Neuschul Ernst (1895 - 1968)

Malíř, grafik a tanečník Ernst Neuschul se narodil v květnu roku 1895 v Rakousko-Uherské monarchii v Ústí nad Labem (Aussig) v židovské obchodnické rodině. Přáním jeho otce Josefa Neuschula bylo, aby po něm jeho syn převzal rodinné železářství. Ernst se však rozhodl pro studium ústeckého gymnázia, odkud ovšem ještě před závěrečným absolutoriem ve školním roce 1913-14 odešel na pražskou Akademii, aby se věnoval studiu malířství. Ani v Praze však nezůstal delší dobu a hned v následujícím školním roce přešel do Vídně do Grafického výzkumně-vzdělávacího ústavu. Vídeňské prostředí Neuschula uchvátilo, zejména jej fascinovaly obrazy rakouských malířů Gustava Klimta a jeho chráněnce Egona Schieleho a učarovaly mu také expresionistická díla Oskara Kokoschky. Do dalšího osudu začínajícího malíře však zasáhly události první světové války. Přestože se Ernst Neuschul první vlně mobilizace vyhnul, v roce 1916 přesto musel nakrátko narukovat jako příslušník rakousko-uherské armády ke službě na letecké základě v Krakově. Ze zdravotních důvodů však byl zanedlouho této vojenské povinnosti zproštěn, čehož využil a až do konce první světové války zde setrval jako student krakovské Akademie výtvarných umění Jana Matejki. Po skončení válečného konfliktu se navrátil opět na pražskou Akademii, kde svá studia roku 1919 zakončil u profesora Franze (Františka) Thieleho. V Praze také téhož roku uspořádal svoji první autorskou výstavu. Téhož roku 1919 se seznámil se svojí budoucí manželkou, německou tanečnicí Lucií Lindenmannovou, která vystupovala pod uměleckým jménem Takka Takka a se kterou po třech letech známosti uzavřel oficiální manželství. Neuschul žil a pracoval střídavě v Berlíně a Ústí nad Labem, kde se roku 1921 stal členem Spolku německých výtvarných umělců v Čechách, a to právě jeho ústecké odnože. Zároveň společně se svojí manželkou vystupoval pod pseudonymem Yoga Taro v taneční dvojici javánských exotických tanečníků a v první polovině dvacátých let spolu podnikli několikaleté taneční turné. Jejich vystoupení zajistila Ernstu Neuschulovi celoevropskou popularitu. Během první poloviny dvacátých let souběžně s taneční kariérou malířsky vystavoval v Praze, Berlíně, Římě, Madridu i Chicagu. Jako tanečník vystupoval ve dvojici se svojí manželkou například na španělském královském dvoře a účinkovali také v Kanadě a Spojených státech. Jejich manželství se sice během tohoto turné po třech letech svého trvání rozpadlo, ve vystupování však ještě po další dva roky, do roku 1926, společně pokračovali. V roce se 1926 se Ernst Neuschul začlenil do berlínské skupiny expresionistických umělců Novembergruppe (Listopadová skupina), založené původně v roce 1918, a stal se podobně jako výtvarníci a literáti této skupiny energickým odpůrcem fašistických myšlenek pronikajících do povědomí německé společnosti. V Berlíně také navázal přátelství s malířem a básníkem Ludwigem Meidnerem, jedním z nejradikálnějších představitelů druhé vlny expresionismu a Nové věcnosti v Německu. Neuschulova malířská tvorba dvacátých let odráží jeho nekompromisní a sociálně angažovaný pohled na každodenní život obyčejných lidí období Výmarské republiky, poválečného nástupce německé monarchie. Svou tvorbou, původně ovlivněnou středoevropskou modernou počátku dvacátého století, přešel přes akademismus a expresionismus až k Nové věcnosti. Rozvoj moderních měst a jeho dopad na prosté obyvatele se stal zásadní otázkou právě pro tvorbu německých malířů Nové věcnosti. Ernst Neuschul cítil potřebu zaznamenat osobní zkušenosti znevýhodněných a utlačovaných lidí, kteří se potýkali se složitě se měnícím sociálním a politickým klimatem Německa třicátých let. Zobrazoval bezmoc a osamocenost člověka žijícího v bídě, přičemž volená barevná škála obrazu byla často v přímém kontrastu s jeho deprimujícím námětem. Na rozdíl od ostatních malířů hnutí Nové věcnosti však Neuschul do své sociálně kritické tvorby vtělil svůj vrozený soucit pro své současníky, bez ohledu na to, zda se jednalo o dělníky z továren velkých průmyslových měst nebo o lidi z podsvětí, barů a šantánů, které živil noční život. Vyjma maleb se sociálním námětem se Neuschul zabýval také portréty a vytvořil i řadu podobizen tehdejších politických představitelů. Některé jeho autoportréty i portréty z tohoto období vyzařovaly rozličnými polohami sebestřednosti, působily téměř šíleným, snad i vizionářským výrazem. Portrétované osoby byly často umísťovány v interiérech zejících téměř prázdnotou nebo zasazeny do lyrických snových krajin. Již v roce 1918 vznikl Neuschulův autoportrét – olej Mesiáš, který se svým vyspělým pojetím zařadil k nejvýznamnějším dílům malířovy rané tvorby. Znázornění nahé hrudi mladého muže, jeho silácké gesto rukou, kterým upozorňuje na vědomí si své vlastní identity, a třpytivý, upřený a vyzývavý pohled přímo na diváka zasadil Neuschul do pozadí stylizovaných hor a cesty, po které snad tento mladý muž kráčí. Tuto jedinečnou psychologickou studio sebe samého, sílu výrazu a sebeovládání malby lze srovnat - mírou svého odhalení vnitřního rozpoložení portrétované osoby - s díly Neuschulova současníka mladého Egona Schieleho. V Berlíně roku 1927 vstoupil Ernst Neuschul do Spolku výtvarných umělců a koncem dvacátých let se stal i členem Říšského spolku výtvarných umělců Německa. V roce 1932 se stal profesorem výtvarných umění na berlínské Akademii a zároveň byl také zvolen předsedou hnutí Novembergruppe. Kvůli svému židovskému původu a politickým názorům neodpovídajícím tehdejší vládní garnituře přišel následujícího roku 1933 o profesorské místo. Téhož roku se v Berlíně uskutečnila velká výstava jeho děl, bohužel během ní byly Neuschulovy obrazy, jejichž hlavními náměty byly záměrně přehlížené skupiny lidí - nezaměstnaní, Romové, Afroameričani a lidé na okraji společnosti - nacisty zabaveny a část z nich zcela zničena. Vyprovokovaly vládnoucí vrstvy natolik, že byly veřejně spáleny jako zvrhlé a neodpovídající oficiálním kulturním představám. Velmi známý, a často reprodukovaný, je olej na plátně kojící černošské matky z roku 1931 Negermutter, který zobrazuje jednak monumentální důstojnost portrétované osoby, jednak ostražitost zračící se v oku matky, která jakoby předpovídala nadcházející možné hrůzy, které ji a její dítě čekají. Neuschulovo vážné a soucitné portrétování osob, kterým byla postupně popírána základní lidská práva - lidem odlišné barvy pleti, víry a národnosti - vyjadřovalo značnou dávku malířovy statečnosti a pevného lidského postoje v tomto neklidném a nebezpečném období lidských dějin. V době svého německého pobytu se Neuschul veřejně angažoval v německém sociálně demokratickém antifašistickém hnutí, autorsky zhotovil řadu reklamních materiálů pro německou sociálně demokratickou stranu, organizoval pomoc německým a rakouským exulantům, např. obdivovanému rakouskému malíři Oskaru Kokoschkovi. V březnu 1933 však musel Německo opustit i Neuschul a navrátit se do rodného Ústí. Doprovázela ho jeho budoucí druhá manželka a matka jeho dvou synů – německá malířka Christel Bellová, se kterou uzavřel v roce 1934 sňatek. Z přechodného pobytu v Československu pochází z téhož roku (1934) známý Neuschulův portrét prezidenta Masaryka, který vytvořil na lánském zámku. Jako předseda Svazu přátel Sovětského svazu byl následujícího roku Neuschul pozván, aby vystavoval a pracoval v Sovětském svazu. Pozvání přijal a odejel do Moskvy, kde se stal se členem Moskevského svazu umělců. V Sovětském svazu strávil dva roky, až do roku 1936. Získal profesuru na malířské akademii v Charkově a během svého zdejšího pobytu vytvořil řadu budovatelských portrétů dělníků, hutníků a revolucionářů a také portrétů oficiálních představitelů Stalina a bulharského komunisty Dimitrova, pobývajícího v této době i s rodinou v Sovětském svazu. Neuschul si však vždy udržel od oficiálního sovětského propagandistického proudu zřetelný autorský odstup. Protižidovské nálady se však začaly prosazovat i na sovětské půdě, proto se Neuschul v roce 1937 navrátil zpět do Ústí, kde v městské knihovně uspořádal výstavu ze svých cest po Sovětském svazu. Obrazy však byly místními nacisty hrubě znetvořeny hákovými kříži a zjevily tak rodině Ernsta Neuschula jasnou předzvěst toho, co by ji čekalo, pokud by se rozhodla zde setrvat. Rodina se tedy vystěhovala nejprve do Prahy, z tohoto krátkého pražského období pochází i Neuschulův portrét prezidenta Edwarda Beneše a soubor maleb odrážejících složitou mezinárodní politickou a sociální situaci, např. z bojů demokratických sil v občanské válce ve Španělsku. Z Prahy se podařilo rodině Ernsta Neuschula vycestovat na poslední chvíli v březnu roku 1939 do Velké Británie. Ernst Neuschul se usadil se ve Walesu a kromě malířství se živil také přednáškami dějin výtvarného umění. V době svého vyhnanství se Ernst Neuschul snažil opět navázat styky s německými sociálními demokraty v Československu, u kterých předpokládal, že se budou po válce podílet na vládě v jeho znovuobnovené rodné zemi. Ovšem poválečné uspořádání a vnitřní politický vývoj, který nepřipouštěl žádnou aktivní účast německých obyvatel na správě Československa, Neuschula velmi zklamal. Sám sebe označoval za příslušníka židovské národnosti, který byl vždy oddaný zájmům své rodné vlasti a s osobním nasazením také aktivně bojoval proti nacismu, a proto by se chtěl také podílet na její poválečné rekonstrukci. Hned po skončení druhé světové války se proto snažil v rámci těchto svých představ o návrat do Československa, ten mu však nebyl jeho přáteli z vlasti, vzhledem k politickým poměrům a následně vyhlášeným dekretům prezidenta Beneše, doporučen. Poválečné rozdělení Evropy, osobní rodinná tragédie během holocaustu, kdy kromě jeho manželky a dětí zahynulo veškeré ostatní Neuschulovo příbuzenstvo, a rozčarování z levicových ideálů – to vše dohormady podlomilo malířovo duševní zdraví. Po roce 1946, kdy již bylo jasné, že se zpět do vlasti nenavrátí, si Ernst Neuschul změnil jméno i příjmení na Ernest Norland a rozhodl se ve Velké Británii setrvat. Do Československa se již opravdu nikdy nevrátil. Opustil styl Nové věcnosti a již nikdy nedosáhl stejných uměleckých úspěchů jako před válkou. V padesátých a první polovině šedesátých let uspořádal ještě několik výstav, hodně cestoval po západní Evropě, severní Africe, navštívil i Izrael. Mezi výstavy, které se těšily velké pozornosti výtvarného publika patřila jeruzalémská výstava z jara roku 1959 v National Bezalel Museum nebo velká retrospektivní berlínská výstava z roku 1966 s výstižným mottem "From the New Objectivity to the New Non-Objectivity" (Od Nové věcnosti k Nové Ne-věcnosti). Ernst Neuschul (Ernest Norland) zemřel v září roku 1968 ve věku 73 let ve čtvrti Hamstead v Londýně. Jeho díla jsou u nás nejvíce zastoupena v Městském muzeu v Ústí nad Labem, a to i přesto, že většina Neuschulových děl byla počátkem druhé světové války v jeho rodném městě nacisty zničena. Na přelomu let 2001-2 byla tomuto výjimečnému, avšak poněkud opomíjenému, umělci českého meziválečného malířství věnována v brněnském Domě uměnírozsáhlá autorská výstava, kterou doprovodil i obsáhlý katalog s profilem malířovy tvorby.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.