František Vobecký, český malíř, fotograf a pedagog, se narodil 9. listopadu 1902 v malém městečku ve středočeském kraji Trhovém Štěpánově. Vyučil se krejčím. V letech 1923 – 1926 navštěvoval večerní kurzy kreslení na Ústřední škole dělnické v Praze. Krátký čas svého života strávil v zahraničí, konkrétně v Paříži na Academii Colarossi a na Academii de la Grande Chaumière. Tuto cestu můžeme z velké části považovat za studijní pobyt, kde se František Vobecký seznamoval s moderním uměním a zároveň tak neustále zdokonaloval své malířské znalosti a dovednosti. Po návratu do Prahy pracoval velkou část svého života (1931 – 1976) jako modelář a stříhač modních salonů Rosenbaum a Podolská. Mezi lety 1964 – 1976 působil také jako externista na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde přednášel studentům střih. Co se týče umělecké kariéry, můžeme považovat Františka Vobeckého za samouka. Od roku 1930 příspíval svou prací do výtvarného měsíčníku Volné směry, které byly vydávány Spolkem výtvarných umělců Mánes v letech 1897 – 1949. Po ..
František Vobecký, český malíř, fotograf a pedagog, se narodil 9. listopadu 1902 v malém městečku ve středočeském kraji Trhovém Štěpánově. Vyučil se krejčím. V letech 1923 – 1926 navštěvoval večerní kurzy kreslení na Ústřední škole dělnické v Praze. Krátký čas svého života strávil v zahraničí, konkrétně v Paříži na Academii Colarossi a na Academii de la Grande Chaumière. Tuto cestu můžeme z velké části považovat za studijní pobyt, kde se František Vobecký seznamoval s moderním uměním a zároveň tak neustále zdokonaloval své malířské znalosti a dovednosti. Po návratu do Prahy pracoval velkou část svého života (1931 – 1976) jako modelář a stříhač modních salonů Rosenbaum a Podolská. Mezi lety 1964 – 1976 působil také jako externista na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde přednášel studentům střih. Co se týče umělecké kariéry, můžeme považovat Františka Vobeckého za samouka. Od roku 1930 příspíval svou prací do výtvarného měsíčníku Volné směry, které byly vydávány Spolkem výtvarných umělců Mánes v letech 1897 – 1949. Po francouzské „stáži“, která byla pro Vobeckého z hlediska zkušeností velice přínosná, se Vobecký zařadil do českého uměleckého prostředí a roku 1931 byl do výtvarného spolku Mánes přijat. Tvorba Františka Vobeckého se ve třicátých letech odvíjela od taktovky pozdního kubismu. Třicátá léta minulého století se však neinspirovala jen kubismem. Silný vliv na uměleckou činnost měl i surrealismus, kterému Vobecký zasvětil klíčovou část svých fotografických děl, především tedy fotomotážím, fotografických kolážím a asamblážím. Veškeré fotografie, které Vobecký použil při tvorbě svých koláží, si sám i nafotil. Zpočátku se zaměřil na fotografování reprodukcí svých imaginativních obrazů, dále pak přírody (kamenů, stromů) a také na tvorbu modních fotografií pro časopis Měsíc. Později se František Vobecký, podobně jako Jindřích Štyrský nebo Karel Teige, zaměřil na fotografie s erotickým podtextem, tedy na umělecké zachycení nahého lidského (ženského) těla. V této oblasti si František Vobecký vytvořil svůj osobitý styl, při kterém se snažil vystihnout krásu a symboliku ženského těla a na rozdíl od zmíněných dvou umělců volil své fotografie jemněji, což vede v konečné fázi z pohledu pozorovatele k větší srozumitelnosti díla. Zároveň vybíral své snímky s jistou mírou taktu a decentnosti. K tématice surrealistických asambláží se po delší přestávce opět vrátil v sedmdesátých letech. Za svůj život se František Vobecký zůčastnil řady výstav a to jak samostatných, tak i kolektivních. Své obrazy vystavoval již koncem 20. letech jako host a ve 30. letech už jako člen výtvarné skupiny Mánes. Samostatné výstavy se konaly především v Praze (Galerie ČsS, 1959; Staroměstská radnice, 1985; Pražský dům fotografie, 1996) a Brně (Kabinet fotografie J. Funkeho, 1982). Díla Františka Vobeckého jsou zastoupeny i ve sbírkách mnoha českých galerií. František Vobecký zemřel 13. dubna 1991 ve věku nedožitých 88 let.