Tittelbach Vojtěch (1900 - 1971)

Jeden z hlavních představitelů moderní české výtvarné kultury, Vojtěch Tittelbach se narodil 30. července 1900 v malé vesničce na Rakovnicku s názvem Mutějovice. Jeho otec byl učitel. V roce 1901, když byl Vojtěchovi jeden rok, otce přeložili z rodných Mutějovic do Lužné. Zde prožil Tittelbach své dětství a mládí. Vojtěch začal kreslit již ve svých 14 letech. Svá první díla tvořil schovaný na půdě v seně. Nejdříve maloval podle pohlednic, později zobrazoval skutečnosti venkovského života, jehož prostředí byl součástí. Studoval na reálce v Rakovníku, kde roku 1919 úspěšně složil maturitní zkoušku. Bylo to těsně po konci první světové války. Takto hrůzný zážitek a děsivá atmosféra samozřejmě mladého studenta nezanechaly bez poznamenání. Především se v něm vyostřil velmi silný sociální cit a samozřejmě kritické postavení k tehdejším společenským poměrům. Mezi vzpomínky jistě patřily také nekončící fronty před obchody s potravinami nebo pohledy na lazaretní vlaky, které dlouhé dny stály na rakovnickém nádraží. Po maturitě začal Vojtěch Tittelbach studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho první učitel, Emanuel Dítě, mu však příliš mnoho zkušeností a dovedností nepředal. Emanuel Dítě (1862 – 1944), byl typický akademik především nábožensky motivovaných figurálních obrazů, celou svou tvořivou duší zahleděn do italských uměleckých velmistrů. Byl také výtečným kreslířem a svým žákům se snažil vštípit především důležitost technicky dokonalé řemeslné přípravy. Toto byla vlastnost, ke které měl Tittelbach ve svém talentu předpoklady již od mládí. Talent a nadšení se u Vojtěcha Tittelbach projevili naplno v grafickém ateliéru Maxe Švabinského na pražské akademii. Sem přešel v roce 1922 a zůstal tady celé 4 roky. Ateliér se tehdy nacházel v paláci Lucerna na pražském Václavském náměstí a Vojtěch Tittelbach se zde setkal s dalšími umělci např. Janem Bauchem, Karlem Štikou, Cyrilem Boudou nebo Václavem Filou. Tito umělci a mnozí další tehdy vytvořili něco, co dnes nazýváme „českou sociální grafikou dvacátých let“. Během studií pobýval Tittelbach na studentské koleji, která se tehdy nacházela v prostorách hradčanského kláštera kapucínů na Loretánském náměstí. Obyvatelé neútulné, ale na druhou stranu velmi impozantní, hradčanské koleje byli příslušníky jednoho stejného pokolení poznamenaného dospíváním v sociálně nestabilní poválečné době. Společně se scházeli nejen při vysokoškolských přednáškách, ale také při stolování v menze na Strakově akademii na Klárově. Zde, u společného stolu, se scházel Tittelbach s Fučíkem, Píšou, Bieblem a Konrádem. V nevlídném klášterním prostředí mladý nadějný malíř bydlel, tvořil a studoval společně se svými 79 vysokoškolskými kolegy. Právě tady se také poprvé objevila myšlenka vydávat satirický časopis Trn, který měl poukazovat na tehdejší společenské poměry a vysmívat se jim, ale měl být také zdrojem příjmu pro studenty, kteří se museli starat o živobytí. Tento časopis poprvé vyšel v roce 1921 a měl být jakousi opozicí vůči satirickému časopisu s názvem Vidle, který vydával výbor Masarykovy studentské koleje. Zpočátku komentoval interní problematiku života na nevyhovující ubytovně. Později si hlavní redaktor tohoto časopisu Josef Dubský pozval na pomoc Vojtěcha Tittelbach (měl zde na starost především výtvarnou stránku) a společnými silami vznikl časopis, který se zaměřil na problémy buržoazní společnosti. Později byl tento časopis oficiálním tiskem velmi napadán a cenzurován, kvůli údajné komunistické orientaci. Trn se stal jedním z nejbojovnějších a nejútočnějších orgánů mladé kulturní i politické společnosti. Společně se svým přítelem Karlem Konrádem vydal Tittelbach další časopis, s názvem Q. Této tiskoviny vyšlo pouze jedno číslo a zanechalo po sobě pouze spoušť v podobě nemalých dluhů, které pak museli oba mladíredaktoři dlouho splácet pod pohrůžkou soudní exekuce. Pro umělecký růst Vojtěcha Tittelbach bylo mimo časopis Trn velmi důležité také kulturní ovzduší malé pražské kavárny s názvem Tůmovka. Ta se nacházela v blízkosti redakce Rudého práva, jejíž členové ji pravidelně navštěvovali. Ve druhé polovině dvacátých let zde vzniklo intelektuální prostředí utvářené osobnostmi české kultury. Chodili sem například básníci J. Hora, S. K. Neumann, spisovatelé I. Olbracht nebo M. Majerová. Přes větší věkový rozdíl, měli pro mladé druhy a přátele pochopení. Vojtěch Tittelbach již při studiích na Uměleckoprůmyslové škole začal kreslit a akvarelem doplňovat venkovské motivy, které si skicoval při prázdninových pobytech doma na venkově. V tomto pokračoval i na grafické reálce u Maxe Švabinského, kde některé své náměty, zpočátku provedené kvašem, převedl do barevné litografie. Spousta grafických děl, dochovaných z doby, kdy Tittelbach studoval u Maxe Švabinského, naznačuje, že kdyby se tomuto umění Tittelbach více a systematicky věnoval, mohla česká moderní grafika získat jednu z nejvýraznějších osobností. Tittelbach měl výrazný kreslířský talent. V tehdejší době byl mezi mladými umělci u nás velmi oblíbený německý malíř a karikaturista George Grosze. Tittelbacha na tohoto satirika upozornil sám Max Švabinský. Tittelbach od Grosze převzal princip intelektualizace vizuálního zážitku. Na jaře roku 1930 pobýval Vojtěch Tittelbach necelé tři měsíce v Paříži jako posluchač Františka Kupky. Ten byl v té době externím profesorem Akademie a jeho ateliér sloužil jako nástavbové studium pro čerstvé absolventy škol. Zde v Paříži Tittelbach nabyl velké úcty k Cézannovi a ke kubismu. Velký Picasso a jeho mohutná plastická díla zasáhla tvorbu Tittelbacha silněji, než byl ochoten si sám přiznat. Právě tento velký umělec v něm probudil odvahu k proměně lidského těla v elementární sochařské dílky. Roku 1930 se Vojtěch Tittelbach stal členem Umělecké besedy, kde působil i český malíř a ilustrátor Josef Šíma. Klasické téma Tittelbachovy lyrické představivosti se kolem roku 1933 začalo čím dál více přibližovat k surrealismu. Přesto Tittelbachův postoj k surrealismu zůstával nejasným faktem. Je historickým faktem, že se oficiálně nepřidal k žádné ze skupin, které by vyznávaly program abstrakce nebo surrealismu. Roku 1933 uspořádal Tittelbach také svou první soubornou výstavu v Alešově síni Umělecké besedy. Zde vystavil 46 svých obrazů. Ohlasy na tuto výstavu byly převážně kladného charakteru. Především si kritika všímala jeho osobitého pojetí surrealismu. Nejvíce byla oceňována ta díla, kde bylo cítit malířovo úsilí vyvolat vzpomínky a představy konkrétního obsahu, a kde dával i prostor jistému spontánnímu cítění. Druhou soubornou výstavu uspořádal v roce 1936. I tato výstavě se konala vAlšově síni Umělecké besedy. Na této výstavě bylo vystaveno 26 děl (17 olejů a 9 temper) a opět se Tittelbach setkal s kladným ohlasem. Třetí výstava Vojtěcha Tittelbacha se konala na jaře roku 1934 v tzv. Malé síni Mánesa v Praze. V pořadí pátá výstava se konala 5. Listopadu 1945 v Topičově salónu na Národní třídě v Praze. Tentokrát úvodní katalog sepsal Viktor Nikodem (dnes opomínaný výtvarný kritik). V létě 1936 podnikl Vojtěch Tittelbach cestu do Benátek, které ho velmi zaujaly. Byl velmi okouzlen architekturou paláců. Jejich dekorativními fasádami, které mu připomínaly mohutné divadelní kulisy. Na podzim roku 1938 vyšla první Titelbachova monografie. Její autor, blízký Tittelbachův kamarád z mládí spisovatel Karel Konrád, doprovodil tento soubor dvěma texty a jedním souborem svých jiskřivých aforismů. Konrád zde i vysoce vyzdvihl jedinečnou vlastnost Vojtěcha Tittelbacha a to tzv. „ snění s otevřenýma očima“. V září 1942 nastoupil Tittelbach po Vladimíru Sychrovi a Františku Janouškovi do vedení Školy Mánes. Ta byla založena roku 1940 ke stejnojmennému výtvarnému spolku jako jakási neoficiální náhrada Akademie výtvarných umění, kterou společně s ostatními vysokými školami uzavřeli nacisté. Roku 1946 vydalo nakladatelstvíSvoboda album sedmi Tittelbachových reprodukcí obrazů pod názvem Španělská předehra. V té byly zveřejněny nejlepší ukázky tohoto cyklu z let 1934 – 1943. V létě 1960 byl u příležitosti oslavy životního jubilea Vojtěch Tittelbach jmenován zasloužilým umělcem. Na konci šedesátých let se v Tittelbachově malbě objevila nová tematická oblast, která se ubírala k romantickým vzpomínkám na historii pravěku. To především v důsledku velmi častých výletů do okolíPrahy, které podnikal na svém mopedu. Vojtěch Tittelbach zemřel po dlouhé nemoci na podzim 16. záříroku 1971.

Balcar Jiří

1929 - 1968

Bauch Jan

1898 - 1995

Bartovský Václav

1903 - 1961

Bělocvětov Andrej

1923 - 1997

Beneš Vincenc

1883 - 1979

Beneš Vlastimil

1919 - 1981

Beran Zdeněk

1937 - 2014

Born Adolf

1930 - 2016

Boštík Václav

1913 - 2005

Boudník Vladimír

1924 - 1968

Brázda Pavel

1926

Burian Zdeněk

1905 - 1981

Cimbura Emil

1922

Čapek Josef

1887 - 1945

Černý Karel

1910 - 1960

Demartini Hugo

1931 - 2010

Diviš Alén

1900 - 1956

Exner Ivan

1960

Fára Libor

1925 - 1988

Hejna Václav

1914 - 1985

Filla Emil

1882 - 1953

Fišárek Alois

1906 - 1980

Foltýn František

1891 - 1976

Fremund Richard

1928 - 1969

Gross František

1909 - 1985

Grygar Milan

1926

Gutfreund Otto

1889 - 1927

Hilmar Jiří

1937

Hlinomaz Josef

1914 - 1978

Hudeček František

1909 - 1990

Chad Václav

1923 - 1945

Chatrný Dalibor

1925 - 2012

Chlupáč Miloslav

1920 - 2008

Istler Josef

1919 - 2000

Janeček Ota

1919 - 1996

Janoušek František

1890 - 1943

Janoušková Věra

1922 - 2010

Jíra Josef

1929 - 2005

Jiroudek František

1914 - 1991

Jiří John

1923 - 1972

Justitz Alfréd

1879 - 1934

Kafka Čestmír

1922 - 1988

Kars Jiří

1880 - 1945

Kiml Václav

1928 - 2001

Kmentová Eva

1928 - 1980

Koblasa Jan

1932 - 2017

Kolář Jiří

1914 - 2002

Kolářová Běla

1923 - 2010

Kolíbal Stanislav

1925

Kolínská Jitka

1930 - 1992

Komárek Vladimír

1928 - 2002

Kopecký Bohdan

1928 - 2010

Kopecký Vladimír

1931

Kosárek Adolf

1830 - 1859

Kotík Jan

1916 - 2002

Kotík Pravoslav

1889 - 1970

Král Jaroslav

1883 - 1942

Kremlička Rudolf

1886 - 1932

Kubíček Jan

1927 - 2013

Kubín Otakar

1883 - 1969

Kubišta Bohumil

1884 - 1918

Kupka František

1871 - 1957

Lacina Bohdan

1912 - 1971

Lada Josef

1887 - 1957

Laška Pavel

1907 - 1983

Lhoták Kamil

1912 - 1990

Liesler Josef

1912 - 2005

Linhart Kamil

1920 - 2006

Lukavský Jaroslav

1924 - 1984

Majerník Cyprián

1909 - 1945

Málek Antonín

1937

Malich Karel

1924

Marešová Milada

1901 - 1987

Matal Bohumír

1922 - 1988

Matoušek František

1901 - 1961

Medek Mikuláš

1926 - 1974

Menčík Václav

1926

Mirvald Vladislav

1921 - 2003

Mrkvička Otakar

1898 - 1957

Muzika František

1900 - 1974

Načeradský Jiří

1939 - 2014

Nejedlý Otakar

1883 - 1957

Němec Rudolf

1936 - 2015

Nemes Endre

1909 - 1985

Nepraš Karel

1932 - 2002

Nešleha Pavel

1937 - 2003

Netík Miroslav

1920

Novák Vladimír

1947

Novák Ladislav

1925 - 1999

Ouhel Ivan

1945

Ovčáček Eduard

1933

Paderlík Arnošt

1919 - 1999

Jaroslav Paur

1918 - 1987

Pelc Antonín

1895 - 1967

Pešicová Jaroslava

1935 - 2015

Piesen Robert

1921 - 1977

Preissig Vojtěch

1873 - 1944

Procházka Antonín

1882 - 1945

Radimský Václav

1867 - 1946

Rittstein Michael

1949

Róna Jaroslav

1957

Ronovský František

1929 - 2006

Rykr Zdeněk

1900 - 1940

Schikaneder Jakub

1855 - 1924

Sion Zbyšek

1938

Sklenář Zdeněk

1910 - 1986

Slavíček Antonín

1870 - 1910

Slavík Otakar

1931 - 2010

Smetana Jan

1918 - 1998

Sopko Jiří

1942

Souček Karel

1915 - 1982

Stratil Václav

1950

Sutnar Ladislav

1897 - 1976

Sychra Vladimír

1903 - 1963

Sýkora Zdeněk

1920 - 2011

Šíma Josef

1891 - 1971

Šimák Lev

1896 - 1989

Šimotová Adriena

1926 - 2014

Šlenger Karel

1903 - 1981

Špála Václav

1885 - 1946

Štorek František

1933 - 1999

Štyrský Jindřich

1899 - 1942

Tichý František

1896 - 1961

Tikal Václav

1906 - 1965

Tittelbach Vojtěch

1900 - 1971

Toyen

1902 - 1980

Trampota Jan

1889 - 1942

Váchal Josef

1884 - 1969

Válová Jitka

1922 - 2011

Valter Karel

1909 - 2006

Vobecký František

1902 - 1991

Vostřebalová - Fischerová Vlasta

1898 - 1963

Vožniak Jaroslav

1933 - 2005

Vyleťal Josef

1940 - 1989

Wachsman Alois

1898 - 1942

Wiesner Richard

1900 - 1972

Zoubek Olbram

1926 - 2017

Zrzavý Jan

1890 - 1977

Zykmund Václav

1914 - 1984

Kokolia Vladimír

1956

Bauernfreund Jakub

1904 - 1976

Kaláb František

1908 - 1950

Klápště Jaroslav

1923 - 1999

Malý František

1900 - 1980

Podhrázský Stanislav

1921 - 1999

Serpan Jaroslav (Laroslav Sossountzov)

1922 - 1976

Vaca Karel

1919 - 1989

Neuschul Ernst

1895 - 1968

Orlik Emil

1870 - 1932

Fuka Vladimír

1926 - 1977

Mrázková Daisy

1923 - 2016

Trnka Jiří

1912 - 1969

Kyncl František

1934 - 2011

Herbst Jaroslav

1887 - 1971

Michalčík Antonín

1914 - 1998

Piskač Bedřich

1898 - 1929

Kubíček Jánuš

1921 - 1993

Urbásek Miloš

1932 - 1988

Merta Jan

1952

Procházková Linka

1884 - 1960

Dlouhý Bedřich

1932

Hliněnský Robert

1908 - 1979

Aleš Lamr

1943

Puchnarová Dana

1938

Gruber Ivan

1929

Hendrych Jan

1936

Jiří Mědílek

1954

Plicka Karel

1894 - 1987

Miroslav Šnajdr

1952

Smutný Oldřich

1925

Preclík Vladimír

1929 - 2008

Milan Kyncl

Tomáš Rajlich

Karel Nepraš

Rotrekl Theodor

Karel Valter

Štech Adam

Sophistica Gallery Privátní galerie českého moderního umění a současného umění.