Tittelbach Vojtěch

1900–1971
Jeden z hlavních představitelů moderní české výtvarné kultury, Vojtěch Tittelbach se narodil 30. července 1900 v malé vesničce na Rakovnicku s názvem Mutějovice. Jeho otec byl učitel. V roce 1901, když byl Vojtěchovi jeden rok, otce přeložili z rodných Mutějovic do Lužné. Zde prožil Tittelbach své dětství a mládí. Vojtěch začal kreslit již ve svých 14 letech. Svá první díla tvořil schovaný na půdě v seně. Nejdříve maloval podle pohlednic, později zobrazoval skutečnosti venkovského života, jehož prostředí byl součástí. Studoval na reálce v Rakovníku, kde roku 1919 úspěšně složil maturitní zkoušku. Bylo to těsně po konci první světové války. Takto hrůzný zážitek a děsivá atmosféra samozřejmě mladého studenta nezanechaly bez poznamenání. Především se v něm vyostřil velmi silný sociální cit a samozřejmě kritické postavení k tehdejším společenským poměrům. Mezi vzpomínky jistě patřily také nekončící fronty před obchody s potravinami nebo pohledy na lazaretní vlaky, které dlouhé dny stály na rakovnickém nádraží. Po maturitě začal Vojtěch Tittelbach studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. ..

Jeden z hlavních představitelů moderní české výtvarné kultury, Vojtěch Tittelbach se narodil 30. července 1900 v malé vesničce na Rakovnicku s názvem Mutějovice. Jeho otec byl učitel. V roce 1901, když byl Vojtěchovi jeden rok, otce přeložili z rodných Mutějovic do Lužné. Zde prožil Tittelbach své dětství a mládí. Vojtěch začal kreslit již ve svých 14 letech. Svá první díla tvořil schovaný na půdě v seně. Nejdříve maloval podle pohlednic, později zobrazoval skutečnosti venkovského života, jehož prostředí byl součástí. Studoval na reálce v Rakovníku, kde roku 1919 úspěšně složil maturitní zkoušku. Bylo to těsně po konci první světové války. Takto hrůzný zážitek a děsivá atmosféra samozřejmě mladého studenta nezanechaly bez poznamenání. Především se v něm vyostřil velmi silný sociální cit a samozřejmě kritické postavení k tehdejším společenským poměrům. Mezi vzpomínky jistě patřily také nekončící fronty před obchody s potravinami nebo pohledy na lazaretní vlaky, které dlouhé dny stály na rakovnickém nádraží. Po maturitě začal Vojtěch Tittelbach studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Jeho první učitel, Emanuel Dítě, mu však příliš mnoho zkušeností a dovedností nepředal. Emanuel Dítě (1862 – 1944), byl typický akademik především nábožensky motivovaných figurálních obrazů, celou svou tvořivou duší zahleděn do italských uměleckých velmistrů. Byl také výtečným kreslířem a svým žákům se snažil vštípit především důležitost technicky dokonalé řemeslné přípravy. Toto byla vlastnost, ke které měl Tittelbach ve svém talentu předpoklady již od mládí. Talent a nadšení se u Vojtěcha Tittelbach projevili naplno v grafickém ateliéru Maxe Švabinského na pražské akademii. Sem přešel v roce 1922 a zůstal tady celé 4 roky. Ateliér se tehdy nacházel v paláci Lucerna na pražském Václavském náměstí a Vojtěch Tittelbach se zde setkal s dalšími umělci např. Janem Bauchem, Karlem Štikou, Cyrilem Boudou nebo Václavem Filou. Tito umělci a mnozí další tehdy vytvořili něco, co dnes nazýváme „českou sociální grafikou dvacátých let“. Během studií pobýval Tittelbach na studentské koleji, která se tehdy nacházela v prostorách hradčanského kláštera kapucínů na Loretánském náměstí. Obyvatelé neútulné, ale na druhou stranu velmi impozantní, hradčanské koleje byli příslušníky jednoho stejného pokolení poznamenaného dospíváním v sociálně nestabilní poválečné době. Společně se scházeli nejen při vysokoškolských přednáškách, ale také při stolování v menze na Strakově akademii na Klárově. Zde, u společného stolu, se scházel Tittelbach s Fučíkem, Píšou, Bieblem a Konrádem. V nevlídném klášterním prostředí mladý nadějný malíř bydlel, tvořil a studoval společně se svými 79 vysokoškolskými kolegy. Právě tady se také poprvé objevila myšlenka vydávat satirický časopis Trn, který měl poukazovat na tehdejší společenské poměry a vysmívat se jim, ale měl být také zdrojem příjmu pro studenty, kteří se museli starat o živobytí. Tento časopis poprvé vyšel v roce 1921 a měl být jakousi opozicí vůči satirickému časopisu s názvem Vidle, který vydával výbor Masarykovy studentské koleje. Zpočátku komentoval interní problematiku života na nevyhovující ubytovně. Později si hlavní redaktor tohoto časopisu Josef Dubský pozval na pomoc Vojtěcha Tittelbach (měl zde na starost především výtvarnou stránku) a společnými silami vznikl časopis, který se zaměřil na problémy buržoazní společnosti. Později byl tento časopis oficiálním tiskem velmi napadán a cenzurován, kvůli údajné komunistické orientaci. Trn se stal jedním z nejbojovnějších a nejútočnějších orgánů mladé kulturní i politické společnosti. Společně se svým přítelem Karlem Konrádem vydal Tittelbach další časopis, s názvem Q. Této tiskoviny vyšlo pouze jedno číslo a zanechalo po sobě pouze spoušť v podobě nemalých dluhů, které pak museli oba mladíredaktoři dlouho splácet pod pohrůžkou soudní exekuce. Pro umělecký růst Vojtěcha Tittelbach bylo mimo časopis Trn velmi důležité také kulturní ovzduší malé pražské kavárny s názvem Tůmovka. Ta se nacházela v blízkosti redakce Rudého práva, jejíž členové ji pravidelně navštěvovali. Ve druhé polovině dvacátých let zde vzniklo intelektuální prostředí utvářené osobnostmi české kultury. Chodili sem například básníci J. Hora, S. K. Neumann, spisovatelé I. Olbracht nebo M. Majerová. Přes větší věkový rozdíl, měli pro mladé druhy a přátele pochopení. Vojtěch Tittelbach již při studiích na Uměleckoprůmyslové škole začal kreslit a akvarelem doplňovat venkovské motivy, které si skicoval při prázdninových pobytech doma na venkově. V tomto pokračoval i na grafické reálce u Maxe Švabinského, kde některé své náměty, zpočátku provedené kvašem, převedl do barevné litografie. Spousta grafických děl, dochovaných z doby, kdy Tittelbach studoval u Maxe Švabinského, naznačuje, že kdyby se tomuto umění Tittelbach více a systematicky věnoval, mohla česká moderní grafika získat jednu z nejvýraznějších osobností. Tittelbach měl výrazný kreslířský talent. V tehdejší době byl mezi mladými umělci u nás velmi oblíbený německý malíř a karikaturista George Grosze. Tittelbacha na tohoto satirika upozornil sám Max Švabinský. Tittelbach od Grosze převzal princip intelektualizace vizuálního zážitku. Na jaře roku 1930 pobýval Vojtěch Tittelbach necelé tři měsíce v Paříži jako posluchač Františka Kupky. Ten byl v té době externím profesorem Akademie a jeho ateliér sloužil jako nástavbové studium pro čerstvé absolventy škol. Zde v Paříži Tittelbach nabyl velké úcty k Cézannovi a ke kubismu. Velký Picasso a jeho mohutná plastická díla zasáhla tvorbu Tittelbacha silněji, než byl ochoten si sám přiznat. Právě tento velký umělec v něm probudil odvahu k proměně lidského těla v elementární sochařské dílky. Roku 1930 se Vojtěch Tittelbach stal členem Umělecké besedy, kde působil i český malíř a ilustrátor Josef Šíma. Klasické téma Tittelbachovy lyrické představivosti se kolem roku 1933 začalo čím dál více přibližovat k surrealismu. Přesto Tittelbachův postoj k surrealismu zůstával nejasným faktem. Je historickým faktem, že se oficiálně nepřidal k žádné ze skupin, které by vyznávaly program abstrakce nebo surrealismu. Roku 1933 uspořádal Tittelbach také svou první soubornou výstavu v Alešově síni Umělecké besedy. Zde vystavil 46 svých obrazů. Ohlasy na tuto výstavu byly převážně kladného charakteru. Především si kritika všímala jeho osobitého pojetí surrealismu. Nejvíce byla oceňována ta díla, kde bylo cítit malířovo úsilí vyvolat vzpomínky a představy konkrétního obsahu, a kde dával i prostor jistému spontánnímu cítění. Druhou soubornou výstavu uspořádal v roce 1936. I tato výstavě se konala vAlšově síni Umělecké besedy. Na této výstavě bylo vystaveno 26 děl (17 olejů a 9 temper) a opět se Tittelbach setkal s kladným ohlasem. Třetí výstava Vojtěcha Tittelbacha se konala na jaře roku 1934 v tzv. Malé síni Mánesa v Praze. V pořadí pátá výstava se konala 5. Listopadu 1945 v Topičově salónu na Národní třídě v Praze. Tentokrát úvodní katalog sepsal Viktor Nikodem (dnes opomínaný výtvarný kritik). V létě 1936 podnikl Vojtěch Tittelbach cestu do Benátek, které ho velmi zaujaly. Byl velmi okouzlen architekturou paláců. Jejich dekorativními fasádami, které mu připomínaly mohutné divadelní kulisy. Na podzim roku 1938 vyšla první Titelbachova monografie. Její autor, blízký Tittelbachův kamarád z mládí spisovatel Karel Konrád, doprovodil tento soubor dvěma texty a jedním souborem svých jiskřivých aforismů. Konrád zde i vysoce vyzdvihl jedinečnou vlastnost Vojtěcha Tittelbacha a to tzv. „ snění s otevřenýma očima“. V září 1942 nastoupil Tittelbach po Vladimíru Sychrovi a Františku Janouškovi do vedení Školy Mánes. Ta byla založena roku 1940 ke stejnojmennému výtvarnému spolku jako jakási neoficiální náhrada Akademie výtvarných umění, kterou společně s ostatními vysokými školami uzavřeli nacisté. Roku 1946 vydalo nakladatelstvíSvoboda album sedmi Tittelbachových reprodukcí obrazů pod názvem Španělská předehra. V té byly zveřejněny nejlepší ukázky tohoto cyklu z let 1934 – 1943. V létě 1960 byl u příležitosti oslavy životního jubilea Vojtěch Tittelbach jmenován zasloužilým umělcem. Na konci šedesátých let se v Tittelbachově malbě objevila nová tematická oblast, která se ubírala k romantickým vzpomínkám na historii pravěku. To především v důsledku velmi častých výletů do okolíPrahy, které podnikal na svém mopedu. Vojtěch Tittelbach zemřel po dlouhé nemoci na podzim 16. záříroku 1971.

celý text méně textu

Encyklopedie

a b c č d e f g h ch i j k l m n o p r s š t u v w z