Herbst Jaroslav (1887 - 1971)

Malíř, sochař a řezbář Jaroslav Herbst se narodil 1. července 1887 v malé vesničce Dušníky nad Vltavou ve středních Čechách, která správně náleží k obci Všestudy poblíž Kralup nad Vltavou. Vesnička původem již z první poloviny 13. století byla v minulosti známa především pěstováním obilí a zpracováváním chmele. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století zde pobývali dva malíři – malíř a majitel velkostatku „U malířů“ Václav Pokorný (1851 – 1940), jehož statek navštěvovala ve dvacátých letech 20. století umělecká rodina Wenigových, ilustrátor a malíř Alois Kalvoda, malíř a pedagog Ludvík Kuba a další osobnosti. Hospodářství naproti Pokorného statku obývala rodina malíře Jaroslava Herbsta, který zde žil a tvořil po většinu svého života. Jaroslav Herbst se původně rozhodl pro studium pražské techniky, a to fakulty strojního a později i stavebního inženýrství. Studium na stavební fakultě však musel v průběhu první světové války přerušit z důvodu aktivní účasti na vojenských operacích a léta 1916-18 strávil na frontě. Malířství se však začal intenzivně věnovat již před vypuknutím první světové války. První jeho datované obrazy pocházejí z roku 1912. Zřejmě díky pražským studiím a styku s mladou uměleckou generací nepostrádají Herbstovy obrazy z předválečného období kontakt s moderním malířstvím a jeho vývojovými tendencemi, ačkoliv malíř osobně přímo akademickou výukou neprošel. Herbstovi bylo blízké dílo Vincenta van Gogha. Okouzlila ho van Goghova barevnost a vlnící se linie a dokonce se rozhodl, že odjede do Francie studovat malířství. Válečný konflikt, povolání do armády a povinnosti k hospodářství však tyto jeho plány překazily. Ani k vystudovanému oboru strojního inženýra se po skončení světového konfliktu nevrátil a rozhodl se převzít správu rodinného statku a usadit se v Dušníkách. Přestože Jaroslav Herbst nabyl technického vzdělání, označení malíře-samouka není pro jeho tvorbu příznačné. Malbě se věnoval svědomitě a s nadšením po celé tři dekády svého aktivního života. Již od rané tvorby prokázal znalost směrů moderního umění a jeho umělecký profil byl po skončení světové války značně ovlivněn expresionismem. V roce 1934 v katalogu ke své výstavě v Galerii Dr. Hugo Feigla publikoval vlastní pojednání zabývající se podstatou expresionismu, ve kterém viděl základ pro svou výtvarnou činnost. Podle Herbsta byla přednost expresionismu v tom, že ve své podstatě není romantický, nehraje si se skutečností ani sny, nevymýšlí si, ale naopak má zdravý zájem o reálný svět a ve své vážnosti, dramatičnosti a deformaci pátrá po kořenech a podstatě věcí. Jako expresionistický malíř se Herbst díval na svět shora a poněkud zkřiveně, uctíval nevzhledné a křivé stránky zobrazovaných skutečností, a o to více se tak přibližoval lidskosti. Podstata Herbstových námětů je hluboce zakořeněna ve starých tradicích a historii kraje a jeho obyvatel, o kterých na svých obrazech vypráví. Velkou měrou ovlivnilo náměty Herbstovy malířské tvorby venkovské okolí rodinného hospodářského statku a rodná krajina Dušníků. Za zdmi jeho hospodářství vznikala skrytě díla, ve kterých zobrazoval intimně známé krajiny (“Vesnice“ – olej na plátně 1925), vesnická zákoutí (“Podzimní stráň“ – olej 1935), jednoduchá zátiší. Okouzlila jej krása nedalekého veltruského zámku a jeho rozsáhlý park. Svým expresionistickým pojetím zobrazoval Herbst uličky, přívozy (“Přívoz v Dušníkách“ – olej na plátně 1925), zahrádky (“Domácí zahrada u statku Herbstů“ – olej na plátně 1935) a aleje (“Veltruská alej“ – olej na plátně 1933). Malování nebylo zdrojem Herbstovy obživy. Nesnažil se a nemusel se svými obrazy zalíbit, neživily jej. Byl spjat s půdou a hospodařením na statku. Jeho záměrem bylo pravdivě zobrazit skutečnost, která byla spíše tragická. S nádechem až ošklivosti zachycoval nelehkou lidskou existenci – večerní scény ve vesnické hospodě, opadané zdi venkovských stavení, rozbořené cestičky mezi poli. Z vlastní zkušenosti si byl Jaroslav Herbst dobře vědom těžké polní práce, každodenní lopoty, přirozeného koloběhu přírody a z něj pramenícího členění venkovského roku. Vážil si darů všedního života a k jejich zobrazování přistupoval s úctou a pokorou. Herbst vycházel ze známého sociálního prostředí a v duchu osobitého expresionistického pojetí je i věrně vypodobnil (“Tři králové“, “Nedělní odpočinek“ – 1926). Do náročnějších kompozic se pouštěl jen okrajově a některé jeho alegorické výjevy (např. naivní obraz římské bohyně ovocných stromů, sadů a zahrad “Pomona“ - 1933) v sobě nesly prvky pro český venkov tak typického a zakořeněného selského baroka. K vítanému obohacení vesnického života náležel příjezd kočovných cirkusových umělců, kteří se staly oblíbeným tématem Herbstovy tvorby (např. olej na kartonu “Klaun“) a jsou jedním z mála jeho námětů vymykajícím se obvyklému vesnickému životu. Zajímavým srovnáním může být Herbstovo pojetí atmosféry cirkusu například v porovnání s pojetím téhož prostředí Františkem Tichým. Herbst zobrazuje cirkusové umělce prostě a nekomplikovaně, citlivě a v rámci své expresionistické koncepce obyčejně lidsky. Převážná část tvorby Jaroslava Herbsta pochází ze třicátých let dvacátého století. V tomto období uspořádal Dr. Hugo Feigl ve své Galerii v roce 1934 sedmačtyřicetiletému Herbstovi první a za jeho života i poslední velkou výstavu, kterou tehdejší kritika přijala velice vstřícně. Pochvalně se o Herbstově tvorbě vyjádřil Josef Čapek, v té době začínající výtvarný a literární kritik Jindřich Chalupecký i tehdejší univerzitní asistent estetiky a dějin výtvarného umění František Kovárna. Širší veřejnost však Herbstovo expresionistické pojetí malby tehdy nepřijala, neboť tento umělecký styl byl českou společností počátku třicátých let pokládán za příliš německý a v českém umění již přežitý. Od počátku dvacátých let byl expresionismus v českém výtvarnictví postupně vytlačován lehkým a radostným poetismem. Do světa představ, snů a imaginace zval tehdejší výtvarné publikum i rozvíjející se surrealismus. V tomto srovnání se mohl Herbstův silný výrazový styl jevit návštěvníkům jako neobratný či neveselý. Herbst maloval náměty důvěrně známé a motivy moderního města a městského společenského života mu byly vzdálené a nevlastní. V rámci výstavní koncepce Feiglovy Galerie se však Herbst důstojně včlenil mezi řadu zde vystavujících expresionistů, včetně Josefa Čapka či tehdejšího profesora Akademie výtvarných umění v Praze Willyho Nowaka. Pro své dílo si tak nemohl přát vhodnějšího a důstojnějšího uvedení. Herbst pojal expresionistickou tvorbu svébytným stylem, neotřele a vytrvale si držel své hledisko a koncepci, a to bez ohledu na nepochopení tehdejší širší veřejnosti. Hodnota Herbstova díla spočívá právě v osobitém rozvoji expresionismu, a to bez ohledu na časové zařazení tohoto uměleckého směru. Svojí čistou a poctivou tvorbou vyplňuje mezistupně mezi jednotlivými tendencemi českého výtvarnictví. Přestože byl Jaroslav Herbst zastoupen v Krasoumné Jednotě a jeho výstava ve Feiglově Galerii měla u odborníků velmi kladný ohlas, uchýlil se po jejím ukončení opět na své venkovské hospodářství. Malování se v pozdějších letech již nevěnoval s takovou intenzitou jako tomu bylo ve třicátých letech dvacátého století. Taktéž jeho čistě expresionistické pojetí se s postupem času začalo lehce vytrácet. Jaroslav Herbst zemřel v Praze v březnu roku 1971 ve věku čtyřiaosmdesáti let jako zapomenutý umělec, o jehož díle neměla širší veřejnost povědomí. Šest let po jeho úmrtí mu byla v Praze uspořádána autorská výstava s názvem “Jaroslav Herbst – malíř Podřipska.“ V roce 1995 mu byla věnována rozsáhlá výstava v pražské Galerii Ztichlá klika, která sklidila velký zájem a ohlas u odborné i laické veřejnosti. Téhož roku byla znovu otištěna i původní Herbstova esej o podstatě expresionismu v periodiku Revolver Revue spolu s reprodukcemi téměř dvou desítek jeho obrazů z nejplodnějšího období tvorby v době od první světové války do konce třicátých let.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Lamr Aleš

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Kintera Krištof

Stanislav Zippe

Bartuszová Mária

1936 - 1996

Chatrný Ivan

1928 - 1983

Trinkewitz Karel

Bilecki Jiří

Kučerová Alena

Valenta Jiří

Přibyl Lubomír

Jetelová Magdalena

Zippe Stanislav

Wojnar Jan

Novosad Karel

Milkov Stefan

Bauer Michal

Vyleťal Jan

Antal Eduard

dfdf

Švankmajer Jan

Dobeš Milan

Kunc Milan

Válová Květa

Géza Szóbel

Pavel Rudolf

Boška Jindřich

Kádár Béla

Fiedler François

Bielecki Jiří

Přibyl Lubomír

1937

Kučerová Alena

1935

Paur Jaroslav

Bielecki Jiří

1929 - 2000

Zemánek Bohumil

Válová Květa

1922 - 1998

Bolf Josef

Pištěk Theodor

Antal Eduard

1929 - 2011

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.