Jiří John se narodil 6. listopadu 1923 v městě Třešť na Vysočině. Pocházel z chudé venkovské rodiny. Proslavil se zejména jako český malíř a ilustrátor 20. století. V roce 1938 ukončil studium na měšťanské škole v Třešti a v průběhu druhé světové války se vyučil zámečníkem. Od roku 1941 byl zaměstnán v malé venkovské továrně na stroje v Hedvíkově. Po konci války byl v roce 1945 přijat na Státní grafickou školu v Praze do ateliéru Zdeňka Balaše, kde se učil převážně práci s barvou. Zde však setrval pouze rok. V roce 1946 byl totiž přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru profesora Josefa Kaplického. Z tohoto období vzešlo přátelství s Jiřím Mrázem a Václavem Boštíkem. Studium ukončil v roce 1951. Poté nastoupil dvouletou vojenskou službu v Nových Dvorech. Své první malířské pokusy zaznamenal mladý John již na konci měšťanské školy. Už zde se začínal formovat jeho vroucí vztah k přírodním krásám. Seznamuje se s díly Jana Zrzavého nebo poezií Karla Tomana. V celkové tvorbě se Jiří John zaměřoval především na krajinu, jak venkovskou, tak městskou a její věčný koloběh a lidskou civilizaci. Každá oblast měla svůj přesný čas a místo s postupným, možná až učebnicovým, vývojem. Celý život se pohyboval mezi aktuálními uměleckými proudy, ale jako jiní čeští umělci (Jan Zrzavý, Josef Šíma, Václav Bartovský), zůstával vždy sám sebou, věrný svému vlastnímu přesvědčení a s nedůvěrou ke skupinovým programům. Vycházel především ze zkušenosti venkovského mládí. Svou ranou tvorbou působil na diváka velice osobitým dojmem, který není výrazněji příznačný žádnému malíři nebo uměleckému stylu a jen těžko se dá jakkoli blíže přirovnat. Navázal tak na dobu evropského umění ještě před příchodem kubismu. V roce 1947, ještě v ateliéru Josefa Kaplického, vznikly první Johnovy obrazy přírody (Černí koně, Zima) a o rok později si otevřel svůj vlastní ateliér v Praze. Jiří John vynikal především svým talentem a i sám Kaplický uznal, že škola mu nemá mnoho co nabídnout. V počátcích své tvorby, tedy v první polovině padesátých let, maloval především technikou suché jehly. Po návratu z vojenské služby v roce 1953, která na dva roky přerušila Johnovu práci, navázal přesně tam, kde skončil. Jeho tvorba však prošla tematickou obměnou. Přešel tak do své další umělecké etapy, kde převládly zátiší, motivy městské krajiny a obrazy s částmi interiéru (Skřiňka, Železniční přejezd). V roce 1953 se také oženil s malířkou Adrienou Šimotovou. Ve stejném roce se poprvé zúčastnil výstavy Umělecké besedy, která se konala v Praze. Stal se také členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. V roce 1954 začal spolupracovat s Václavem Boštíkem na památníku věnovaného obětem druhé světové války v Pinkasově synagoze. O dva roky později podnikl John svou první zahraniční cestu do Francie, aby studoval práci tamějších mistrů (Henry Matisse, Georges Braque). Společně s ním cestoval i Václav Boštík. Po návratu domu se zúčastnil další výstavy Umělecké besedy, tentokrát v Alšově síni. Společně s ním prezentovali svá díla jeho žena Adriena Šímotová, František Burant, Stanislav Kolíbal a další. V roce 1957 uplatnil Jiří John i svůj ilustrátorský talent, když obdržel svou první zakázku na ilustraci knihy Michelangelových sonetů. Společně s přírodními motivy, se již v Johnově tvorbě objevovaly i obrazy s motivy měst a civilizace vůbec. V tomto období se začala formovat také umělecká skupina UB 12, které se stal Jiří John členem společně se svou ženou Adrienou Šimotovou, Františkem Burantem, Václavem Boštíkem, Stanislavem Kolíbalem, a dalšími umělci. Od počátku šedesátých let se soustavně začal věnovat grafické tvorbě. V témže roce (1960) se také uskutečnila Johnova první samostatná výstava v Alšově síni v Praze. V roce 1962 se zúčastnil první výstavy skupiny UB 12, konané v galerii Československý spisovatel v Praze a o rok později obdržel cenu stříbrnou medaili za grafiku na 7. Bienále v São Paulu. V následujících letech se zúčastnil velkého počtu výstav jak u nás (výstava 66 v Mánesu, Špálova galerie), tak i v zahraničí (Řím, Krakow, Lublaň). Od poloviny šedesátých let se zaměřil na obrazy hornin a nerostů. Fascinován věcmi živými a neživými, snažil se najít mezi nimi jednotu a dostát tak harmonie díla (Rašení, Horniny, 1962 – 1964). Poslední léta svého života zasvětil znovu přírodě. Významná je také jeho pedagogická činnost na pražské Akademii výtvarných umění, kde působil v letech 1964 – 1972. V roce 1968 absolvoval další studijní cestu do Paříže. Jiří John zemřel 22. června 1972 v Praze ve věku 48 let. Svým dílem je Jiří John zastoupen v mnoha sbírkách jak českých (Národní galerie Praha, České muzeum výtvarných umění v Praze), tak zahraničních (Muzeum Sztuki, Polsko).