Gross František (1909 - 1985)

Jeden z nejvýznamnějších českých výtvarných umělců, malíř a grafik František Gross, se narodil v městečku v podkrkonošském kraji Nová Paka v dubnu roku 1909. Byl to umělec odjakživa velmi tvořivý s velkou fantazií a prakticky neomylným výtvarným citem. Unikátně dokázal spojit svůj cit ke krajině i k městskému prostředí. Však také dle jeho vlastních slov považoval jakýkoliv výtvarný záznam otevřeného prostoru za určitou koncepci krajiny. Jeho velice zvídavá povaha jej neustále nutila postupovat životem kupředu a nespokojil se nikdy pouze s jedním zážitkem, řešením či postupem. František Gross se věnoval kresbě již od útlého věku. Na obecní škole jej pravidelně chválil jeho pan učitel a zachovaná vysvědčení z mladých školních let dokazují, že měl z kresby vždy nejlepší možnou známku. Však jej také tyto výsledky dostaly na vybranou střední školu a byl doporučen s výborným prospěchem. Měl také velmi vřelé vztahy k hudební kultuře, což dokazuje jeho několikaleté působení v jazzovém orchestru, které si velice chválil a byl v tomto kolektivu spokojeným člověkem. Tato zkušenost mu dala jistou inspiraci i do světa umění – zejména z pohledu potřeby rytmického uspořádání, která vycházela z hudební harmonie. Po úspěšně dokončené maturitě odešel František Gross do Prahy (a to i proti otcově vůli), avšak jeho první zážitky v hlavním městě zrovna nepatřily mezi ty pozitivní. Prožil veliké zklamání, když jej odmítli přijmout na Akademii výtvarného umění a dal se tak zapsat na studijní obor architektura na České vysoké učení technické. Během mnoha hodin kreslení u profesora Oldřicha Blažíčka učinil svůj tzv. „druhý objev“, kdy si uvědomil, že nestačí sledovat pouze obrysy kresleného předmětu, ale je nutné vnímat citlivě a přesně i obrysy okolních objektů a tvarů. Postupem času pak přišel na to, že jen díky této myšlence je možné na obyčejné dvouprostorové ploše naznačit a vytvořit složitější, prostorový vztah. Jeho smysl pro technickou přesnost a ostré detaily během studia na ČVUT rostl, avšak nikdy se nepovažoval za příliš technický typ a jeho cílem rozhodně nikdy nebyla architektura, která kromě uměleckých vloh vyžadovala také znalosti dalších speciálních oborů. Logicky tak po dvou semestrech František Gross přestoupil na studium figurálního a ornamentálního kreslení a to na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Dle svých vlastních slov získal na Uměleckoprůmyslové škole nutné základy a znalosti pro kresbu i malbu a tento fakt také dokázal ocenit i s odstupem času. Zvláště si oblíbil profesora Jaromíra Pečírku, který jej často chválil a dal mu výbornou známku již v prvním ročníku. Konkrétně z dějin umění. V té době se František Gross pohyboval v ateliéru, který vedl profesor František Kysela. Ten měl za sebou velmi rozsáhlé grafické, návrhářské a scénografické dílo včetně odpovídajících zkušeností a pod jeho vedením pochopil Gross základy barevné kompozice a struktury. V tomto ateliéru se také setkal s dalším velmi významným umělcem – Františkem Hudečkem. Vznikl tak pro oba doživotní vztah, během kterého se malíři neustále doplňovali a vyměňovali si navzájem své myšlenky a názory. Jejich vztah byl velmi dynamický, zejména kvůli tomu, že byli oba zcela rozdílní a vznikali tak často různé rozepře či neshody. Ovšem nikdy tyto konfrontace nepřesáhli určité meze a dokázali se vždy dát zase dohromady. František Gross byl aktivní i v divadelním prostředí a uplatňoval svůj talent také na jevišti. Konkrétně s jeho kamarádem Ottou Jebavým zinscenovali několik scének a představení, hlavně pak v jeho rodné Nové Pace. Podílel se také na návrzích jevištních scén a výtvarných předmětů, které vystoupení doplňovaly. Postupem času však jeho vztah k Uměleckoprůmyslové škole začal chřadnout a čím dál více se věnoval sebevzdělávacímu procesu. Na škole mu vadila přílišná konzervativnost, nutná co nejčastější docházka a také určité hranice, které studium pod vedením profesorů přinášelo. Často ho také trápily myšlenky, zda-li si vůbec ve svém životě vybral správný úděl a profesi a nad těmito tématy dlouze přemýšlel. Vždy však nakonec pochopil, kde leží jeho talent a při prohlížení velkých světových děl (zejména Picassa) na tyto chmury zapomněl. V rámci sebevzdělávání studoval a prohlížel velké množství různých publikací, knih a magazínů, ze kterých čerpal inspiraci a nové nápady. Často tíhnul k tématu kubismu a konkrétně k osobě Picassa, kterého velmi respektoval a uznával. Během studia všech těchto poznatků si uvědomoval, že podkladů a informací je vždy spousta, ale záleží hlavně na jejich správném vytřídění a výběru toho podstatného. Jeho analytické vnímaní se tak postupem času zaměřilo zejména na kubistický směr. Líbily se mu kombinace abstraktních prostorových struktur, do kterých lze postupně vkládat určité symboly, objekty či postavy. Kubismus v podání Františka Grosse byl jeho vlastní osobní interpretací a neomezoval se jen na ten „picassovský“ styl (i když jeho osobu považoval za génia), ale rozvíjel zcela nové generační pojetí a celkový přístup k tomuto stylu umění. Jeho obrazy, kresby a ostatní díla vytvořená na počátku 30. let však nejsou jen pouhými pokusy, ale vyjadřují také postupné odpoutávání od školních principů a podtrhují smysl sebevzdělávání jako důležitého procesu. Přátelský kolektiv kolem Františka Grosse si jej často bral za svůj přiklad a motiv povzbuzení, když viděli s jakou energií a nasazením při svých uměleckých činnostech vystupuje. Jeho kolegové měli ovšem z jeho počínání často velmi rozporuplné pocity. Například František Hudeček se dlouhou dobu trápil s nedostatkem odvahy, aby pomocí své mimořádné kresličské zručnosti překonal hranice reality, za kterými tušil, že umění teprve začíná. Během času se u Františka Grosse rozvíjelo vědomí vlastní samostatnosti čím dál silněji. Velké dojmy z mezinárodních výstav jen potvrdily jeho postupný rozchod se školským prostředím a tak šel Gross rázně a tvrdošíjně za svým cílem. Velké rozhodnutí udělali společně s jeho dvěma životními kamarády a trojice Gross, Hudeček a Zívr prožívala bez studijních povinností velmi plodné tvůrčí období před nástupem prázdnin a léta. Právě tehdy tato skupina také připravovala svou první tvůrčí výstavu, která se odehrála v Nové Pace. Expozice vyvolala ve svém prostředí velmi protichůdné reakce, avšak podle Františka Grosse panovala s návštěvností spokojenost. Po této aktivitě v Grossově rodném městečku ho však čekalo s jeho kolegou Zívrem absolvování odložené vojenské služby. V tomto období se věnoval zejména technicky zaměřeným kresbám. Před osudnými a důležitými událostmi Druhé světové války absolvoval v roce 1938 pobyt ve Francii a Paříži, kde shlédl výstavu Paula Kleea, která na něj velmi silně zapůsobila. Celou dobu si tvůrčí prostředí ve Francii pochvaloval a v oblasti Bordeaux mimo vína oceňoval i místní atmosféru, díky které vzniklo několik hodnotných děl. Například Lacaneau-Ocean či Vzpomínka na moře. Během válečných let František Gross vnímal všudypřítomné nebezpečí a nejistotu velmi intenzivně. Scházel se s ostatními umělci v ateliérech, kde si všichni navzájem ujasňovali myšlenky a vyjadřovali názorové shody a rozdíly. Několikrát také diskuse o válečných tématech zcela zavrhli, ovšem před tak silnými skutečnostmi se nebylo možné schovat. V roce 1945 prožil František Gross návštěvu ruin Vysočanských továren, které zůstaly po válečných náletech prakticky zcela zničeny. Tyto motivy se mu velmi silně vryly do paměti. Zvláště hrůzně pokroucené stroje a mechanické části měly podstatný vliv na jeho výtvarnou tvorbu. Během let 1946-47 začal svá díla prezentovat také v zahraničí a to zejména v Paříži, Bruselu, Antverpách a v Lutychu. Důležitým pilířem v životě Františka Grosse byla také výstava uspořádaná v roce 1959 k výročí jeho padesátých narozenin. Odehrávala se v prostorách pražské galerie Purkyně a mladá generace zde mohla objevit léta nepřipomínaná díla a malby. Nechyběla však ani ostatní důležitá tvorba, zejména motivy z Paříže a Bretagne a také kresby Libně z roku 1939. Od roku 1958 se dále věnoval kresbám průmyslových krajin, přičemž inspiraci nacházel zejména v oblastech na Kladensku, Kunčicích a v Ostravě. Stále v něm panovala fascinace strojní tématiky ještě z dětských let, kdy chodil pozorovat setrvačník do tkalcovny mezi stroje. Časový přelom v letech 1964-1970 zaplnil František Gross velmi intenzivní malířskou prací. Pouštěl se také do tvorby uměleckých děl na větších plochách, kdy se soustředil zejména na důmyslnost a konstrukci celého námětu. Nejznámějším příkladem v této oblasti je dílo Hra. Organizoval postupně výstavy v Itálii – v Benátkách, Janově, Bologni, Turinu, Římě i Neapoli. Absolvoval také cestu do Jugoslávie na ostrov Lopud poblíž Dubrovníku. Získal zde další podněty pro svoji tvorbu, ke kterým se později ještě několikrát vracel. Zaujal jej také Amsterdam se svou bohatou uměleckou historií a hodnotnými sbírkami holandských mistrů. František Gross nepolevoval ve své tvorbě ani v jeho pozdějších letech. Zdravotní komplikace se však závažnou formou přihlásili v roce 1984, kdy mu bylo zakázáno lékařem navštěvovat ateliér. Několik týdnů pobýval na lázeňském pobytu v Darkově na Ostravsku, kde se věnoval kresbám ilustrací jeho díla Stroj času. Dílo Františka Grosse se definitivně uzavřelo v roce 1985, kdy měl za sebou pozoruhodnou životní cestu a také bohatou uměleckou historii. Z jeho tvorby je jasné, že do svého umění investoval celou svou osobnost a byl do něj naprosto ponořený ve všech ohledech. František Gross zemřel 27. července 1985 v Praze.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.