Šimotová Adriena

1926–2014
Adriena Šimotová je česká výtvarnice, která se narodila 6. srpna 1926 v česko-francouzsko-švýcarské rodině, usazené natrvalo v Praze. Její otec, Václav Šimota pocházel z chudých venkovských poměrů a pracoval jako technický úředník. Matka Adrieny, Milena Šetlíková (provdaná Šimotová) se plně věnovala rodině. Babička Mathilde Šetlíková, rozená Berenstecher, byla původem z Yverdonu, což je francouzská část Švýcarska. Babička s nimi žila ve společné domácnosti a na svou vnučku měla velký vliv. Rodina byla velmi kulturně založena. Adriena již od útlého dětství kreslila a hrála na klavír. V rodině se mluvilo česko-francouzsky. V roce 1953 se vdala za dlouholetého přítele ze studií Jiřího Johna. V roce 1960 se jim narodil syn Martin John a v roce 1972 jímanžel umírá. Adriena v letech 1940 – 1941 studovala na soukromé grafické škole v Praze u profesora Jaroslava Švába. O rok později nastoupila na státní grafickou školu v Praze, kde studovala u profesorů Richarda Landra a Zdeňka Balaše, který pro ni byl důležitou oporou a autoritou. Během let 1945 – 1950 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru ..

Adriena Šimotová je česká výtvarnice, která se narodila 6. srpna 1926 v česko-francouzsko-švýcarské rodině, usazené natrvalo v Praze. Její otec, Václav Šimota pocházel z chudých venkovských poměrů a pracoval jako technický úředník. Matka Adrieny, Milena Šetlíková (provdaná Šimotová) se plně věnovala rodině. Babička Mathilde Šetlíková, rozená Berenstecher, byla původem z Yverdonu, což je francouzská část Švýcarska. Babička s nimi žila ve společné domácnosti a na svou vnučku měla velký vliv. Rodina byla velmi kulturně založena. Adriena již od útlého dětství kreslila a hrála na klavír. V rodině se mluvilo česko-francouzsky. V roce 1953 se vdala za dlouholetého přítele ze studií Jiřího Johna. V roce 1960 se jim narodil syn Martin John a v roce 1972 jímanžel umírá. Adriena v letech 1940 – 1941 studovala na soukromé grafické škole v Praze u profesora Jaroslava Švába. O rok později nastoupila na státní grafickou školu v Praze, kde studovala u profesorů Richarda Landra a Zdeňka Balaše, který pro ni byl důležitou oporou a autoritou. Během let 1945 – 1950 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru u profesora Josefa Kaplického, který ve své výuce kladl velký důraz na kompozici a umění formy. Ve stejném ateliéru studovali i Jiří Mrázek a Jiří John. V této době vznikaly mezi Šimotovou a jejími kolegy pevné přátelské vztahy, které později vedly ke vzniku známé a vlivné skupiny UB 12, která sdružovala malíře, sochaře grafiky i teoretiky. V roce 1950 byla přijata do Střediska Umělecké besedy. V roce 1953 začala se svým manželem pracovat v ateliéru Nad Královskou oborou, kde se velkou náhodou setkali s malířem Václavem Boštíkem. V jeho ateliéru uspořádali svou první improvizovanou výstavu, které se stala počátkem historie skupiny UB 12. V roce 1957 uspořádalo několik členů skupiny UB 12 svou první veřejnou výstavu. V roce 1960 vystavovala v Síni Lidové demokracie v Praze své pastely a tempery s civilizační a městskou tématikou. V témže roce byla skupina UB 12 oficiálně schválena Svazem výtvarných umělců. V roce 1962 na výstavě v Československém spisovateli vystavila figurální obrazy, mezi nimiž je i obraz Zrcadlo, který byl velmi důležitý pro vývoj její další tvorby. Rekce na výstavu nebyly však příliš kladné. Byla uzavřena státními orgány. V Rudém právu vyšla negativní recenze a v Československém rozhlase byla vysílána kritická reportáž. Tím se o výstavu začala zajímat široká veřejnost, kritikové i umělci. Během let 1979 – 1980 se věnovala ilustrování. S jejím výtvarným doprovodem se můžeme setkat např. u básní Vladimíra Holana, které vyšly v osmém díle Holanových sebraných spisů pod názvem Nokturnál v nakladatelstvíOdeon. V letech 1993, 1995, 1998, 2003 vyučovala na letní umělecké škole v Salcburku. V roce 1973 dochází u Adrieny Šimotové k významnému zlomu v její dosavadní tvorbě. Po šestiletém hledání opustila klasickou malířskou techniku. Začala pracovat s novým materiálem: s textilem a s reálným fyzickým prostorem. V osmdesátých letech se jejím hlavním pracovním materiálem stál papír. Vznikaly papírové sochy, reliéfy aj. Během let 1984 – 1989 tvořila a instalovala poprvé své velké prostorové kresby. Kolem roku 1987 se v její tvorbě objevovaly křesťanské motivy, znaky a témata. Během svého dosavadního života objela Adriena Šimotová se svými obrazy výstavy na mnoha místech nejen po celé vlasti, ale i po celém světě. Navštívila zahraniční místa, jako jsou např. Francie, Slovinsko, Brazílie, Itálie, Německo, Spojené státy americké, Anglie, Rakousko, Maďarsko a Rakousko. Při společné cestě s manželem do Paříže, v roce 1968, se osobně setkala s umělcem Josefem Šímou. Roku 1967 se účastnila Mezinárodního bienále grafiky v Lublani, kde získala řadu čestných uznání a v roce 1979 Grand Prix. V roce 1970 získala zlatou medaily na Mezinárodním bienále grafiky ve Florencii. V roce 1990 získala prestižní cenu Gottfrieda von Herder ve Vídni. Roku 1991 je jí udělen Řád rytíře umění a literatury – Chevalier d’Ordre de l’Art et Lettre. Během roku 1994 jí zemřel syn a to ji poznamenalo jak v osobní, tak i profesnírovině. V roce 1997 převzala z rukou prezidenta České republiky Medaili za zásluhy I. stupně. V roce 2003 je jí udělen francouzský Řád důstojníka umění a literatury Officier d’Ordre de l’Art et Lettre. V roce 2005 udělila Vysoká škola výtvarných umění v Bratislavě Adrieně Šimotové titul Doctor Honoris causa. Senátem České republiky byla vyznamenána Cenou Společnosti pro vědu a umění. Téhož roku získala Cenu Ministerstva kultury Český republiky za rok 2005.

celý text méně textu

Encyklopedie

a b c č d e f g h ch i j k l m n o p r s š t u v w z