušek. V roce 2004 založila Věra Janoušková Nadaci Věry a Vladimíra Janouškových, aby podporovala díla obou manželů a jejich šíření. Během let 1941 – 1942 nastoupila na Odbornou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší. V roce 1942 nastoupila na studium na Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze, kde až do roku 1049 studovala pod vedením významných českých umělců, jako byl sochař Karel Dvořák nebo kreslíře Josef Wagner. Během let 1948 – 1949 působila a studovala jako stipendistka na Akademii výtvarných umění v Sofii. Studium na Uměleckoprůmyslové škole velmi ovlivnilo i její osobní život. Poprvé se zde potkala se svými přáteli, kteří jí pak provázeli celým životem, a seznámila se zde se svým manželem Vladimírem Janouškem. Věra Janoušková byla jednou ze zakladatelů skupiny UB 12, která vznikala v 60. letech. Umělci, členové, této skupiny nikdy netvořili svá díla bez obsahu, ale zaměřovali se především na jejich duchovní obsah. Velmi si zakládali na osobitosti a subjektivnosti umělce a na originalitu a specifičnost díla. V 80. letech byla Věra Janoušková členkou Nové skupiny a od roku 1990 obnovené Umělecké besedy. Věra Janoušková sama sebe nazývala „smetištní sochařkou“, a to především pro svou velkou fascinaci věcmi, které již splnily svůj úděl a dosloužily. V počátku tvořila jako klasická sochařka především klasické figurální sochy a plastiky. Od roku 1960, od založení skupiny UB 12, se začala plně věnovat neformální tvorbě. Se svou přítelkyníAlenou Kučerovou se nejvíce otevíraly experimentům. Nejdříve byla zaujata keramickými formami, které přetavovala do tvarů pod vlivem brutalismu. Společně s touto tvorbou vznikaly i sochy z jiného materiálu a také se zabývala papírovými kolážemi. Postavy její tvorby měly jednoduchý charakter, a byly sestavovány především z železných koster nalezených předmětů, na něž nanášela azbest v kombinaci s cementem a tím tak komponovala celek. Tvořila asambláže (výtvarná technika, která byla vynalezena dadaisty a jde o jakousi třírozměrnou koláž) ze sádry a kovu, do kterých včleňovala reálné předměty. Věra Janoušková velmi ráda experimentovala se smalty, které tehdy nalézala na smetištích. Smaltový šrot po částech stmelovala sádrou, osinkocementem (azbest v kombinace s cementem) a technikou svaru. Šlo o jakýsi osobitý projev pop-artu. V šedesátých letech začala objevovat barvu. Velmi se zpočátku věnovala polychromii (barevná výzdoba; jednolité pokrývání velkých ploch jednou barvou nebo o členitou barevnou výzdobu). Od roku 1963 v její tvorbě převažují červené, modré a bílé smalty. Věra Janoušková pořádala první výstavu v roce 1960 společně s Adrienou Šimotovou, a to v Galerii na Karlově náměstí. V roce 1965 pořádala výstavu ve Špálově galerii v Praze a o dva roky později, v roce 1967 pořádala se svým manželem Vladimírem Janouškem výstavu v Oblastní galerii v Liberci. Věra Janoušková byla zastoupena na mnoha výstavách. Jako například v roce 1968 v Brně na Výstavě mladých., v roce 1861 na výstavě Realizace, v letech 1962 a 1966 na výstavě s názvem Jaro v Mánesu, v roce 1964 na výstavě Socha v Liberci, v letech 1964 – 1967 na výstavě s názvem Sochařská bilance vOlomouci. Věra Janoušková byla zastoupena i na několika výstavách v zahraničí. Roku 1960 na výstavě v Budapešti, o pět let později, roku 1965 na výstavě v Janově, 1966 v Lutychu a v západním Berlíně a v roce 1967 na mezinárodní výstavě v Middelheimu, v Montrealu, v Turínu a v Haagu. Věra Janoušková zemřela ve věku 88 let, 11. srpna 2010 v Praze.