Bauernfreund Jakub (1904 - 1976)

Malíř Jakub Bauernfreund se narodil 25. října roku 1904 ve Zborově na Slovensku, v oblasti Slovensko-polského pohraničí, nedaleko starobylého města Bardějov. Pocházel z velmi skromných až chudých poměrů početné židovské rodiny Bauernfreundových, která vychovávala sedm dětí. Největší místnost jejich malého domku, stojícího na okraji obce, sloužila i jako místní hostinec, kromě toho se rodina živila chovem dobytka a prací na polích. Jakub Bauernfreund se snažil již od mládí přilepšit sobě i své rodině hledáním jiného živobytí, nejprve mimo rodné Slovensko, a to v Ostravě, ovšem bezúspěšně. Poté se přestěhoval do Bratislavy a následně se opět vrátil na Moravu, kde chtěl začít studium na zemědělské škole. Zároveň však pomýšlel i na odjezd do Palestiny. Ale i tento smělý plán musel kvůli nedostatku finančních prostředků opustit. Vrátil se zpět do Bratislavy, kde svého uměleckého nadání a přirozeného výtvarného cítění využil k obživě při retušování fotografií. Zároveň zde získával od roku 1926 základní malířské vzdělání v soukromých hodinách ateliéru Gustava Mallého, kde se seznámil a spřátelil se slovenskými malíři Cypriánem Majerníkem a Jánem Želibským, kteří nakonec také přešli, stejně jako Jakub Bauernfreund, na Akademii výtvarných umění do Prahy. Po dvouleté malířské přípravě v Praze v letech 1927-29, začal Jakub Bauernfreund navštěvovat v zimním semestru roku 1929 třetí ročník ateliéru profesora Williho Nowaka na pražské Akademii a setrval zde až do roku 1933. Profesor Willi Nowak, malíř a bývalý člen legendární skupiny Osma z roku 1907, byl mezi studenty velmi oblíben. Jeho vedení nebylo pedantské, spíše než na výuku technických dovedností kladl ve svém ateliéru důraz na rozvíjení tvořivosti a hlubšího pochopení procesu vzniku uměleckého díla. Bauernfreund byl jedním z mnoha židovských studentů na pražské Akademii, záhy však upoutal pozornost svých spolužáků, a to získáním první ceny všech ročníků Akademie, a to už ve svém prvním studijním roce. Již během studií si vytvořil osobitý malířský rukopis, vyznačujícím se citem pro smyslové vnímání, např. při tvorbě přitažlivých ženských aktů, a jemným koloritem. Jedním z Bauernfreundových spolu-studentů na Akademii byl pozdější malíř, grafik a básník Endre Nemes (Andrej Nemeš), který se stal Jakubu Bauernfreundovi celoživotním blízkým přítelem. Vystavovali spolu například s ostatními umělci (Bedřich (Friedrich) Feigl, Richard Fleissner, Bedřich (Fritz) Kausek, Willi Nowak aj.) na společné výstavě „Prager Secession IV. výstava v Krasoumné jednotě pro Čechy“ koncem roku 1932 v Praze. Na začátku roku 1936 spolu uspořádali svoji první samostatnou výstavu v tehdy věhlasné pražské Galerii Dr. Huga Feigla, mladšího bratra malíře Bedřicha Feigla, na Jungmannově náměstí. Následně jim bylo ještě téhož roku nabídnuto hlavním představitelem a teoretikem Umělecké besedy Vlastimilem Radou řádné členství v tomto uměleckém spolku. Výstava ve Feiglově galerii se konala pod názvem „Jakub Bauernfreund, Andrej Nemeš - akvarely a olejomalby,“ a úvod ke katalogu vydaného k příležitosti výstavy napsal pražský židovský Němec, uznávaný historik umění Johannes Urzidil. Vyzdvihl v něm Bauernfreundova zátiší, ve kterých mladý umělec promyšleně používal prvky kubismu, zároveň však postřehl jemný vliv, kterým zapůsobil na Bauernfreunda malíř krajin a zátiší Bedřich Kausek. Za určující v Bauernfreundově tvorbě poloviny třicátých let však označil přirozené působení ateliéru Williho Nowaka. V rané tvorbě se Bauernfreund zaměřoval na realistický výtvarný projev, později experimentoval právě s expresivním kubismem, prezentovaným na této výstavě. Tvorba první poloviny třicátých let se kromě toho vyznačovala i Bauernfreundovou zálibou v temperové technice, originálními barevnými kompozicemi a výraznými světle zelenými, fialovými a růžovými tóny. Výtěžek z prodeje obrazů následně Bauernfreundovi a Nemesovi umožnil absolvovat podnětnou tříměsíční studijní cestu do Paříže, kde se seznámili s nejaktuálnějšími trendy ve výtvarném umění. Zapůsobila na ně zejména poetická a surrealistická malba Marca Chagalla, Amedea Modiglianiho nebo André Massona, ke které už dříve intuitivně tíhli. Bauernfreund se přiklonil k poeticko-
surrealistickému proudu v malířství a dopracoval se k osobité podobě surrealismu a poetismu – se specifickým pojetím předmětů i postav. Na rozdíl od definice Bretonova Surrealistického manifestu však netvořil čirým psychickým automatismem. I přes spojování předmětů na základě asociačního řetězce, se jeho díla vyznačovala důslednou kompozicí s jasným strukturálním základem. Díky zvěcněné neživé přírodě a figurám povahy marionet se dopracoval k originálnímu typu poetismu, ve kterém uplatnil i sobě blízké zásady kubismu. Koncem dvacátých a počátkem třicátých let zajížděl Jakub Bauernfreund často do svého slovenského rodiště, obvykle v doprovodu přítele Endre Nemese, který své dětství měl rovněž spojeno se slovenským okolím Levoče a Spišské Nové Vsi. Tento malebný kout Slovenska byl ve dvacátých letech oblíbeným a vyhledávaným místem námětů tvorby i ostatních malířských osobností, zajížděl sem v této době například i Imrich Weiner-Kráľ nebo František Reichentál. Umělecké ovzduší Prahy konce dvacátých a počátku třicátých let svědčilo kosmopolitní společnosti středoevropské metropole. Jednotliví umělci se snažili vzájemně podporovat, zároveň i využívali přízně uměleckých mecenášů. V přátelském svazku mezi Jakubem Bauernfreundem a Endre Nemesem existovala jistota vzájemné opory umělecké i finanční. Ve finanční oblasti měl ovšem určitou výhodu Nemes, podporovaný svým zámožným otcem žijícím v Maďarsku. V první polovině třicátých let byla Jakubu Bauernfreundovi nabídnuta portrétní zakázka z pražské židovské obce, v rámci které vytvořil soubory portrétů zakladatelů Židovského muzea v Praze (Portrét Augustina Steina nebo Ludwiga Singera) a také zakázka na portrétování předsedů rady židovských starších v Praze, kteří se na svém postu často měnili. Portrétní tvorba, někdy podle živého modelu, jindy jen podle fotografie, přinesla mladému umělci nejen finanční zabezpečení, ale zejména dobré jméno v kulturních kruzích. Mezinárodní politická situace v průběhu třicátých let, zejména průběh španělské občanské války a nástup nacismu v Německu, se však začala postupně odrážet i v Bauernfreundově osobním životě a umělecké tvorbě. Roku 1938 uspořádal opět se svým celoživotním uměleckým druhem Endre Nemesem samostatnou výstavu, na níž již byly patrné motivy válečných hrozeb a občanských nepokojů ve Španělsku. Ve svých obrazech Bauernfreund svou fantazií propojoval svět reálný, vědomý se světem snovým, nevědomým. Jeho tvorbu charakterizovaly autorské pocity, jinotaje pomíjivosti a často neidentifikovatelné předměty a postavy. Jeho malba se zvláštní obrazotvorností postav a předmětů vyústila ve formu osobitého neskutečného zátiší. Po absolvování Akademie udržoval Jakub Bauernfreund stálý přátelský kontakt se svým učitelem a uměleckým poradcem Willi Nowakem, a to až do své nucené emigrace v roce 1938, kdy musel Československo pro svůj židovský původ opustit. Pobýval v Berlíně, ze kterého se mu podařilo roku 1939 uprchnout a uchýlit se do bezpečí Spojeného království. Usadil se v Londýně a ve snaze splynout s novým prostředím přijal jméno Jacob Bornfriend. Podobně jako pro ostatní umělce z tamější emigrantské komunity, např. Oskara Kokoschku nebo Bedřicha Feigla, nebyla ani pro Bauernfreunda válečná léta strávená v Anglii snadná. Příležitostí k malování bylo pomálu, živil se manuální prací v továrně jako brusič diamantů. Do své rodné vlasti se už nikdy nevrátil, udržoval však stálý písemný kontakt s krajany. Ve své volné tvorbě vyzkoušel Bauernfreund v emigraci různé způsoby malby, do jisté míry však vždy ponechal kubizující formy své původní domácí tvorby. Počátkem čtyřicátých let se v jeho tvorbě objevoval volnější malířský projev vycházející ze zobrazování každodenního života mileneckých dvojic, skupinek lidí ve volné přírodě obklopených kvetoucími stromy a pestrobarevnými květinami, ve snivém až romantickém duchu, jakoby v protikladu k válečné skutečnosti. Přírodní výjevy zde Bauernfreund vždy doplňoval lidskými výtvory, např. architektonickými prvky. Průběhem čtyřicátých let se postupně Bauernfreundova tvorba opět uzavírala do hrubých linií a obrysů vymezujících tvary expresionistických barev a surrealistických námětů. Kromě malby se dále zabýval i kresbou, grafikou, koláži a nástěnné malbě. V polovině padesátých let přijal zakázku na nástěnnou malbu školní knihovny Jews College v Londýně (též Jeshiva, dnes London School of Jewish Studies). Vznikla tak obrovská kompozice, která jazykem symbolů a židovských textů obrazově vyložila a převyprávěla deset nejdůležitějších židovských slavností. V padesátých letech Bauernfreund v malbě postupně opouštěl pevné formy ve prospěch nepříliš identifikovatelných skvrn. Jeho tvorba začala směřovat k abstrakci, černé hrubé obrysy se postupně vytrácely, tvary se měnily na znaky a vytvářely složité obrazové celky barevných ploch. Od konce šedesátých let se věnoval také kolážím, ve kterých zůstal věrný hlavnímu motivu svého díla, a to zátiší, která různým způsobem obměňoval. Po celou dobu své tvorby se Jakub Bauernfreund pohyboval na hranici mezi surrealismem a poetismem, jeho unikátní a neobvyklé zvěcnění postav charakteru figurín, marionet a loutek se stalo hlavním motivem celého jeho uměleckého života. Lidské postavy, které si už nepočínaly jako lidé ale spíše jako groteskní loutky, se staly osobitým znakem jeho celoživotní tvorby. V průběhu dvou desetiletí, od padesátých do sedmdesátých let, uspořádal Jakub Bauernfreund v Londýně několik samostatných výstav, se kterými mu organizačně pomáhal jeho celoživotní přítel žijící ve Švédsku, povahově a umělecky průraznější Endre Nemes. V roce 1963 uspořádala Jakubu Bauernfreundovi velkou výstavu Národní galerie v Praze. Kromě Velké Británie (Galerie Roland, Browse and Delbanco v Londýně) vystavoval také ve Švédsku. Z posmrtných výstav byla jednou z nejúspěšnějších výstava „Jacob Bornfriend/ Jakub Bauernfreund (1904-1976): Bilder, Gouachen, Zeichnungen, Pastelle, Collagen und Graphiken“ v Bochumi v roce 1986 v Německu. Tato výstava vycházela z děl malířovy pozůstalosti a katalog vydaný k příležitosti výstavy s pojednáním předního českého historika umění a emeritního ředitele bochumského muzea Petra Spielmanna přinesl první detailnější a ucelené zpracování Bauernfreundova díla. V roce 2008 Bauernfreundovi významnou výstavu uspořádala Galerie města Bratislavy pod názvem „Jakub Bauernfreund: Natura morta.“ Na samostatnou podrobnou retrospektivní výstavu však tento ne zcela doceněný umělec stále čeká. Jeho obrazy jsou například součástí sbírek Tate Gallery, Southampton City Art Gallery, Leeds Art Gallery, Museum Bochum, Národní galerie v Praze, Slovenské národní galerie, pražského Židovského muzea a ostatních institucí i soukromých subjektů.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.