Josef Lada, významný český malíř, kreslíř, ilustrátor, karikaturista a autor moderních pohádek pro děti, se narodil 17. prosince 1887 v posázavské vesnici Hrusicích v chudé ševcovské rodině jako nejmladší ze čtyř sourozenců (bratr František, sestry Antonie a Marie). Zemřel 14. prosince 1957 v Praze a je pohřben na Olšanech. Josef začal s kreslením již jako malý chlapec. Byl jím přímo posedlý ještě nastoupil na základní školu. Není přímo známo, kde se poprvé setkal s uměleckým dílem, ale můžeme se domnívat, že to bylo v hrusickém kostele, kde viděl poprvé tzv. "svaté" obrázky. Později ve své Kronice uvádí, že ho ze začátku přímo fascinovali pohlednice, zejména s motivy obyčejných zvířat, ze kterých čerpal svou první inspiraci. Od roku tedy 1893 navštěvoval základní školu v Hrusicích, kterou ukončil roku 1901. Už v těchto školních letech s velkou oblibou kreslil veselé obrázky pro své spolužáky, pro jejich obveselení, či jen tak pro radost. Vytvořil si nicméně postupem času lehký odpor ke školním lavicím, kterého se jen tak nezbavil a pociťoval jej i později na studiích v Praze. Nebylo to však nic divného či nenormálního, v té době mívaly školy pověst velmi špatnou a děti se těšili na každý volný den mimo lavice. Po ukončení základní školy odešel do Prahy, kde se krátký čas učil řemeslu malíře pokojů. Práce se mu však zdála příliš těžká, a proto o rok později vstupuje do učení na knihaře-zlatiče. Během toho se seznamuje s pracemi Mikoláše Alše, Josefa Mánese i Maxe Švabinského. V roce 1904 uveřejnil týdeník Máj první Ladovy kresby, za které dostal svůj první honorář. Téhož roku navštěvoval kreslířské kurzy na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Jakesche. V roce 1905 Ladu, po několika neúspěšných pokusech, konečně přijali k řádnému studiu. Ze školy však po půl roce odešel a začal ilustrovat dětské knihy. První knížka s jeho ilustracemi, Pohádka o Honzíčkovi a Zlatovlasé Isole od Jaroslava Havlíčka, vyšla v roce 1906. Postupně se pokoušel prorazit se svou prací do několik magazínů a novin a i když nechtěl být ze začátku kreslířem humorných situací, nakonec podlehl tlaku vydavatelů a začal se věnovat do hloubky veselým kresbám, což znamenalo pro jeho kariéru velice zásadní obrat. Sám Lada toto rozhodnutí ve své kronice komentoval takto: "Nevím, proč jsem opustil dosavadnímotivy spíše náladové a obrátil zřetel výhradně ke kresbám humoristickým. Snad mi někdo napověděl, že bych si kreslením veselých obrázků spíše usnadnil existenční zápas a cestu k vytčenému cíli než malováním obrazů, na něž jsem předně ještě zdaleka nestačil a k jejichž malování jsem neměl času, ani prostředků." Lada nebyl typem umělce, který by si vzal svůj model a potřeby do přírody jako bylo zvykem, ale tvořil v klidném prostředí domova u stolu, kde mohl nerušeně využívat svou unikátní výtvarnou paměť. Ve svých myšlenkách měl nespočet motivů a námětů, ať už se jednalo o neživé věci či živé tvory. Šlo o opravdu rozmanité spektrum témat – zlé tchýně, divoké děti, toulající se opilci, spící psi či samotářští ponocní. To vše pro něj mělo nezpochybnitelnou hodnotu figury. Josef Lada byl bytostným figuralistou. Jeho kresby pro různé časopisy (Humoristické listy, Besídka mladých, Rarach) se stávají pravidelností a zajišťují Ladovi pravidelný příjem a živobytí. Postupem času se seznamuje s osobnostmi tehdejšího uměleckého světa jako např. Jiřím Mahenem nebo Jaroslavem Haškem, se kterými navázal i pracovní styky. V roce 1910 se stal spoluzakladatelem a současně redaktorem čtrnáctideníku Karikatury. V této době si konečně mohl dovolit svůj vlastní byt, kde byl častým podnájemníkem jeho přítel Jaroslav Hašek. Byl to hlavně Jaroslav Hašek, který měl v tomto období na Ladu rozhodující a mimořádný vliv. Učil jej postupně svobodnému způsobu viděníreality ve kterém bylo možné určitým stylem pohrdat zaběhnutými konvencemi a prožívat umění jako bláznivou hru. Historie Karikatur se začala psát na začátku ledna 1909. V té době Jaroslav Šalda, ředitel národně-německé tiskárny, pověřil Josefu Ladu přímým vedením celé výtvarné redakce. Časopis byl charakterizován jako satirický týdeník a prodával se za cenu 4 haléřů. Lada v té době musel pravidelně každý týden zásobovat Karikatury svými pracemi. Pracoval často na humoristických a politicky aktuálních kresbách. Zatímco Ladovi přátelé odcházeli na vojnu, on byl díky své oční vadě zproštěn vojenské služby. Během války se živil jako kreslíř v různých časopisech a v roce 1920 působil v kabaretu Červená sedma. Stal se rovněž členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Následujících dvacet let pracoval jako redaktor nakladatelství Melantrich a redigoval přílohu Českého slova Kvítko z čertovy zahrádky. Roku 1921 se znovu setkává s Jaroslavem Haškem a o dva roky později, kdy vycházely Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka, předkládá Lada své originální ilustrace. Lada ilustroval díla i jiných významných českých autorů např. Tyrolské elegie, Král Lávra (Karel Havlíček Borovský) nebo České pohádky od Jana Drdy. Společně se Spolkem výtvarných umělců Mánes uspořádal v roce 1926 svou první samostatnou výstavu. Lada prožíval vrcholné období své tvorby. S nástupem protektorátu byla jeho činnost značně omezena. Nemohl publikovat ani kreslit do novin, a tak se věnoval pouze své volné tvorbě. Ke sklonku svého života se začal angažovat i v oblasti filmů (kreslený film Říkadla, Čert a Káča, Hrátky s čertem, různé plakáty k filmům). Josef Lada je považován za předního představitele české výtvarnické scény. Inspirace čerpal z přírody, svého dětství i osobních zážitků. Ve svých obrazech se snažil zachytit krásy českého venkova, se kterým se může každý člověk ztotožnit. Snažil se zobrazit harmonii člověka s přírodou. Postupem času se vypracoval na malíře s originálním projevem a nezaměnitelným moderním rukopisem. Během svého života vytvořil asi 400 volných obrazů a více jak 15 tisíc ilustrací. Velkou část své práce věnoval především dětem. Mezi jeho nejznámější obrazy můžeme zařadit Zimní krajina, Bubnování, Rvačka v hospodě, Krajina před bouří, Zabíjačka, Jaro s dětmi, Vodník, Český betlém a další. Ve 30. letech se zapojil jako malíř i do divadelní scény. Vytvářel divadelní dekorace pro Národní divadlo zejména pro hry Josefa Kajetána Tyla (Strakonický dudák), Bedřicha Smetanu (Prodaná nevěsta) nebo pro divadlo E. F. Buriana (Ukradený dědeček). Druhá etapa Ladovy tvorby (první se mapuje v letech 1904-1921) nebyla pouhým ustálením umělcova stylu, ale symbolizovala také fakt, že si Josef Lada našel práci, která mu plně vyhovovala a tak se mohl v roce 1923 oženit s Hanou Budějickou, se kterou získal malíř pevné zázemí a klid v rodinném životě. Tyto skutečnosti pomohly k tomu, že se mohl plně soustředit na vytvoření díla, které existovalo doposud pouze v jeho představách. Byl to opravdu rozdílný přístup k životu, než ten který poznal během své první etapy se svým dlouholetým kamarádem Jaroslavem Haškem. Na počátku třicátých let již Josef Lada patřil k velmi významným výtvarníkům a byl oceňován hlavně jako ilustrátor a karikaturista. Jeho jméno bylo známé v širokém podvědomí lidí a byl v jistém slova smyslu celebritou. Blízce ho znal však jen velmi úzký okruh nejbližších přátel. V roce 1935 přichází určitý zlom po kterém se začíná Josef Lada věnovat více volné tvorbě a začíná také soustavněji malovat. Vznikaly tak první verze uměleckých děl, které ho později jako malíře proslavily. Co se týče Ladovi spisovatelské kariéry, kterou rovněž doplnil svými obrázky, tak první pohádky začal psát pro své dvě dcery. Mezi dětmi jsou nejznámější příběhy O kocouru Mikešovi (1934), Zlatý domov (1937), O chytré kmotře lišce (1937), Bubáci a hastrmani (1939), Pohádky naruby (1939), Nezbedné pohádky (1946). Pro dospělé vznikla díla jako Válka v kostce (1918), Ilustrovaná frazeologie a přísloví(1924), dále autobiografie Vzpomínky z dětství(1937), Kronika mého života (1942). Josef Lada je se svou tvorbou znám i v zahraničí, kde byla jeho díla mnohokrát vystavována (Paříž, Vídeň, Benátky, Edinburgh, Stockholm, Čína, Japonsko, Vietnam). Stal se tak asi nejpopulárnějším malířem a ilustrátorem v českých dějinách. V roce 1947 byl jmenován národním umělcem.