Český malíř, grafik, scénický výtvarník a pedagog František Jiroudek, se narodil 17. února 1914 ve Lhotě u Semil. V šesti letech se spolu se svými rodiči přestěhoval na Slovensko. Hlavním důvodem takového počínání bylo otcovo pracovní přeložení. V roce 1933 úspěšně složil maturitní zkoušku a kvůli velké touze stát se malířem se odstěhoval do Prahy. Zde se přihlásil na Uměleckoprůmyslovou školu, která ho ale bohužel neuspokojovala. Proto přešel v roce 1934 na Vysoké učení technické, kde se rozhodl studovat středoškolskou profesuru kreslení. Ani zde ale nebyl příliš šťastný. Velmi málo hodin kreslení a malby, ale za to spousta hodin jiných předmětů jej s donucením vedly někam úplně jinam, nežli směrem k umění. Po roce i tuto školu opustil. O Františku Jiroudkovi a o tom, jak se dostal konečně ke svému životnímu naplnění malíře, se hovoří, jako o osudovém zásahu. Traduje se, že jednoho všedního dne se Jiroudek procházel po Národní třídě, kde za výlohou Fieglovi galerie spatřil obraz Viléma Nowaka, který jej naprosto uhranul. Tomuhle zásahu nemohl mladý Jiroudek odolat a rozhodl se překonat svou vrozenou plachost a vydal se osobně za autorem onoho díla. Vilém Nowak byl v té době profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. Jiroudek mu ukázal své práce a požádal ho, zda by mohl navštěvovat jeho školu. Vilém Nowak tohoto nadějného a zapáleného umělce přijal. A tehdy začalo jedno z nejsilnějších přátelství, které překonalo doby zlé po celý jejich život. Vstoupit na Akademii během let 1936 – 1939 znamenalo, oprostit se od všech běžných poměrů. Vilém Nowak byl velmi moudrý a citlivý učitel. Své žáky vedl k pochopení a porozumění zákonitostí výtvarného tvoření. V žácích nepotlačoval jejich vlastní estetické cítění, ale naopak se v nich snažil probouzet vědomí jich samých. Nowakova škola svým pojetím a vedením začínajících umělců překročila omezenost Akademie a stala se „schola viva“ podstatou národní kultury. První umělecká tvoření Františka Jiroudka na Akademii vyplynula z plnění již ustálených školních prací. Naučil se zvládat principy stavby zátiší a musel se seznámit s požadavky, které jsou na malíře kladeny při tvoření portrétu, aktu, krajiny nebo figurálních kompozic. Tři z jeho školních prací byly vybrány na přehlídku studentských děl, která se pořádala v Neapoli v roce 1937. První vystoupenímladého umělce na veřejnosti a hned na mezinárodní úrovni bylo možno chápat jako důkaz jeho mimořádného talentu. V počátcích své samostatné tvorby se František Jiroudek věnoval prioritně tvorbě scénické, především z prostředí divadelních prken. Právě v tomto období byla jeho tvorba a i život spojen s Ostravskem (po smrti svého otce žil s matkou dva roky v Moravské Ostravě), kde byl angažován jako jevištní a kostýmní výtvarník (pracoval pro Národní divadlo v Ostravě). Tato divadelní zkušenost, byla pro Jiroudka tak silná, že výrazně ovlivnila i jeho následnou tvorbu, přestože se k divadlu již nikdy nevrátil. V době 2. světové války pro něj byly divadelní představení velkou inspirací, především tedy divadelní tragédie, které se mu staly motivem pro symbolické protiválečné obrazy. Po skončení války do jeho tvorby pronikl silný vliv Pierra Bonnarda. Právě tehdy se František Jiroudek začal více zajímat o krajinomalbu. Toto téma ho prakticky až do konce života už neopustilo. Za zmínku stojí také tvorba 60. lét, během nichž vytvořil Jiroudek několik ilustrací a monumentálních maleb. V roce 1939 se stal spoluzakladatelem skupiny s názvem Sedm v říjnu (sdružení umělců tehdejší generace, která byla orientována více tradicionalisticky, nežli zastánci Skupiny 42). František Jiroudek byl samozřejmě také členem Spolku výtvarných umělců a to od roku 1941. Od roku 1961 až do roku 1970 působil František Jiroudek jako rektor, jako profesor na Akademii výtvarných umění v Praze. Během let 1982 – 1987 byl předsedou Spolku československých výtvarných umělců a Spolku českých výtvarných umělců. V roce 1948 se zúčastnil kolektivní výstavy Mánesa v Domě umění. Během roku 1975 uspořádal František Jiroudek několik výstav na Slovensku. Dílo Františka Jiroudka je zastoupeno v několika galeriích ve Vídni, v Ermitáži v Rusku, v Sofii a v několika galeriích po celé České republice. Roku 1976 byl Františku Jiroudkovi udělen titul národní umělec. František Jiroudek zemřel 15. června 1991 v Praze. Na jeho počest byla uspořádaná posmrtná výstava na Novoměstské radnici v roce 2001.