Bauch Jan (1898 - 1995)

Člověk má nekonečně mnoho tváří a životů a pravda má mnoho podob. Umění je věčný pokus překročit všechny hranice, a tato odvaha je zdrojem krásna. Umění, kterému nikdo nerozumí, není uměním. Jan Bauch byl významným českým malířem, sochařem a ilustrátorem. Narodil se 16. listopadu 1898 v Řetězové ulici v Praze na Starém Městě. Pocházel z rodiny řezbáře. V otcově dílně, kde se zhotovoval nábytek pro bohaté a další umělecké předměty, se formovala chlapcova osobnost a jeho smysl pro vizuální vnímání tvarů a plasticity. Jan Bauch byl všestranným umělcem 20. století, který svou jedinečnosti přispěl výrazně k rozvoji české kultury. Bauchovy umělecké sklony se projevovaly již na měšťanské škole, kdy se zajímal především o kreslení. Své umělecké studium však započal až po získání výučního listu v řezbářské dílně svého otce v Krakovské ulici a to na Umělecko-průmyslové škole v roce 1914. Vstoupil tak do všeobecné školy profesora Emila Dítěte, který svým studentům poskytoval potřebné výtvarné základy. Ty demonstroval především požadavky na přesnost kreseb a věrohodnost záznamů viděného. Po necelých dvou letech byl však Bauch nucen kvůli válce studium na čas přerušit. Válečné období vnímal Bauch jako další kapitolu svého života, která výrazně pomohla k formování jeho vlastní osobnosti. Na rozdíl od jiných autorů nevnímal válku z hlediska utrpení, smrti a její surovosti, ale spíše jako znevážení lidské existence, která ztratila svou hodnotu, ukázku lhostejnosti a nepochopitelný akt beztrestného lidského chování, jako odraz mravní zkaženosti lidstva. Ke studiu se vrátil v roce 1919. Nastoupil opět na UMPRUM a stal se žákem profesora Vratislava Huga Brunnera, člověka velice inteligentního a umělecky nadaného. Navzdory otevřenosti a tolerantního vztahu ke studentům, ke kterým se choval velmi přátelsky, jim však přes svůj výrazný výtvarný rukopis a osobité umělecké názory nedokázal objektivně otevřít svět umění. Jan Bauch své studium na UMPRUM ukončil v roce 1921. S vysokým očekáváním dále pokračoval v letech 1921-1923 na grafické speciálce pražské Akademie výtvarných umění pod vedením svérázného umělce Maxe Švabinského. Ten působil na studenty vysloveně buržoazním dojmem s notnou dávkou elegance a suverenity. Neměl tak přátelský vztah se svými žáky jako předchozí učitelé, a ačkoli Bauch uznával Švabinského přínos v dějinách výtvarného umění, s jeho dílem se nedokázal příliš ztotožnit. To byl také jeden z důvodů, proč akademii dobrovolně opustil. Studium ukončil v roce 1923 s pocitem nedotvořenosti vlastní umělecké osobnosti, kterou do té doby provázel pouze nesouhlas a protest vůči tehdejším výukovým metodám. Z hlediska uměleckého života žil Jan Bauch doposud spíše jako samotář uzavřený do sebe, který hledal nové možnosti výtvarné realizace. Důležitým mezníkem v umělcově vývoji byla proto podnětná výstava francouzského umění, která se konala v roce 1923 v Obecním domě. Bylo to jedno z prvních seznámení Jana Baucha se světovým uměním, které znával pouze z uměleckých časopisů a reprodukcí. Z malířů byli představení např. Manet, Gogh, Cézanne, Derain, Matisse, Picasso, Daumier a další. Zahraniční umělci se již dokázali oprostit od ustálených konvencí a vnést do moderního umění své vlastnímyšlení, svou fantazii a avantgardní vidění současného světa. Své umělecké sklony začal Bauch utvářet již jako kluk vyrůstající na Starém městě v Praze, ještě v době hlubokého Rakouska – Uherska, kde se procházel se svým otcem. Inspirovalo jej především architektonické goticko – barokní prostředí a atmosféra chrámových interiérů. To se stalo inspirující sílou mnoha začínajících umělců, Baucha nevyjímaje. Zásadním zážitkem bylo pro Baucha úchvatné panorama Karlova mostu s alejí kamenných soch, ve kterém se snoubí krása tradiční české gotiky a barokního umění. Z počátku tíhla jeho tvorba ke znakům kubismu, který se šířil do Českých zemí společně s konstruktivismem jako revolta secese jak v architektuře, tak ve výtvarném umění. Změny byly citelné i na akademické půdě, kde vlna studentů pozvolna opouštěla tradiční akademismus a propadala více do vývoje moderního umění. Kariéra začínajícího výtvarníka však nebyla lehká. Proto se i Jan Bauch po studiu živil, jak se dalo. Pracoval na různých reklamních materiálech pro pražskou lakýrnickou firmu, na sgrafitech nebo jako asistent sochaře Otty Gutfreunda. Během toho seznamoval s tvorbou dalších českých umělců, jako byli Emil Filla, Jan Zrzavý, Bohumil Kubišta nebo Rudolf Kremlička, avšak stále si zachovával převážnou názorovou samostatnost. Veliký vliv na Bauchovu tvorbu měl především posledně jmenovaný umělec, Rudolf Kremlička, jehož přátelství si Bauch nesmírně vážil, a který svou noblesou, nenapodobitelným stylem a jeho poznámkami spíše k životu samému, nežli k umění, spolu-utvářel Bauchovu uměleckou osobnost. Zatímco se však Kremličkův styl orientoval především na zachycení těch nejjemnějších koloristických substancí a harmonických kompozic, které odrážely bezprostřední odraz viděného, Bauchovi se tento styl příčil. Byl zastáncem spíše hmotné malířské práce, ve které je dobře viditelná ruka, která obraz vytvářela. Zde se projevovala především malířova náklonnost a spřízněnost k sochařským pracím. Také svým citem pro bohaté barvy a dynamické linie se Bauch určitým způsobem odlišoval od ostatních umělců. Přes všechno hledání a nejistotu se nejvýrazněji propracoval k expresi. Později se v jeho dílech začaly prosazovat i znaky jiných uměleckých směrů jako neoklasicismus a surrealismus. V průběhu třicátých let však již umělcova tvorba nasvědčovala tomu, že se bude vyvíjet svou vlastní cestou. Základní tematické okruhy přelomu dvacátých a třicátých let, jakými byly krajiny, zátiší a figurální obrazy (Zátiší s rybičkami, Ležící akt), rozšířil o složitější figurální kompozice (Adam a Eva) a o pražské náměty (Hradčany). Bauchova tvorba je známá svou spontánností a expresivním vyjádřením citovosti, která mu pomohla překonat i negativní vlivy 20. století a promítla se nesmazatelně do jeho práce. Nepopíratelný vliv na jeho tvorbu měla Druhá světová válka, kdy toto období popisuje jako jedno z nejtěžších. Není proto divu, že s jejím příchodem je spojeno i období Bauchovy krize spojené s potřebou vyjádřit prvotní a nejsilnějšími pocity a to strach, úzkost, zoufalství a beznaděj. Ve svých dílech, Kristus na hoře Olivetské z roku 1939, Ukřižování nebo Poslední večeře, se snažil zachytit často vyjadřovanou náboženskou symboliku utrpení a úzkosti. Kromě tohoto se Bauch stále intenzivně věnoval krajinomalbě a mezi jeho hlavní témata patřil i ženský akt. K Bauchovým nejznámějším malířským dílům tohoto období patří zejména Loreta (1942), Týnský chrám (1943), Zátiší s ovocem (1942) a Akt (1942). V době poválečné se hlavním tématem Bauchovy tvorby stalo městské prostředí, což také dokládá výstava pořádaná v roce 1956, kde většina vystavených exponátů zachycovala pražské scenérie (Praha ze Strahova, Křižovnické náměstí, Týnský chrám a další). Na přelomu padesátých a šedesátých let se v popředí Bauchova zájmu objevilo nové téma, které se poté sporadicky objevovalo i v následujících letech. Byly to náměty z prostředí cirkusového, artistického (Červený trikot, Černý trikot, Tři artisté, Akrobat, Dva klauni). Ojediněle se také navracel k tématům protifašistickým (Válka, Gott mit uns) a menší podíl na jeho tvorbě měly i portréty (K poctě sochaře OttyGutfreunda, Autoportrét, Dívčí hlava, Podobizna starého muže). Známá je také jeho ilustrátorská činnost a dekorativní tvorba, které Jan Bauch považoval za další způsob malířského umění. Převážně během padesátých a šedesátých let se stal autorem ilustrací např. k Básním Francoise Villona, historického románu Victora Hugo „Chrám Matky Boží v Paříži“ nebo knihy známého irského spisovatele Oscara Wildea „Salome“. Z dekorativní tvorby jsou nejznámější účast v soutěži o vytvoření hlavního okna v chrámu sv. Víta v roce 1932 nebo poválečná práce na tvorbě oken pro arkýř v pražském Karolinu. Jeho činnost však nekončila pouze u obrazů a ilustrací. Navzdory samotářskému životu se Bauchova třicátá léta zakládala na přátelství se sochaři a studování osobitosti jejich tvorby. Úzké vztahy udržoval zejména s Ottou Gutfreundem, Karlem Pokorným a dalšími českými sochaři. Potřeba zhmotňovat své malby, uspokojovat touhy po prostorové trojrozměrnosti a již jeho utužovaný sklon k plastickému projevu se u Baucha projevil v další umělecké činnosti, kterou bylo sochařství. Proslavil se zejména jako sochař inspirovaný ženskou krásou, kterou považoval za prazáklad všech tvarů, představitelku a zdroj erotické přitažlivosti, ztvárněnou v dílech jako Sedící dívka (1930) a Myjící se dívka (1930). Znovu se k sochařství intenzivněji navracel v šedesátých letech (Ležící akt, Milenci). Během své umělecké kariéry se Jan Bauch stal členem nejznámějších uměleckých spolků své doby, Umělecké besedy a Spolku výtvarných umělců Mánes, do kterého byl přijat na doporučení Emila Filly. Po Druhé světové válce (od roku 1946) působil sám dvanáct let jako docent na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze. Za svou uměleckou činnost byl v roce 1977 povýšen titulem národního umělce. Zajímavým zpestřením Bauchova života byly cesty do zahraničí, které výrazně ovlivnily jeho pohled na umělecký svět. Z počátku své cesty podnikal především do Francie (poprvé v letech 1927 – 1928), Nizozemí a Itálie, kde se seznamoval s vývoje moderního umění, a později do Řecka (1957), kde mnoho umělců hledalo počátky umění a prvotní inspirace po prožitých útrapách 20. století. Není proto divu, že antické umění Baucha doslova uchvátilo svou kulturou a bohatou historii a inspirovalo jej k tvorbě řady obrazů a plastik. V roce 1967 vedly jeho cesty až do kanadského Montrealu, který se stal rovněž inspirací několika děl. Neméně důležitou měrou je jméno Jana Baucha spojeno s katedrálou sv. Víta v Praze a katedrálami vůbec (Detail katedrály, 1969; Vstup do chrámu, 1973). Jeho zaujetí pro tyto gotické stavby můžeme vidět v již zmíněné snaze zapojit se do soutěží o vyzdobení svatovítské katedrály, nebo v ilustraci známého románu Victora Huga Chrám matky boží v Paříži, kde Bauch mistrovsky zachytil motiv velkolepé pařížské katedrály. Během svého života se Jan Bauch, ať už osobně nebo v zastoupení svým dílem, zúčastnil mnoha domácích i zahraničních výstav. Jeho obrazy a plastiky se nachází ve sbírkách téměř všech významných českých metropolí. Jan Bauch zemřel 9. ledna 1995 v Praze ve věku 96 let.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.