Gutfreund Otto (1889 - 1927)

Mezi nejvýraznější české umělce přelomu devatenáctého a dvacátého století, kteří se svým dílem podíleli na revolučních změnách v tradiční tvorbě, se zařadil i sochař a pedagog Otto Gutfreund. Narodil se 3. srpna 1889 ve Dvoře Králové nad Labem, ještě v době Rakouska – Uherska, jako čtvrtý v pořadí z pěti dětí středostavovské, židovské rodiny Karla a Emilie Gutfreundových. Jako představitel moderního racionalismu se již od mládí neustále vzdělával. V rodině byl veden k demokratickému smýšlení a rodičům vděčil i za svůj vztah k umění, převážně k literatuře a hudbě. V letech 1895 – 1900 docházel do obecné školy ve Dvoře Králové. Po absolvování nižších tříd jaroměřského gymnázia Františka Josefa I., působil v letech 1903 – 1906 v keramickém ateliéru oboru hrnčířského na Škole výtvarného umění v Bechyni, kde se také setkal s modelováním, které bylo na škole jen druhotným předmětem. Poté do roku 1909 studoval na pražské Umělecko-průmyslové škole ve všeobecném a speciálním oddělení pro figurální a ornamentální modelování u profesora Josefa Drahaňovského. Tradiční studijní program však moderně vzhlížejícímu umělci příliš nevyhovoval. Již z této doby se dochovalo několik povedených plastik. Významným bodem ve vývoji Gutfreundovy tvorby se stala jeho studijní cesta do Paříže, kterou podnikl v roce 1909 po zhlédnutí výstavy francouzského umělce E. A. Bourdella konané v únoru a březnu téhož roku v Praze. V Paříži poznával moderní svět umění, seznamoval se s díly průkopníků moderní plastiky a obdivoval díla sochaře Augusta Rodina. Nadšení nad vývojem nových výtvarných proudu vyvrcholilo studiem na pařížské soukromé škole Académie de la Grande Chaumiére v sochařském ateliéru, který vedl sám E. A. Bourdell. Během ročního studia na škole se seznámil s dalšími českými umělci žijícími ve Francii, příkladně s Bohumilem Kubištou, Antonínem Matějčkem nebo Otakarem Španielem. Seznamuje se i důkladněji s moderním uměním ve sbírkách pařížských galerií. V roce 1910 opustil Gutfreund pařížské prostředí a společně se svým přítelem Antonínem Matějčkem cestuje po západní Evropě, kde navštívili převážně londýnská, belgická a holandská muzea. Po této vyčerpávající studijní cestě se vrátil zpět do Čech plný uměleckých dojmů a se silnými osobními zážitky. V této době se v Gutfreundově tvorbě objevuje expresionistický nádech, který ovšem odpovídal i atmosféře kulturního vyznání nové generace umělců. Umění tak opustilo dekorativní prvky secese i akademické prvky archaické stylizace. Gutfreund kladl důraz výhradně na sémantickou stránku díla. Snažil se dosáhnout smysluplnosti své práce novým pojetím umělecké formy. Námětem jeho prací se staly expresivně laděné biblické motivy nebo reliéfní podobizny (Job, 1911, Autoportrét, 1911). Přímo osudovým se pro Gutfreunda stalo setkání s Bohumilem Kubištou, které jej přivedlo do čelní pozice českého kubistického sochařství. V dalších letech dospěl ve vývoji své tvorby od analytické fáze až k syntetické. Důkazem toho se staly nejdříve reliéfy jako Dvě postavy nebo Koncert z let 1912. Do popředí jeho zájmu se dostávaly motivy z běžného života, které se prosazovaly zejména v kresbách a zátiších. Kromě jiného se Gutfreund snažil angažovat i ve veřejných projektech. Účastnil se různých konkurzů a vyhlašovaných soutěží. V roce 1911 se stal zakládajícím členem Skupiny výtvarných umělců, která vznikla na protest proti politice SVU Mánes a jeho Volným směrům. Naplno se věnoval výstavní činnosti. V roce 1913 se dokonce stal předsedou skupiny. Ke své práci si pronajal ateliér v Praze, aby se dostal blíže kulturnímu dění. Na počátku roku 1914 odjel Gutfreund opět do Francie, kde se stýkal s Emilem Fillou. Uměleckou idylku však přerušila první světová válka. Gutfreund se dobrovolně přihlásil do armády a byl zařazen do cizinecké legie. Účastnil se bojů v Alsasku, Sommě, L‘Artois a Champagni. V roce 1915 podepsal Gutfreund s ostatními rakousko – uherskými spolubojovníky žádost o včlenění do francouzské armády. Všechny žádosti však byly zamítnuty. Po demobilizaci v roce 1916 byl zatčen a navzdory vojenským úspěchům z předešlých let integrován v táboře Saint Michael de Frigolet. V táboře pracoval jako písař. V roce 1918 byl převeden to tábora s mírnějším režimem v Blanzy a koncem roku odjel na propustku do Paříže. Koncem ledna roku 1919 byl z tábora natrvalo propuštěn. Poté odjel zpět do Paříže. V následujících měsících cestoval mezi Prahou, Dvorem Králové a Paříží. Koncem roku 1919 se Otto Gutfreund zařadil mezi členy Skupiny výtvarných umělců Mánes. Věnoval se opět výtvarné činnosti, zpočátku menším figurálním kompozicím a portrétům (Vlastní podobizna, 1919; Podobizna matky, 1920). V polovině roku 1920 opustil Gutfreund nadobro Paříž a usadil se střídavě v Praze a Dvoře Králové, kde intenzivně pracoval. Úspěchu dosáhl také veřejnými plastikami (Pomník Babičky Boženy Němcové v Ratibořicích, reliéf pro Gočárovu Legoibanku v Praze). Zanedlouho musel sochař řešit dilema, zda se stát po smrti Jana Šturse prvním sochařem republiky nebo spíše následovat nejistotu svobodné tvorby. Nakonec dal přednost nezávislému postavení. V následujících letech obesílal pravidelně členské výstavy. V roce 1921 byl dokonce zastoupen na 3. výstavě Tvrdošíjných a v roce 1924 na Výstavě československého moderního umění v Paříži. V roce 1926 se Otto Gutfreund oženil s Miladou Lindnerovou a v témže roce se stal profesorem na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Gutfreund se totiž nedokázal smířit s nově uznávaným proudem v sochařství, jaký převládl ve světě i u nás. Tímto proudem se stal neoklasicismus, který svými prvky více vyhovoval poválečným požadavkům uměleckých vrstev. Proto se pro sochaře příslib profesury stal nadějí oprostit se od veřejných zakázek a znovu se začít soustředit na práci v ateliéru. Slibně se rozvíjející začátek však ukončil nenadálý sochařův skon. Otto Gutfreund zemřel 2. června 1927. Utonul ve Vltavě poblíž Střeleckého ostrova.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.