Herbst Jaroslav (1887 - 1971)

Malíř, sochař a řezbář Jaroslav Herbst se narodil 1. července 1887 v malé vesničce Dušníky nad Vltavou ve středních Čechách, která správně náleží k obci Všestudy poblíž Kralup nad Vltavou. Vesnička původem již z první poloviny 13. století byla v minulosti známa především pěstováním obilí a zpracováváním chmele. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století zde pobývali dva malíři – malíř a majitel velkostatku „U malířů“ Václav Pokorný (1851 – 1940), jehož statek navštěvovala ve dvacátých letech 20. století umělecká rodina Wenigových, ilustrátor a malíř Alois Kalvoda, malíř a pedagog Ludvík Kuba a další osobnosti. Hospodářství naproti Pokorného statku obývala rodina malíře Jaroslava Herbsta, který zde žil a tvořil po většinu svého života. Jaroslav Herbst se původně rozhodl pro studium pražské techniky, a to fakulty strojního a později i stavebního inženýrství. Studium na stavební fakultě však musel v průběhu první světové války přerušit z důvodu aktivní účasti na vojenských operacích a léta 1916-18 strávil na frontě. Malířství se však začal intenzivně věnovat již před vypuknutím první světové války. První jeho datované obrazy pocházejí z roku 1912. Zřejmě díky pražským studiím a styku s mladou uměleckou generací nepostrádají Herbstovy obrazy z předválečného období kontakt s moderním malířstvím a jeho vývojovými tendencemi, ačkoliv malíř osobně přímo akademickou výukou neprošel. Herbstovi bylo blízké dílo Vincenta van Gogha. Okouzlila ho van Goghova barevnost a vlnící se linie a dokonce se rozhodl, že odjede do Francie studovat malířství. Válečný konflikt, povolání do armády a povinnosti k hospodářství však tyto jeho plány překazily. Ani k vystudovanému oboru strojního inženýra se po skončení světového konfliktu nevrátil a rozhodl se převzít správu rodinného statku a usadit se v Dušníkách. Přestože Jaroslav Herbst nabyl technického vzdělání, označení malíře-samouka není pro jeho tvorbu příznačné. Malbě se věnoval svědomitě a s nadšením po celé tři dekády svého aktivního života. Již od rané tvorby prokázal znalost směrů moderního umění a jeho umělecký profil byl po skončení světové války značně ovlivněn expresionismem. V roce 1934 v katalogu ke své výstavě v Galerii Dr. Hugo Feigla publikoval vlastní pojednání zabývající se podstatou expresionismu, ve kterém viděl základ pro svou výtvarnou činnost. Podle Herbsta byla přednost expresionismu v tom, že ve své podstatě není romantický, nehraje si se skutečností ani sny, nevymýšlí si, ale naopak má zdravý zájem o reálný svět a ve své vážnosti, dramatičnosti a deformaci pátrá po kořenech a podstatě věcí. Jako expresionistický malíř se Herbst díval na svět shora a poněkud zkřiveně, uctíval nevzhledné a křivé stránky zobrazovaných skutečností, a o to více se tak přibližoval lidskosti. Podstata Herbstových námětů je hluboce zakořeněna ve starých tradicích a historii kraje a jeho obyvatel, o kterých na svých obrazech vypráví. Velkou měrou ovlivnilo náměty Herbstovy malířské tvorby venkovské okolí rodinného hospodářského statku a rodná krajina Dušníků. Za zdmi jeho hospodářství vznikala skrytě díla, ve kterých zobrazoval intimně známé krajiny (“Vesnice“ – olej na plátně 1925), vesnická zákoutí (“Podzimní stráň“ – olej 1935), jednoduchá zátiší. Okouzlila jej krása nedalekého veltruského zámku a jeho rozsáhlý park. Svým expresionistickým pojetím zobrazoval Herbst uličky, přívozy (“Přívoz v Dušníkách“ – olej na plátně 1925), zahrádky (“Domácí zahrada u statku Herbstů“ – olej na plátně 1935) a aleje (“Veltruská alej“ – olej na plátně 1933). Malování nebylo zdrojem Herbstovy obživy. Nesnažil se a nemusel se svými obrazy zalíbit, neživily jej. Byl spjat s půdou a hospodařením na statku. Jeho záměrem bylo pravdivě zobrazit skutečnost, která byla spíše tragická. S nádechem až ošklivosti zachycoval nelehkou lidskou existenci – večerní scény ve vesnické hospodě, opadané zdi venkovských stavení, rozbořené cestičky mezi poli. Z vlastní zkušenosti si byl Jaroslav Herbst dobře vědom těžké polní práce, každodenní lopoty, přirozeného koloběhu přírody a z něj pramenícího členění venkovského roku. Vážil si darů všedního života a k jejich zobrazování přistupoval s úctou a pokorou. Herbst vycházel ze známého sociálního prostředí a v duchu osobitého expresionistického pojetí je i věrně vypodobnil (“Tři králové“, “Nedělní odpočinek“ – 1926). Do náročnějších kompozic se pouštěl jen okrajově a některé jeho alegorické výjevy (např. naivní obraz římské bohyně ovocných stromů, sadů a zahrad “Pomona“ - 1933) v sobě nesly prvky pro český venkov tak typického a zakořeněného selského baroka. K vítanému obohacení vesnického života náležel příjezd kočovných cirkusových umělců, kteří se staly oblíbeným tématem Herbstovy tvorby (např. olej na kartonu “Klaun“) a jsou jedním z mála jeho námětů vymykajícím se obvyklému vesnickému životu. Zajímavým srovnáním může být Herbstovo pojetí atmosféry cirkusu například v porovnání s pojetím téhož prostředí Františkem Tichým. Herbst zobrazuje cirkusové umělce prostě a nekomplikovaně, citlivě a v rámci své expresionistické koncepce obyčejně lidsky. Převážná část tvorby Jaroslava Herbsta pochází ze třicátých let dvacátého století. V tomto období uspořádal Dr. Hugo Feigl ve své Galerii v roce 1934 sedmačtyřicetiletému Herbstovi první a za jeho života i poslední velkou výstavu, kterou tehdejší kritika přijala velice vstřícně. Pochvalně se o Herbstově tvorbě vyjádřil Josef Čapek, v té době začínající výtvarný a literární kritik Jindřich Chalupecký i tehdejší univerzitní asistent estetiky a dějin výtvarného umění František Kovárna. Širší veřejnost však Herbstovo expresionistické pojetí malby tehdy nepřijala, neboť tento umělecký styl byl českou společností počátku třicátých let pokládán za příliš německý a v českém umění již přežitý. Od počátku dvacátých let byl expresionismus v českém výtvarnictví postupně vytlačován lehkým a radostným poetismem. Do světa představ, snů a imaginace zval tehdejší výtvarné publikum i rozvíjející se surrealismus. V tomto srovnání se mohl Herbstův silný výrazový styl jevit návštěvníkům jako neobratný či neveselý. Herbst maloval náměty důvěrně známé a motivy moderního města a městského společenského života mu byly vzdálené a nevlastní. V rámci výstavní koncepce Feiglovy Galerie se však Herbst důstojně včlenil mezi řadu zde vystavujících expresionistů, včetně Josefa Čapka či tehdejšího profesora Akademie výtvarných umění v Praze Willyho Nowaka. Pro své dílo si tak nemohl přát vhodnějšího a důstojnějšího uvedení. Herbst pojal expresionistickou tvorbu svébytným stylem, neotřele a vytrvale si držel své hledisko a koncepci, a to bez ohledu na nepochopení tehdejší širší veřejnosti. Hodnota Herbstova díla spočívá právě v osobitém rozvoji expresionismu, a to bez ohledu na časové zařazení tohoto uměleckého směru. Svojí čistou a poctivou tvorbou vyplňuje mezistupně mezi jednotlivými tendencemi českého výtvarnictví. Přestože byl Jaroslav Herbst zastoupen v Krasoumné Jednotě a jeho výstava ve Feiglově Galerii měla u odborníků velmi kladný ohlas, uchýlil se po jejím ukončení opět na své venkovské hospodářství. Malování se v pozdějších letech již nevěnoval s takovou intenzitou jako tomu bylo ve třicátých letech dvacátého století. Taktéž jeho čistě expresionistické pojetí se s postupem času začalo lehce vytrácet. Jaroslav Herbst zemřel v Praze v březnu roku 1971 ve věku čtyřiaosmdesáti let jako zapomenutý umělec, o jehož díle neměla širší veřejnost povědomí. Šest let po jeho úmrtí mu byla v Praze uspořádána autorská výstava s názvem “Jaroslav Herbst – malíř Podřipska.“ V roce 1995 mu byla věnována rozsáhlá výstava v pražské Galerii Ztichlá klika, která sklidila velký zájem a ohlas u odborné i laické veřejnosti. Téhož roku byla znovu otištěna i původní Herbstova esej o podstatě expresionismu v periodiku Revolver Revue spolu s reprodukcemi téměř dvou desítek jeho obrazů z nejplodnějšího období tvorby v době od první světové války do konce třicátých let.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Paur Jaroslav

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.