Talentovaný, kubisticko – expresionistický malíř a výtvarník Bedřich Piskač se narodil 8. května 1898 v České Bělé u dnešního Havlíčkova Brodu. V letech 1917 – 1924 studoval na pražské Akademii výtvarných umění pod vedením malíře a teoretika umění Karla Krattnera, profesora Vratislava Nechleby a sochaře a řezbáře Otakara Španiela. Již v dobách studií na Akademii vznikala Piskačova díla ovlivněná tvorbou Bohumila Kubišty a duchem kubo-expresionismu. Jeho dodnes reprodukovaná zátiší, většinou oleje na plátně, např. „Pradlena“ (1921) či „Zátiší s chlebem“ (1924), tvořil během svého pražského pobytu ovlivněn názorovými stanovisky Devětsilu a sociálním pohledem na prostý život obyčejných lidí. Zobrazoval předměty a činnosti všedního života. Svým malířským výrazem kladl důraz na vztah světla a prostoru, často upevněného černou obrysovou linií zesilující naléhavost a výpovědní hodnotu obrazu. V Piskačově tvorbě od první poloviny dvacátých let bylo patrné úsilí zpřístupnit modernímalířství co možná nejširšímu publiku a doposud opomíjeným sociálním vrstvám společnosti. V polovině dvacátých let se v Piskačově tvorbě začaly promítat vlivy francouzských umělců, zejména malíře a jednoho ze zakladatelů fauvismuAndré Deraina a především Paula Cézanneho. Ovlivněn jejich moderním pojetím umění začal Bedřich Piskač koncipovat svá plátna s větším důrazem na výtvarný aspekt obrazu – obraz „Zátiší s pomeranči,“ a pouštěl se i do rozsáhlejších figurální kompozic – obrazy „Koupání“ nebo „Tři akty v zeleném.“ V polovině dvacátých let pobýval Bedřich Piskač opakovaně v inspirativní a tehdejší malířskou generací velmi vyhledávané oblasti podhůří Orlických hor, a to především v obci Rybná nad Zdobnicí, tehdejší Německé Rybné. Zde vznikaly jeho první krajiny, pojaté rozvážně a opatrně se spíše nevýraznými motivy. Jeho krajinné výjevy byly strohé individuální formální redukcí, ztvárněním s omezenou barevností bledších barev, avšak nepostrádající poezii. Svojí úspornou kompozicí zobrazoval nejen podhorskou krajinu, cesty lemované stromy, ale zachytil i venkovskou architekturu. Na obrazech usiloval o stálost a neměnnost pohledu na krajinu bez proměnlivého vlivu nálady, což se odráží na jeho olejích na plátně z konce dvacátých let „Cesta“ (1928), „Krajina v Německé Rybné“ (1928) „Německá Rybná,“ „Z Orlických hor“ (1927-28) a dalších. Bedřich Piskač usiloval o zobrazení krajinné podstaty, její prosté a poctivé barevné i tvarové vypodobnění. Inspirací byla Piskačovi i díla nedaleko tvořícího akademického malíře a grafika Václava Špály, který rád pobýval koncem dvacátých let v krajině Orlických hor v Potštejně a jehož vliv je na Piskačově tvorbě koncem dvacátých let patrný. Bedřich Piskač docházel do speciální krajinářské školy akademického malíře a oblíbeného profesora Akademie Otakara Nejedlého, který se svými studenty pořádal kromě komentovaných vycházek po současných výstavách v galeriích v jarním a letním období také výlety do české krajiny. V době akademických prázdnin podnikali žáci jeho školy inspirativní studijní cesty do zahraničí, zejména po jižní Evropě a Francii. Roku 1928 pořádala Nejedlého speciálka jeden ze svých studijních pobytů na Korsice a Bedřich Piskač se rozhodl této studijní cesty také zúčastnit. Piskačovo první seznámení s rázem ostrovní krajiny a inspirace korsickými zákoutími daly vzniknout jeho hodnotným zátiším a krajinám. Korsický pobyt byl pro mladého a nadějného malíře velmi podnětný, a proto se následujícího roku rozhodl svoji cestu na tento ostrov zopakovat. Při průjezdu jižní Francií se však setkal s agresivní infekcí skvrnitého tyfu, které 26. března 1929 ve francouzském Lyonu ve věku nedožitých jednatřiceti let podlehl. Smrt Bedřicha Piskače byla náhlá a nečekaná, a proto se z jeho malířského odkazu příliš nedochovalo. Bedřich Piskač byl členem uměleckého svazu Devětsil, od roku 1923 také Spolku výtvarných umělců Mánes, se kterým od téhož roku aktivně vystavoval. Na posmrtné výstavě právě v Mánesu na přelomu let 1929 – 30 bylo vystaveno přes dvě stě Piskačových prací. Byl také členem „Nové skupiny,“ se kterou ještě jako student Akademie roku 1922 vystavoval v pražském Domě umělců. Piskačova tvorba je zastoupena ve sbírkách Národní galerie v Praze, Oblastní galerie výtvarného umění ve Zlíně a místní obrazárně v Rybné nad Zdobicí, nazvané podle jejího zakladatele z druhé poloviny třicátých let dvacátého století, faráře a děkana místního kostela Jana Selichara. Piskačovy ilustrace, zejména kresby, byly později použity jako obrazový doprovod knižních publikací, například pro knihu bývalého československého prezidenta Antonína Zápotockého „Rozbřesk“ vydanou v roce 1974 v edici Československého spisovatele nebo pro psychologický román Miloslava Nohejla „Svět nic neví“ v jehož reedici z roku 1970 (původní vydání 1934) se objevila na přebalu knihy reprodukce Piskačova obrazu.