Jaroslav Paur, významný český malíř a umělec, se narodil 25. července 1918 v Kladně. Ve své malířské tvorbě se Paur zařadil mezi generaci malířů, která se svou prací debutovala na počátku druhé světové války, což výrazným způsobem ovlivnilo jejich počáteční tvorbu. Během svých studií Jaroslav Paur působil nejdříve v ateliéru profesora Rottera při grafické škole užitých umění v Praze. Později se zapsal jako student pražské Ukrajinské školy výtvarného umění u profesora Jana Ivana Kulce a současně studoval také jako žák soukromé školy umělce a malíře Miloše Maliny. Své studijní léta zakončil absolvováním Akademie výtvarných umění pod vedením profesora Jakuba Obrovského v roce 1949. Jak již bylo zmíněno, počáteční tvorba Jaroslava Paura byla ovlivněna neblahými skutečnostmi doby přelomu třicátých a čtyřicátých let. Atmosféra okupačního teroru a umělecké nesvobody kladla důraz především na obsahovou a dějovou stránku uměleckých děl. To vedlo k častému užívání různých symbolů, scénické alegorie a jinotaje. Paurova počáteční tvorba rovněž nebyla výjimkou. Jíž za dob studií nesly Paurovy obrazy citelný symbolický podtext. V polovině čtyřicátých let představil na svých prvních výstavách tzv. imaginativní krajiny a svůj cyklus Černých růží vytvořený v letech 1943 – 1944. V následující práci se Paur odpoutal od uměle vytvořené problematiky a přiblížil se spíče k reálné skutečnosti. Dokladem se stala série obrazů s názvem Fašismus a dále pak obrazy z prostředí kladenských železáren. Krátce po konci války, v roce 1946, podnikl Jaroslav Paur studijní cestu do Polska. Tento pobyt přinesl však malíři víc, nežli jen studijní poznatky. Místo očekávaného a již známého obrazu poválečných trosek čekalo na umělce děsivé, avšak inspirativní, panorama výsledků nepochopitelného lidského jednání. Za použití již ověřené symboliky vznikla v následujících letech 1947 – 1948 série obrazů výsledků nepochopitelného lidského jednání. Za použití již ověřené symboliky vznikla v následujících letech 1947 – 1948 série obrazů varšavských obyvatel a jejich života s troskami. Základním motivem varšavského období se tak stala silueta města, fragmenty ulic a obchodů, na kterých probíhají odklízecí práce ve smyslu povýšené dokumentace nedávných událostí. Trosky jsou často doprovázeny tvářemi lidských postav, na kterých lze stále číst jejich strach a prožité utrpení (Drožka, Ruiny Starého města, Pasáž ve Varšavě, Měření ve Varšavě). Za cyklus obrazů Varšava 1946 byl Jaroslav Paur oceněn řádem Polonia Restituta, jedním z nejvyšších polských vyznamenání. Celý cyklus vynesl malíři významný úspěch jak u nás tak v Polsku. Následující umělcova práce se odvíjela zcela odlišným směrem. Počátkem padesátých let vyústila Paurova tvorba v lyrickou krajinomalbu. Konstrukce obrazu byla tvořena na základě kombinace impresivního prožitku a barevného vyjádření světla. Počátkem šedesátých let uspořádal Paur autorskou výstavu v pražské Špálově galerii, kde vedle sebe představil svůj varšavský cyklus z let 1946 – 1948 a krajinomalbu z let padesátých. V šedesátých letech se Paur opět ve své tvorbě vracel spíše k expresivněji laděným obrazům. Dalo by se až říct, že malíř spojuje doposud nabyté zkušenosti a poznatky do jednoho uceleného uměleckého prožitku. Námětem nových obrazu se stal moderní městský civilismus, život v městských ulicích a kavárnách (Žluté město). V roce 1960 podnikl Paur další studijní cestu do Paříže. Obrazy inspirované touto zkušenosti vystavil Paur na další autorské výstavě konané v roce 1962 ve Špálově galerii (Město večer, 1961; Paříž, 1962). V roce 1968 byl Jaroslav Paur jmenován zasloužilým umělcem. Jelikož patřil Jaroslav Paur k významným českým malířům 20. století, je jeho dílo zastoupeno v mnoha veřejných i soukromých sbírkách a to nejen u nás ale i v zahraničí. Jeho dílo můžeme najít v Národní galerii Praha, Národní galerii Varšava, Národní galerii Budapešť, v Galerii hlavního města Prahy, Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem a dalších. Jaroslav Paur zemřel 21. prosince 1987 v Praze.